Jak působit přesvědčivě v komunikaci

Jan Řezáč

Práce lesníka byla téměř vždy v historii podrobena veřejné kontrole, a to z prostého důvodu, že les je veřejný prostor, do něhož je v našich zemích vstup odjakživa volný. Takže každý, kdo přijde do lesa, může „zhodnotit“ hospodaření lesníka s lesem. Jestliže kdokoliv má právo přijít na území, za něž je vlastník lesa a lesník zodpovědný a klást mu otázky, musí být na to dotyčný připraven. Smutnou pravdou je, že u nás se umění komunikace na lesnických školách jakéhokoliv typu doposud studenti nenaučí. Stále zde převažuje přesvědčení, že si vystačíme s odborností.

Často si stěžujeme na nedostatek prostoru v médiích, na negativní přístup novinářů, na mediálně zdatnější ekology. Ale komunikace s médii není jediným typem komunikace. Lesnictví je svým charakterem lokální záležitostí a zasahuje hluboce do života především místních komunit. V tomto rozměru nabývá na významu osobní komunikace, komunikace tváří v tvář. Zde se odkrývá široký prostor pro působení na veřejnost.

Každý lesník na jakékoliv úrovni musí jednat s lidmi – od náhodných turistů, přes masové výpravy veřejnosti do lesů, zájmové spolky, místní úřady, média až po lokální politickou reprezentaci. Lesník musí hledat řešení pro mnoho často protichůdných zájmů a situací. A těžko může svoji představu prosazovat silou – lepším způsobem je diskuse, dialog.

Přiložené tabulky ale ukazují, že veřejnost se od lesníků prakticky žádné informace nedozví. Veřejnost byla dotazována v rámci průzkumu veřejného mínění v roce 2002, čerstvější data nejsou k dispozici. Vzhledem k vývoji v lesnickém sektoru po roce 2003 je však, dle mého názoru, situace spíše horší než lepší. Pouze s jednou korekcí, a to, že na významu získal internet. Lesník (jako člověk, osoba) je podle veřejnosti nejtajemnější informační zdroj o lesích. Přitom z hlediska věrohodnosti je hodnocen celkem pozitivně. Lesník mlčí, lesník před veřejností prchá. Chceme-li něco změnit, musíme začít u sebe.

Základem přesvědčivého vystupování je sebevědomí

Sebevědomí je základem úspěšného výkonu – stejně důležitým jako dovednosti a znalosti. Sebevědomí lidé mají rádi změny. Věří sami sobě, že budou schopni v nich obstát a věří ve své schopnosti, které jim umožní uspět. Jsou schopni riskovat a vidět obtížné úkoly spíše jako výzvy než hrozby. Jsou připravení vytrvat, když věci nejdou právě nejlépe, a neúspěchy je nesrazí k zemi.

Na druhou stranu lidé, kteří o svých schopnostech pochybují, se složitým úkolům a výzvám vyhýbají. Vzdávají se, když se jim postaví do cesty nějaká překážka, a nemíří příliš vysoko. Místo, aby věřili v úspěch, soustředí se na to, co se stane, pokud neuspějí. Následkem toho zůstávají pevně uvězněni v zóně pohodlí, kde jsou sice v bezpečí, ale zase toho příliš nedosáhnou.

Pro mnoho z nás není problémem malá víra ve vlastní osobu, ale vytrvání a udržení si svého sebevědomí ve světle nesnází, které zažíváme – jde o schopnost zotavit se z ústrků, překážek a stresujících událostí. Naši pracovní kariéru začínáme plni nadšení a jisti si svými schopnostmi, díky kterým si poradíme se vším, co nás potká, ale po nějakém čase jsme poraženi ničivou palbou událostí, tlaků a změn. Výsledkem je zjitření mezilidských problémů, vystupňování našeho strachu a snížení naší schopnosti ovládat se.

Samozřejmě, že sebevědomí neplyne konstantním a příhodným způsobem jako elektřina nebo dodávky vody. Přichází a probíhá v rozčilujících návalech a začátcích. Možná se budete v určité situaci cítit příjemně a budete si jisti sami sebou, ale v jiné situaci budete rozpačití a nejistí. Úkoly, které by za normálních situací pro vás byly „brnkačkou“, se můžou stát hrozbou, když jste stresovaní a přetížení. Nikdy si nemůžete být zcela jistí tím, kdy bude ohroženo vaše sebevědomí, a proto je důležité, že jste náležitě připravení obstát ve výzvách a překonat je s úsměvem.

První útok na naše sebevědomí pochází od lidí – původců šikany, kritiků a prostě škodolibých stvoření, kteří úmyslně nebo neúmyslně kazí naše dny. Potom přichází poškození, které si sami vnutíme. Sypeme si popel na hlavu za naše chyby a selhání, zatěžujeme se nerealistickými očekáváními a přeháníme naše strachy a obavy. Třetím útokem jsou události. Důležité je osvojit si strategie jednání vyrovnávající se s porážkami a krizemi, a omezení stresu, který je velkou součástí současného pracovního života.

Sebekontrola je o míře, do které se cítíme mít na starosti naše pracovní životy – do jaké míry jsme schopni ovlivnit věci, které se nám stávají. Máme moc nad činnostmi a reakcemi, nebo jsme bezmocně smeteni? Spočívá to v tom, jakým věcem přidělíme jakou důležitost a jak budeme reagovat na lidi a situace. Neznamená to snažit se řídit druhé, ale spíše se ujistit, že nepředáme někomu jinému kontrolu nad naším sebevědomím. Děláme to příliš často, když dovolíme, abychom byli nadmíru ovlivněni chováním a postoji dalších lidí.

Ovládání má možná ještě více co dočinění s tím, jak o sobě smýšlíme. Je důležité být realistický – přiznat si nedostatky a něco s nimi udělat – ale také shromáždit celý přehled důkazů, které budou popírat naše iracionální bázně, obavy a negativní samomluvu. To znamená pracovat na podpoře našich pozitivních přístupů a důvěry, že uspějeme.

Sebevědomí v sobě má infekční prvek. Když budeme věnovat pozornost tomu, abychom vypadali sebevědomě, můžeme tím změnit pohled ostatních lidí na sebe. Budou se k nám chovat jako k sebevědomému jednotlivci a taková reakce umožní více se ovládat a opravdu se stát sebevědomějším. V komuni-kaci existuje pět prvků, které mohou ovlivnit to, jak sebevědomě působíme:

- držení těla,

- hlas a způsob mluvení,

- řeč těla,

- image a oblékání,

- být sám sebou.

Držení těla

Shrbené držení těla ve druhých evokuje představu poraženeckého chování, zatímco člověk, který je příliš strnulý, může vyzařovat napětí, obavy nebo nejistotu. Špatné držení těla nejenom naznačuje snížené sebevědomí, ale může také ovlivnit dýchání a následně i řeč. Napětí svalů, obzvlášť v zádech a krční oblasti, které pochází ze špatného držení těla, může být zdrojem značného nepohodlí a neschopnosti odpočívat.

Správné držení je vyrovnané, uvolněné a nevystavuje žádnou část těla přemíře zemské přitažlivosti. Během let jste si zvykli na špatné držení těla a možná si nebudete vědomi toho, jak se jevíte druhým nebo jaké problémy si sami způsobujete. Postupem času začneme obvyklý způsob držení těla považovat za přirozený a normální a jakýkoliv jiný způsob držení těla za divný nebo nepohodlný. Zpravidla nebude stačit říci sám sobě: napřim se nebo uvolni se. Abyste měli nad držením těla kontrolu, zkuste následující postup.

Zaujměte pohodlnou a uvolněnou pozici, ruce podél těla. Pokud si udržíte dobře vyváženou pozici, vaše ušní lalůčky by se měly nacházet přímo nad středem vašich ramen a vaším kyčelním kloubem. Když budeme po této linii pokračovat směrem dolů, dojdeme k bodu, který je za čéškou a před kotníkem. Vaše nohy by měly být rozkročeny na šířku ramen, s vaší váhou rovnoměrně rozloženou.

