Lesní ekosystémy Krkonošského národního parku

- Na post ředitele Správy KRNAP jste nastoupil v roce 2008. Jaké byly vaše základní priority a jakým způsobem se vám je daří naplňovat?

Základní prioritou bylo udržení konsenzu uvnitř regionu a nevyhrotit situaci mezi Správou národního parku a obcemi, což se dle mého názoru podařilo. Domnívám se, že vztahy, které máme v současné době s obcemi, jsou velice dobré. Když jsem nastupoval jako ředitel Správy KRNAP, končila platnost plánu péče, bylo třeba zcela změnit návštěvní řád a měli jsme připravený návrh na změnu zonace. Všechny tři základní dokumenty se podařilo v poměrně krátké době úspěšně projednat.

Jednou z mých priorit v otázce fungování Správy byla dostatečná otevřenost a vstřícnost samozřejmě nejenom k autoritám, jako jsou obce nebo organizace, se kterými spolupracujeme, ale i k veřejnosti. Například jsme zásadním způsobem zmírnili naše zasahování uvnitř silně urbanizovaných celků, kde přírodních hodnot, které bychom měli chránit, už příliš není. My jsme společně s nezávislými odborníky v průběhu roku 2008 vymezili území se sníženou přírodní a krajinářskou hodnotou a de facto ponechali rozhodování na samosprávě a stavebních úřadech.

Naproti tomu v rozptýlené zástavbě, která je pro Krkonoše typická, bychom chtěli dál držet vliv národního parku a v úplně volné krajině vidíme priority ještě o to silněji.

Naším důležitým cílem je získávání evropských dotací a podpora nových zajímavých projektů. V otázce personální politiky se samozřejmě snažím přilákat na Správu KRNAP mladé a schopné lidi, kteří budou pro naši práci přínosem.

- Krkonošský národní park byl po imisní kalamitě v 80. letech, jež měla za následek devastaci rozsáhlých ploch lesních porostů, řazen mezi nejohroženější parky světa. Jaký byl v bodech vývoj parku po kalamitě a jak hodnotíte současný zdravotní stav lesních ekosystémů?

V Krkonoších se pohybuji od dětství, takže místní situaci znám ještě z doby, kdy symptomů imisního poškození příliš nebylo. První byly pozorované už v 60. letech, ale situace gradovala v 80. letech. Začalo docházet k hromadnému odumírání lesů, v Krkonoších bylo silně poškozeno až 10 000 ha, zhruba 8 000 ha bylo odtěženo. V roce 1992 se v Krkonoších objevila Nadace FACE. Kromě technologie těžby a dopravy dříví a následného zalesňování bylo třeba řešit i další problémy jako např. přemnoženou zvěř. V poměrně krátké době se stavy zvěře snížily téměř na polovinu. Přistoupili jsme k čistě ekologickému pojetí obnovy lesa založenému striktně na druhových skladbách, které byly předepsány v LHP, ale pracovalo se i na dopřesnění. Přísun finančních prostředků zásluhou nadace FACE a z dalších zdrojů byl pro Krkonoše zásadní, protože bylo možné dělat nadstandardní věci v oblasti obnovy, ochrany lesa a dalších činnostech. V letech 1992–2000 získal park z nadace FACE cca 400 mil. Kč, které by těžko získával ze státního rozpočtu.

Zdravotní stav lesů v Krkonoších se začal „lámat“ v letech 1996–1997, kdy se ukázalo, že nejvyšší koncentrace škodlivých látek v ovzduší odezněly, začala se objevovat přirozená obnova a jednotlivé dřeviny začaly pravidelně plodit. My jsme zareagovali tím, že jsme v roce 1996 zpracovali strategii péče o lesní porosty v KRNAP. V té době jsme „přehodili výhybku“ k přírodě blízkým způsobům obhospodařování. Do té doby zde vznikaly holoseče, což samozřejmě souviselo se špatným zdravotním stavem, ale od roku 1996 jsme neudělali jediný hektar úmyslné holoseče. Zdravotní stav lesních porostů se rok od roku zlepšoval. Není samozřejmě vyhráno, hlavní problém je stále v půdě, která je imisemi silně ovlivněna.

- Jaká je aktuální zonace KRNAP  a jaký podíl tvoří bezzásahová území a která stanoviště především představují?

V Krkonoších byla dle mého názoru provedena zonace od samého počátku poměrně dobře. Jasně se identifikovaly nejcennější přírodní oblasti, které je potřeba chránit. V Krkonoších je to zejména arkto-alpínská tundra, tj. prostředí, které je z hlediska ochrany v Krkonoších nejzranitelnější. Tvoří absolutní většinu ze současných zhruba 4 000 ha I. zóny. Samozřejmě je tam část klečových porostů, zakrslých a horských smrčin, které také spadají do I. zóny. Na tyto porosty se díváme v podstatě jako na bezzásahové.

Do II. zóny již tundra nespadá, ale nachází se tam mnoho klečových porostů, horských smrkových porostů, do nichž se snažíme prakticky nezasahovat a spíš připravovat tuto zónu tak, abychom ji mohli v budoucnu se současnou I. zónou spojit. Tak je připravena i nová zonace. Tím, že vytvoříme I. zónu ze dvou částí v současné době ještě rozdělených, budeme mít prostor k tomu, abychom nově identifikovali II. zónu, která bude poměrně veliká a bude připravovat lesní porosty formou systematického managementu, založeného zejména na změně druhové a prostorové struktury porostů k fungování téměř bez zasahování člověka.

- V jaké fázi se zamýšlené změny zonace nacházejí?

Zonace je projednána s obcemi, máme souhlas od Rady parku, což byly dvě zásadní věci. V současné době je již materiál předložen ministerstvu životního prostředí.

- Bezzásahové zóny jsou v lesích původních – v pralesích. Které komplexy původních lesů (pralesů) považujete za nejcennější?

V Krkonoších bohužel moc původních lesů nezůstalo. Jsou tu partie, které se přirozenému stavu velmi blíží. Nemůžeme s jistotou říci, že jsou to úplně původní porosty, ale hodnotný je jistě závěr Labského dolu. Velmi hodnotná je oblast pod Bufetem na rozcestí, tzn. oblast Severky nad Pecí pod Sněžkou, oblast Růžové hory a samozřejmě masiv Sněžky ve spodních partiích. To jsou zbytky původních horských smrčin, které nám zůstaly. Snažíme se tyto staré porosty, nejčastěji v II. zóně, podržet po určitou dobu jejich fungování, protože bývají dvě stě a více let staré. Zásahy vůči případnému poškození ze strany nejrůznějších škůdců tam jsou individuálně posuzovány se zoology, botaniky, s odborníky ze Správy národního parku. Zásah v těchto lokalitách je možný, ale dřevo zůstává na místě.

- Pěstování lesa v národním parku a zároveň na území se silným imisním poškozením ekosystémů vyžaduje specifický přístup. Jaké jsou hlavní pěstební principy v KRNAP (včetně specifik)?

Naše principy jsou založeny na tom, že chceme pěstovat pokud možno pod clonou mateřského porostu. To v sobě obsahuje prakticky všechny principy, které po tom musí následovat.

Druhá část je, že zde máme téměř 10 000 ha odrůstajících lesních porostů, ke kterým se musíme odpovídajícím způsobem chovat. Za asistence nadace FACE tam byly přidávány další dřeviny. V současné době jsme získali dotaci z OPŽP na projekt, který se jmenuje Stabilizace lesních ekosystémů. Jedná se o projekt, který navazuje na činnost Nadace FACE a řeší pěstební problematiku.

Z větší části je třeba přerostlé smrkové porosty vychovávat. My se snažíme podpořit veškeré listnaté dřeviny, které v  porostech jsou, abychom výrazně upravili hustotu lesních porostů. Porosty, které se nacházejí od 6. vegetačního stupně výše, tzn. porosty ve vrcholových partiích, je nutné výrazně ředit. Přirozený horský smrkový les je hodně řídký a určitě není možné počítat s tím, že by nám tento typ lesního prostředí vyrostl z hektaru, kde je v současné době napočítáno třeba až 200 000 jedinců nejenom z umělé, ale i z přirozené obnovy.

