Praskliny kůry a poškození kmenů listnatých dřevin

Pozorování v suchých letech 2003, 2004 a antedatování na příčných řezech kmenů potvrdila, že praskliny nepochybně vznikají suchem, následuje infekce patogeny vaskulárních pletiv (Ophiostoma sp.), která má za následek vznik oválné nekrózy lýka. Taková poškození se buď v následujících letech zavalí hojivými pletivy, nebo zůstanou déle odkryta. Pak se ale často přidruží infekce dřevokaznými houbami, nebo dojde k napadení xylofágními druhy hmyzu. Nejsilněji jsou postiženy porosty dubu na vysýchavých stanovištích extrémní řady (až 100 %), na stanovištích kyselé řady v 1. až 3.–4. LVS se praskliny nacházejí až na 30 % stromů a setkáme se s nimi i v jiných případech. Poškození je možno považovat do jisté míry za symptom chřadnutí dřevin, jehož je organickou součástí. Vzniká v důsledku nedostatku vody a zároveň omezuje průtok vody kmenem a tím dále zhoršuje zásobení korun stromů. Poškození a často i znehodnocení dřeva kmenů nabývá na významu v souvislosti s klimatickou změnou, neboť vyšší podíl listnatých dřevin je obvykle spojován se zvyšováním odolnosti lesa. Ukazuje se, že i tyto dřeviny, a zejména dub, budou mít své potíže. O problému již bylo dříve referováno (Mrkva, 2003, a, b), bohužel k významnějšímu rozšíření poznatků od té doby nedošlo.

Tradované vysvětlení příčin poškození kmenů v ochraně lesa

V ochraně lesa byla dosud poškození kmene prasknutím kůry, podélnou jizvou a často i s obnaženým dřevem (obr. 1,2) popsána buď jako poškození kmenů při těžbě a vyklízení dřeva, většinou se ale mělo za to, že jde o mrazové trhliny či mrazové kýly (Pfeffer, 1961). Skutečné mrazové trhliny jsou ale známy hlavně na dubu céru či na dřevinách se silně vyvinutými dřeňovými paprsky (Stolina, 1985). Vyznačují se nápadným kýlem (ranovou lištou), který vzniká podél trhliny a je dlouhý často více než metr. Nověji byly na dubu popsány tzv. falešné mrazové trhliny (endogenní trhliny) s ranovými lištami, vybíhající ze starých, zavalujících se poranění po silném mrazu (Hartmann, Nienhaus, Butin, 2001 nebo Eckstein, Dujesiefken, 1993). Nezaměnitelné je ojedinělé poškození kmene bleskem a například na buku a měkkých listnáčích může jizva vzniknout rovněž po ohryzu od spárkaté zvěře nebo hlodavců. V souvislosti s vadami dřeva se popsané poškození, viditelné zvláště na příčném řezu kmene, označuje jako zárost nebo zásušek (Požgaj a kol., 1993), a to bez uvedení příčiny vzniku.

Jiným popsaným poškozením dubu (známým také ze smrku) je tzv. T-choroba. Její původ se ale spatřuje v poškození kambia např. klováním datlů nebo narušením pletiv kambia larvami bejlomorek či žírem larev krasců (Agrilus sp.). Popraskaná a odchlipující se kůra, zvláště na spodních částech kmenů, se označuje jako „rakovina kůry“ a je doprovázená výskytem plodniček hub rodu Stereum sp. a Pezicula sp. (Hartmann etc., 2001). V souvislosti s chřadnutím dubu a dalších listnatých dřevin, popsaným jako tracheomykóza dubů (Gogola, Chovanec, 1987), grafióza dubů (Příhoda, 1994), tracheomykózní onemocnění dubů (Jančařík, 1991), chřadnutí s tracheomykózními příznaky (Jančařík, 1993), se někdy postižení kmenů nekrózami rovněž zmiňuje. Např. mokvající nekrózy popisuje Eisenhauer (1990), avšak pouze v souvislosti s napadením lýka kambio-xylofágním hmyzem. Podobně Gogola, Chovanec (1987) zmiňuje „scolytový, agrilový“ typ nekrózy. Rovněž Wayne etc. (1987) popisuje, mimo jiné, podélné poškození kůry (shakes), které odpovídá našemu popisu praskliny, avšak konkrétní příčinu a bližší okolnosti jejich vzniku neuvádí. Pouze Příhoda (1994) zmiňuje, že v roce 1987 došlo k náhlému zhoršení zdravotního stavu dubů a hojnému výskytu „ranových infekcí“, zprvu bez účasti hmyzu, patrně v důsledku sucha.

Na buku se popisované poškození vyskytuje řidčeji, i když i zde byly pozorovány oválné nekrózy, často identifikovatelné pouze podle výtoku hnědého exsudátu (Mihál, Cicák, Čunderlík, 1997). Toto poškození, označované též jako „nekróza kůry“, či „odumírání buků“ (Hartmann, Nienhaus, Butin, 2001), je provázeno přemnožením červce Cryptococcus fagisuga a výskytem plodniček houby Nectria sp. Podobně byly popsány mokvající nekrózy (hnědý mízotok) na různých listnáčích, zejména topolech. Z dřívějších šetření (Mrkva, 1963) však vyplynulo, že příčinou byla primárně dysfunkce kořenů, v těchto případech však naopak na zamokřených stanovištích.

Z uvedeného plyne, že vznik prasklin kůry a následné poškození kmene v důsledku špatné funkce kořenů a nedostatečného zásobení kmene vodou nebylo dosud zmíněno nejen u nás, ale ani v evropské literatuře zabývající se ochranou lesa. Na tom nic nemění skutečnost, že poškození kmenů prasklinami bylo často dáváno do souvislosti s chřadnutím nebo hynutím listnatých dřevin.

Vznik prasklin a popis poškození

Podrobné vysvětlení, jak a proč dochází k objemovým změnám vaskulárních pletiv bělového dřeva nad kořeny postiženými dysfunkcí a v důsledku toho k podélnému prasknutí kůry, budou muset podat fyziologové. Z nepřímých důkazů vyplývá, že primární příčinou je zřejmě nedostatek disponibilní vody v půdě a mimo pochybnost také zdravotní stav kořenového systému či konkrétního kořene. Jeho funkčnost je totiž v neposlední řadě zodpovědná za to, zda a v jaké míře může dojít k zásobení vodivých pletiv daného segmentu běle a následně i listového aparátu stromu vodou. Pracovní hypotéza vychází z názoru, že k prasknutí kůry (lýka) dochází v místě podprahového zásobení vodivých pletiv, když na zbylé funkční části se objem a tudíž i obvod lýka normálně zvětšuje. Praskliny mohou být různě hluboké, pokud však postihují pouze kůru a nezasahují až do lýka a kambiální zóny, nedochází k onemocnění a vznikne zřejmě pouze lahvovité rozšíření paty stromu, které nyní zaznamenáváme stále častěji (obr. 3).

Problém vzniká až tehdy, kdy dojde k infikování odkrytých živých pletiv lýka a kambia patogeny, dosud identifikovanými jako houby rodu Ophiostoma sp., (det. Pešková), nebo houbami, souhrnně označenými jako patogeny vaskulárních pletiv (PVP) (Mrkva, Jankovský, 1996). Rozvoj infekce a rozsah poškození pletiv nepochybně odvisí od predispozice hostitele, ovlivněné v prvé řadě abiotickými vnějšími faktory, v daném případě suchem. Zřejmě se uplatňuje také doba výskytu sucha a vznik příležitosti pro infekci. Všechny tyto okolnosti ovlivňují rozsah postižené plochy kambiální zóny, kterou po seříznutí vrstvy kůry spatřujeme jako oválnou hnědou skvrnu (obr. 4), často s koncentricky se šířícími, odlišně intenzivně zbarvenými zónami. V tom se příznaky neliší např. od rozvoje infekce kolem matečních chodeb kůrovců a obecně kambiofágů. Na povrchu kůry je prasknutí zřetelné okamžitě, pokud není vytvořena hrubá borka, tj. v mladším věku nebo u hladkokorých dřevin. U dřevin s hrubou borkou, nebo v pozdějším věku, je prasklina zřetelná až později, po odchlípení kůry, nebo až je již zavalena.

Na příčném řezu poškození vidíme jako různě velký výsek zahnědlého, postiženého lýka a kambia, který se podle roku vzniku praskliny nachází různě hluboko ve dřevě. Může být zcela zarostlý novými letokruhy (nejdříve druhým rokem), obvykle se ale rána zaceluje delší dobu. V tom případě je dobře viditelné, jak letokruhy postupně postižené místo zavalují, přičemž infekce z postiženého lýka prorůstá v místě styku závalů pouze jako úzký proužek. Tak vzniká obrazec podobný písmenu T (odtud označení T-choroba) (obr. 5). Uhynulé nekrotické lýko a kambium může být časem zcela „pohřbeno“, protože nové přírůstky již nejsou infikovány. Pod napadeným kambiem se vytváří tmavě zbarvená výseč dřeva postiženého enzymy a toxiny produkovanými houbou. Lze předpokládat, že v této části dřeva jsou ucpané vodivé dráhy, takže vodní provoz je znemožněn. V případě napadení většího úseku na obvodu lýka nedojde k zavalení vůbec a v takovém případě je odkryté dřevo zcela jistě napadeno běžnými dřevokaznými houbami a často i xylofágním hmyzem (obr. 6).

Výskyt prasklin na stromech a v lesních porostech

Rozsáhlá šetření (na 1 119 stromech) byla provedena v roce 2003–4, v porostech středního věku s převážným zastoupením dubu, a to na ŠLP Křtiny, polesí Vranov, Lesy města Brna, polesí Deblín, LS Třebíč, revír Hrotovice, LS Náměšť, revír Mohelno a na LZ Židlochovice, polesí Valtice, Mikulov a Lanžhot. V několika případech bude průzkum opakován v roce 2010. Z šetření na dubu vyplynulo, že se praskliny nejčastěji vyskytovaly na patě kmenů nebo v jeho spodní části a jen sporadicky výše než v 1,7 m. Na hynoucích stromech byly pozorovány často na celém kmeni. Délka prasklin je variabilní, obvykle ale není větší než 1 m. Zatímco „nové“ praskliny, zřetelné v roce 2003 a 2004, byly dlouhé pouze od 0,15 do 0,28 m (v průměru 0,19 m), starší, často nezacelené praskliny, byly dlouhé od 0,21 do 1,12 m (v průměru 0,32 m). Ve vztahu k postavení stromu v porostu se ukázalo, že nejvíce byly postiženy stromy nadúrovňové, ale závislost nebyla příliš zřetelná. Neukázalo se rovněž, že vznik prasklin odvisí od světových stran.

Průzkum v porostech naznačil, že podíl postižených kmenů dubu význačně kolísá nejen mezi jednotlivými SLT, ale i v rámci těchto jednotek. Na zkusných plochách se pohyboval od 16 % do 100 %. Nejvyšší výskyt prasklin byl zaznamenán nejen na extrémně vysýchavých stanovištích na hadci, např. 0C (84 %), ale také na středně bohatých až bohatých stanovištích, 2S, 2B a 3B (30 % až 100 %). Slabší bylo postižení na stanovištích kyselých, hlinitých a lužních (11 % až 37 %), i když právě v luhu, na typu 1Lg, kde po záplavě déle stagnovala voda, se praskliny nacházely až na 37 % stromů. Průzkum ukázal, že jde o vážný problém, když v širokém průměru bylo ve 26 vyšetřovaných porostech 1. až 3. LVS zjištěno, že je zde prasklinami postiženo v průměru 44 % dubů. Podobně silné je poškození lípy, u habru není jistota, jak zprohýbaný povrch kořenových náběhů a kmene hodnotit.

Houbová infekce nebyla v místech prasklin exaktně vyšetřována, ale dá se obecně předpokládat, že u dlouhodobě nezavalených prasklin nakonec k infekci dojde. Konkrétně byli zjištěni typičtí ranoví paraziti Stereum hirsutum, Pleurotus ostreatus, Phelinus robustus, Fistulina hepatica a Trametes sp. Podle požerků a výletových otvorů lze v popsaných případech usuzovat na kolonizaci těchto míst řadou druhů tesaříků, krasců, červotočů a dalších xylofágů.

Výskyt prasklin s ohledem na stresy suchem

Jak bylo řečeno, z řady nepřímých důkazů lze usuzovat, že k prasknutí kůry a následnému postižení vodivých pletiv dochází vlivem stresu suchem. Na příčném řezu lze jako z knihy číst, ve kterém roce k poškození došlo a následně, jak byla infekce lokalizována a detoxikována (obr. 6). To je informace nejen o vitalitě stromu před poškozením, ale také o jeho obranných reakcích a schopnosti poranění zacelit. Z obsáhlé analýzy kruhových výřezů z porostu 353 D 5, polesí Deblín, Lesy města Brna, o věku 46 let, v roce 2004 (graf) plyne, že k praskání kůry docházelo významně častěji až po roce 1992, takže v následném desetiletí se praskliny staly skutečným fenoménem. Souvislost s vydatností srážek (Langův dešťový faktor, meteorologická stanice Sentice) ve vegetačním období je na přiloženém grafu více než zřejmá. Zde je patrno, že k prasknutí kůry dojde s určitým zpožděním, obvykle až ve druhém roce po výskytu epizody sucha.

Závěry pro ochranu lesa a lesnickou praxi

Praskliny a popisované symptomy postižení dřeva, zvláště když jde o hniloby nebo napadení hmyzem, představují jednoznačně závažné vady dřeva, snižující výtěžnost nejdražší oddenkové částí kmenů. Samotné prasknutí kůry a lýka by neznamenalo pro zdraví stromů vážnější ohrožení. Problém ale nastane v důsledku patogeneze vaskulárních mykóz, omezující vodivost pletiv a zhoršení zásobení listového aparátu vodou. Kořeny stromů jsou sice předimenzovány, avšak v důsledku sumovaného poškození prasklinami v různých letech a na různých místech obvodu kmene se může stres z nedostatku vody neustále prohlubovat. Proto je možno považovat vznik prasklin za organickou součást chřadnutí dřevin. Z hlediska produkce lesních porostů je závažná skutečnost, že k postižení prasklinami může dojít již v časném věku porostů, tj. již v porostech 2.–3.věkové třídy. Význam popisovaného poškození dosud nebyl v ochraně lesa doceněn. Např. podle našich poznatků také tzv. hynutí břízy (z ne zcela objasněných příčin) v Krušných horách bylo v převážné míře iniciováno nebo provázeno vznikem prasklin a následně popsaných reakcí (obr. 7). Primární příčinou bylo zřejmě epizodické vysýchání půdy po tzv. celoplošné přípravě stanovišť a shrnutí povrchové (kontaminované) vrstvy půdy a humusu. To představovalo drastickou změnu fyzikálních parametrů půd, snížení retence, vodní kapacity a nepříznivé dopady na vodní provoz bříz, známých svou intolerancí na vodní deficit.

Závažnost onemocnění, spojené s tvorbou prasklin kmenů listnatých dřevin, spočívá v tom, že teplotní a srážkové excesy a s tím spojený výskyt epizod sucha, které provázejí klimatickou změnu, budou patrně nabývat na významu. Ostatně to je zřejmé z šetření na výřezech kmenů. Pro obrannou adaptační strategii lesnictví na klimatickou změnu to znamená, že řešení nemůžeme hledat pouze ve změně dřevinné skladby a zvyšování zastoupení listnatých dřevin. Jak je vidno, také ty mohou být vážně ohroženy. Jde o to pěstovat takový les, co do druhové, ale také věkové a tudíž prostorové struktury, který bude schopen nejlépe využít ke své existenci dané vodní srážky, včetně jejich epizodického kolísání, změn distribuce během roku apod. Dá se analogicky předpokládat, podobně jako v jiných případech ohrožení ekologické stability, že nejodolnější bude les blízký přírodnímu, respektující přirozenou dřevinnou skladbu, jak je uváděna v rámci hospodářských souborů a skupin lesních typů. V lese hospodářském by alespoň adekvátní příměs těchto dřevin v porostech měla zajistit jejich stabilitu a trvalý výnos do mýtného věku.

Trhliny mrazem a jak je odlišit

Protože se u nás dosud výše popsané poškození diagnostikovalo jako mrazové trhliny, a to nejen v lesnictví, ale také v ovocnářství, vinařství nebo v případě městské zeleně, stojí za to zmínit, jak obě poškození odlišit. Mrazové trhliny pochopitelně vznikají v zimním období při velké teplotní amplitudě, kdy v důsledku rychlého smrštění povrchového pláště dřeva dojde k hlubokému prasknutí kmene. Na rozdíl od prasklin suchem zasahují tyto trhliny radiálně až do jádrového dřeva (obr. 8) a jsou dlouhé někdy i několik metrů. Významným rozdílem je skutečnost, že trhlina, a to i v oblasti kambia, není infikována, a proto se na jaře zcela sevře a přeroste novým letokruhem. V následujících letech v tomto místě kmen a tím i hojivý kalus opětovně praská, ale během vegetace se znovu a znovu zaceluje, takže podél trhliny vzniká typický kýlovitý zával. Ten obvykle až po řadě let trhlinu definitivně uzavře. Jednoduchým rozlišovacím znakem je, že tyto praskliny protínají letokruhy.

Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.

Autoři:

prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc.

emeritní profesor, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy university v Brně

Ing. Vladan Riedl

Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava

Foto: Radomír Mrkva