Poproste někoho, aby vás zkontroloval nebo se postavte před zrcadlo. Vyvážený postoj je samozřejmě stejně tak důležitý, když sedíte, stojíte nebo jdete, ale není jednoduché napravit hluboko zakořeněné špatné zvyky. Buďte si vědomi, že problémy s držením těla se mohou stát ještě akutnější, když jste ve stresu. Období tlaku jsou chvíle, kdy je rovnováha a relaxace obzvláště důležitá – takže kontrolujte své držení těla za obtížných podmínek stejně jako za snadných, abyste si byli jisti, že vás nezklame, když to budete nejvíc potřebovat.

Hlas

Náš hlas odhaluje hodně o našem sebevědomí nebo jeho nedostatku, který možná zažíváme. Je tady velké množství prozrazujících signálů napětí a úzkosti:

- „přiškrcená“ řeč jako výsledek staženého krku a svalů v hrdle,

- slabý a třesoucí se hlas má kořeny ve změněném způsobu dýchání, které se objeví, když jste nervózní,

- napětí v čelistech a rtech vytváří poněkud strohý styl podání, stejně jako „škrobený“ dojem,

- nervózní drmolení,

- rostoucí intenzita na konci věty, která budí dojem nerozhodnosti a nejistoty.

Sebevědomý, dobře znějící hlas neznamená nutit se mluvit zvýšenou intenzitou – to, pokud nic jiného, zvýší napětí a způsobí zkreslení. Je třeba, abyste věnovali pozornost postoji, dýchání a uvolnění důležitých svalů. Pokud víte, že se od vás bude vyžadovat promluvit v situaci, která pro vás bude pravděpodobně stresující – těžko zvládnutelné schůze, rozhovory, prezentace – nejdřív projděte následující krátkou rutinou:

- Zkontrolujte držení těla. Mělo by být vyvážené a uvolněné.

- Uvolněte krk a ramena – procvičte ramena, několikrát pomalu kývejte hlavou ze strany na stranu a potom nechejte jakékoliv napětí odtéci.-n Na několik sekund napněte svaly v čelisti, potom je pusťte a uvolněte.

- Několikrát se dlouze pomalu a hluboce nadechněte. Potom vydechněte. Nechejte každé vydechnutí vycházet ve formě dlouhého hlubokého vzdechu, který s sebou odnese všechno zbývající napětí.

Dýchání je nejdůležitější částí této rutiny. Takže pokud nemáte čas na odpočinek – nebo jste na veřejném místě, kde byste se cítili rozpačití při kývání hlavou a krčení rameny, alespoň se věnujte správnému dýchání. Zatímco mluvíte, pokuste si udržet dýchání, které plně využívá plíce, ne pouze horní část hrudníku. Když jste stresovaní a nervózní, dýchání se stane povrchní a zrychlené, a neumožní silnou a sebevědomou řeč. Představte si hlas, jak je podpořený z břišní části, ne pouze z horních oblastí hrudi a hrdla.

Výkon

Nervozita často vyústí v tendenci drmolit. Vypadá to, že naše ústa nasadila rychlejší tempo než náš mozek. Co z toho vzejde, není přesně to, co jsme původně zamýšleli. Uvědo-mujeme si, že se nevyjadřujeme příliš dobře, odbočili jsme od tématu, mluvíme příliš rychle, ale cítíme, že nejsme schopni tento proud slov zastavit.

Příprava a tempo řeči jsou způsoby, jak zaútočit proti nervóznímu mumlání. Promyslete si předem, co hodláte říci. Sepište hlavní body v pořadí, ve kterém se jim chcete věnovat. Když si poznamenáte půl tuctu klíčových slov, pomůže vám to neodbočit ze zamýšleného směru. Když mluvíte, odolejte pokušení pustit se do podpůrných argumentů a ospravedlnění, které jste původně neplánovali.

Pokud se příliš nedržíte připraveného materiálu, je pravděpodobné, že ztratíte směr. Držte se hlavních bodů a vyjádřete je jasně a jednoduše. Takové plánování se nehodí pouze pro formální prezentace. Můžete je použít, když před sebou například máte složitý telefonát. Dokonce, i když jste na schůzi a jste požádáni, abyste reagovali na to, co řekli ostatní lidé, je možné si stručně poznamenat několik klíčových slov reprezentujících body, které chcete přednést.

Díky vhodnému tempu budete schopni se efektivně vyjadřovat a získáte hodnotný čas na přemýšlení. Nervózní mumlání (jako protiklad ke vzrušenému mumlání) je činnost vyzařující nízké sebevědomí – snažit se odemlít to, co musíte říci, tak rychle, jak jen to je možné, abychom se dostali ze středu pozornosti. Zpomalte svou řeč a dělejte mezi myšlenkami častěji přestávky.

Když odpovídáte na otázky, ponechejte si nějaký čas na přemýšlení, předtím než se pustíte do odpovědi – kvalita vašich odpovědí se tím podstatně zlepší. A sami používejte otázky. Položení otázek nebo pokus o objasnění otázky, která vám byla právě položena, je dobrým způsobem, jak získat trochu prostoru, abychom své myšlenky dali dohromady.

Řeč těla

Řeč těla toho prozradí hodně o našem sebevědomí. Naneštěstí ji není jednoduché ovládat bez velké míry praxe. Možná je to jeden z důvodů, proč je to tak mocný zprostředkovatel zpráv. Když jste pod tlakem, je těžké dávat si pozor na to, co vaše ruce, oči a držení těla říkají lidem, ale jsou tady některé věci, které byste si měli obzvláště zapamatovat.

Oční kontakt

Každý ví, že oční kontakt hraje při komunikaci důležitou roli. Díváme se lidem zpříma do očí, abychom potvrdili, že se na to, co bylo řečeno, může posluchač spolehnout. Mluví člověk pravdu, přehání, bojí se, je upřímný, rozzlobený, je mu to upřímně líto, je doopravdy nadšený, nebo se stydí? Když nejsme schopni navázat oční kontakt s někým, kdo s námi mluví, začnou se objevovat pochybnosti. Bylo prokázáno, že například v rozhovorech způsobí nesnadné začátky dotazovatel v případě, že se oční kontakt objeví v méně než 50 % celkového času.

Nedostatek očního kontaktu se spojuje s tím, že máte co skrývat. Osoby, které se vyhýbají vašim očím, možná budete považovat za úskočné nebo nedůvěryhodné. Ve skutečnosti nízká úroveň očního kontaktu možná nepramení z ničeho jiného než z plachosti.

Avšak nepřežeňte to s očním kontaktem. Příliš mnoho očního kontaktu může být stejně nepříjemným jako jeho nedostatek, jak určitě víte, pokud jste někdy mluvili s někým z těch horlivých, oči vyvalujících typů, kteří vás s oblibou podrobí neúnavnému upřenému pohledu.

Když mluvíte s větším počtem lidí, například na prezentaci, dejte si pozor, abyste se nezaměřili pouze na jednoho nebo dva jednotlivce. Pokuste se přelétnout svým zrakem všechny návštěvníky. Pokud jednáte pouze s malým množstvím lidí, pokuste se s nimi navázat oční kontakt. Nejen s těmi, kteří se budou usmívat nebo nějakým způsobem signalizovat svůj souhlas. Věnujte zvláštní pozornost každému, kdo bude vypadat znuděně nebo nervózně.

Postavení a pohyby

To, jak se pohybujeme nebo držíme své končetiny, má podstatný vliv na míru, do které se druhým jevíme jako sebevědomí. Trhavé pohyby, nervózní chování, nedůtklivost nebo manipulace s předměty, jako je například pero nebo módní doplňky, jsou známky nejistoty. Uhlazenost a pružnost pohybů ukazuje sebevědomí a ovládání. Připravte se na nervy drásající události, jako jsou rozhovory a prezentace použitím vizualizačních technik.

Pokud máte tendenci k přehnané gestikulaci nebo stavíte na odiv nervózní pohyby rukou, možná si budete chtít procvičit mluvení, zatímco si budete sedět na rukou. Neza-pomeňte si je vytáhnout, když dojde na skutečnou událost! Když nechcete, aby se vám ruce třásly nervozitou, můžete zkusit následující postup: spojte ruce, ale nesvírejte je příliš pevně nebo je nemačkejte.

Způsob, kterým držíte své končetiny, může o vás také hodně prozradit. Kompaktní postavení – ruce založené, nohy a kolena u sebe – ukazuje pokoru. Přijměte trochu otevřenější a velkorysejší postoj k vyzařování sebevědomí. Překřížené ruce jsou klasickou známkou ochrany. Takové uzavřená pozice ukazuje, buď že jednotlivci nechtějí být v situaci, ve které se nyní nacházejí, nebo že tady jsou prvky osobnosti, které o sobě nechtějí odhalit.

Vytváření vzájemného porozumění prostřednictvím řeči těla

Jsou tady některé jednoduché způsoby, jak můžete dosáhnout vzájemného porozumění díky povědomí o řeči těla. Když se nakloníte směrem k osobě, která právě hovoří, ukazuje se váš zájem o to, co on nebo ona říká. Prostřednictvím sledování řeči těla druhé osoby si můžete vybudovat vzájemné porozumění. Můžete si všimnout zrcadlení pozorováním lidí, kteří jsou zapojení do rozhovoru.

Kde jste dosáhli vzájemného porozumění, můžete si všimnout, že obě strany nevědomě provádějí velice podobné pohyby těla. Jeden si dá ruce za hlavu a opře se o opěradlo, a ten druhý udělá to stejné. Do určité míry můžete použít záměrného zrcadlení, abyste si pomohli vybudovat vztah, ale nezacházejte příliš daleko – riskujete, že si toho druhá osoba všimne.

Oblékání a image

Kdysi byla volba pracovního oblečení jednoduchou záležitostí. Pracovníci měli příslušnou uniformu a k tomu rozumné doplňky. Moderní trend neformálního oblékání v kan-celáři, který měl umožnit lidem, aby se cítili pohodlněji a kreativněji, paradoxně vyústil ve vyšší úroveň nejistoty a potenciálu pro ztrátu sebevědomí. Tváří v tvář uvolnění starých pravidel si lidé nejsou zcela jistí, kde se nacházejí.

I když chceme být viděni jako jednotlivci, zřídka chceme vyčnívat z pracovního uspořádání. Když zlepšíme svůj pracovní vzhled, může se to podstatně odrazit i na našem sebevědomí, obzvláště když změnu oblékání do práce a účesu provedeme společně s dalším úsilím zaměřeným na zvyšování sebevědomí. Prezentuje to externí závazek ke změně, kterou učiníme v našich zvycích.

Když přemýšlíte o oblečení, vezměte v úvahu, jaký dojem chcete udělat a jestli je přiměřené pro prostředí, ve kterém pracujete. Abyste si udrželi sebevědomí i v okamžicích, kdy si nejste jistí, jaké standardy oblékání máte při nějaké příležitosti očekávat, zajistěte, že budete mít ve skříni alespoň jedno oblečení „pro jakoukoliv příležitost“ – v čem budete šik za všech okolností.

Závěr – být sami sebou

Poslední myšlenka se týká přirozeného chování. Všichni hrajeme trochu odlišné role v různých situacích, které zažíváme, ale je vaše osoba „v práci“ ta, se kterou jste spokojení? Je možné začít být příliš zaujatý tím, co si myslíte, že od vás očekávají druzí lidé, a ztratit kontakt se smyslem být sám sebou. Ale pokud se pokoušíte prezentovat svou osobu způsobem, který vám není příjemný nebo pro vás přirozený, potom budete předstírat. Když jste spokojení sami se sebou, máte vše pod kontrolou. Když pracujete na základě toho, co podle vás očekávají druzí lidé, mají to pod kontrolou oni.

Autor:

Ing. Jan Řezáč

Nadace dřevo pro život

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.