Co se děje na Šumavě?

Krátký pohled do historie šumavských lesů

Lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) je typickým sekundárním škůdcem, který napadá čerstvě odumřelé stromy (smrky) a dále také fyziologicky oslabené stromy (např. suchem). V případě, že nemá již vhodný materiál pro další množení, napadá i zdánlivě zcela zdravé stromy.

K zásadním změnám lesů došlo v prostoru Šumavy již koncem 18. století, kdy docházelo ke změnám druhové skladby. V důsledku rozvoje zejména sklářského průmyslu mizel z porostů buk, následně pak i jedle a další vtroušené dřeviny, takže dominantní dřevinou se stal smrk. Významným faktorem, který změnil věkovou a prostorovou stavbu šumavských porostů, byly rozsáhlé disturbance způsobené větrem a následně pak i kůrovcem. První větrné polomy, o kterých se díky lesníkům dochovaly záznamy, postihly část šumavských lesů již v průběhu 18. století. Údaje o jejich rozsahu jsou však útržkovité a ne zcela přesné. Tak např. víme, že v roce 1710 bylo na vimperském panství několik tisíc stromů polámaných větrem; obdobné kalamity se v průběhu 18. století opakovaly, následovala i přemnožení kůrovců. Větrné i kůrovcové kalamity následovaly i v 19. století. První větší zaznamenaná kalamita byla na Vimpersku a Volarsku v letech 1834–1839, kdy padlo cca 40 tis. m3 a následně bylo kůrovcem napadeno dalších cca 300 tis. m3. Druhá, mnohem známější a rozsáhlejší kalamita, kterou velmi hezky literárně zpracoval K. Klostermann, proběhla v letech 1868–1870, a to od Vimperka až po Volary (ale zřejmě i v širším rozsahu). Údaje o rozsahu této kalamity značně kolísají, a to od 1,1 mil. m3 až po 7 mil. m3. Tyto diference jsou způsobeny jednak rozdílným časovým vymezením, jednak prostorovým vymezením. Nejčastěji používaná hodnota je 4 mil. m3. Silně postižena byla i oblast okolí Modravy, kde začala současná kůrovcová gradace. Důsledky těchto událostí mohou být i jednou z příčin současného stavu.

Historie recentního přemnožení lýkožrouta smrkového

Počátky současného problému lze spatřit v letech 1983 a 1984. V NP Bavorský les, který existoval již téměř 15 let, padlo větrem v r. 1983 cca 30 tis. m3 (87 ha) a v r. 1984 dalších cca 30 tis. m3 (86 ha) smrkových porostů. V této době bylo přijato rozhodnutí o vytvoření bezzásahového území (na rozloze cca 5,5 tis. ha), takže přibližně polovina těchto polomů nebyla zpracována. Kůrovec dostal zelenou a začal se množit. Ve stejných letech postihla větrná kalamita i naše území Šumavy, a to konkrétně na Modravě. Bylo zde evidováno několik tisíc m3 polomů na několika hektarech. V té době se situace zdála být řešitelná. Protože se poškozené porosty nacházely v hraničním pásmu „za dráty“, došlo k jistým problémům při zpracovávání. V roce 1985 bylo zpracováno 2 385 m3, v následujícím roce byly práce zastaveny, v roce 1987 bylo zpracováno 613 m3, v roce 1988 již cca 15 tis. m3, a v roce 1989 dalších cca 14 tis. m3. Tato hmota již byla napadena kůrovcem. Tehdy zbývalo zpracovat poslední 4 tis. m3 a situace by byla na krátkou dobu vyřešena. Nebezpečí ale číhalo za hranicemi, kde se kůrovec neomezeně množil.

V prosinci 1989 byla vyhlášena SPR Modravské slatě na rozloze zhruba 3 600 ha, která zahrnula i dvě rezervace vyhlášené již v roce 1933. V roce 1991 byl zřízen NP Šumava, což byl další výrazný mezník. V rámci NP byly kůrovcové těžby až do roku 1992 minimální a byly soustředěny do v té době bezproblémových oblastí mimo centrum přemnožení l. smrkového. Přitom právě v tomto „bezzásahovém“ období došlo v průběhu dvou let ke zdvojnásobení počtu napadených stromů, a to byl jen začátek.

