Přírodě blízké pěstování lesa v Chorvatsku

Výběrné lesy Gorskeho Kotaru

Výběrné lesy v Chorvatsku se pěstují přibližně na 200 tis. ha zejména v Dinárském pohoří (od hranic se Slovinskem po Velebit) v rozmezí nadmořských výšek 700–1000 m n. m. Většinu tvoří stanoviště na vápencovém nebo dolomitickém podloží (180 tis. ha; Abieti-Fagetum; karbonátové hnědé lesní půdy, příp. rendziny), které doplňují lesy na chudších metamorfovaných nebo sedimentárních horninách (pískovce, břidlice; Blechno-Abietetum; převážně podzoly). V oblasti Gorskeho Kotaru jsme navštívili výběrné lesy jednoho z 5 vzdělávacích a výzkumných objektů lesnické fakulty záhřebské univerzity v Zalesine (okolo 700 m n. m.; 2 500–3 000 mm ročních srážek; průměrná roční teplota 7 °C).

Optimální zásoba a tloušťková struktura

Základním principem péče o výběrné lesy je udržování výběrné struktury, která se za předpokladu vhodných stanovištních podmínek a druhové skladby (jedle doplněná bukem a smrkem) modifikuje těžebními zásahy. Nezbytnými kriterii pro správnou aplikaci pěstebních opatření jsou tloušťková struktura porostů, která se porovnává s modelovým stavem, optimální zásoba a těžební intenzita. Na základě růstového potenciálu stanoviště definuje porostní výška 5 bonitních stupňů výběrného lesa. Od příslušné výšky se pak dovozuje i optimální hodnota porostní zásoby (nejběžnější III. bonitní stupeň – výška 35 m, optimální zásoba 350 m3.ha-1), která se udržuje pravidelným odebíráním 22–25 % podílu zásoby v 10leté těžební periodě. Tato intenzita těžby odpovídá právě akumulaci běžného ročního přírůstu za dobu těžebního cyklu v daném bonitním stupni. Na produkčním potenciálu stanoviště závisí také průběh modelové křivky tloušťkových četností – stanoveno 5 vzorových Liocourtových křivek pro jednotlivé bonity. Kromě vzorové křivky se používá k posuzování distribuce tloušťkových četností i jednodušší kriterium – podíl zásoby ve 3 tloušťkových stupních: 20 % zásoby porostu by mělo být soustředěno do tloušťky 30 cm (10–30 cm); 30 % zásoby do intervalu 31–50 cm a 50 % objemu optimálně přísluší stromům tlustším než 50 cm výčetní tloušťky.

Kritéria těžby a cílová tloušťka

Na základě odchylky skutečnosti od modelové křivky, stavu, množství a plošném zastoupení přirozené obnovy, skutečné výši a kvalitě porostní zásoby se rozhoduje o intenzitě těžby. Těžebním kriteriem ve výběrném lese je vedle zdravotního výběru, optimalizace nebo obnovy výběrné struktury, zajištění nepřetržité přirozené obnovy a současně výchovy také cílová tloušťka. V chorvatských výběrných lesích je stanovena pro jedli a smrk 70 cm a pro buk 60 cm. Volba formy výběrného hospodářského způsobu zde závisí na stanovištních podmínkách. Na chudších stanovištích převládá skupinovitě výběrná forma, když těženou plochou je zpravidla kruh o průměru 1-2násobku porostní výšky.

Těžební perioda, stav lesa a stabilita

10letá těžební perioda je výsledkem dlouhodobých zkušeností zohledňujících nutnost udržování výběrné struktury pravidelným odebíráním přírůstu (při delší periodě hrozí ztráta výběrné struktury) a potřebu minimálního poškození půdního povrchu, stojících stromů a přirozené obnovy (při kratší periodě poškození významně stoupá).

Zjišťování stavu lesa, dřevních zásob a těžebních možností probíhá pravidelnou inventarizací jednou za 10 let. Základní jednotkou je porostní skupina, jejíž velikost se pohybuje v rozpětí 5–10 ha. Registrační hranicí pro zjišťování zásob je výčetní tloušťka 10 cm.

Díky pestré struktuře a druhové skladbě jsou zdejší výběrné lesy vysoce stabilní a zajišťují produkci kvalitního tlustého dříví, které je místními zpracovateli vysoce poptávané. V minulosti bylo časté poškozování a odumírání jedle v důsledku průmyslových imisí, jež však v současnosti není aktuální.

Lesy mediteránu

Druhým nejčastějším lesním ekosystémem v Chorvatsku jsou lesy Mediteránní oblasti. Toto přímořské území zahrnuje člověkem vysoce ovlivněné lesní biotopy převážně na degradovaných stanovištích s vysokým stupněm ohrožení požáry. Degradaci způsobila neřízená exploatace přímořských lesů a intenzivní pastva ovcí a koz v minulosti (zákaz pastvy platí od 50. let 20. stol). Z celkové rozlohy 900 tis. ha tohoto typu lesů v Chorvatsku je jen okolo 2 tis. ha klimaxových typů porostů původního stálezeleného středomořského lesa (z toho přibližně 1 tis. na ostrově Rab). Převážnou většinu stanovišť mediteránní oblasti pokrývají druhotné porosty typu Makchie, případně Garrigue, nebo dokonce jen erozí obnažená matečná hornina – holý kras.

Přeměny porostů a prevence požárů

Management lesů se zaměřuje na obnovu původních vegetačních typů stálezeleného lesa (5 typů), a to buď přeměnami a přestavbami reverzibilních náhradních porostů typu Makchie, nebo přes umělou obnovu přípravných dřevin borovice černé (Pinus nigra) (Submediteran – klimax dub šípák /Quercus pubescens/) nebo borovice halepské (Pinus halepensis) (Eumediteran – klimax dub cesmínolistý /Quercus ilex/) a prevenci lesních požárů. Nejúčinnější prevencí vzniku požáru je péče o lesy (výchova porostů) – absence znamená několikanásobně vyšší riziko požáru. Právě absence cílené péče o lesní porosty se projevuje ve statistice lesních požárů – každoročně zachvátí požáry v této oblasti okolo 5 tis. ha lesa, z toho 80 % vznikne v soukromých pěstebně zanedbaných lesích. V rámci exkurze jsme zhlédli porosty přípravného a přechodného lesa s účastí borovice černé v okolí Cirkvenice.

Lužní lesy Slavonie

Chorvatské lesnictví má dva symboly, vedle jedle bělokoré, která je tváří výběrných lesů, je druhým z nich typický představitel lužního hospodářství Panonské nížiny Slavonie – dub letní. Při studijní cestě jsme navštívili lesní porosty v okolí řeky Sávy spravované dalším z pěti vzdělávacích a výzkumných objektů v Lipovljani (800 mm průměrný roční srážkový úhrn; 10 °C průměrná roční teplota). Komplex lesů Josipa Kozarace, nazvaný po chorvatském lesníkovi a spisovateli, který zde působil, zahrnuje přibližně 5 tis. ha lesů v různé vzdálenosti od vlastního toku Sávy s rozdílnou výškou hladiny podzemní vody. Tyto dvě veličiny významně ovlivňují stanovištní podmínky, druhovou skladbu a pěstební postupy v lesních celcích. Rozlišují se zde 3 stanovištní typy porostů: Greda (grůd), Bara a Niza. Greda jsou biotopy mimo dosah záplav, kde hladina podzemní vody vystupuje do 2,5 m pod povrch půdy. Dominantní dřevinou, nositelem kvality a hlavního ekonomického přínosu je slavonský dub letní, který tvoří smíšené porosty s habrem obecným (Carpino betuli-Quercetum roboris). Porosty jsou dvouetážové, když horní porostní vrstvu tvoří světlomilný dub a úlohu regulátoru porostního mikroklimatu ve spodní etáži plní habr s babykou. Porosty se obhospodařují podrostním způsobem, 3fázovou clonnou sečí při 140letém obmýtí a 5–10leté obnovní době. Relativně krátká obnovní doba porostů slavonského dubu respektuje ekologické nároky juvenilních jedinců. Obnova probíhá zhruba na ploše 2 ha.

3fázová clonná seč

Přípravná fáze clonné seče vede k optimalizaci mikroklimatických a půdních podmínek před semennou sečí – odebírá se do 30 % porostní zásoby, která kolísá okolo 600 m3.ha-1 v podobě méně kvalitních dubů a větší části spodní etáže. Semenné seče se dožívají kvalitní duby s potenciálem bohaté semenné úrody, odehrává se v semenném roce a plně využívá fruktifikující stromy mateřského porostu k jeho přirozené obnově (těžba až 50 % zásoby – nesmí dojít k přílišnému odclonění a rozvoji buřeně). Domýtná seč vede k uvolnění náletů a přichází na řadu při stagnaci výškového růstu mladých dubů následného porostu.

Při tomto obnovním postupu hrozí riziko neúspěchu v případě nízké úrody nebo při napadení obnovy houbovými chorobami. Tehdy je nutné nedostatečnou hustotu náletů doplnit síjí (800–1 000 kg.ha-1) nebo sadbou sazenic v hektarovém počtu 10–15 tis.

Po domýcení je nevyhnutelné postavit nákladné oplocení proti škodám černou zvěří, často se aplikují i postřiky proti padlí, někdy i rodenticidy. Pokud dojde k nežádoucímu rozvoji buřeně, přichází na řadu také ožínání. Výchova mladých porostů začíná v růstové fázi mlazin pročistkami – negativní výběr a v přibližně 20 letech věku porostu začínají probírky s pozitivním výběrem.

Jasan úzkolistý s dubem i samostatně

Lesní stanoviště nazývané Niza se vysky-tuje tam, kde výška hladiny podzemní vody zasahuje 1,5–2,0 m pod povrch půdy a 2x ročně zde dochází k záplavě do výše 0,5 m. Zde vytváří dub letní smíšené porosty s jasanem úzkolistým v horní etáži, dříve je hojně doplňoval jilm vaz, který je však velmi citlivý na změny vodního režimu (Genisto elatae – Quercetum roboris). Tyto porosty se obnovují 2fázovou clonnou sečí (absence přípravné) při 120letém obmýtí. Semennou sečí se odstraňuje spodní etáž, jasany a část dubů.

Lesní biotopy s nejvyšší mírou ovlivnění záplavami a vysokou hladinou podzemní vody (vystupuje výše než 1,5 m pod povrch půdy) se označují Bara, která může být buď uzavřená – bez odtoku, nebo otevřená (voda může volně odtékat). V dřevinné skladbě „uzavřených“ lokalit převažuje olše lepkavá, obnovující se na vyvýšeninách nebo padlých kmenech, místy roste krušina olšová. Tato stanoviště nemají valný hospodářský význam a přispívají především k vyšší druhové pestrosti lužního lesa. Otevřená Bara za určitých okolností vyhovuje jasanu úzkolistému, který může přinášet i výnosový efekt.

Semenný rok bez záplav

Obnova jasanu však vyžaduje koincidenci několika faktorů: je to světlomilná dřevina pionýrského charakteru vyžadující k obnově nízkou konkurenci ostatních dřevin a semeno nesmí být dlouhodobě zaplaveno. Ve dvakrát ročně dlouhodobě zaplavovaném prostředí, kde záplava dosahuje výšky až 4 m, nastávají, podle místních zkušeností, příznivé podmínky pro obnovu jednou za 50 let. Navštívili jsme porost jasanu úzkolistého, který vznikl právě za těchto mimořádně příznivých okolností přirozenou obnovou na bývalé pastevní ploše. Dnes 60letý porost s hektarovou zásobou 300 m3 byl vychováván intenzivními výchovnými zásahy zaměřenými na redukci počtu a odstraňování netvárných jedinců poškozených zejména působením ledu při záplavě. K obnově těchto porostů pruhovou sečí dochází v 80leté době obmýtí. Vzhledem k nízké pravděpodobnosti přirozené obnovy (zřídkakdy se vyskytující souběh úrody a „nezáplavy“) se počítá i s umělou obnovou 1metrovými sazenicemi jasanu (5–7 tis. na ha).

Veřejnost, ohrožení lesa a jeho ekonomicko–sociální role

Lesy v Chorvatsku jsou nejen významným a dominantním krajinotvorným prvkem, vedle úlohy nositele přírodních hodnot hrají především nezbytnou ekonomicko-sociální roli. Lesní ekosystémy s přírodě blízkou druhovou skladbou, citlivě obhospodařované s ohledem na biologické vlastnosti dominantních dřevin poskytují pracovní příležitosti v řídce osídlených a málo průmyslově rozvinutých regionech země. V budoucnu očekávaný rozvoj průmyslu, regulace a zajišťování splavnosti vodních toků nebo odvodnění zaplavovaných půd jsou rizika, která mohou chorvatské lesy ohrožovat.

Spolu s odklonem od venkovského způsobu života a zvyšování podílu městských obyvatel se častěji objevují negativní reakce veřejnosti na využívání produkčních funkcí lesa. I když pěstební postupy maximálně využívají tvořivých sil přírody a kopírují dynamiku přírodního lesa, je nezbytná osvěta především při těžbě v lužních lesích, které mohou na první pohled bezprostředně po smýcení vypadat jako neobnovené a nezřízeně exploatované. Pro lepší vnímání trvale udržitelného využívání lesa Chorvatské státní lesy spravují a provozují ve své režii i lesní parky (park šuma) s turistickým a rekreačním zázemím.

Autor:

Ing. Jan Kozel, Ph.D,

Správa NP a CHKO Šumava

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor