Zrušení tendrů LČR přinese více škod než užitku
Petr Havel
Ačkoli se zrušení tendrů na lesnické zakázky pro roky 2011 až 2020 může zdát na první pohled optimálním řešením ve vypjaté předvolební atmosféře plné manipulací neumožňujících korektní debatu, je tento krok bohužel dalším prodloužením destabilizace lesnického a dřevozpracujícího oboru v ČR. Jinými slovy, kritici tendrů dosáhli přesně toho, proti čemu bojovali.
Filosoficky je navíc zrušení tendrů potvrzením síly lobbismu minorit vůči majoritám. Samozřejmě – jde o legitimní metodu, avšak legitimní jako princip. Forma nátlaku (ne kvůli demonstracím, ale používanými „argumenty“) měla ale do objektivní diskuse hodně daleko. Pokud byla i přesto taková forma úspěšná, jde o signál nejen pro tuzemský trh, ale především o trh zahraniční – totiž, že se na oficiálně vyhlášené podmínky k podnikání v ČR nelze spolehnout.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Zásadní roli při tvorbě podnikatelského prostředí v tomto oboru hraje přitom Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) – a lze jednoznačně konstatovat, že je to role negativní a destabilizující. Byl to právě ÚOHS, který v minulosti vydal zcela protichůdné verdikty týkající se povinnosti státního podniku Lesy České republiky (LČR) dodržovat zákon o zadávání veřejných zakázek, čímž odstartoval řadu konfliktů, protestů a nahrál dokonce arbitráži vůči ČR, jejíž náklady zřejmě zaplatí daňoví poplatníci.
I v případě zrušených tendrů to je opět ÚOHS, který zvolil zcela alibistické řešení, jehož důsledky budou obdobné. ÚOHS totiž sice tendry fakticky nezakázal, ale zadavateli tendrů stanovil takové podmínky ve změnách v zadávací dokumentaci, že kdyby je LČR podle ÚOHS dodržely, samy by se vystavily do pozice subjektu porušující zákon. Takový postup antimonopolního úřadu svědčí buď o mimořádné vypočítavosti, nebo o mimořádné neznalosti problematiky lesnických tendrů. Nebo o politickém zadání.
Překlenovací výběrová řízení
Za současné situace se zdá téměř jisté, že se v plánovaném termínu do konce letošního roku nestihnou budoucí zakázky odsoutěžit tak, aby byly nové smluvní vztahy zahájeny k prvnímu lednu příštího roku. Otázkou také je, jak pojmout „překlenovací“ tendry na dobu, kdy bude možné budoucí smluvní vztahy zahájit. Je přitom velmi pravděpodobné, že použijí-li LČR systém Jednacích řízení bez uveřejnění (JŘBU), lze očekávat vlnu protestů a podezření na JŘBU ze strany lesnických firem. Použijí-li LČR jinou metodu „rychlejších tendrů“, pravděpodobnost protestů se tím zřejmě nesníží – naopak, jakákoli jiná metoda bude patrně opět předmětem kritiky. Výsledkem zrušení tendrů tak bude nejistota zakázek a nejistota práce nejen pro ony „zlé, velké firmy“, ale zejména pro menší a střední firmy, které mělo zrušení tendrů ochránit.
„Naddimenzovanost“ a možnosti domácího trhu
Je přitom zřejmé, že ze střednědobého hlediska není v ČR udržitelný současný počet malých pil i počet drobných živnostníků pracujících v lesním hospodářství. Stačí se podívat na srovnatelná data v zahraničí. To znamená, že snahy o lepší podmínky pro malé zpracovatele či jednotlivé živnostníky v ČR pouze zbrzdí, ale nevyřeší současný problém „naddimenzovanosti“ domácího trhu.
Jistě, je třeba hledat možnosti zaměstnanosti na venkově, tedy i v lesním hospodářství. Ty ale neleží v různých formách cenového zvýhodnění nebo zaručeného přísunu dřeva k dalšímu zpracování, ale ve vytváření přidané hodnoty k primární surovině. Je to obdobné jako současný boom farmářských trhů, kdy je přidanou hodnotou čerstvost, dohledatelný původ potraviny a osobní kontakt s jejím producentem. Poptávka po specifických produktech nebude sice ještě dlouho tvořit dominantní část odbytu čehokoli, potravin i dřeva, míra uplatnění bude ale záležet na flexibilitě jejich výrobců. V tom nikomu žádné protesty nepomohou. Pomoci takovému prostředí by mohl částečně stát – ne prostřednictvím tendrů „šitých na míru“ malým firmám, ale investicemi do výrob typu „prodej dřeva ze dvora“ obdobně jako v zemědělství. Bohužel takové programy v současnosti chybí.
Bylo by přitom velmi žádoucí, aby princip zrušených tendrů – tedy jednota lesních hospodářských plánů, územních celků a jediného smluvního partnera pro LČR na příslušném území, byla zachována i v tendrech nových. Diskutovat lze možná o metodách, jak prostor pro veřejnou soutěž otevřít menším firmám, patrně nějakou legitimní formou jejich sdružování. Je také možné nabídnout část dřeva do volného trhu – burza ale není nejlepším řešením, zejména proto, že burzy v ČR nehrají roli, kterou mají v zahraničí – totiž roli cenotvornou. Kdyby tomu tak bylo, nebylo by například vůbec třeba indexace. Čistší tržní metodou se jeví elektronická aukce, vůbec nejlepší by ale byl přímý prodej dřeva od Lesů ČR a jeho lesních závodů, do kterého by byl umožněn vstup právě jen malým subjektům.
Atomizace versus koncentrace
Na skutečně dlouhodobou diskusi, kterou ale nelze uzavřít před opětným vyhlášením tendrů, je téma redefinice připravovaných smluvních územních jednotek vázaných na LHP. Ty by zřejmě mohly být v budoucnosti menší, což by zvětšovalo možnosti malých firem za současného systému. Je ovšem otázka, zdali je atomizace tou správnou cestu, když ve všech průmyslových oborech na celém světě probíhá proces opačný, tedy koncentrace. Pravda, každá koncentrace jednou končí, jak víme už z Římské říše.
Autor: Petr Havel
zemědělský a lesnický analytik
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.