Ve III. zóně a ochranném pásmu jsme přistoupili k pěstování lesa pod clonou mateřského porostu, používáme výběrné principy a z části jsou smrkové monokultury převáděny formou clonných sečí s tím, že se následně podporují i jiné dřeviny např. podsadbami. Nikde ale nedochází k tomu, že by byla aplikována poslední domýtná fáze clonné seče. Stromy, které v porostu zůstávají k dožití, k rozpadu, mají vytvářet celkový komplex přírodních procesů, které v sobě obsahují prvky vázané na mrtvé dřevo.

- V jaké fázi jsou přeměny porostů – monokultur, které byly na území Krkonoš vysazeny v 17. století, a zejména v 80. letech minulého století?

Doplnil bych zjednodušeně ještě třetí typ porostů. Je zde poměrně velká část lesních porostů, které jsou na tom druhově velmi dobře, ale kde chyběla věková struktura, protože byly preferovány podúrovňové probírky s následnými náseky.

V současné době již máme poměrně velké procento lesních porostů, kde máme tři a více etáží. Pokud máme významnou botanickou lokalitu, jichž je zmapováno téměř tři a půl tisíce ve spodních partiích Krkonoš (III. zóna a ochranné pásmo), mimo I. a II. zónu, potom je zvolený určitý typ speciálního managementu, který musí odrážet potřeby toho konkrétního druhu.

Dále zde máme velkou část smrkových porostů, které vyžadují rekonstrukci, ale jsou to porosty starší, proto tam také postupujeme směrem k věkové a druhové diverzifikaci.

V 7. lesním vegetačním pásmu jsme přešli k tzv. pasivnímu managementu. Tím rozumíme, že reagujeme až na problémy, které nastanou. S teplem, vlhkem, světlem v těchto nadmořských výškách nedokáže člověk úplně hospodařit a je potřeba, aby příroda ukázala, kterým směrem se máme ubírat.

U klasických založených smrkových monokultur se snažíme o rekonstrukce a do těchto porostů vstupujeme s pěstebními opatřeními v rámci výjimky dřív, než dovoluje lesní zákon, a to je podstata, proč se rekonstrukce daří.

- Vstupovat do porostů dříve znamená kdy?

Častokrát i před 40 lety, máme i třicetileté porosty, kde se snažíme vnášet listnaté dřeviny.

V rámci projektu z OPŽP máme připravené i umělé prvky, které chceme vytvářet i v podobně mladých porostech.

U nově založených porostů se maximálně snažíme podpořit vtroušené druhy. Snažíme se také řešit situaci, kdy byly v minulosti používané zdroje, které nebyly autochtonní, což vidíme na spoustě ploch. Některé jsou zralé na totální rekonstrukci, kterou ale chceme provádět postupně na menších plochách, abychom nevytvářeli velké odlesněné komplexy.

- Jaký je koncept managementu kleče – zejména z hlediska její původnosti a záměrných výsadeb v minulosti?

Nepůvodní i původní porosty máme jasně zmapované a již druhým rokem realizujeme projekt, který se zabývá redukcí klečových porostů tam, kde je to z hlediska přírodních hodnot nezbytné. Zaměřujeme se zejména na uměle založené porosty.

Mám velkou úctu k práci, kterou v zalesňování provedli naši kolegové, protože to mělo a samozřejmě dosud má nesmírný vodohospodářský význam. Musím zmínit Teodora Lokvence, který zde odvedl obrovský kus práce. Naše snahy a projekty určitě nejsou výrazem neúcty k práci předchůdců, ale výsledkem dalšího poznání. Projekt redukce kleče v 9. LVS nebude mít zásadní vliv na hydrologické poměry. V žádném případě se nebude jednat o redukci stoprocentní, ale o redukci od 10 % až po zhruba 80 % plochy. Budou vytvářeny prvky, které napodobují přírodní proces. Redukce kleče v současné době probíhá i díky dotaci z OPŽP.

- V roce 2000 byl podíl přirozené obnovy na celkové obnově v KRNAP 15 %. Jaký je dnešní stav a jaký vývoj v nejbližších desetiletích očekáváte?

Podíl přirozené obnovy stále vzrůstá. V době, kdy zde působila Nadace FACE, kdy doznívaly imisní problémy, jsme zalesňovali přes 800 ha ročně, přirozená obnova téměř neexistovala. V současné době zalesňujeme 40 ha včetně velkého množství podsadeb. Absolutní většina porostů je připravovaná pro přirozenou obnovu, jíž podporujeme a vytváříme pro ni příležitosti.

- V roce 2007 byly Krkonoše stejně jako celé území ČR zasaženy orkánem Kyrill. Škody byly poměrně významné, byť nebyly devastující. Jestli si dobře pamatuji, těžba přesáhla mírně etát. Jakým způsobem jste postupovali při likvidaci a zejména při obnově lesních porostů a ochraně lesa proti kůrovci?

Od samého počátku jsme komunikovali se zřizovatelem – MŽP. Potřebovali jsme si vyjasnit, co jsou tzv. lokality se speciálním managementem. Byly to zejména lokality ve vysoké nadmořské výšce, které zasahovaly do I. nebo II. zóny národního parku.

V ochranném pásmu a III. zóně NP probíhala likvidace následků po orkánu Kyrill poměrně jednoduše. My jsme měli velké štěstí, že nás kalamita nepostihla jako na Šumavě.

Ze strany ministerstva jsme měli požadavek, abychom zpracovali pro oblast I. a II. zóny tzv. lokality se speciálním managementem. Na některých plochách se čekalo, jakým způsobem se kůrovec bude vyvíjet do doby, než bude jasné, jestli bude atakovat dřevo ve vysokých nadmořských výškách. Musím říct, že v některých vysokých polohách jsme se opravdu dočkali toho, že dřevo nebylo úplně atakováno a nálet byl slabý. Na takovýchto místech jsme se snažili nechat dřevo neodkorněné. V některých polohách bylo nutno přistoupit k zásahu, protože plochy navazovaly např. na genové základny pozůstatků původních smrkových porostů, o které bychom neradi přišli. Byla by to ztráta, která by byla těžko nahraditelná. Tam jsme přistupovali k loupání. V Krkonoších v té době po dlouhých letech dokonce proběhlo v některých nedostupných lokalitách přibližování vrtulníkem. V té době byla také na malé části aplikována i chemie.

Ochrana lesa

- Jste aktivní myslivec?

Mám myslivost rád, ale nemám moc rád společné lovy, raději si případný lov užiji v klidu sám.

- Pro změny druhové skladby porostů a přirozenou obnovu jsou jedním ze zásadních limitujících faktorů stavy zvěře. Jaké jsou hlavní principy managementu péče o zvěř na území KRNAP?

Co se týče struktury populace zvěře, tam jsme na tom poměrně dlouhou dobu dobře. Je to odkaz lidí, kteří se o myslivost dlouhé roky starali. Velká péče byla věnována sociální struktuře zvěře a poměr pohlaví je tady bez problémů.

Počty zvěře je třeba neustále hlídat. Základním zlomem v péči o zvěř byl příchod nadace FACE, jejíž představitelé měli striktní požadavek na snížení stavů zvěře, aby ochránili své investice v KRNAP. Stavy zvěře se poměrně rychle snížily na polovinu. Současný stav je 10, maximálně 11 až 12 kusů na tisíc hektarů, což považujeme z hlediska přírodního potenciálu Krkonoš za optimum. Pro zimní období máme 16 přezimovacích obůrek, kde je zavřena a přikrmována většina jelení zvěře, takže klasických zimních škod máme minimum.

Těžba a doprava dříví

- Území Krkonoš, charakterizované členitým terénem, strmými svahy a často podmáčenými a méně únosnými stanovišti vyžaduje kvalitní a šetrné provedení těžebních zásahů. Jakým způsobem práce zajišťujete, jaké technologie, postupy preferujete (procentuální zastoupení), a jaké naopak v parku odmítáte?

Absolutní většinu prací si sjednáváme. Vyhlašujeme standardní výběrová řízení. Jsme zvyklí na vysokou kvalitu provádění práce. První princip je, aby výroba nepoškozovala přírodní hodnoty, které tady jsou. Většinou se nám to daří. Samozřejmě uděláme i chyby. Z těch chyb se musíme nějakým způsobem poučit. Kdo v lese chvilku pracoval, ví, že úplně beze škod těžit dříví nelze, to není možné ani v národním parku, ale snažíme se, aby dopady těžby byly co nejmenší.

Častokrát slyším poznámky typu „vy si to můžete dovolit“. Ale ono to tak není. My nemáme více prostředků než běžní hospodáři.

- To znamená, že výběrová řízení KRNAP na služby jsou cenově srovnatelná s výběrovými řízeními jiných vlastníků lesů?

Určitě ano. U nás je to nastavené tak, že existuje přesný popis práce a nejnižší nabídka získává zakázku. S tím jsme měli v minulosti problémy. Některé firmy, aniž by nabízely kvalitu, kterou požadujeme, šly do výběrových řízení a potom byly překvapené, co vše po nich požadujeme. Pár kontraktů s těmito firmami skončilo velice špatně.

Hospodaření

- V roce 2009 byl KRNAP certifikován systémem FSC, jaké jsou hlavní přínosy a omezení tohoto kroku? (např. v těžbě, managementu zvěře atd.)?

FSC považujeme za standard, který by měl garantovat, že respektujeme veškeré ekologické principy. Tím, že jsme certifikováni, jsme přispěli k propagaci systému FSC.

Jsou tam určitá omezení, která mohou vlastníka limitovat, ale jak sleduji dění v rámci FSC, diskuze probíhá a poměrně brzy přijde dle mého názoru doba, kdy i FSC bude daleko přijatelnější pro širší spektrum vlastníků lesů.

- Zkuste přínosy certifikace charakterizovat.

Hlavní přínos certifikace FSC je ten, že umístíme produkt lépe na trhu.

- Pocítili jste tento efekt?

Zatím ne, ale to nebyl náš prvotní cíl. My v současné době těžíme ročně do 100 000 m3 dřeva, které pochází z rekonstrukcí. Jedná se o malé množství, které lze relativně snadno prodat.

- Doporučil byste na základě roční zkušenosti s FSC tuto certifikaci pro běžné hospodářské lesy?

Já myslím, že je zde ještě potřeba diskuze. Jsem hluboce přesvědčený, že aplikace výběrných principů a podrostních principů není ekonomickým zatížením pro vlastníka jako takového, naopak přináší to daleko více výhod právě v rámci následných nákladů třeba na obnovu a na výchovu lesních porostů. Pokud bychom opravdu důsledně aplikovali přírodě blízké způsoby obhospodařování, tak pak nebudeme mít problém s aplikací standardu FSC. Je jenom otázka, jak rychle lze tyto principy aplikovat. Kdybych byl vlastníkem lesa, tak bych problém s aplikací standardů FSC neměl.

- Dokážete si představit plošnou certifikaci FSC u LČR?

V současné době ne.

- Jaké jsou zřizovací a provozní náklady na certifikaci FSC?

Certifikace dle standardu FSC je v lesích KRNAP zavedena v rámci projektu „Implementation of environmentally responsible forest management“ („Zavádění environmentálně šetrného lesního hospodaření“), na kterém se Správa KRNAP podílí jako spoluřešitel. Projekt je financován prostřednictvím Norských finančních mechanismů (Norwegian Financial Mechanism). První certifikát nás stál 16 000 eur a ročně platíme půl eura na hektar.

- Jaké jsou výsledky hospodaření parku za rok 2009?

Za rok 2009 Správa KRNAP hospodařila s kladným hospodářským výsledkem ve výši 31 miliónů korun. Celkové výnosy za 2009 jsou 363 miliónů korun, z toho provozní dotace zřizovatele byla 77 miliónů. Samotný příspěvek zřizovatele však není určen na lesnické hospodaření, ale na ostatní funkce, které ve vztahu k veřejnosti má národní park plnit, jako například provoz informačních středisek či údržbu turistických cest apod.

- Dotknou se nějak reorganizace nebo protikrizová opatření péče o lesní ekosystémy?

Venkovní péče a její kvality se reorganizace dotknout nesmí. První fáze reorganizace, kdy jsme v podstatě spojili lesníky a ochranáře do jednoho odboru, již proběhla. V současné době máme ještě druhou fázi reorganizace. Máme devět lesních správ a tři střediska terénní služby, což je pro takhle malé území příliš velký luxus. Plánujeme vytvoření tří územních pracovišť, která by měla na starosti původní lesní hospodářské celky a tam bude koncentrovaná kompletní péče o přírodní prostředí.

Děkuji za rozhovor (2. 2. 2010)

Jan Příhoda

Celý rozhovor naleznete na www.lesprace.cz

Další fotografie na čtvrté straně obálky.