Lesnické hospodaření - Historie, současnost a budoucnost v podmínkách střední Evropy

Historie

Pro pochopení historie lesnického hospodaření je potřeba vycházet nejméně ze tří faktorů:

Evoluční proces přírody ve vývoji lesních ekosystémů v souvislosti s vývojem krajiny

Souvislé lesy se vyvíjely až po skončení doby ledové (holocén) během pouhých posledních deseti tisíci let (Průša, 1990). I zde se střídají doby teplé a suché následované postupným ochlazováním, a od počátku našeho letopočtu i zvyšováním vlhkosti (Vybíral, Kolejka, 2008). Zároveň dochází ke změnám v druho-vém složení lesů – po borovici, bříze, lísce a dubu následuje dub, smrk, buk a ubývá borovice, posléze dominuje habr, buk a smrk a od počátku našeho letopočtu vznikají klimaxová lesní společenstva (jedle, buk, DB, SM, BO i ostatní listnaté) (Průša 1990). Plocha lesa postupně roste a na počátku našeho letopočtu dosahuje cca 90–95 % rozlohy našeho území.

Vliv lidské společnosti na vývoj krajiny

Člověk byl dlouho organickou součástí přírody a měl jen omezený vliv na její stav a vývoj. Až asi 5000 let před naším letopočtem dochází k rozvoji zemědělství. Člověk zemědělec postupně klučí lesy a při dlouhodobých změnách počasí (ochlazování, oteplování) migruje do příjemnějších oblastí. Na rozhraní našeho letopočtu dochází k masivní kolonizaci a mezi roky 600 až 1000 n. l. ke stabilizaci sídel v nížinách i pahorkatinách, krajina má typicky zemědělský ráz. Mezi 13. až 15. stoletím dochází ke kolonizaci i v horských oblastech, les je využíván zejména na palivo a k pastvě dobytka. Mezi 16. až 18. stoletím se formuluje územní rozdělení zemědělské a lesní půdy, které rámcově zůstává do současnosti.

Od počátku 20. století do roku 1950 nastává velký odliv obyvatel do měst, i když na venkově zůstává ještě poměrně značná část populace. Nastupuje éra průmyslové revoluce, která má za následek silné negativní ovlivňování stavu lesa imisemi. Po druhé světové válce se v pohraničí zalesňují bývalé zemědělské půdy, venkovský prostor se dále vylidňuje (Vybíral, Kolejka, 2008).

Vliv lesnického hospodaření

Lesnictví jako svébytný obor vznikalo v 17. století, v době, kdy začal být v okolí míst s vyšší spotřebou dřeva nedostatek dřevní hmoty pro konkrétní účely (například lokality s těžbou nerostných surovin, rozvíjející se průmysl – sklářství  atd.). První úpravy lesnického provozu vznikly již v 17. století. Trvale udržitelný výnos je formulován v roce 1713 (Hans Carl von Carlowitz). Preferována byla ekonomická stránka, spolu s plněním i dalších, zejména sociálních funkcí. Připomeneme-li si vzdálenější historii, pak les byl domovem a živitelem té části lidské populace, která na něj byla přímo vázána, v lese žila a les ji také živil. A tak sociální funkce plnila funkci jak životního, tak i pracovního prostředí (například v Krušných horách byla povinnost hájit části lesů od těžby, a to pro potřeby pastvy domácího dobytka místních obyvatel, až po možnost získání zdarma dřeva na stavbu domu, přitom za palivo se již platilo). Prakticky zároveň byla vnímána i potřeba udržení stavu lesa (např. zalesňování pomocí nařezaných větví se šiškami a jejich přivázání ke kůlům nad vytěžené paseky). Následně za Marie Terezie (1754) se stává lesní hospodářství zákonem řízenou a limitovanou činností. Nastává etapa vztahu člověka k lesu jako důležité součásti kulturní krajiny. Jde o počátek vytváření základů trvale udržitelného hospodaření v lesích, které vychází z principů trvalosti, nepřetržitosti, vyrovnanosti a bezpeč-nosti produkce dřeva.

Druhá polovina 18. století

V druhé polovině 18. století došlo k převratnému zásahu do skladby našich lesů zaváděním nejprve borovice a pak i smrku v nesmíšených porostech s následnými holosečemi.

Smrkové a borové monokultury byly zakládány s tehdejšími nejlepšími znalostmi, díky kterým u nás byl zachován dostatek lesů, a jsou nemalou základnou naší obnovitelné suroviny. Lesníci již v této době začali sami upozorňovat majitele lesů, že jde o nestabilní produkci a osvícení vlastníci v řadě případů tento názor respektovali. Pravdou je, že po dlouhá léta oba názory (smrkové monokultury a les s pestřejší dřevinnou skladbou) stály vedle sebe, až v 60. letech minulého století i v legislativě zvítězil názor na potřebu změn dřevinné skladby, který s krátkým přerušením v 80. letech pokračoval. Lesnictví přijalo za své naplnění tří základních povinností:

- trvalé zajištění dřevní hmoty – dnes funkce produkční,

- zajištění stavu lesa – dnes funkce ekologická, která ovšem vycházela z poznání té které doby,

- umožnění a zlepšování podmínek pro život člověka – dnes funkce sociální.

Současnost

Evoluční proces přírody prochází i v době poledové svým vývojem a lze předpokládat další pokračování tohoto procesu. Problém je předvídat směr takového vývoje. Venkov se nadále vylidňuje, realizují se opatření pro významné snížení podílu imisí, na druhé straně roste frekvence dopravy i s negativními dopady na životní prostředí, sílí požadavky na rekreační funkce lesa a narůstá plocha chráněných území. Přitom všechny trendy FAO (do roku 2020) mluví o tom, že potřeba dřeva bude neustále stoupat a již v roce 2030 dojde k nedostatku dřevní hmoty v podmínkách střední Evropy. Naprostá většina lidí bydlí ve městech, do krajiny se dostávají zřídka, informace čerpají z televize a občasných návštěv ve volné krajině. Člověk už dlouho ovlivňuje natolik přírodu, že některé procesy jsou určující – například snížením výměry lesa z původních cca 95 % plochy našeho území na cca 35 % došlo k přerušení přirozeného přenosu dřevin a lesem zůstaly většinou méně přístupné a horské lokality nevhodné pro zemědělské využití (kde vždy bylo větší zastoupení SM), imise i při výrazném snížení působí stále a v našem území jsou pro vývoj a existenci lesa rozhodujícím faktorem.

V srdci kulturní Evropy zůstáváme jedním z mála států se značnou lesnatostí, zhruba odpovídající lesnatosti celého suchozemského povrchu Země. Na tomto příznivém stavu mají velký podíl prozíravé zákony a nařízení zaměřené ve prospěch lesa, mnozí majitelé lesů i vysoká úroveň lesníků už v době před 100 až 200 lety (Průša, 1990).

Obhospodařování kulturních lesů, zakotvené v lesním zákoně, je dnes podloženo ekologickými základy. Jednotná typologie v rámci celé ČR vychází ze stanovištních podmínek a rozpracované podklady pro hospodaření zajišťují rovnovážné naplňování všech požadovaných společenských funkcí. Tak například u těžby dřeva již nemluvíme o její maximální výši, která by mohla mít negativní dopady jak na ekosystém, tak na plnění ostatních společenských funkcí, ale o výši optimální, při které jsou plněny i ostatní funkce ekosystému. V kulturním lese není omezeno užívání lesů a les je i možným dalším zdrojem zaměstnanosti zejména venkovského obyvatelstva.

Podíl lesů, v nichž se upřednostňují zájmy ochrany přírody, se stále navyšuje. A právě v otázce péče o lesní ekosystémy ve velkoplošných chráněných územích dochází k napětí v rozdílných názorech zastánců jednotlivých směrů v ochraně přírody. Například v souvis-losti se způsobem řízené péče o lesní ekosystémy v Národním parku Šumava upozorňují přední lesničtí odborníci na:

- vznik introskeletové eroze na plochách ponechaných samovolnému vývoji (ohrožuje samostatnou podstatu lesa, zejména na sutích a půdách silně kamenitých),

- lokální zhoršení hydrických a vodohos-podářských funkcí lesa (snížení retenční schopnosti, zrychlení odtoku atd.),

- lokální zhoršení bioklimatu (změny klimatických faktorů při velkoplošné destrukci lesů),

- zhoršení rekreačních funkcí (vysoký podíl suchého lesa a holin mění obraz krajiny a snižuje rekreační atraktivitu) (Podrázský, Vacek 2008).

Možnost řešení ukazuje řada mezinárodních setkání a dohod, jejichž cílem je nalezení optimální cesty.

Budoucnost

EU přijala řadu dokumentů, v nichž se touto problematikou zabývá – například Strategické pokyny Společenství pro rozvoj venkova (Programové období 2007–2013) uvádí: „Pojem lesní hospodářství s ohledem na víceúčelovost se zabývá různými ekologickými, společenskými a ekonomickými funkcemi, které poskytují zboží a služby reagující na současné a budoucí potřeby. To mimo jiné znamená zajištění dostupnosti surovin pro průmysl, příjmy a pracovní příležitosti venkovskému obyvatelstvu a další funkce, jako jsou energie, biologická rozmanitost, voda, zmírnění důsledků klimatických změn a další služby ekosystému. Cílem je zajistit vyváženost funkcí lesa v souladu s různorodými potřebami.“ Evropský akční plán lesního hospodářství vytýčil cíl dosáhnout rovnováhy mezi ekonomickými, ekologickými, společenskými a kulturními rolemi lesů v kontextu udržitelného rozvoje. Záměrem evropské politiky rozvoje venkova je zřídit jednotný a udržitelný akční rámec pro budoucnost venkovských oblastí. Polyfunkčnost zemědělství a lesnictví, tj. jejich rozmanité role v produkci potravin a surovin, jsou jedním ze základů politiky rozvoje venkova Společenství.

„Management kulturní krajiny musí být založen na spolupráci krajinných profesí a vůli místních obyvatel přijmout společnou odpovědnost za budoucnost krajiny.

Krajinným profesím však nesmí být v podstatné míře znemožněno jejich poslání v hospodářské a další činnosti. Ochrana přírody nebo památková péče nemohou být samostatnými cíly, ale musí se stát samozřejmou a přirozenou součástí všech aktivit člověka v krajině.

Výsledkem musí být nutně krajinný systém, tvořený přírodními i kulturními hodnotami, ale pouze v úzkém sepětí s lidskými krajin-nými aktivitami všeho druhu.“ (Kolejka, Vybíral 2008)

Závěr

Tak jako byly překonány dříve uplatňované preference dřevoprodukční funkce lesa (i když vycházely z tehdejších poznatků a zanechaly nám přinejmenším vysokou lesnatost a dobré zdroje dřevní hmoty), tak v současné době jsou překonány i jednoznačné preference ochrany přírody. Pro společnost je nesmyslné a škodlivé stále větší navyšování dalších a dalších ploch s omezováním ostatních funkcí (včetně produkční a sociální) ve prospěch preference požadavků ochrany přírody a zvyšování těchto požadavků i na ostatním území.

Jedinou možnou cestou je respektování požadavků na uplatnění „krajinného systému“, který respektuje „krajinné profese“, kterými jsou zemědělci, lesníci, rybníkáři, rybáři, vodohospodáři, myslivci, zahradníci, vinaři a mnohé další profese, které vycházejí ze své činnosti v krajině.

Autor:

Ing. Miroslav Sloup

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.