Historie bezpečnosti práce v lesnictví

Pěstování lesa

První pokusy pěstování sazenic probíhaly v letech 1790 až 1850, kdy se zakládaly dočasné školky a semeniště pouze pro obnovu určitých porostů. Po obnově se tyto plochy rušily.

Zájem o lesní školkařství s trvalými plochami začal po roce 1850 jako důsledek snahy zalesnit rozsáhlé holiny po větrné, sněhové a následně kůrovcové kalamitě, která postihla převážně Šumavu v letech 1850–1870. Při tomto zalesňování se dosáhlo velmi dobrých výsledků staršími vyspělejšími sazenicemi, získanými ze školek. Veškeré práce byly vykonávány ručně, maximálně s využitím animální síly a tehdy běžného zemědělského nářadí. Tomu odpovídala i produkce a pracovní podmínky. Dnešní podmínky jsou nesrovnatelné. Zaměstnancům jsou k dispozici sázecí nástavby na lesní traktor, sázecí stroje, různé typy malotraktorů a zařízení pro dopravu a sázení sazenic. Je k dispozici celá škála vyvětvovacích kleští a nůžek, malých motorových pil a moderního ručního nářadí. Existují stroje na hloubení jamek, postřikovače ruční a motoro-vé. Přesto zůstalo ještě mnoho ruční práce, především žen.

Těžba a manipulace dříví

Také samotná těžba, manipulace a doprava vytěžených kmenů z lesa ke zpracování prošla především v minulém století výraznými změnami jak v technice práce, tak samotné organizaci práce lidí a strojů.

Vývojem se těžiště práce od vysloveně tvrdé a nebezpečné práce v lese postupně přeneslo přes snahy o navýšení počtu lidských nekvalifikovaných námezdních pracovníků k výkonné technice obsluhované vzdělanými a školenými zaměstnanci plně odpovědnými za obslu-hu náročných moderních strojů a další techniky. Investice do nové techniky vedla k pod-statnému snížení rizika práce, což se částečně projevilo v počtu především smrtelných pracovních úrazů při práci v lese. Jestliže v roce 1927 bylo živnostenským inspektorátům nahlášeno 22 smrtelných pracovních úrazů, pak v roce 2010 to bylo 10 smrtelných pracovních úrazů. Ve zprávě o úřední činnosti živnostenských inspektorů za rok 1927 se konstatuje, že: „především průmysl dřevní, mající oporu v ohromném lesním bohatství země a v rostoucí poptávce i potřebě dřevěného materiálu veškerého druhu, jevil se po odbytové tísni v předchozích letech větší podnikavosti a pod tíhou soutěže byl nucen přikročiti k větším investicím, docíliti co nejnižších nákladů. Po stránce bezpečnostní byly poměry ve větších celcích uspokojivé, jednak tím, že dozorci si osvojili větší znalost příslušných ochranných předpisů, jednak i tím, že podnikatelé věnovali bezpečnostním opatřením zvýšenou pozornost, hlavně z obavy před zařazením do vyššího nebezpečenského procenta v úrazové pojišťovně dělnické. Pokud jde o pohotovost v ošetřování zraněných dělníků, bylo pozorovati též další zlepšení, neboť na větších pracovištích byla vždy po ruce skřínka s nejnutnějšími prostředky pro první pomoc. Menší pozornost byla věnována přístřeším dělnickým, která byla mnohdy velmi primitivní a postrádala často i nejnutnějšího zařízení.“

V podstatě do roku 1929 byly hlavními výrobními prostředky v těžbě dřeva ruční pila rámová a břichatka obsluhovaná dvěma muži, sekera, klíny, páky, řetězy a lana.

Pro manipulaci se používalo lidské síly a koně. Pro dopravu kmenů žebřiňáky a vozy tažené koňmi, v některých oblastech pak lesní úzkokolejné železnice s parními lokomotivami. Obrovskou tradici v republice mělo splavování dřeva po kanálech jednotlivě či svázanými do vorů na velké vzdálenosti do oblastí zpracovatelského průmyslu, nebo jako export do sousedních zemí.

Osobní ochranné pracovní prostředky v dnešním pojetí neexistovaly, pracovalo se v obnošených civilních šatech, kožených vojenských botách, s beranicí nebo kloboukem na hlavě a pletených nebo kožených dlaňových rukavicích. Ochranné masti, či repelenty proti hmyzu byly neznámé.

Motorové pily

Zlomem v technice kácení bylo nasazení obdobných strojů, jako dal na trh STIHL v roce 1929, což byla dvoumužná motorová pila s benzinovým motorem s výkonem 6 koňských sil o hmotnosti 46 kg. V podstatě až do roku 1950 byl vývoj řezacích prostředků orientován na zvyšování výkonu dvou-mužných řetězových pil při současném zvyšování jejich váhy, hluku a exhalací.

Další vývoj technologií a nové poznatky umožnily v roce 1950 výrobu jednomužných motorových pil s dostatečným výkonem a obsluhovaných jedním pracovníkem.

Řetězová pila musí být od roku 1985 povinně vybavena:

- krytem pohybujících se částí řetězové pily (vyjma činné části pilového řetězu),

- tlumiči vibrujících částí,

- zachycovačem roztrženého řetězu.

Řetězová pila se spalovacím motorem musí být vybavena bezpečnostní brzdou řetězu, tlumičem výfuku a spojkou automatického vypínání chodu řetězu při volnoběžném chodu motoru.

Řetězová pila poháněná elektrickým mo-torem musí být vybavena a zabezpečena proti nebezpečnému dotykovému napětí.

Postupně se součástí motorových pil stává i ochrana proti nemocím způsobených hlukem a vibracemi. Jde především o snižování hlučnosti strojů, odpružením vibrující části a vyhříváním rukojeti.

Legislativa

Propracovanější je i legislativa spojená s organizováním bezpečné práce v lese. Již více než sto let fungují na našem území úrazové pojišťovny, které vždy měly zájem předcházet pracovním úrazům pojištěnců, proto vydávaly pokyny k bezpečné práci a informovaly o neštěstích, které vedly k poškození zdraví. Za první republiky fungovaly živnostenské úřady, určené ze zákona právem povolovat živnostenskou práci v lese a provádět kontrolu, zda jsou dodržovány předpisy na ochranu zdraví. Po osvobození to byly především odbory, které prováděly kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V roce 1968 byly založeny Český a Slovenský úřad bezpečnosti práce, kde vznikaly vyhlášky k zajištění bezpečnosti práce a svými odbornými inspektory prováděly státní dozor u zaměstnavatelů. V současnosti tuto praxi vykonává Státní úřad inspekce práce a jeho krajské inspektoráty. Předpisy vypracovává ministerstvo práce a vláda ČR je vydává jako své nařízení. Poslední platné Nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru, dopodrobna stanovuje všechny aspekty spojené s pracemi v lese i v jiných oblastech a navazuje na historické zkušenosti získané předcházením úrazů v lese. Skutečností zůstává, že na přerušenou činnost úrazové pojišťovny se nepodařilo smysluplně navázat a prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání, osvěta a výchova včetně propagace bezpečných metod práce je z velké části jen na zaměstnavatelích.

Vývoj strojů a dopravy

Mimořádnou úsporu lidské práce zajistila škála strojů určených k úpravě zeleně, čistění křovin a buřin. Jde o ruční a mechanizované nářadí:

- plecí seče a prostřihávky – většinou ruční nářadí – speciální mačety a nůžky, ruční pilky,

- tvarování korun – ruční nůžky a pilky, motorové vyvětvovací pily,

- prořezávky – křovinořezy, lehké motorové pily,

- probírky – lehké motorové pily a běžné dřevorubecké nářadí – opasek se závěsným nářadím, dřevorubecká lopatka, sekera, kanystr, dřevorubecký háček, vynášecí kleště, klínky do řezu.

Manipulaci s dřevem usnadňuje využití různých typů lesních lanovek, lesních traktorů a vyvážecích souprav.

Automobilová technika převzala v podstatě místní i dálkovou dopravu dříví. Železnice se podílí přepravou na delší vzdálenosti a export.

Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP)

Rozhodný vliv na prevenci pracovních úrazů a nemocí z povolání má používání OOPP. Povinnost používat OOPP je nejméně od vzniku zákoníku práce v roce 1966. Podařilo se vyvinout moderní ochranné prostředky vybavené v místech možného pořezání od pohybujícího se řetězu motorové pily – protipořezovou úpravu nohavic a náprsenky ochranného oděvu včetně ohrožené části obuvi. Ochranné rukavice s antivibrační výstuhou se používají od roku 1995. Dřevo-rubecká přilba - dřevorubecký komplet ochrany hlavy chránící všechny ohrožené části včetně sluchu, očí a nekrytých částí obličeje a zátylku - se používá zhruba od roku 1965 jako součást vybavení dřevorubce pro práci s jednomužnou motorovou řetězovou pilou.

Závěrem

Cesta z rizika práce v lese a poškození zdraví zaměstnance v těžbě dřeva vede prostřednictvím vyloučení lidského faktoru z přímého kontaktu s dřevní hmotou vytvořením nepodmíněné ochrany zaměstnance nasazením harvestorů a vyvážecích mechanizmů, které odstraňují lidskou dřinu, eliminují vliv nepříznivého počasí, slunečního záření a hmyzu, případně lesní zvěře. Jediný známý smrtelný pracovní úraz při práci s harvestorem byl zaznamenán ne při kácení stromů, ale při údržbě stroje.

Autor:

Jiří Kučera

Poradenství pro BOZP

E-mail: kucera@bezpecnost–práce.eu

Foto: Archiv Národního zemědělského muzea Ohrada

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.