Úzké nebo široké vyvážecí linky?

- V zadávací dokumentaci některých vlastníků se objevuje max. šířka vyvážecí linky 2,10 m pro provední výchovného zásahu v porostech do 40 let. Je tento požadavek oprávněný?

Odpovím-li jednou větou, tak je tento požadavek úplně zbytečný a neopodstatněný. Pokud se na celý problém podíváme podrobněji, tak existuje celá řada hledisek, která nabízejí pravý opak.

- Která hlediska máte na mysli?

Vlastník by měl zvažovat tato hlediska:

- Rozčlenění porostu po celou dobu obmýtí – nejlépe již od jeho výsadby, nebo při prvém těžebním zásahu, kdy se vytěžené stromky využijí případně jako energetická štěpka.

- Úbytek produkční plochy – při šířce linek 4 m a vzdálenosti pracovních polí 20 m se podle výsledků výzkumu provedeného ÚHÚL Brandýs nad Labem i zahrančních zdrojů, které pracují s tímto systémem, snižuje podíl porostní zásoby do 20 %.

- Potenciální poškození krajních stromů – bylo dokončeno zpracování dat o vlivu pojezdu forwarderů na pokusných plochách smrkových porostů z hlediska mechanického a vodního provozu. Zjistili jsme, že míra poškození jemných absorpčních kořenů je malá a týká se jen míst, kudy se pohybovala kola forwarderů. Některé kořínky byly přetrženy (což vedlo ke zmenšení jejich absorpční plochy), jiné rozdrceny (s následkem dočasného zvýšení el. vodivosti půdy). Závažnější poškození bylo patrné u vodivých drah skeletových kořenů. U kořenů nacházejících se v době pojezdu pod koly došlo k rozdrcení krycích pletiv (kůry, lýka a mladého dřeva) ale také k poškození vodivých drah, které činilo cca 40 %. Tato situace nastávala v případě, že se horní povrch kořenů nacházel v mělčí půdě (cca do hloubky 15 cm) a pod koly se ocitl větší počet skeletových kořenů. U kořenů rostoucích v hlubší půdě pod uvedenou hloubkou žádné reakce nebyly pozorovány.

Jako kritické faktory poškození kořenových systémů stromů provozem dopravních strojů byla stanovena bezpečná hloubka vrstvy půdy nad kořeny cca 15 cm. Tato vrstva je schopna kořen před poškozením uchránit. V této hloubce půdy se většina kořenů vyskytuje až ve vzdálenosti cca 1 m od kmene, což je minimální vzdálenost pojezdu forwarderů od kmenů na vyvážecí lince. Její šíře tedy musí být 4 m, abychom nezpůsobili škody, které nejsou viditelné a nemůžeme je asanovat tak, jako povrchové na stromech v porostu.

- Potencionální zhutnění porostní půdy a pracovní linky – zhutnění půdy, způsobené opakovaným průjezdem 5–10 x těžebně-dopravních strojů, má negativní následky produkční i vodohospodářské. Při opakovaných průjezdech v jedné stopě dochází k postup-nému vytlačování půdy na okraje stopy a k jejímu zahloubení 15–50 cm především v závislosti na vlhkosti půdy. Aby se zabránilo zvýšeným škodám na půdě, jsou k dispozici různé typy kolopásů, umělohmotné rohože, dostatek klestu v jízdních stopách forwarderů a jejich nepřetěžování při vyšší vlhkosti.

- Technické předpoklady pro provedení zásahu a dosah jeřábu –  při vyšších vlhkostech půdy snížit tlak v pneumatikách. Nízko-tlaké pneumatiky forwarderů to umožňují, protože mají potřebný počet pláten a výztužných pletiv.

- Výběr vhodné technologie ohleduplné k lesnímu prostředí –  není vždy umožněno, protože velké procento dodavatelských prací realizuje subdodavatel, který není dostatečně vybaven a nemá operátory na potřebné odborné úrovni s ohledem na znalosti pedologie a typologie.

- Zohlednění ročního období pro provedení zásahu s ohledem na konkrétní stanoviště – dodavatel většinou dostává čtvrtletní rozpis těžby, a ne vždy si může vybrat mezi vhodnými lokalitami.

- Zaškolení venkovního personálu – zde je značný nedostatek jak od majitele lesa, tak i dodavatele prací. Průběžné proškolování THP bylo zrušeno. Byly zpracovány podklady pro stanovení národní soustavy kvalifikací pro skupinu oborů: Zemědělství a lesnictví (www.narodni-kvalifikace.cz); Lesní mechanizátor (41-56-H/01) + Těžba dříví těžebně-dopravními stroji (41-042-M). Toto však nikdo nevyžaduje.

V ostatních sousedních státech musí operátor těžebně dopravních strojů absolvovat kurz v rozsahu naší národní kvalifikace a po zkouškách vlastnit osvědčení na tyto práce. Řidiči vozidel – řidičský průkaz, stavební stroje – strojnický průkaz, ale pro operátory kurz není vyžadován, i když pracují s lesem s dlouho-dobou obmýtní dobou.

- Jaké by mělo být rozčlenění?

Vývoj probíhal následovně: V 70.–80. letech se dělalo rozčlenění po 50 m. Harvestor pracoval částečně z linky a potom zajížděl do porostu a snažil se vyrobené dříví dávat co nejblíže k lince. V dalším stadiu porostu se při dalším výchovném zásahu provedlo rozčlenění nové, zpravidla po 20 metrech, které někdy ani nenavazovalo na předchozí rozčlenění. V této době existovala celá řada menších strojů, které se ale postupně vytratily.

V celé Evropě se rozčlenění porostů sjednotilo na 20 m a výrobci strojů se zaměřili na konstrukci harvestorů s dosahem 10–11 m, které dokáží pracovat pouze z linky bez nutnosti zajíždění na porostní půdu. Pro dodavatele prací to znamená, že místo tří modelů (malý - střední - velký) nyní pořizují dva harvestory (probírkový a mýtní).

- A šířka linky?

Linka musí být široká 3,5–4,0 m. Pokud vlastník lesa vyžaduje linku širokou pod 3 metry, musí počítat s horší manévrovatelností strojů při výchovném zásahu, s vyšším mechanickým poškozením krajních stromů s následným rizikem napadení hnilobou a snížením tloušťkového přírustu v důsledku zhutnění půdy v blízkosti krajních stromů. V Jedovnicích jsme založili zkusnou plochu, na které jsme sledovali i hloubkové rozložení kořenového systému u smrku. Jak jsme uvedli v předešlých odpovědích, pokud je vzdálenost kola od krajního stromu jen 20–30 cm (u linky široké 2,5–3,0 m), tak dochází ke zhutnění půdy i mechanickému poškození povrchových kořenů u paty kmene. U širší linky (4,0 m) je vzdálenost od kola ke krajnímu stromu cca 60–80 cm. Kořeny jsou v tomto případě již 10–15 cm hluboko a nedochází k mechanic-kému poškození. Tlak na kořeny se dá snížit ukládáním větví do stopy harvestoru a vyvážečky.

- Jak se díváte na úbytek produkční plochy?

Každá technologie – klasická motomanuální v kombinaci s koněm a traktorem potřebuje rozčlenění. Z našich sledování i z výzkumů VÚLHM Opočno vyplývá jakási kompenzace ze ztráty produkční plochy v podobě zvýšeného světlostního přírůstu krajních stromů. U úzkých linek se naopak přírůst díky zhutnění půdy v těsné blízkosti krajních stromů zastavil.

Další častou chybou je započítávání hmoty vyrobené při tvorbě rozčleňovacích linek do probírkového procenta. Tím se vlastní zásah zmírňuje a často bývá nedostatečný.

Na německé výstavě KWF byly k vidění nově založené plochy po větrných kalamitách s vynechanými rozčleňovacími linkami pro 20 metrech. Tím došlo k úspoře sadebního materiálu a k lepší dostupnosti i orientaci při zajištění kultur.

- Lze zjednodušeně říci, že poškození stromů a zhutnění půdy souvisí s počtem přejezdů strojů?

Samozřejmě. Pokud jde o harvestor, ten po lince pojíždí pouze jednou. Do porostu by zajíždět vůbec neměl, jinak hrozí riziko zhutňování i porostní půdy. U vyvážečky rozhoduje kapacita ložné plochy, vyráběný sortiment a jeho délka. Frekvence jízd se pak pohybuje od 2 do 5 až 10. Obecně platí pravidlo raději méně přejezdů s větším nákladem než více přejezdů s menším. Podstatná je vlhkost a únosnost zeminy a svahová dostupnost, kde určujícím strojem je forwarder.

- Jaké musí být technické a technologické předpoklady pro kvalitní provedení zásahu?

Problém malých strojů spočívá v menší stabilitě, a s tím souvisejícím menším dosahem jeřábu do porostu. Dosah 6–8 m neumožní provést kvalitně zásah bez zajíždění do porostu. Stroj musí zajíždět dovnitř, kde provede kácení, pak se vrácí na linku, kde strom odvětví a pak znovu do porostu.

U jednotného rozčlenění po 20 m dosáhneme univerzálního rozestupu, který vyhovuje všem moderním technologiím po celou dobu obmýtí a všem modelům strojů s dosahem 10–11 m.

Vlastník stroje nikdy nenasadí mýtní harvestor do výchovné těžby, proto není nutné v „červených“ porostech omezovat dodavatele menší šířkou linky. Moderní technologie jsou ohleduplné k lesnímu prostředí více než klasické. Poškození stromů u harvestorové technologie se pohybuje v rozpětí 0–4 %, u klasické 8–15 % (rozhoduje kvalita směrového kácení a pečlivost obsluhy především při vyklizování).

Neměli bychom zapomenout ani na pravidelná školení venkovního personálu, který v řadě případů rozhoduje subjektivně na místě bez zásadních argumentů.

Nezastupitelná je příprava porostů a předá-vání pracovišť, hlavně porostů do 40 let. Nejsou využívány typologické mapy a navigace těžebně dopravních strojů podle GPS.

Děkuji za Vaše názory.

Oto Lasák