Prosinec 2011
Vážení čtenáři Lesnické práce,
vycházející číslo měsíčníku je věnováno vývoji v Národním parku Šumava. Jako lesník z prostředí s dlouhodobou rodinnou tradicí v prostředí Vysočiny nechci hodnotit 20 let dosavadní existence NP, ani jak by měl vypadat v budoucnosti v detailu. To mi umožňuje dívat se na často kontroverzní dění okolo NP s určitým odstupem. Na druhé straně je mojí povinností z pozice našeho zájmového sdružení SVOL se zajímat a pomáhat při řešení problémů našich členů, kteří mají své majetky jak v NP, tak v jeho okolí. Na celkové výměře NP se podílí nestátní vlastníci cca 12 %, z toho nejrozsáhlejšími lesními majetky jsou lesy měst Kašperských Hor, Volar a Rejštejna, dále participují i další obecní a privátní vlastníci lesů. Jednání s těmito vlastníky ze strany NP po restituci lesních majetků z pozice síly vyústilo v rozhodnutí zastupitelstev města Kašperské Hory a Volary vystoupit z hlediska obav ze znehodnocení svého majetku z NP. Poškozování majetků nestátních lesů (a nejen jejich) kůrovcem vylétávajícím z tzv. bezzásahových území NP v majetku státu je prokázanou skutečností (šetření ÚHÚL 2009–2010).
Sledování vývoje zvláště v posledních l0 letech, jak z terénních pochůzek a exkurzí, tak z „protipožárních a protikůrovcových“ letů mne nutí jako snad každého k hlubšímu zamyšlení nad smyslem existence, smyslem ochrany a způsobem ochrany národních parků. Jak jsou naplňovány cíle NP Šumava ve vztahu k zřizovacímu dokumentu z roku 1991, z kterého cituji?
„Posláním NP je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využívání území NP k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Hospodářské a jiné využití NP musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů.“
Omezení hospodářského využívání lesů ve vlastnictví státu je politickým rozhodnutím a je ho třeba respektovat. Takové omezení u nestátních vlastníků (až 75 % plochy) je však neakceptovatelné. Mnohem závažnějším důsledkem tzv. bezzásahovosti, a to nejen v dominujících kulturních lesích parku, je jejich rychlý a velkoplošný rozpad kůrovcem, a tak narušení řady mimoprodukčních funkcí lesa. Je vědecky prokázáno, že dlouhodobá ztráta vyspělého živého stromového patra je na rozsáhlejších územích z hlediska průběžného plnění těchto funkcí nenahraditelná (Čermák J., Krečmer V., Pokorný J. 2011), a to buď trvale, nebo v řádu desetiletí až staletí (změny mikro a mezoklimatu, omezení transpirace s důsledkem oteplování a vysoušení krajiny, odtokových poměrů a kvality vod, zásadní změny biotopu chráněných živočichů a rostlin včetně dřevin, totální změna rázu krajiny).
Není paradoxní, že řádně vedený hospodářský les naplňuje lépe a trvale tyto funkce, a to včetně rozptýlené rekreace? Není tak obecně zpochybňován význam ponechání části přírody samovolnému vývoji? Přiměřenost v ploše a zohlednění rizik při rozhodování o tak rozsáhlém území, jako je NP Šumava, patří k zodpovědnosti všech, kteří rozhodují. Zároveň nelze obejít práva a životní podmínky obyvatel, kteří žijí nejen v prostoru parku, ale v širokém okolí obou zasažených regionů, neboť NP není izolovaným celkem v krajině. Dle mého názoru tudy vede cesta ke konsenzu v budoucím směřování NPŠ namísto účelového šermování kategoriemi IUCN, jejíž volba patří k svobodným rozhodnutím na národní úrovni.
František Kučera, předseda SVOL