Vliv ošetření proti buřeni na růst dřevin a výši poškození okusem

Rozdíly v poškození okusem kultur a náletů

O tom, zda existují rozdíly mezi poškozením náletů a výsadeb zvěří, existují různé poznatky. Kessl a kol. (1957) uvádí, že není žádný rozdíl mezi poškozením výsadeb a náletů, řada novějších zkušeností je však odlišná. Výsadby jsou okusem poškozovány často znatelně více než dřeviny v přirozené obnově (Čermák 2000; Suchant a kol. 2000; Čermák, Grundmann 2006).

Vysázené sazenice jsou v průměru statnější, mají silnější letorosty a delší přírůsty, umožňují tedy větší potravní zisk. Na ploše jsou navíc obvykle rozmístěny ve víceméně pravidelném sponu, tj. jsou vizuálně nápadné. Pokud se jejich nápadnost a snadnost přístupu k nim ještě dále zvýší zásahem proti buřeni, jsou tyto dřeviny nabízeny ke snadné a z hlediska čistého potravního zisku velmi efektivní konzumaci. Ve srovnání s výsadbou jsou při přirozené obnově dřeviny relativně dlouho skryty v podrostu. Nálet navíc bývá často po ploše shlukovitě rozmístěn, dřeviny uvnitř hustých shluků tak jsou před okusem chráněny dřevinami na okrajích. Na druhou stranu, kvalitní výsadby ve srovnání s nálety přirozené obnovy zpravidla rychleji odrůstají z dosahu okusu – mají větší kořenové systémy a tím i vyšší růstový potenciál.

Vliv buřeně na růst dřevin

Při zvažování realizace zásahu proti buřeni či jeho intenzity a způsobu realizace je třeba brát v úvahu jak možné negativní, tak pozitivní účinky buřeně. Na vliv buřeně na růst dřevin lze pak pohlížet z úhlu dvou obecných předpokladů. Prvním je negativní vliv konkurence buřeně na dřeviny. Odebírání vody a živin, zástin (zejména u světlomilných dřevin), omezení prostoru pro kořeny dřevin, mechanické utlačování, to vše limituje růst dřevin či vede k zvýšené mortalitě, zejména na lokalitách s nedostatkem vody či živin. Druhým předpokladem je pozitivní vliv přiměřené konkurence buřeně na růst. Dřeviny se za této situace snaží co nejrychleji získat konkurenční výhodu prostřednictvím apikální dominance. Děje se tak tím více, čím více je potenciálních konkurentů a čím více získáním výškové dominance vzrůstá šance dřeviny na přežití. Na druhou stranu, jestliže rostlina vyčerpá velkou část svých rezerv na růst terminálu, může to vést k nerovnováze ve vztahu kořeny – nadzemní biomasa či k zvýšené citlivosti dřeviny na stres.

Oba zmíněné předpoklady byly ověřovány řadou studií v různých podmínkách. Například při průzkumu vztahu bukového zmlazení a hustoty a typu buřeně v Jizerských horách (Špulák 2008) nebyly zjištěny významné rozdíly v růstu buku na plochách s různou buření. Naopak Willoughby et al. (2004) při výzkumu zaměřeném na výsevy dubu zimního, borovice lesní, jasanu ztepilého a javoru klenu ve Velké Británii došli k závěru, že lze sice snížit počet pletí, ale je přitom nutné smířit se s pomalejším počátečním růstem dřevin. Pomalejší růst s sebou dále přinášel zvýšené riziko poškození hlodavci, měkkýši i sudokopytníky, protože stromy déle zůstávaly v jejich dosahu.

Povaha a intenzita vlivu buřeně na růst dřevin by logicky měly být odlišné při různých hustotách buřeně. Právě hustota buřeně (a samozřejmě její druhová skladba) mohou být důvody různých výsledků výzkumů řešících vliv buřeně na růst. Jylhä, Hytönen (2006) zjistili při průzkumu vlivu buřeně na kultury borovice lesní a smrku ztepilého významný vztah mezi hustotou přízemní bylinné a travinné vegetace a sledovanými parametry: průměrem kmene, výškou, objemem kmene a mortalitou. K navýšení mortality dřevin ovšem docházelo až při vegetačním krytu nad 60 %. Při nízkých hustotách buřeně nebyl podstatný (z hlediska dalšího vývoje porostu) ani vliv na ostatní sledované parametry.

Vliv ošetření proti buřeni na poškození dřevin okusem

V letech 2007–2010 jsme v rámci studentských závěrečných prací na třech různých lokalitách realizovali průzkum vlivu druhu zásahu proti buřeni a jeho intenzity na výši poškození dřevin okusem. Šlo o rozsáhlejší kultury smrku s příměsí listnáčů (vzniklou přirozenou obnovou), zejména jeřábu ptačího, do 5% zastoupení. Na jednotlivých stejně velkých a podmínkami maximálně shodných pásech byla provedena následující ošetření ochrany proti buřeni: celoplošné vyžínání, vyžínání v pruzích, vyžínání kolem stromků, aplikace herbicidu plošně (Roundup klasik, Dominator), aplikace herbicidu v pruzích, aplikace herbicidu kolem stromků a pro srovnání byla ponechána kontrolní plocha bez zásahu proti buřeni.

Jednotlivé lokality se lišily celkovou mírou poškození (celkově ovšem byla ve všech případech relativně nízká), přesto lze formulovat několik jasných závěrů. Poškození okusem na plochách ošetřených herbicidem bylo znatelně vyšší, než na kontrolních plochách bez zásahu, a to na všech třech lokalitách a u všech třech intenzit ošetření (celoplošně, v pruzích, individuálně). U vyžínání nebyly výsledky jednoznačné. Na dvou lokalitách bylo mírně vyšší poškození okusem na plochách vyžínaných celoplošně a v pruzích. Poškození na plochách vyžínaných individuálně kolem sazenic bylo srovnatelné, či dokonce nižší než na kontrole, rozdíly však byly jen malé. Na třetí lokalitě nebyly zjištěny významnější rozdíly mezi plochami ošetřenými vyžínáním a kontrolní plochou.

Na plochách ošetřených herbicidem byly sazenice zřetelně viditelnější než na kontrole s ponechanou buření, a to ve vegetační sezóně i po jejím skončení. Značně usnadněn byl také pohyb po těchto plochách. Na vyžínaných plochách nebyl tento rozdíl tak patrný, zejména v zimním období traviny vyrostlé po ožínání dřeviny z části kryly. Právě v těchto rozdílech mezi plochami lze podle našeho mínění hledat hlavní příčinu zjištěných rozdílů v poškození. Při celoplošném či pruhovém ošetření byl zřejmý také rozdíl v zásobě biomasy disponibilní ke konzumaci mezi těmito plochami a individuálně ošetřenými plochami a kontrolou. Na plochách plošně ošetřených herbicidem nebyla po relativně dlouhá období kromě dřevin žádná jiná potrava.

Při rozhodování o povaze a intenzitě zásahu je také podstatné, zda v případě vzniku poškození okusem mají stromky na plochách s provedeným a neprovedeným zásahem proti buřeni stejné předpoklady kompenzovat ztrátu a přežívat. Kessl a kol. (1957) dokládají, že pokud dojde k poškození okusem u dřevin, které jsou zároveň vystaveny vlivu hustší a vyšší buřeně (plochy bez zásahu proti buřeni), je jejich mortalita zpravidla vyšší než na plochách ošetřených. Důvodem mohou být nižší přírůsty v podmínkách omezeného přísunu světla a při malé asimilační ploše po okusu či pomalejší vyzrávání letorostů, a tak častější poškození časnými mrazy. Pokud tedy dojde v kultuře k výraznějšímu okusu, je vhodné pro iniciaci kompenzačního růstu připravit podmínky razantnějším potlačením buřeně.

Závěrem

Výsledný vliv buřeně na růst dřevin se odvíjí od druhu buřeně, stupně jejího rozvoje, hustoty a rozsahu zakrytí plochy, od klimatických a stanovištních podmínek. Zásah je v řadě případů pro zachování výsadeb či nárostů zcela nutný. V některých případech by však bylo možné zásah nerealizovat či ho realizovat v menším rozsahu (individuální ošetření namísto ošetření v pruzích či celoplošně) či volit mechanický zásah namísto použití herbicidu, a to aniž by to mělo negativní dopady na růst dřevin. Pokud ponechaná buřeň zároveň povede k nižšímu poškození dřevin okusem, je to další argument pro případné omezení zásahu proti buřeni. Obecně lze dále považovat za pravděpodobné, že výše uvedený pozitivní vliv slabšího zásahu proti buřeni na míru poškození okusem se bude projevovat především na plochách využívaných početnějšími populacemi zvěře. Při menší zátěži bude pro budoucnost porostu podstatnější kladný vliv zásahů proti buřeni na prosperitu dřevin.

Práce byla realizována s podporou projektu MSM 6215648902 Les a dřevo.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Autor:

doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D.

Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: auto