Trvale udržitelné využívání lesů v Ukrajinských Karpatech?

Oblastní plány rozvoje lesa a jejich obsah

Oblastní plán rozvoje lesa (OPRL) představuje v ČR nástroj státní lesnické politiky a je používán jako podklad pro lesnické plánování. Jedná se o komplexní dílo zohledňující veškeré faktory – od ekologických podmínek až po vliv veřejného zájmu pro jednotlivé přírodní lesní oblasti, ve kterém jsou stanoveny rámcové zásady lesnického hospodaření (při zohlednění zásad trvale udržitelného hospodaření, polyfunkcionality lesa, zohlednění požadavků veřejného zájmu). Nedílnou částí OPRL jsou mapy v GIS, čímž jsou OPRL nástrojem pro nejefektivnější využívání, obhospodařování a zachování lesních ekosystémů.

Ukrajinské lesnictví a historie zájmové oblasti

Ukrajinské lesnictví prošlo za posledních 100 let velmi různorodým vývojem. Do roku 1918 byla jihozápadní část Ukrajiny, tj. Zakar-patská, Lvovská, Ivano-Frankivská a Černi-věcká oblast součástí Rakousko-uherské monarchie. V této době byly položeny základy současného lesnického hospodaření, resp. hospodářské úpravy lesů. Do uvedeného období spadá také zpřístupnění pralesů v oblasti východních Karpat, tak jak to popisuje prof. Josef Opletal ve svých pamětech. I v zájmovém území byla postavena lesní úzkokolejná dráha vedoucí z Nadvorné (Nadvorná – Bystricja – Rafajlovec) s odbočkami do údolí Zelenicje, Chripiliv a Dovžiněc. Po rozpadu monarchie bylo území začleněno do sovětského impéria a spolu s tím zde byl aplikován „sovětský“ způsob hospodaření, o čemž svědčí současné „umístění“ svážnic, „údržba“ cestní sítě včetně údržby mostů a také přibližovací a odvozní technika (obr. 1). V sovětské éře dosloužila i úzkokolejka, jejíž mostky byly zničeny velkou vodou v r. 1969 a zbylý železniční svršek byl postupně rozebrán místním obyvatelstvem. Cestní síť se v současnosti skládá pouze z několika údolních cest, které jsou ve většině případů postaveny na trase bývalé lesní úzkokolejné dráhy. V některých bočních údolích jako odvozní cesty slouží mírně upravená balvanitá koryta potoků (obr. 2).

Zjišťování zásob dříví provádějí pracovníci Ukrlesprojektu přibližně stejným způsobem jako se děje v českých zemích. Lesnické mapy, které reprezentují jen obrysová a porostní mapa, jsou v současnosti jen v analogové formě a ve většině případů jejich detail jen stěží odpovídá realitě. I když lesní hospodářský plán popisuje i výchovné těžby, ve skutečnosti se výkon lesnické praxe omezuje jen na vlastní těžbu. Ta je prováděna bez ohledu na přírodní podmínky převážně velkoplošnou holosečí (obr. 3), která se ponechá přirozené obnově, jež díky velice nízkému stavu zvěře (dalo by se říci „přirozenému“ stavu) probíhá velice dobře.

V systému ukrajinského lesnictví figuruje i lesnická typologie, avšak jen v teoretické podobě, není tedy dále aplikovaná do lesnického hospodaření. Je zde „používán“ systém lesnické typologie prof. Pogrebnjaka, který se velice málo liší od našeho geobiocenologického systému. Jediné výstupy (lesnicko-typologické mapy) vznikly na přelomu 50. a 60. let, jsou na nich zachyceny celé oblasti gosleschozů, což znamená, že jedna lesní správa má jen několik jednotek bez ohledu na detail vertikálních či trofických podmínek. V teorii zůstaly ve většině případů i kategorie lesa, které jsou sice zakotveny lesním zákonem (kodexem), ale chybí jakákoliv kritéria pro jejich vylišování.

