Dopady mezinárodních jednání o změně klimatu na lh ČR

Nezbytný úvod k článkům 3.3 a 3.4 Protokolu

Podle článku 3.3 Kjótského protokolu se do emisní bilance promítá: odlesňování, zalesňování a znovuzalesňování, které v současnosti – v prvním kontrolním období (2008–2012) povinně do své emisní bilance započítávají ekonomicky rozvinuté země – tzv. země Přílohy I Protokolu. Odlesňování je emisně významné zejména v souvislosti s plošným odlesňováním přírodních lesů. V ČR se jedná o minoritní položky způsobené převodem druhů pozemků v Katastru nemovitostí.

Jinak je to s činnostmi článku 3.4, který stojí za celým řetězcem stálých a zatím ne úplně dokončených jednání. V rámci tohoto článku je totiž možné započítávat emise a propady (emise – pro ČR negativní – přinášejí debity / propady – pro ČR pozitivní – představují uložení CO2 – přinášejí kredity) z obhospodařo-vání lesů. V prvním kontrolním období bylo vykazování obhospodařování lesů dobrovolné. ČR si ho ale zvolila a od roku 2008 ho tedy v rámci prvního kontrolního období Protokolu vykazuje v Národních inventarizačních zprávách. Zda je obhospodařování lesů pro smluvní stranu Protokolu z hlediska emisní bilance přínosem, tedy zda obhospodařování lesů bude emise z jiných sektorů sanovat propady pocházejícími z CO2 automaticky se v lesích ukládajícího, záleží na metodě jeho započítávání.

Současný způsob započítávání

Aby vše nebylo tak jednoduché, metod, jak do emisní bilance zahrnout obhospodařování lesů, je více, především ale každá může mít na emisní bilanci ČR diametrálně odlišný dopad (tab. 1).

Současné započítávání emisí z obhospoda-řování lesů probíhá tzv. metodou gross-net se stropem. Znamená to, že na konci prvního kontrolního období Protokolu (2008–2012) se z činnosti obhospodařování lesů sečtou emise a propady a výsledkem je číslo, se kterým se po aplikaci stropu počítá v celkové emisní bilanci dané smluvní strany. V případě ČR by výsledkem měly být čisté propady (kredity) (graf 1).

Strop, který se v případě prvního kontrolního období vztahuje jak k emisím, tak k propadům, udává maximální možné množství emisí i propadů z obhospodařování lesů, které je možné započítat. Hodnota stropu byla pro ČR nastavena na 0,32 Mt uhlíku ročně (což znamená, že maximální hodnota propadů, které si ČR může v prvním kontrolním období započítat, je 1 173 kt CO2 ekv. ročně (graf 1, tab. 1).

Je třeba podotknout, že oproti poměřování současných emisí a propadů v případě obhospodařování lesů se současné emise v ostatních sektorech (energetice, dopravě apod.) poměřují k základnímu roku 1990. Tento způsob však není schopen reflektovat logiku růstu a fungování lesa a lesního hospodářství.

První vs druhé kontrolní období

Těžištěm probíhajících jednání LULUCF je mj. právě změna způsobu započítávání emisí CO2 z obhospodařování lesů. Jednak se jedná o změně samotné metody započítávání, do hry ale vstupují také nové skutečnosti – např. jak při započítávání emisí z obhospodařování lesů zohlednit mimořádné události způsobené vyšší mocí (tzv. force majeure), jako jsou lesní požáry, tajfuny a kalamity způsobené hmyzími škůdci (tento problém se týká např. Kanady, Ruské federace, Nového Zélandu nebo Austrálie, kde způsobují výrazný nárůst emisí CO2 z obhospodařování lesů) nebo promítnout substituční efekt v podobě výrobků ze dřeva.

Zvolený způsob by měl stimulovat dodatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů ekonomicky rozvinutých smluvních stran Protokolu a zároveň umožňovat udržitelné využívání biomasy a ponechávat prostor pro potřebná adaptační opatření v lesnictví.

Pro druhé kontrolní období Protokolu, po roce 2012, se zatím nejvíce hovoří o způsobu započítávání pomocí tzv. referenčních úrovní založených na projekcích (tab. 1, řádek 3).

Referenční úrovně vycházejí z projekcí (modelů) emisních a lesnických charakteristik, jako je dosavadní bilance emisí a propadů z hospodaření v lesích, rozloha lesů, věková struktura, národní politiky v oblasti zacházení s lesy apod. do roku 2020.

Pro ČR, jako pro většinu členských států EU, referenční úroveň modelovalo Společné výzkumné centrum Evropské Komise (JRC). Její výše byla určena jako -3,86 Mt CO2 ekv./rok (graf 1).

Graf znázorňuje výši emisní bilance (rozdíl emisí a propadů) za aktivitu obhospodařování lesů pod článkem 3.4 Protokolu. Výsledkem ČR jsou záporné hodnoty – čisté propady (tedy kredity). Oficiálně ČR tato data vykazuje od roku 2008 (od začátku prvního kontrolního období Protokolu – červené sloupce). Referenční úroveň (zeleně) se bude týkat druhého kontrolního období (v grafu na ukázku ve srovnání s dosavadními propady).

Strop (žlutě) udává maximální množství propadů za rok, které si ČR může v prvním kontrolním období (2008–2012) započítat.

Referenční úroveň jakoby posunuje nulovou hodnotu osy x. To znamená, že propady, které se nacházejí pod hodnotou referenční úrovně, budou započítávány jako kredity, a propady, které se nacházejí nad hodnotou referenční úrovně, budou započítávány jako debity (tedy jako emise), ačkoli jsou ve skutečnosti propady. Cílem takovéhoto nastavení je stimulovat zvyšování ukládání CO2 v lesích a celkové snižování emisí skleníkových plynů v ekonomic-ky rozvinutých zemích.

Jak to tedy dopadlo

Celý problém není de facto zatím uzavřen. K LULUCF bylo sice konferencí přijato rozhodnutí, které však říká jenom tolik, že:

- ekonomicky vyspělé země (včetně ČR) mají své referenční úrovně Sekretariátu Úmluvy navrhnout do konce února 2011, tyto návrhy budou pak předmětem přezkumu,

- ad hoc pracovní skupina pro další závazky v rámci Kjótského protokolu bude nadále řešit způsoby začlenění mimořádných událostí způsobených vyšší mocí do druhého kontrolního období, stejně jako otázku stropu,

- stejně budou nadále řešeny změny a úpravy definic a pravidel vztahující se k sektoru LULUCF.

Není však zatím řečeno, zda započítávání činnosti obhospodařování lesů bude ve druhém kontrolním období (po roce 2012) povinné pro všechny země Přílohy I Protokolu nebo opět dobrovolné, zda započítávání bude opravdu probíhat formou referenčních úrovní, nebo jak bude naloženo s výrobky ze dřeva, ani mimořádné události způsobené vyšší mocí nejsou řešeny detailně. Spousta otázek tedy zůstává a v jejich řešení by se mělo pokračovat v roce 2011.

Co na to ČR?

Klimatická úmluva a Kjótský protokol patří pod gesci Ministerstva životního prostředí. Organizací, které se na vedení klimatické agendy podílejí, je ale více (mj. IFER, ČHMI). Ke spolupráci bylo také přizváno Ministerstvo zemědělství a je možné říci, že spolupráce byla úspěšně nastartována. Dobrou zprávou také je, že pozice obou ministerstev je v otázce LULUCF podobná.

Cílem Ministerstva zemědělství je získat na emisní bilanci obhospodařování lesů co nejvíce propadů (kreditů). Ukládání uhlíku v lesích je objektivním přínosem lesnického sektoru pro zmírňování klimatické změny, které by mělo být benefitem vždy, bez ohledu na metodu započítávání emisí a propadů z hospodaření v lesích. Záleží ale na postoji Evropské unie a vývoje dalších mezinárodních jednání.

Výsledek Konference pro ČR znamená možnost do jednání během roku 2011 ještě vstoupit a pokusit se je ovlivnit více ve prospěch lesního hospodářství. Není sice jisté, zda to bude opravdu možné, ale za pokus to určitě stojí.

Autor:

Ing. Zuzana Jankovská

ÚHÚL

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.