Smrk za každou cenu?

Krajina v Čechách byla před 100 lety mnohem méně zalesněna než dnes

Na revíru Špankov je dost lesních ploch, o kterých se domnívám, že vznikly zalesněním pastvin. Nasvědčují tomu smrky rostoucí v přesných řadách, netvárná borovice, ale i výskyt jednotlivých jedlí, které přežily dlouhotrvající pastvu. V době, kdy naši předkové rozhodli o změně využití pastvin, mohly být tyto plochy degradované, s narušeným půdním krytem od sešlapu a hlavně s minimálním vlivem zvěře.

Příroda často ukazuje cestu obnovy

Po 100 letech, kdy by se měly tyto většinou jehličnaté porosty obnovovat, jsou plochy pod silným tlakem zvěře, místy jsou půdy obohaceny splachy z polí. Pro smrk nevhodné stanoviště na stráních s jižní expozicí a skalními výchozy neumožňuje jeho přirozenou obnovu, borovici zase chybí pro zmlazení půdní povrch bez vegetace. Odrůstání výsadeb obou dřevin pak ztěžuje vliv zvěře. Borovice mizí vlivem okusu, smrk okus snáší, ale po letech je stejně všechen sloupán. Pokud se tedy podaří obnovit tyto plochy jehličnany, poroste zde shnilý smrk nebo křivá borovice. Příroda zde ukazuje cestu v podobě náletů dubu a třešně. Ty rovněž neodrůstají, ale při dosažení únosného stavu zvěře jsou připraveny vytvořit zdravý porost. Je pravděpodobné, že kvalita kmene nové generace listnáčů, a možná na těchto stanovištích i následné generace, nebude souměřitelná s kvalitou dosavadních jehličnatých porostů, ale les to bude zdravý a stabilní.

Přiznejme si, že na podobných lokalitách nejsme schopni obnovit jehličnatý porost ve srovnatelné kvalitě, a ještě k tomu v ekonomicky příznivých relacích.

Smrk pro mne rozhodně není zlá dřevina

S jeho náletem pracuji i tam, kde s ním schematické zaškatulkování lesního stanoviště nepočítá. Na Manětínsku ostatně často roste smrk vedle borovice.

Například na stanovištích zařazených do souborů lesních typů 4Q (chudá dubová jedlina) a 5Q (dubová jedlina) se sice smrk snadněji vyvrací, ale je vitální a na místní poměry dobře přirůstá. V LHP je uváděn porostní typ smrkový jako nevhodný a při obnově porostu je na nich povolen SM pouze z přirozené obnovy. Přitom v přirozené druhové skladbě je odhadováno zastoupení SM 0–5 % a BO +-25 %. V cílové druhové skladbě je předepsána BO 60–80 % a zastoupení smrku do 20 %. V přirozené obnově smrku pod porostem se nálet borovice objevuje jednotlivě ve světlinách a pak jen prací se světlem je možné dosáhnout jednotlivého míšení smrku s borovicí. Samozřejmostí je vnesení chybějících MZD jako je JD, BK, DB a využití náletu. Domnívám se, že zvýšením podílu borovice a důslednou úrovňovou výchovou porostu lze zlepšit jeho stabilitu bez vylučování smrku z porostní směsi.

Zvýšení stability

Souhlasím s autorem, že „je vliv druhové skladby na objem nahodilých těžeb přeceňován, a naopak je podceňován vliv jiných faktorů.“

Stabilitu jehličnatých porostů bezpochyby snižuje nedostatečná výchova a do budoucna vliv hnilob kmenů poškozených zvěří. Zvýšení stability může přinést zastoupení odolnějších dřevin v úrovni, a to nejlépe v jednotlivém míšení. Při vnášení MZD do porostů a při obnově za dlouhodobě neúnosných stavů zvěře je jistější kultivace MZD v oplocených skupinách. Při ideálně úspěšné obnově tak mohou vznikat monokulturní skupiny MZD obklopené monokulturou SM. Zásadní snížení stability porostu to nepřinese a skutečně to může snížit produkční plochu jehličnatých dřevin.

Jak autor uvádí, „výrazné změny druhové skladby probíhají teprve 60 let“. A protože kalamity nejčastěji postihují starší porosty, nelze zatím od listnáčů (vnášených uměle obvykle v monokulturních skupinách) jejich vliv na snížení očekávat.

Zažitý a přeceňovaný hmotový přírůst

Z textu článku je patrný u nás zažitý a přeceňovaný hmotový přírůst. Při studijních cestách pořádaných pobočkou Pro Silva Bohemica jsme mohli vidět lesní majetky ve Švýcarsku, Francii i v Německu, kde se také na tržbách podílí hlavně SM a JD kulatina. Buk je zde považován za klíčovou dřevinu pro udržení produkčního potenciálu půd i mechanické stability porostů, a to přestože jeho realizace na trhu probíhá jako palivo. Podobný význam má dub v Manětínské pahorkatině, který, stejně jako buk ve vyšších polohách, plní tuto funkci více v podúrovni než v úrovni.

„Tažme se svých porostů, čeho jsou ve prospěch budoucí generace schopny, a dle jejich odpovědi zařiďme svou další práci!“ řekl Konšel. Je v nich potenciál pouze na pěstování běžných sortimentů za běžné ceny?  Ekonomika by měla být založena právě na vyšším podílu cenných sortimentů. Nemusí být důležité, že roste produkce listnatého paliva. Ostatně hlad po energiích žene nahoru i ceny paliva.

Nemohu souhlasit ani se závěrem profesora Simanova: „Rostoucí podíl listnatých dřevin nesnižuje jen tržby za dříví ... ale, protože je pěstování listnatých porostů pracnější a nákladnější než u jehličnanů, vytváří to do budoucna i předpoklad velmi obtížně řešitelných ekonomických problémů celého resortu.“

Vnášení listnáčů (tam, kde nejsou přítomny plodící stromy) je v současné době jistě náročnější, ale dosáhneme-li v porostech zastoupení dostatečného počtu semenících stromů stanovištně vhodných dřevin a také stavy zvěře klesnou na únosnou míru, pak náklady na pěstování smíšených porostů mohou naopak klesnout.

Hledání součinnosti s „všemocnými přírodními silami“ není intelektuální stagnací, a už vůbec ne konzervatismem. Vzory zavedených hospodářství sice zatím většinou nacházíme za hranicemi republiky, ale lesníků, kteří vidí nedostatky a omezení prostorové a časové úpravy lesa věkových tříd, je u nás stále více.

Ostatně stačí zalistovat v časopise (LP 5/2011) o pár stránek zpět, a v představení hospodaření na majetku Johannese Lobkowitze najdeme mnohé odpovědi na otázky vznesené profesorem Simanovem.

Autor:

Ing. Miroslav Červený

Lesy ČR s.p.

Lesní správa Plasy

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor