Posuzování hniloby báze kmene a kořenů stromů
Jaroslav Simon, Jan Čermák
Posuzování a hodnocení hnilob báze kmene a kořenů dřevin je v mnoha směrech zásadní záležitostí. V centru zájmu je přirozeně v prvé řadě stárnoucí populace dřevin v městském prostředí, ale i chráněné stromy v krajině i v prostředí lesa. Uvedené má význam i pro posuzování předpokladů pro přirozenou obnovu lesa, pro hodnocení struktury porostů území se zvláštním statutem ochrany, v neposlední řadě i pro zkoumání vlivu antropogenních vlivů na dřeviny. Významné jsou i aplikace s technickým výstupem, jako např. posuzování kořenového systému stromů před prováděním staveb (kanalizace, základy staveb atd.) či posuzování kvality cenných výřezů kmene a sortimentů. Pro řešení uvedeného se již několik desetiletí využívá celé škály metod, z nichž přirozeně jsou v centru zájmu metody nedestruktivní, jejichž výrazný rozvoj lze sledovat zejména v posledních letech. V posledním období se výrazně zvyšuje význam hodnocení kořenových systémů a návazně komplexní hodnocení celých jedinců stromů.
Detekční metody
Spektrum detekčních metod, včetně základního potřebného vybavení, je i v naší základní literatuře popsáno (např. Kolařík 2005, 2008, 2010; Alexandr 2010). Obecně lze konstatovat rozdělení metod na invazivní, destruktivní a nedestruktivní, přičemž je zřejmé, že míra destrukce, kterou je třeba ve výše uvedených případech omezit, závisí na volbě metodiky a přístrojové techniky. Pokud bychom zjednodušeně chtěli zmíněnou metodickou oblast rámcově charakterizovat, lze využít dělení na dvě skupiny:
- a) Metody využívající přístroje a pomůcky s omezenou mírou destrukce. Jde v prvé řadě o známý přírůstový nebozez (Presslerův), sondu pro měření síly kůry, speciálně upravený vrták pro hodnocení odporu pronikání do dřeva a odběr pilin, kořenovou sondu pro odběry vzorků hniloby. Vzorky je pak možno mimo okulární metody jednoduše hodnotit sadou základních přístrojů (pH metr, digitální teploměr a vlhkoměr atd.) s cílem detekce hniloby indikované hustotou, vlhkostí dřeva, zbarvením, kontaminací vlivem činnosti patogenů, logicky změnou struktury a pevnosti (obr. 1, 2). Přirozeně existuje možnost napojení na složitější analytické aparatury, např. oblast počítačové analýzy obrazu, dendrochronologické syntézy (VIN DIAL DENDRO), biochemické aparatury atd. Využití první skupiny techniky slouží, v případě potřeby, k doplnění technik druhé skupiny.
- b) Nedestrukční analytické metody a metody s vazbou na funkční diagnostiku stromu. Uvedená oblast navazující na předchozí, spíše vizuální diagnostiku, je poměrně rozsáhlá (aplikace metody „CFA“ – kontaktní měření stromových jedinců přístrojovým vybavením) a její zvládnutí vyžaduje solidní teoretický základ a vyšší aplikační úroveň (např. Čermák 1997, 2010). Při analýzách je vždy, z důvodu exaktnosti zjišťování, výhodné využití kombinace více metod. U analýzy kořenových systémů, kde vizuální hodnocení odebraných vzorků je obtížné, je to záležitost zásadní. V možné, provozně využitelné aplikační kombinaci metod, je např. výhodné využít analýz distribuce efektivní plochy absorpčních kořenů odvozené pomocí elektrické impedance stromu a půdy a zároveň hodnocení kvality (hnilob) kořenového systému na úrovni např. akustické tomografie (např. Rinn 1990). Přirozeně lze doporučit ve specifických případech i technologie s využitím podzemního radaru (Hruška, J. et al. 1997), dynamicky se rozvíjejí i složitější metody, např. metody distribuce kořenů odvozené podle radiálního profilu transpiračního proudu v kmeni (Čermák, J. et al. 2008) a další, např. elektrické metody.
Příklady úrovně aplikace
Při využití jakékoliv metody hodnocení báze kmene a kořenů je vždy zásadní interpretace získaných hodnot, která nebývá vždy jednoduchá. Jednoznačně výhodné je vždy více metod hodnocení. Dále, pro komplexní pohled na věc je vhodné hodnotit nadzemní část, bázi kmene i kořenový systém. Souhrnně tedy komplexně celý strom, z různých pohledů. Zásadní při výskytu hniloby je, pokud možno, zjistit druh patogenu – houby (plodnice, typ a stupeň hniloby, např. v otevřené dutině atd.). Uvedené je důležité pro základní předpoklad, půjde-li o poškození zejména kmene nebo kořenového systému, je-li dřevo, kde se plodnice nacházejí, dosud živé či již odumřelé. Je možné předpokládat i tvar hniloby v kmeni (kruhový – pravidelný, nepravidelný). Typický případ nepravidelné hniloby je možné sledovat na bázi kmene lípy (Tilia sp.) ve věku 140 let napadené houbou Fomes fomentarius (L. Fr.) Fr., ve třetím stupni hniloby, tedy ve stadiu rozpadu dřeva (červená a částečně žlutá barva) (obr. 3 – pulsní tomografie). Na uvedené prezentaci, víme-li na základě zkoušky některou z metod kategorie a), že červená barva je zde znakem hniloby (ne vždy je to tak), je zřejmá v podstatě totální destrukce kořenového systému. Analyzovaný strom je tedy potenciálně nebezpečný, což prostým, okulárním hodnocením nemusí být zřejmé. Obr. 4 prezentuje dub (Quercus robur L.) ve věku 300 let, u kterého je báze kmene zcela destruovaná houbou Fistulina hepatica (Schaeff) Fr. s otevřenou dutinou. Destrukce je zřetelná i na analýze kořenového systému. Zde pak jde o druh patogenu – Fomes fomentarius (L. Fr.) Fr. Zpřesnění hodnocení kořenového systému pak přináší vyjádření distribuce absorpční plochy kořenů po obvodu kmene (obr. 5), kde lze jednoznačně prokázat v jižní a severní části negativní vliv na jedné straně frekventované asfaltové vozovky (vzdálenost cca 4 m) a na straně druhé pak cihlové zdi s betonovým základem (vzdálenost cca 4 m). Uvedené dva příklady jsou pro hodnocení vcelku jednoduché, z důvodu intenzivního poškození stromů. Není tomu tak však vždy. Uvedené je zřejmé rovněž z obr. 5, který vyjadřuje distribuci absorpční plochy kořenů u stromů s hnilobou ve stadiu 1 z analogických podmínek.
Další problémy při hodnocení poškození kmene a kořenů přináší jednak výskyt defektů a lokálních poškození (Mrkva 2009), a jednak detekce poškození hnilobou ve stadiu druhého, případ prvního stupně a odlišení od zdravého stromu. Zde přirozeně je třeba pracovat často se srovnávacím materiálem a po odběru vzorků využít počítačové analýzy obrazu (hodnocení odstínů barevných změn), případně, a to je nejjednodušší, porovnání vlhkostních parametrů jádrové a bělové (vodivé) části dřeva. Přirozeně s ohledem na období vegetační a mimo vegetaci.
Z uvedených několika příkladů je zřejmé, že pro analýzy báze kmene a kořenových systémů objektivními metodami na ekofyziologickém základě je třeba speciální zařízení, vlastní aplikace pak již není příliš komplikovaná. Problémová může být v některých případech úroveň interpretace vztažená zejména k požadovanému cíli analýzy. Problematika je poměrně obsáhlá. Z tohoto důvodu je třeba považovat předložený příspěvek pouze jako úvodní, informační, který si klade za cíl pouze upozornit na tuto problematiku.
Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.
Autoři:
prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc.
prof. Ing. Jan Čermák, CSc.
Lesnická fakulta
Mendelovy univerzity v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Jaroslav Simon