V důsledku těchto rozhodnutí se kůrovec dále množil a šířil. V této době se výrazně projevilo i to, že v NP Bavorský les došlo k přemnožení kůrovce v důsledku vyhlášení bezzásahového režimu na části území a kůrovec se dále šířil zejména na naše území, protože v NP Bavorský les již prakticky chyběly porosty, kde by se mohl dále vyvíjet, a převažující směr větrů umožňoval šíření na naše území.

V roce 1995 došlo k prudkému nárůstu napadení smrkových porostů a také k nárůstu těžeb. Ke kulminaci těžby kůrovcového dříví došlo v následujícím roce a až do roku 2001 byly těžby značně vysoké, jak je patrné z grafu, i když docházelo k jejich postupnému snižování. Postupně klesal i rozsah napadených a odumřelých porostů v bezzásahovém území. V letech 2002 a 2003 byl kůrovec již prakticky pod kontrolou, ale v této době také vrcholily tlaky různých NGO a aktivistů. Stejně jako v dřívějších letech byla nutnost a oprávněnost těžeb zpochybňována, byly zpochybňovány technologické postupy a bylo permanentně upozorňováno na následné škody, a to zejména vznik erozních rýh. To vedlo prakticky k zastavení těžeb i k personálním změnám. V následujících letech došlo opět k navýšení těžeb a také k nárůstu napadení porostů v bezzásahových územích. Až do roku 2008 vše vypadalo nadějně, alespoň podle zveřejňovaných údajů. Ale bylo tomu tak? Již v roce 2007 došlo k prudkému nárůstu objemu napadených stromů v bezzásahovém území, prakticky s minimálními těžbami v porostech, kde to bylo umožněno. Již v následujícím roce 2008 dosáhl objem napadených stromů v bezzásahovém území rekordní výše a také těžba v zásahových územích dosáhla s výjimkou „rekordního“ roku 1996 nejvyšší historické úrovně. To byl počátek zvratu. Následující roky 2009 a 2010 se vymykají rozumnému komentáři. V roce 2009 bylo v bezzásahovém území napadeno tolik stromů, kolik jich nebylo napadeno od doby vyhlášení národního parku, a rovněž objem vytěženého dříví v zásahových územích se o více než jednu třetinu zvýšil vůči nejkritičtějšímu (a stále kritizovanému) roku 1996. Rok 2010 znamenal další nárůst objemu kůrovcového dříví, i když jen mírný, a to v zásahovém i bezzásahovém území.

Porovnání let 2010 a 2011 aneb dvojí metr

Při porovnání let 2010 a 2011 zjistíme řadu zajímavých momentů. Na úvod je dobré vzít v potaz, že rok 2010 proběhl v NP Šumava pod vedením ředitele Krejčího v naprostém klidu, NGO nijak zásadně nevystupovaly, media si dění v parku prakticky nevšímala. Rok 2011 pod vedením ředitele Stráského byl pravým opakem. Aktivisté se poutali ke stromům, pořádali protesty a demonstrace, nebylo prakticky dne, aby v médiích nebyly zprávy ve smyslu hlásajícím apokalypsu v šumavských lesích způsobenou neodpovědnými lesníky s motorovými pilami. Co se dělo ve skutečnosti tak odlišného? V roce 2010 bylo evidováno 488 tis. m3 nově napadených smrků v bez-zásahovém území a v zásahovém území bylo vytěženo dalších 347 tis. m3 napadených kůrovcových stromů. Při těžbě bylo použito přibližně 100 harvestorů. Těžba na základě 115 výjimek proběhla i v bezzásahovém území, kde bylo vytěženo zhruba 7,5 tis. m3 kůrovcových stromů. V obraně bylo dále použito cca 4 tis. otrávených lapáků (trojnožek) a desetitisíce feromonových lapačů. Ošetřeno insekticidy bylo přibližně 100 m3 kůrovcového dříví. V roce 2011 bylo evidováno zatím 350 tis. m3 nově napadených smrků v bezzá-sahovém území a v zásahovém území bylo vytěženo dalších 240 tis. m3 napadených kůrovcových stromů. Toto jsou údaje ke konci srpna, takže zcela jistě budou ještě vyšší, ale zřejmě budou srovnatelné s minulými dvěma lety, kdy gradace kulminovala. Výraznější pokles lze očekávat při důsledném dodržování obranných opatření až v horizontu 3–5 let. Při těžbě bylo použito zatím asi 15 harvestorů. Těžba na základě 20 výjimek proběhla i v bezzásahovém území, kde bylo vytěženo zhruba 1,4 tis. m3 kůrovcových stromů. I zde lze předpokládat nárůst, i když zřejmě nedojde k nárůstu na loňskou úroveň. V obraně bylo použito 5,6 tis. otrávených lapáků (trojnožek) a 6 tis. feromonových lapačů. K chemické asanaci napadeného dříví se nepřistoupilo. Jaké jsou tedy rozdíly a co z výše uvedeného vyplývá? Na to ať si každý odpoví sám. Z mého pohledu je základní problém v tom, že ředitel Jan Stráský na základě doporučení expertů zahájil naprosto otevřenou politiku postupu proti kůrovci. Mělo být od začátku jasné, kde a jak zasahovat proti kůrovci a kde se nechají porosty samovolnému vývoji. Opozicí bylo i bez důkladné znalosti tohoto materiálu argumentováno, že dojde k zásadnímu snížení rozsahu bezzásahového území. Tak tomu ale nebylo. Byla pouze stanovena pevná pravidla v souladu s legislativou (i když za absence plánu péče) a odloženo rozšiřování bezzásahových zón do doby dokončení nové zonace, zákona a plánu péče.

Socioekonomické dopady

Neméně významné jsou dopady do sociálně-ekonomické oblasti, na které samospráva obcí stále silněji poukazuje. Když byl park zřizován, bylo obcím slibováno, jak na jeho založení budou všichni profitovat. Opak je však pravdou. Prakticky neexistuje možnost modernizace a rozvoje obcí. Podle §§ 71 a 77 zákona č. 114/1992. Sb., o ochraně přírody, v platném znění, je však účast obcí nezastupitelná, podle § 77 pak i účast krajů. Přesto však nemohou rozhodovat ani o vlastním majetku. To vede některé obce k požadavku na vystoupení z národního parku. Zde pověstný pohár přetekl po orkánu Kyrill, kdy byl praktikován z odpovědných míst zcela rozdílný přístup v dotacích na odstraňování následků této živelné pohromy, příp. i dalších možností v rámci zadávání zakázek, výkupních cen apod.

Problémy jsou i v oblasti turistického ruchu. Byly sice zpřístupněny nové turistické trasy, včetně cyklostezek, avšak vázne rozvoj infrastruktury. Zřizování nových ubytovacích kapacit je prakticky nemožné (složitá je i renovace stávajících), je prakticky zablokováno rozšiřování parkovišť, úpravy sjezdovek nebo výstavba nových. Přitom na druhé straně hranice se to s rozumem a citem děje. V čem bude poškozeno životní prostředí, jestliže se s ohledem na právní předpisy (z pohledu bezpečnosti) rozšíří pás kolem lanovky o půl metru na každé straně? Pak se nedivme, že naši turisté jezdí raději do Německa a místní přicházejí o zisky a o práci. Přitom jedním z poslání národních parků je i rekreace.

Nemalou měrou se v poslední době negativně projevují účinky blokády při těžbě kůrovcových stromů (upozorňuji, že zcela legální těžby). Dřevorubec přijede do lesa, kácet nemůže, nevydělá si, ale náklady musí platit, musí živit rodinu a aktivisté provádějící blokádu za to berou peníze. Policie se sice snaží aktivisty za použití donucovacích prostředků vyvést, ale aktivisté podávají žaloby na dřevorubce a další pracovníky ze správy parku či policie. A soudy toto podporují. Kdo ale porušuje zákon, kdo vstupuje na pracoviště, kam se nesmí? Napětí roste a došlo již i k úrazu dřevorubce. Vesměs jde o místní lidi. Postupně ztrácejí perspektivu uspokojivého života, a to může vést i k vysidlování Šumavy. O to nám jde? Někomu možná ano.

Národní park a legislativa

Národní park Šumava byl založen nařízením vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany. Podle § 2 tohoto nařízení vlády je posláním národního parku uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národních parků k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Dále musí být hospodářské a jiné využití národního parku podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů. Obdobně to pak bylo definováno i v § 15, odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. V odst. 3 se pak uvádí, že má být národní park a bližší ochranné podmínky zřízeny zákonem, což se doposud nestalo.

Z pohledu legislativy je nutno konstatovat, že ani v jednom z relevantních právních předpisů (zákon č. 114/1992 Sb. a nařízení vlády č. 163/1991 Sb.) není a priori zmínka o bezzásahovosti v I. zónách, resp. dalších územích. Nejvýznamnější ustanovení, která jsou aktivisty zneužívána jako povinnost pro udělování výjimek a bez nich je park obviňován z nelegální činnosti, jsou uvedena v § 16 (základní ochranné podmínky národních parků) a § 50 (základní podmínky ochrany zvláště chráněných druhů) a v § 66 (omezení a zákaz činnosti) uvedeného zákona. Dle mého názoru však v současnosti při uplatnění navržených obranných opatření a postupů k porušení ustanovení těchto paragrafů nedochází. Ze zásahu byly vyloučeny všechny lokality a postupy, které by mohly být v rozporu se základními ochrannými podmínkami národního parku (§ 16), druhovou ochranou (§ 50) a mohly poškozovat území Natura 2000. Intenzita zásahu byla dána do souladu s ohledem na stanoviště, podmínky a zonaci, tj. v I. zónách ne harvestory, ale ve II. zónách s masivním kůrovcovým napadením harvestory mohou být použity, protože technologie není nepřiměřeně intenzivní v poměru k potřebné těžební kapacitě (obdobný výklad používalo MŽP i v minulosti a nebylo nikdy napadeno). Právě tento výklad a jeho naplňování stojí za současnou neuspokojivou situací v NP Šumava. Kdyby se postupovalo v souladu s ustanoveními týkajícími se ochrany lesa v zákoně o lesích od počátku, nemusela Šumava vypadat tak, jak vypadá. Naopak zcela jednoznačně není dodržováno ustanovení § 16 zmíněného zákona, kde se mj. zakazuje měnit stávající vodní režim pozemků. V důsledku rozsáhlých odumřelých porostů ke změně vodního režimu došlo a zákon je tedy porušován.

Dalším problémem, který vede ke stálému zhoršování stavu, je, že nebyl akceptován nový přístup ochrany porostů proti l. smrkovému. Základem tohoto návrhu na utlumení kůrovcové kalamity je diferencovaný přístup, který respektuje míru napadení a ohrožení porostů, stanovištní podmínky, zařazení do stávající zonace apod. Upravený rozsah a stanovený způsob zásahu není činností v rozporu se základními ochrannými podmínkami, tj. nejedná se o negativní zásah. Příslušné orgány ochrany přírody mohou, resp. musí v případě, že s místem, způsobem nebo intenzitou nebudou souhlasit, tuto činnost omezit nebo zakázat (§ 66), avšak s řádným odůvodněním, co bylo porušeno. Zde je nutná aktivita na straně orgánů státní správy (včetně věcné i legislativní odpovědnosti a práva se proti tomu bránit, tedy postupy běžně používané ve správním řízení). Doposud byly používány obecně formulované zákazy, které nebyly ničím řádně odůvodněny a měly spíše charakter obstrukcí, alibismu, resp. neochoty přijmout za něco odpovědnost.

Závěry

Pro stabilizaci situace v NP Šumava je třeba přijmout následující opatření a postupy, které zde nejsou uvedeny podle stupně důležitosti. Jednotlivě se doplňují a krátkodobě se mohou i suplovat. Konkrétně jde o následující:

- Přijetí zákona o NP Šumava, který stanoví koncepci parku bez ohledu na politické tlaky.

- Zpracování a schválení plánu péče, ve kterém bude stanoven jasný a srozumitelný management.

- Objektivní přístup médií, aby veřejnost byla řádně informována a mohla vyjádřit svůj názor.

- Seriózní přístup vědeckých pracovníků a ekologistických organizací s cílem „řešení“ a ne „obstrukcí“.

- Respektování pluralitních odborných názorů a ekonomických východisek.

- Respektování úlohy obcí a krajů a práv vlastníků.

- Za zcela rozhodující v současné době však považuji dodržování platné legislativy, což je do jisté míry shrnutím výše uvedených bodů.

Autor:

Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc.

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.