Selektivita okusu dřevin

Index selektivity

Pro přesné posouzení potravní atraktivity různých druhů dřevin, respektive pro posouzení selektivity jejich konzumace, lze použít index selektivity. Index selektivity reprezentuje rozdíl mezi dostupností daného druhu a jeho spotřebou okusovači. Použili jsme modifikovaný Jacobsův index selektivity (Jacobs, 1974), který nejlépe vyhovoval charakteru našich dat. Jeho výpočet pracuje s dominancí druhu i na transektu j – Dij a s vypočtenou hodnotou RDij vyjadřující příspěvek druhu i k celkové intenzitě okusu na ploše j. RDij je vypočteno na základě dominance druhu i a procenta okusem poškozených jedinců tohoto druhu na ploše j (vzorce pro výpočet jsou k dispozici u autora). Hodnoty indexu selektivity Sij se pohybují v rozsahu od -1 do +1, záporná hodnota ukazuje, že druh byl okusován méně, než by odpovídalo jeho zastoupení, pozitivní hodnota ukazuje, že dřevina byla okusem vyhledávána více, než by odpovídalo jejímu zastoupení. Hodnota 0 signalizuje spotřebu odpovídající dostupnosti druhu.

Z dat získaných při výše zmíněných průzkumech byly pro výpočet indexu selektivity použity výsledky týkající se 10 druhů listnatých dřevin z 67 transektů na 27 lokalitách. Šlo o transekty s větším počtem druhů dřevin, pro které má smysl podobný výpočet realizovat. Hodnoty indexu selektivity pro jeřáb ptačí, jilmy, javor klen, habr, javor babyka a jasan ukazují, že šlo o dřeviny selektivně okusované (graf 1), tzn. byly konzumenty vybírány ve vyšší míře, než bylo dáno jejich zastoupením v nárostech. Javor mléč byl druhem indiferentním (Sij=–0,02), duby, buk lesní a lípy měly průměrný index selektivity záporný, tj. jejich poškození bylo menší, než by odpovídalo jejich zastoupení.

Interpretace výsledků

U všech dřevin byly zjištěny relativně velké rozdíly v hodnotách indexu na jednotlivých transektech (viz směrodatné odchylky na graf 1). Za možné důvody těchto rozdílů považujeme:

- relativitu atraktivity, respektive její podmíněnost druhovou skladbou nárostů,

- různou výškovou a věkovou strukturu druhových dřevinných populací na jednotlivých transektech a různé zastoupení jednotlivých druhů dřevin,

- vliv populační hustoty sudokopytníků na jejich potravní chování. Že je míra poškození konkrétního druhu dřeviny na konkrétní lokalitě ovlivněna druhovou skladbou nárostu a zastoupení této dřeviny je obecně známo (viz například LP 11/2008). Dřevina je ke konzumaci vyhledávána zejména, pokud je v nárostech s méně atraktivními dřevinami, a/nebo je-li zastoupena jen menšinově.

Snížení selektivity okusu při větší vnitrodruhové či mezidruhové konkurenci je logické, považujeme-li za platné, že zvířata usilují o co nejpříznivější poměr mezi výdaji energie na získání potravy a výplatou, tj. ziskem energie z potravy. Zvýšení početnosti býložravců vede k snížení možností výběru potravy vzhledem k obtížnosti zisku jejího potřebného množství. Na základě dosavadních studií (např. Boulanger a kol. 2009), je ovšem možné předpokládat, že významný pokles selektivity okusu se projeví až u velmi vysokých populačních hustot sudokopytníků, které na většině našich ploch nebyly dosaženy.

Srovnání s jinými průzkumy

Upřednostňování jeřábu ptačího zvěří, vedoucí často k omezení jeho početnosti či růstu, bylo opakovaně zjištěno, například v lesích s převahou borovice lesní ve Skotsku (Mitchell a kol. 1982; Miller a kol. 1998), v lesích Skandinávie (Hjeljord, Gronvold 1988; Linder a kol. 1997), v horských lesích Itálie (Motta, Franzoi 1997), v Slovinských lesích (Adamič, Kotar 1995), ve Švýcarsku (Kienast a kol. 1999; Kupferschmid, Bugmann 2008), v Polsku (Szukiel 1986), na imisních holinách v jižním Německu (Winkler 1997) i v lesích rezervací ČR (Čermák, Mrkva 2003). Eliminace jeřábu zvěří je především v horských lesích nežádoucím jevem, který negativně ovlivňuje nejen celkový charakter těchto lesů, ale také samozřejmě půdní prostředí (vzhledem k velmi efektivnímu melioračnímu účinku jeřábu) či mechanickou stabilitu porostů.

I další dřeviny s námi zjištěným kladným indexem selektivity (graf 1) jsou obecně považovány za potravně atraktivní a zvěří obvykle vyhledávané. U jilmů je selektivní okus na řadě lokalit prokazatelně jednou z hlavních příčin jeho jen velmi malé početnosti v nárostech. Z námi sledovaných lokalit tomu tak bylo na území Litovelského Pomoraví, v rezervacích Sidonie a Okrouhlá (Bílé Karpaty) a v rezervaci Bučina pod Františkovou myslivnou (Jeseníky).

Jako překvapivá může být vnímána nízká hodnota indexu selektivity u javoru mléče, a to zejména ve srovnání s klenem. Za hlavní příčiny považujeme často velmi subtilní charakter stromků mléče v prvních letech růstu (způsobující menší nápadnost a přínos jen malého potravního zisku) a fakt, že poměrně často na námi sledovaných plochách byl jeho nárost právě jen několikaletý, nízký a relativně početný.

Relativně nízký okus dubů, buků a lípy je ve shodě s našimi předchozími průzkumy (např. Čermák, Mrkva, 2003; Čermák 2007). U všech tří druhů ovšem platí, že na některých lokalitách byly vyhledávanými dřevinami (viz směrodatné odchylky v grafu), zejména pokud byly společně s méně atraktivními druhy a měly jen nízké zastoupení. Buk byl například silně poškozován, byl-li jako příměs ve smrku, dub, byl-li menšinově s lípou apod. Lze tedy shrnout, že je sice možné zde uvedené průměrné hodnoty indexu selektivity (vzhledem k šíři souboru, na jehož základě byly získány) vnímat jako do určité míry obecný údaj o atraktivitě jednotlivých dřevin v našich podmínkách, ale nelze je s ohledem právě na vysokou míru variability zobecňovat příliš. Potvrzují to ostatně i údaje v literatuře, kdy pro všechny tři druhy lze najít prameny, které je považují za vyhledávané dřeviny, stejně jako prameny považující je za dřeviny s nižší měrou poškození, a to z různých typů evropských lesů.

V našem souboru byly indexy selektivity vypočteny pouze pro stromy, zastoupení keřů bylo pro toto hodnocení příliš nízké. Keře jsou však často dřevinami, které patří při okusu mezi nejvyhledávanější. Bylo tomu tak například na výše zmíněných francouzských lokalitách (Boulanger a kol. 2009), kde nejvyšší kladné hodnoty indexu selektivity byly u dřínu, brslenu evropského, trnky, hlohů, ptačího zobu a zimolezu pýřitého. Tyto dřeviny opakovaně patřily k vysoce poškozeným dřevinám i na řadě území, která jsme hodnotili, a to ať již v rámci zde prezentované série šetření, nebo při dřívějších studiích. Například v NPR Karlštejn byl relativně hojně zastoupený dřín poškozen ve více než 70 % případů (Čermák, Mrkva, 2003).

Vysoké zastoupení potravně atraktivních keřů může vést k nižšímu poškození potravně atraktivních cílových dřevin, i proto by tedy měly být keře v nárostech drženy, lze je úspěšně používat jako záštitné dřeviny (kromě toho jsou samozřejmě přínosem pro druhovou diverzitu a vertikální strukturu lesa).

Práce byla realizována s podporou projektu MSM 6215648902 Les a dřevo.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Autor:

doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D.

Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor