Biosférická rezervace Dolní Morava

Charakteristika

Dolní Morava je nejmladší a zároveň rozlohou nejmenší biosférickou rezervací. Nachází se na JV Moravě a hraničí na jihu s Rakouskem a na východě se Slovenskou re-publikou. Na jejím území o rozloze necelých 355 km2 jsou 39 % zastoupeny lesy, z nichž lužní lesy se rozkládají na ploše cca 80 km2, což je 1/4 území BR. Jedná se o jedny z nejrozsáhlejších a biologicky nejcennějších lužních krajinných komplexů v rámci celé ČR. Orná půda zabírá 37 % plochy, trvalé travní porosty 9 %, vinice 6 %, rybníky a vodní plochy 3 %, stejně jako ovocné sady a zahrady.

Vznik BR Dolní Morava

Vznik BR Dolní Morava souvisí s dlouhodobou snahou přírodovědců o plošnou ochranu komplexu lužních lesů na soutoku řek Dyje, Kyjovky a Moravy. V roce 2003 bylo Mezinárodní koordinační radou Programu MaB v Paříži schváleno rozšíření původní BR Pálava a rovněž název pro nově vymezenou BR – Biosférická rezervace Dolní Morava. Její jedinečnost spočívá mimo jiné i ve faktu, že od 31. 8. 2004 převzala odpovědnost za naplňování myšlenek Programu MaB obecně prospěšná společnost s právní subjektivitou – BR Dolní Morava, o.p.s. (OPS). O její založení se zasloužily zakladatelské subjekty, kterými jsou Lesy ČR, s.p. (Lesy ČR), Moravské naftové doly, a.s. (MND), Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP), Český svaz ochránců přírody (ČSOP) a Okresní hospodářská komora Břeclav (OHK). CHKO Pálava je součástí BR Dolní Morava a se svými 83 km2 zaujímá cca 1/4 její celkové rozlohy.

BR Dolní Morava, o.p.s., rozvíjí svou činnost na základě oficiálních dokumentů podle zákona o obecně prospěšných společnostech, kterými jsou Zakládací smlouva, Jednací řád a Statut společnosti, při uplatňování tzv. participačního managementu, kdy se prostřednictvím svých zástupců podílejí na rozvoji OPS nejvýznamnější subjekty oblasti. V orga-nizační struktuře má rozhodující postavení devítičlenná správní rada, v níž mají zastoupení zakladatelé (5 členů), samospráva (3) a Okresní agrární komora (1). Aktivity společnosti jsou realizovány dvěma vlastními zaměstnanci, z nichž ředitel je statutárním orgánem společnosti. OPS spolupracuje s externími spolupracovníky a institucemi v České republice i v zahraničí, včetně spolupráce s univerzitami, mezi nimi nejvíce s Mendelovou univerzitou v Brně.

Soutok – srdce lužní krajiny v BR Dolní Morava

V současnosti již zažitý a běžně používaný název Soutok je vázán k území rozsáhlé říční nivy mezi řekami Dyje a Morava v JV části Moravy, o rozloze zhruba 45 km2 většinou státních pozemků, katastrálně náležející městům Břeclav a Lanžhot. Lužní lesy zde rostou na výměře přibližně 3 500 ha s celkovou zásobou dříví ve výši necelého 1 milionu m3. Celý lužní komplex Soutoku patřil po dobu několika století až do roku 1945 rodu Liechtensteinů. V současnosti jej spravují Lesy České republiky, s.p., lesní závod Židlochovice, polesí Soutok se sídlem v Lanžhotě. Kromě lužních lesů jsou zde nivní hospodářské louky o výměře 650 ha a množství dalších biotopů v podobě mokřadů, vodních ploch, kanálů nebo písčitých dun – hrůdů se stepní flórou a faunou. Prakticky celé území je oplocené a výměrou 4 480 ha je největší oborou v České republice. Je zde chována zvěř jelení, daňčí a černá. Z pohledu biodiverzity se nepochybně jedná o jedno z nejcennějších území ve střední Evropě.

Z hlediska geologického a geomorfologic-kého je lužní území Soutoku popisováno jako nejmladší výtvor řek. Jeho základní charakteristiky a vlastnosti jsou určeny především těmi sedimenty, které jsou uloženy postupně vlivem povodní za několik tisíc roků po skončení poslední doby ledové. Největší význam z hlediska stavu a složení lužních ekosystémů má složení a hloubka uložených sedimentů ze záplav v posledním tisíciletí, zvláště od 13. století. To se již v plné míře projevily neblahé důsledky zemědělské kolonizace ve vyšších polohách povodí obou řek. Zdejší lužní lesy v současném základním složení tzv. tvrdého luhu jsou vegetačním typem velmi mladým, „starým“ asi 1 000 roků. V zastou-pení dřevin zůstaly jako dominantní druhy, které jsou odolnější proti zatopení povodňovou vodou, jako dub letní, jasan úzkolistý a jilm vaz. Četnější a mohutnější povodně „vyhnaly“ z inundačního prostoru kromě řady druhů dřevin i obyvatele tradičních sídlišť na březích dolních částí toků řek. Do bezpečných vyšších poloh říčních teras se přesunuly nejen osady zemědělců a rybářů, ale i významná velkomoravská sídliště, například na Pohansku, v Mikulčicích či u Strachotína.

Přestože je oblast Soutoku někdy v nadsáz-ce nazývána „Moravská Amazonie“, faktem je, že více než 250 roků je zdejší území intenzívně využíváno hospodářsky. Za Liechten-steinů se v oblasti podstatným způsobem změnilo především lesní hospodářství. Od původních „toulavých sečí“, kdy se v lese vytěžilo to, co bylo momentálně potřeba, aniž by se dbalo na výsadbu, se od poloviny 18. století začal uplatňovat princip, kterému dnes říkáme udržitelné hospodaření. Základem byla podrobná inventarizace lesního majetku, mapové dílo a lesní hospodářské plány. Bylo zavedeno jednotné řízení lesního hospodářství, staťové rozdělení lesních komplexů, výstavba lesních cest a prokácení a údržba širokých průseků. Mýtní rozsah byl plánován na decennium, bylo určeno obmýtí ve všech lesích. Započala velkorysá přeměna neproduktivních pastevních a středních lesů, dubové porosty se zakládaly ze semene i sazenicemi. Vhodné osivo se dováželo z kvalitních lesů celé habsburské monarchie, ale především ze Slavonie v dnešním Chorvatsku. Současné nejstarší lesní porosty jsou důkazem, že se lesy zakládaly na holinách o velikosti i několika desítek hektarů. Připomínkou bývalých pastevních lesů jsou staleté duby či jejich torza uvnitř lesních porostů nebo na loukách.

Samostatnou a neméně zajímavou kapitolou ve vývoji lužní krajiny Soutoku jsou nivní louky. Poptávka po kvalitním senu byla velká, neboť v okolních vesnicích byl v minulých stoletích vysoký stav domácího zvířectva. Pří-kladem může být soupis z roku 1910, kdy třeba jen v Lanžhotě bylo spočítáno 198 koní, 650 kusů hovězího dobytka, 53 koz, 797 prasat atd. V současnosti je spíše problémem, co se sklizenou biomasou.

Největší změny lužní krajině přinesl v letech 1968–1989 projekt vodohospodářských úprav oblasti jižní Moravy, který měl zabránit negativnímu vlivu záplav na obyvatelstvo. Jeho realizace však zásadně změnila přirozené hydrologické poměry celé oblasti. Téměř celé původní záplavové území se ocitlo, až na malé výjimky na dolní části Dyje, mimo možnost záplav. Za protipovodňovými hrázemi se zásadně změnil hydrologický režim se všemi negativními důsledky, což představovalo fakticky ohrožení samotné existence lužních ekosystémů.

Záchrana spočívala v realizaci velkého projektu revitalizace, navrženého lesníky i pro oblast Soutok. Vhodné podmínky zde umožnily řízené zaplavování lužních biotopů a vybudování celého systému vodohospodářských objektů. Celkově zde bylo v letech 1990–1999 obnoveno 70 km lesních kanálů, vybudováno 25 stavidlových objektů a 84 propustků. Kombinace zvodňování a povodňování, včetně simulace dynamiky hladiny podzemní vody ve vegetačním období, se pro toto území ukázala jako optimální. Nositelem projektu byly Lesy České republiky, s.p.

Přestože Soutok je územím, kde se po staletí rozvíjely lidské hospodářské aktivity všeho druhu, zachovalo se zde ještě množství lokalit s jedinečnými společenstvy hmyzu, obojživelníků, plazů i ptáků, ale také význačných druhů rostlin. Tyto lokality zůstaly jedinečné a je nutné je chránit jako celek pro generace současné i budoucí. Je správné, že jsou součástí mezinárodně významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy, Natury 2000 nebo Biosférické rezervace Dolní Morava. Systémový způsob ochrany univerzální hodnoty ale musí být založen na dynamickém pojetí, ve kterém musí dojít ke shodě nejen odborníků, ale budou dodrženy i zásady rovnocennosti všech faktorů: sociálně-kulturních, environmentálních a ekonomických.

Autor:

Ing. Jan Vybíral

Biosférická rezervace Dolní Morava, o.p.s.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.