Zájmové území

Pro účely projektu bylo vybráno modelové území – Chripilivskoje, Buchtivěckoje i Gors-koje lisničestvo v Nadvirnjanském goslechozu v Ivano-Frankivské oblasti (cca 10 000 ha). Území se nachází v oblasti Ukrajinských Karpat v geologické oblasti karpatského flyše (podmínky jsou velice podobné západním Karpatům na území ČR – tj. PLO Moravsko-slezské Beskydy) v rozmezí nadmořských výšek 550–1550 m n. m. Bylo voleno tak, aby bylo podchyceno co nejvíce různorodých přírodních podmínek. Zájmová oblast zahrnuje jak lesní porosty, které byly v historické době přeměněny na hospodářské porosty smrku ztepilého, tak lesní porosty s „přirozenou“ dřevinnou skladbou, ale dokonce i porosty, které díky své nepřístupnosti lze označit jako zbytky původních pralesů a jejichž ovlivnění spočívá doposud jen v individuální toulavé těžbě (viz obr. 4). V těchto porostech jsou zachovány původní populace hlavních druhů dřevin (obr. 5). Nejrozsáhlejší ovlivnění porostů se dělo právě v dosahu lesní úzkokolejky. K odlesnění a vzniku tzv. polonin došlo také na hřebenech, které jsou do dnešních dnů udržovány extenzívním hospodařením, což zajišťuje zachování jejich vysoké biodiverzity. Pralesovité porosty jsou zachovány také na velice nepřístupných místech, např. rozsáhlých balvanitých sutích (obr. 6).

Základní informace o projektu

Řešitelskou organizací za Českou republiku byl Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, z ukrajinské strany se na řešení projektu podílel Ukrajinský státní lesnický komitét v Kijevě, Ukrajinský výzkumný institut horského lesnictví v Ivano-Frankivsku, Ukrgoslesprojekt v Irpenu u Kijeva a Prikar-patskij Universitet im. Vasyla Štefanyka v Ivano-Frankivsku.

Základem celého systému aplikace oblastních plánů rozvoje lesů je detailní poznání ekologických podmínek prostředí, tedy lesních geobiocenóz. Pro tento účel byl využit geobiocenologický systém (Zlatník 1959, 1976) v upravené formě (s využitím vegetačních stupňů dle Plívy 1971 a doplnění geomorfologických typů). Tato volba vycházela se současného „používání“ lesnické typologie na Ukrajině (již zmíněný Progrebnjakův systém).

Základem systému je vertikální rozrůzněnost daná vegetačními stupni, diverzita podmínek zásobení živinami daná trofickými řadami a rozrůzněnost vlhkosti stanoviště daná hydrickými řadami. Tento systém byl pak doplněn geomorfologickými typy – kamenitost, sklon svahu. Takto detailně popsaná diverzita přírodních podmínek předurčovala možnosti funkčního potenciálu lesní geobiocenózy, čímž byly dány některé kategorie lesů. Spolu s deklarovanými funkcemi byly jasně definovány kategorie lesů. Podle přírodních podmínek byly tedy jasně diferencovány i formy hospodaření shrnuté v hospodářských souborech, které zahrnují doporučení hlavní dřeviny v tzv. porostních typech. U každého hospodářského souboru byla shrnuta rámcová doporučení – tj. obmý- tí, obnovní doba, formy obnov, hospodářský způsob i omezení sečí.

Výsledky

V zájmové oblasti byly vymapovány vegetační stupně: 4. bukový (Fageta s. lat.) s výměrou 187,37 ha, 5. jedlo-bukový (Abieti-Fageta s. lat.) (6 294,60 ha), 6. smrko-bukový (Picei-Fageta s. lat.) (2 607,71 ha), 7. buko-smrkový (Fageti-Piceeta s. lat.) (308,70 ha) a 8. smrkový (Piceeta s. lat.) (66,43 ha). Nejrozšířenější trofickou řadou (TŘ) je řada B (mezotrofní) na 3 488,31 ha, dále pak řada AB (oligotrofně-mezotrofní) na 2 916,12 ha, a BC (mezotrofně-nitrofilní) na 2 052,12 ha. Z hle-diska hydrických řad je nejhojněji zastoupena řada 3 (normální) na 8 581,83 ha, pak řada 4 (zamokřená) na 137,39 ha a přechodná řada 3–4 (normální–zamokřená) na 116,28 ha, ve vrcholových partiích je zastoupena řada 2 (omezená) na 101,39 ha, u pramenišť a v alu-viích řek je pak ještě častá 3–5 (normální–mokrá) hydrická řada na 104,79 ha.

