Genové základny v České republice

Historie genových základen

Myšlenka zakládání genových základen se poprvé objevuje na počátku 80. let minulého století, kdy byly uveřejněny principy a charakteristiky GZ (Šindelář 1982). Protože reakce lesnického provozu na nově navrhovaný typ objektů pro potřeby ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin byly vesměs pozitivní, bylo rozhodnuto zahájit vyhledávání významných a cenných populací všech druhů lesních dřevin a vymezování území, na kterých se tyto populace vyskytují. Výsledkem těchto aktivit byla mimo jiné i mapa významných populací lesních dřevin, která je v současné době dostupná jako mapová vrstva v Oblastních plánech rozvoje lesů (OPRL). Na prvních návrzích vymezení GZ spolupracovali pracovníci lesnického výzkumu, hospodářské úpravy lesů a podniků státních lesů, a je proto třeba považovat návrhy objektů GZ za kolektivní dílo.

Od prvních úvah do dnešní doby prošlo vymezování a vyhlašování GZ vývojem jednak v oblasti získávání nových poznatků z pohledu lesnického hospodaření, lesnického výzkumu, a také z pohledu lesnické legislativy. V roce 1990 byl pod záštitou Ministerstva zemědělství (MZe) vydán „Metodický návod k vyhlašování a hospodaření v genových základnách lesních dřevin“. První legislativní oporou pro řešení problematiky GZ byla vyhláška č. 82/1999 Sb., která realizaci těchto opatření orientovaných na záchranu, zachování a reprodukci genetických zdrojů hodnotných a cenných populací lesních dřevin in situ věnuje paragraf 14, kde je mimo jiné uvedeno, že les na území GZ je možné vyhlásit za les v kategorii zvláštního určení (odkaz na paragraf 8, odst. 2, písmeno f) zákona 289/1995 Sb. o lesích).

Zásadním důvodem poslední legislativní změny týkající se GZ byl vstup České republiky do Evropské unie. Bylo nutné harmonizovat legislativu společenství s legislativou národní. Výsledkem je zákon č. 149/2003 Sb. v platném znění a jeho prováděcí vyhláška č. 29/2004 Sb. v platném znění, které kromě ustanovení o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin do oběhu obsahují i části věnované GZ. Podle uvedeného zákona se za GZ považuje komplex lesních porostů s významným podílem cenných regionálních populací lesních dřevin o rozloze postačující k udržení biologické různorodosti populace a schopné vlastní reprodukce. V oblasti obnovy lesa proto vyhláška stanoví preferenci přirozené obnovy, v případě nutnosti obnovy umělé musí použitý reprodukční materiál dřeviny, pro kterou je GZ vyhlášena, pocházet z téže GZ. Zachování biologické různorodosti dřevin v GZ je také přizpůsoben režim hospodaření, řešený zvláštními hospodářskými soubory, které vycházejí ze stavu porostů. Minimální výměra GZ vyhovující podmínce udržení biologické různorodosti je legislativně stanovena na 100 ha.

Vyhlašování genových základen

O vyhlášení GZ rozhoduje ve správním řízení orgán veřejné správy, v tomto případě Krajský úřad (KÚ), na základě žádosti vlastníka lesa. Při rozhodování o vyhlášení GZ vychází KÚ z odborného posudku vypracovaného pověřenou osobou (Ústav pro hospodářskou úpravu lesů /ÚHÚL/). Odborný posudek konstatuje, že navržené území splňuje požadavky pro vyhlášení GZ pro jednu či více zájmových dřevin, stanoví zásady hospodaření, zejména cílovou druhovou skladbu, obmýtí a obnovní dobu, hospodářský způsob aj. a také kód označení GZ. Genové základny se vyhlašují v rámci jednotlivých oblastí provenience – přírodních lesních oblastí (PLO) – pro příslušné zájmové dřeviny na dobu platnosti lesního hospodářského plánu nebo osnovy (LHP/O).

Aktuální stav

Evidenci o GZ vede ve své působnosti orgán veřejné správy, který tento objekt vyhlásil, ústřední evidenci všech vyhlášených GZ zajišťuje v současné době pověřená osoba (ÚHÚL) v datovém skladu DS ERMa.

Původní počet území s populacemi lesních dřevin vhodných pro vyhlášení GZ dosáhl od prvních etap jejich vyhledávání až do roku 1990 počtu více než 200 těchto objektů s celkovou plochou přes 100 tisíc ha, jak pro hospodářsky významné druhy dřevin, tak i pro řadu druhů méně významných. Postupem času celková výměra GZ klesala. V současné době obsahuje ústřední evidence genových základen u pověřené osoby celkem 110 vyhlášených GZ s celkovou plochou 58 156 ha. Za jednu z příčin jednorázového poklesu počtu GZ ve smyslu platné legislativy v roce 2004 může být považována absence přechodného ustanovení zákona č. 149/2003 Sb. v platném znění, ve kterém mohlo být uvedeno, že genové základny prohlášené podle lesního zákona za lesy zvláštního určení pro zachování biologické různorodosti jsou považovány za genové základny vyhlášené i podle nového zákona. Proto nyní musí zástupce vlastníka GZ při obnovách LHP/O znovu žádat o vyhlášení GZ a posléze o kategorizaci lesů. Při podávání těchto žádostí dochází z různých důvodů často k prodlení a často tyto žádosti nejsou ze strany vlastníků GZ předkládány vůbec.

Vzhledem k tomu, že GZ by měly představovat objekty dlouhodobého nebo pokud možno trvalého charakteru, je výše zmíněný trend poklesu jejich počtu a rozlohy z pohledu zachování a reprodukce genofondu lesních dřevin v České republice nežádoucí a s přihlédnutím k nutnosti plnění mezinárodních závazků České republiky vyplývajících ze závěrů mezinárodních úmluv a ministerských konferencí v rámci EU (např. „Strasbourg Resolution 2 (1990)”, „Vienna Resolution 4 (2003)”, „Warsaw Declaration (2007) of the Ministerial Conferences on the Protection of Forests in Europe (MCPFE)”, „Convention on Biological Diversity (CBD)” aj.) nežádoucí a je třeba v zájmu všech zainteresovaných subjektů tuto situaci změnit a pokračování snižování počtu dříve vyhlášených GZ zamezit s využitím všech dostupných prostředků např. v rámci opatření vzdělávacího a popularizačního charakteru, včetně opatření legislativních, která mohou aktualizacemi dotačních pravidel a zásad vlastníky GZ vhodným způsobem motivovat.

Současný soubor objektů uznávaných jako GZ představuje otevřený systém (Novotný, Frýdl 2009). Jestliže se v budoucnu vytipují další vhodné objekty, je možné a potřebné je jako GZ dodatečně navrhnout. Iniciativa by měla vycházet od pracovníků ÚHÚL, LČR, příp. od organizací lesnického výzkumu, ale může vzejít i z požadavků mezinárodních institucí. Lesní pozemky, na kterých byly vyhlášeny GZ a jsou prohlášeny za les zvláštního určení, jsou sice osvobozeny od daně z nemovitosti, avšak motivace (dotační politika) vlastníků, resp. správců lesního majetku k vymezování těchto objektů a respektování zákonných omezení je jinak nízká. K tomu přispívá např. již sám fakt, že pokud je zřízení GZ navrženo z podnětu vlastníka, nese sám veškeré náklady, včetně nákladů na vyhotovení odborného posudku, ačkoliv z výsledku plyne efekt pro celou společnost.

Do budoucna je také nutno věnovat specifickou pozornost hospodářsky méně významným a okrajovým dřevinám, které by měly být častěji zahrnovány mezi zájmové druhy, minimálně by se však jejich vyšší podíl v GZ měl objevit v základní evidenci těchto objektů.

Závěr

Problematice genových základen je v současné době v Evropě věnována stále rostoucí pozornost. Zásadní iniciativu v tomto směru vyvíjí zejména organizace EU Bioversity International v rámci aktivit programu EUFORGEN (pracovní skupina „WG on Conservation Strategies“), přičemž byla ČR (Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.), kde myšlenka GZ vznikla, požádána o odbornou spolupráci.

Pro objekty, které se svým charakterem, způsobem obhospodařování a jeho cílem ve většině případů v účastnických zemích programu EUFORGEN prakticky shodují s principy a cíly hospodaření a využívání genových základen v ČR, se sjednotil i jejich název „Dynamic Gene Conservation Units“ (DGCU). Hlavní principy hospodaření v těchto objektech, jak již bylo výše naznačeno, zabezpečit vhodnými hospodářskými způsoby záchranu, zachování a reprodukce genetických zdrojů hodnotných a cenných populací lesních dřevin in situ představují i u těchto objektů, stejně jako v ČR, základní způsob jejich obhospodařování. Na tomto místě je třeba rovněž zdůraznit, že stejně jako byla této problematice věnována pozornost v průběhu 80. a 90. let minulého století v ČR a SR (Samek 1981; Šindelář 1982, 1983, 1984, 1987, 1989, 1990; Paule 1992), tak je k tomuto účelu v nynější době úspěšně využívána i možnost propagace významu genových základen pro záchranu, zachování a reprodukci cenných a hodnotných populací lesních dřevin, s důrazem na jejich význam pro lesnický výzkum, na platformě zmíněného mezinárodního programu EUFORGEN v rámci činnosti zástupců ČR v jednotlivých sekcích tohoto programu.

Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného záměru MZe č. MZE0002070202 a výzkumného projektu NAZV č. Q192A248.

Citovaná literatura je k dispozici u autorů.

Autoři:

Ing. Miloš Pařízek

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Josef Frýdl, CSc.

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.