Na základě známých kategorií lesa v ČR, kategorií užívaných na Ukrajině a charakteru modelového území byly navrženy následující kategorie lesa: kategorie A – lesy hospodářské, kategorie B – lesy ochranné a kategorie C – lesy zvláštního určení. V rámci kategorie B a C byly dále specifikovány jednotlivé subkategorie: B1 (lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích) na 238,41 ha, B2 (vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace) na 66,43 ha. Z kategorie lesů zvláštního určení C byly dále specifikovány subkategorie C1 (lesy se zvýšenou půdoochrannou funkcí) na 196,79 ha (obr. 7), C2 (vodohospodářské a vodoochranné lesy) na 353,85 ha, C3 (výukovo-výzkumné lesy) na 424,71 ha, C5 (lesy sloužící k zachování biologické rozmanitosti) na 490,05 ha (obr. 5). Další subkategorie byly  navrženy jen teoreticky, jelikož nejsou v zájmovém území zastoupeny: Ze zastoupených hospodářských souborů jednoznačně dominuje hospodářství expo-novaných stanovišť vyšších poloh (HS 51, 5 690,72 ha), dále pak hospodářství živných stanovišť vyšších poloh (HS 55, 1 366,72 ha) a hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh (HS 53 , 1 004,86 ha). Častý je HS 01– mimořádně nepříznivá stanoviště na 393,52 ha. Všechna zjištěná data byla zanesena do vrstev GIS, což je v prostředí ukrajinského lesnictví zcela nový prvek.

Ekologická stabilita a ochrana lesů v oblasti je do značné míry determinována přírodními podmínkami podmiňujícími čas-tý výskyt sesuvů a eroze (obr. 7), jejíž příčinou je rovněž většinou špatné zpřístupnění lesů.

Hlavním negativním vlivem významným pro stav lesních porostů je lesní pastva (detailně viz Křístek: Lesnická práce 2008 (8): 36–37), kterou lze ale také považovat za jednu z důležitých funkcí lesů v oblasti. Vzhledem k tomu, že pastva dobytka patří k tradičním způsobům obživy místních obyvatel, je její regulace obtížným úkolem. Potenciálním rizikem do budoucna je také výskyt podkorního hmyzu. Jeho kontrole proto doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost.

V rámci projektu byl vyhotoven komplexní návrh cestní sítě s pořadím priority výstavby. V podstatě je možné říci, že se jedná o návrh základní sítě odvozních cest a skládek. Z logiky věci zároveň vyplývá, že takto vybudované cesty, třeba jen s provozním zpevněním, bude třeba co nejvíce využívat k odvozu a co nejméně k přibližování, kterým se velmi rychle dostanou až do stavu neopravitelnosti.

Tím, že Ukrajinské Karpaty jsou stavbou moderních (etážových) lesních cest téměř nedotčeny, skýtají možnost realizace navržené sítě lesních cest. Problematika výstavby cest nabízí celou řadu možností navazujících projektů.

Druhá část projektu zahrnovala seznámení ukrajinských partnerů se způsobem zpracování OPRL pomocí nástrojů GIS. Tato možnost byla na Ukrajině zatím pro potřeby lesního hospodářství využívána minimálně. V rámci projektu byla zřízena dvě GIS pracoviště (Ukrajinský výzkumný institut horského lesnictví v Ivano-Frankivsku a Prikarpatskij Universitet im. Vasyla Stefanyka v Ivano-Frankivsku), která byla vybavena výpočetní technikou.

Závěrem

Takto sestavený oblastní plán rozvoje lesa, který je postaven na detailní znalosti (mapování) ekologických podmínek včetně zanesení do prostředí GIS, je ideálním nástrojem trvale udržitelného rozvoje nejen lesa, ale i krajiny. Zpracovaný plán bude sloužit jako ukázka způsobu hospodaření, která zohledňuje trvale udržitelný princip s komplexním pohledem na využívání lesních ekosystémů. Vyhotovený plán naplňuje články 4, 5 a 7 Karpatské konvence (Rámcová úmluva o ochraně a udržitel-ném rozvoji Karpat), jíž je ČR i Ukrajina signatářem.

Článek vychází v rámci podpory projektu zahraniční rozvojové spolupráce č. 33/MZE/ B/08-10 „Systém diferencovaného hospodaření v lesních ekosystémech Ukrajinských Karpat“ a také v rámci řešení Výzkumného záměru MSM6215648902 – „Les a dřevo – podpora funkčně integrovaného lesního hospodářství a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny“.

Autoři:

Doc. Ing. Otakar Holuša, Ph.D.

ÚHÚL Brandýs nad Labem

pobočka Frýdek-Místek

Mendelu, Fakulta lesnická a dřevařská

Ústav ochrany lesů a myslivosti

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Michal Friedl

ÚHÚL Brandýs nad Labem

pobočka Frýdek-Místek

Mendelu, Fakulta lesnická a dřevařská

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie