Rod Šimonků - Historie a současnost šlechtických lesních majetků

Osudy rodiny

- Váš pradědeček Josef Šimonek byl příkladem tzv. „amerického snu“ v našich podmínkách. Z chudého vesnického kluka to dotáhl ve třiceti letech na ředitele Škodov-ky, po vzniku Československa se stal senátorem za agrární stranu. Kdybyste ho měl v několika slovech charakterizovat, jak byste ho popsal?

V první řadě byl ohromně schopným a chytrým člověkem. Skutečně to z malé české chaloupky dotáhl až na pomyslný piedestal. Za jeho úspěchem stála úžasná píle, přesnost a solidnost. Říká se, že prorazil tím, že přišel na nějakou nepravost ve filiálce Škodovky v Kyjevě a upozornil na ni. Emil Škoda si ho všiml a tím začal, jak říkáte, americký sen… On to ve skutečnosti nebyl sen, podle mne to byla tvrdá práce. Emil Škoda ho povolal zpátky na základnu do Plzně, kde se stal šéfem kovárny, později prokuristou firmy, pak ředitelem plzeňské Škodovky a následně byl povolán na generální ředitelství do Vídně, kde zastával funkci obchodního ředitele. Byl vlastně mužem číslo dvě, po doktoru Karlu Škodovi, synovi zakladatele. Říkalo se, že Karel Škoda nebyl tak zdatným průmyslníkem a ekonomem jako můj praděd, takže mu hodně pomáhal, a asi i díky tomu se dostal úplně do „nejvyššího patra“.

- Během života zakoupil pradědeček hrad Houska, zámek Lobeč a Nový Stránov, ale také lesy a polnosti. Jaký měl vztah k zemědělství a lesnictví?

Rodná hrouda mu byla blízká, pocházel ze zemědělského stavu. Neustále cestoval, byl v Rusku, ve Vídni. Lobeč zakoupil, protože z tohoto kraje pocházel. Chtěl se vrátit někam, kde se narodil, kde měl kořeny. Jak se říká – peníze dělají peníze – postupem času koupil ještě přilehlá panství, napřed Stránov, který koupil pro svého syna, mého dědečka, který byl zemědělským inženýrem. Při procházce svými lesy chodil pradědeček kolem Housky, která chátrala, tak ji koupil, aby ji dal do pořádku. To byla spíš taková samaritánská záležitost. Koupil ji v roce 1924 a v roce 1928 byla po generální opravě používána jako reprezentační letní sídlo.

- Pradědeček byl ještě za Rakouska-Uherska povýšen do šlechtického stavu. Můžete ve stručnosti přiblížit okolnosti udělení titulu baron?

V doslovném překladu je to svobodný pán, nižší šlechta. Titul dostal od posledního rakousko-uherského císaře Karla v roce 1918. Praděd byl jednou z největších postav rakousko-uherského průmyslu, za tyto zásluhy se mu monarchie chtěla nějak odměnit. Před tím dostal spoustu jiných řádů, to nebylo první ocenění. Jistě to bylo na návrh někoho z vysokých matadorů na konci první světové války, kdy se vědělo, že monarchie zřejmě skončí. Jeho asi největší úspěch byl ale po skončení světové války. Škodovka v té době byla ze sto procent závislá na německém kapitálu, který padl. Díky osobním konexím mého prapředka koupila akcie Škodovky francouzská firma Schneider et Cie a zachránila ji před krachem.

- V padesátých letech minulého století byl veškerý majetek rodu znárodněn, jaký byl poté osud rodiny?

To nebylo jenom zabavení majetku, to byla tzv. demoralizace – likvidace rodu. Začalo to tím, že můj dědeček zemřel za velmi podivných okolností při automobilové nehodě 6. dubna 1950 u Svijan. My si myslíme, že tomu někdo dopomohl, protože dědeček byl vůdčí osobností kraje. Syn Jiří – zemědělský inženýr – rukoval na vojnu k těžkému PTP, kde sloužil 39 měsíců, pak musel podepsat brigádu – 2 roky na dolech. Když mu brigáda skončila, nabídli mu vyvážet cihly z cihelny v Řepově nebo jezdit s infekční sanitou. Zvolil infekční sanitu, nakazil se nějakým typem žloutenky s trvalými následky. Můj otec to ve Škodovce, kde byl pradědeček mužem číslo dvě, „dotáhl“ na pomocného dělníka u stěhovací party. Slibovali mu, že ho zaměstnají u státních lesů, protože měl lesnické vzdělání, měl státnici z lesnictví a hrazení bystřin. Zaměstnali ho v lesích na Mělníku, chvíli byl v Jezeří u Chomutova, pak technikem v Litoměřicích, poté šel do výroby do Škodovky, kde dělal mnoho let zmiňovaného pomocného dělníka, pak v traktorové stanici, kdy jezdil s traktorem po svých bývalých polích.

- Měl jste nakonec možnost vystudovat, jaký obor jste si zvolil?

Zemědělství samozřejmě. Mám vysokou školu v Praze, dnešní ČZU.

- Po roce 1989 přišla možnost restituovat majetek. V jakém stavu vám byl vrácen?

Majetek byl používán v socialistickém zemědělství, lesnictví. Nemovitosti nebyly bohužel zařazeny do prohlídkových zámků a hradů jako třeba Hluboká či Šternberk. Na Lobči byla nemocnice, rehabilitace neuróz, takže zámek se používal, ale byl přizpůsoben svému účelu, tzn. architektura umakartů, PVC atd. Stránov byl dětský domov, Houska sloužila jako archiv knihovny v Klementinu. Samozřejmě 40 let se na majetku podepsalo, hodně věcí se zničilo, ale nechci si stěžovat. Celý život jsme chtěli, aby nám byl majetek vrácen, a když nám tedy vrácen byl, tak nám nepřísluší, abychom se drželi za hlavu. Stav lesa, když jsme ho přebírali, byl dobrý, les nebyl přetěžený možná i díky tomu, že nebyl dobře přístupný. Část našeho majetku byla semenářská společnost Újezd, která měla asi 120 ha, ale byla registrovaná jako s.r.o. Majetky společností zákony neřešily, takže jsme museli 100 ha koupit, tedy už podruhé.

Restituce je zmírnění křivd, nikoli náprava křivd. Rozhodli jsme se, že budeme valit před sebou, jak říkám, restituční kauzu komplet. Někteří restituenti si vysekli lukrativnější části, ale my jsme si nechali zmiňované zámky, hrady, zámecké parky, cesty, rybníky a všechno, co k majetku patřilo. Snažíme se stav majetku vrátit do podoby v 30. letech, ale je to běh na dlouhou trať a je to finančně náročné.

Charakteristika majetku

- Můžete firmu Ing. Jaromír Šimonek - Dvůr Lobeč ve stručnosti představit?

Máme tři divize – zemědělskou, lesnickou a divizi turismu a profesionální myslivosti. Pod lesnickou divizi spadá i chov ryb, máme sedm rybníků, na některých sportovně rybaříme, někde děláme intenzivní chov. V divizi turismu jsou dva zámecké a jeden hradní objekt plus myslivost, která s tím trochu souvisí, například v oboře nabízíme fotolovy. Máme myslivecký lovecký areál, který sestává z velké bažantnice s kapacitou asi 80 tisíc bažantích kuřat, daňčí oboru s asi 100 kusů daňka skvrnitého a 40 muflony. Máme několik velkých přírodních revírů – jeden revír jsme pronajali, jeden máme k vlastnímu využití okolo hradu Houska, další okolo bažantnice jako společenstevní revír.

- V roce 1996 jste založili lesní správu a hned v roce 1997 byla oceněna mezi pěti nejlepšími v oboru lesnictví v soutěži Českých 100 nejlepších. Umístění v soutěži je dáno četností nominací jednotlivými respondenty. Kdo jsou tito respondenti a v čem lesní správa zaujala?

Zřejmě je zaujala naše komplexnost. Dělali jsme pěstební činnost, výchovu, těžbu, obchod, služby. Byli jsme jedni z prvních, kteří do podnikání v lesnictví systematicky šli, lesní správa měla ředitele, tři hajné, asi osm lidí na manuální činnost. Navrhlo nás sdružení majitelů a podnikatelů v lesním hospodářství v ČR. Odměňovaly se jak společnosti, tak soukromé majetky. Když člověk přebírá takové ocenění ve Španělském sále Pražského hradu, tak je to krásná záležitost.

- Jaká je organizační struktura lesní správy?

Od roku 1992 do roku 1995 probíhala postupně restituce majetku a od 1. 1. 1996 už byly lesní majetky pohromadě a založila se soukromá lesní správa LHC Dvůr Lobeč. Lesní správa je jednostupňová s vedoucím polesí a třemi lesníky v terénu. Ti mají každý svůj revír, na to je vyhotovený LHP. Jedná se o revír Blatce, Nosálov a Strašnov. Máme šest lidí v pěstební činnosti – převážně pro obnovu lesa a ochranu kultur. Na těžbu dřeva najímáme lidi na živnostenský list, kteří mají techniku – motorové pily, příp. koně. Dále najímáme OSVČ na úklid klestu, přípravu půdy, úpravu cest, oplocenky, na jednorázové akce apod. Majetek je roztříštěný od Dubé až k Brodcům n. Jizerou, to je skoro 70 km, což je pro přesun stálých zaměstnanců nepraktické, proto najímáme v konkrétních lokalitách již osvědčené lidi.

- Můžete ve stručnosti lesní majetek charakterizovat?

LHC Dvůr Lobeč byl založen v roce 2002 s novým LHP, kde se sloučilo bývalé LHC Česká Lípa, Mělník a Mladá Boleslav. Majetek leží ve dvou přírodních lesních oblastech – v Severočeské pískovcové plošině (PLO 18), kde je 1 570 ha, a v Polabí (PLO 17), kde je 407 ha. V PLO 18 je majetek v části, která se nazývá Polomené hory, jedná se o severovýchod Kokořínska, který je charakteristický hlubokými rozeklanými roklemi a pískovcovými skálami. Jsou zde poměrně krátké svahy s několika patry skal, což velmi ztěžuje těžbu. V PLO 17 máme tzv. Strašnovský les. Majetek leží na území dvou krajů, tří obcí s rozšířenou působností, 16 katastrálních území. PUPFL tvoří 1 985 ha, z toho porostní plocha je 1 950 ha, zbytek tvoří cesty, vodní toky, bezlesí a skládky. Na Kokořínsku se většina území nachází v CHKO (1 539 ha porostní půdy). Kategorie lesů: 174 ha lesů je ochranných, první zóna CHKO je na 155 ha, les zvláštního určení půdoochranný na 4 ha a obora má 19 ha. Hospodářský les má 1 598 ha. Zastoupení dřevin je na majetku následující – borovice 58 %, smrk 17 %, dub 7 %, buk 7 %, bříza 5 % a modřín 2 %. Ostatní dřeviny jsou zastoupeny 4 % (habr, javor, lípa). Na majetku je výrazný přebytek porostů v 9. a 11. věkovém stupni, tedy vysoké zastoupení přestárlých porostů, většinou se jedná o nepřístupné lokality. Naopak je tu významný deficit porostů mladých a středního věku. V  nepřístupných lokalitách by ekonomika těžby byla minusová, takže se nedělá. Převládající hospodářský soubor je přirozené borové stanoviště (55 %). Z lesních typů je zastoupen kyselý bor (735 ha), smrkový bor (301 ha), dubový bor (53 ha) a velký podíl extrémních LT, to jsou roklinové bory a reliktní bory (156 ha).

Současné lesnické hospodaření

- Jaký je etát a převládající způsob těžby?

Celková výše těžeb byla určena na 113 500 m3 na decénium, což je 11 tis. ročně. Ročně těžíme cca 6 500 m3, těžíme tedy do 60 % možností včetně těžeb nahodilých. Těžbu děláme dodavatelsky, sortimentní metodou, přibližování a manipulace na konkrétní sortimenty se provádí na odvozním místě. OSVČ mají UKT, někdy si půjčují železného koně nebo živého koně, aby dostali dříví z prudkých svahů a horních částí porostu. K odběratelům vozí dříví soukromníci.

- Jaký je podíl nahodilých těžeb?

Do roku 2010 bylo zpracováno 58 093 m3, z toho bylo 15 605 m3 nahodilých těžeb. Letošní rok ještě není sumarizován. Za osm let jsme měli 10 000 m3 polomů a 3 971 m3 souší. Souše se tady objevují z důvodu imisního zatížení z minulosti – od Štětí, Kralup, a především elektrárny Mělník. Co se týká kůrovce, za osm let jsme měli 1 252 m3, nejhorší byl čtvrtý a pátý rok hospodaření, kdy jsme měli problémy s Pityogenes chalcographus, který se rozmnožil na klestu u sousedů a nalétl do našich porostů.

- Jaký je současný zdravotní stav porostů?

V roce 2010 bylo 62 m3 kůrovcového dříví na 2 000 ha, v letošním roce máme necelých 100 m3. Tím, že smrk máme v hlubokých inverzních roklích, kůrovec se nemnoží tak dramaticky jako jinde. V posledním roce se na Polabí projevilo chřadnutí borovice. Borovice jsou napadené houbou Sphaeropsis sapinea a Cenangium ferruginosum. Postupujeme těžbou, likvidací a asanací větví, pálením nebo postřikem Kuprikolem. Větve atakuje lýkožrout lesklý a vrcholkový, takže stříkáme insekticidy, nebo se větve pálí, když to je to možné. Problém s odumíráním borovice se objevil loni, letos vypadá, že už odeznívá. Naštěstí na Českolipsku a Mělnicku se zatím neobjevil.

- Jak probíhá obnova?

Roční obnova je okolo 11 ha, z toho přirozená obnova činí asi 20 %. Vylepšování je každý rok necelých 20 %, vloni jsme měli půl hektaru. Občas zkoušíme i síji, v roce 2009 jsme zkusili dubovou síji. Ožínáme okolo 60 ha ročně, nátěr proti zvěři na zimu je okolo 35 ha. Škody zvěří prakticky nejsou. Ochrana proti klikorohu se odvíjí podle toho, kolik zalesňujeme borovice, ochranu provádíme máčením sazenic. Obnovu a ochranu kultur zajištujeme vlastními zaměstnanci. Chemická ochrana kultur se dělá výjimečně, protože v CHKO je v podstatě zákaz. Občas děláme mimo CHKO při úporné buřeni chemickou předpřípravu pomocí Roundupu. Neděláme velké pasečné hospodářství, do půl hektaru na jednu seč, u borovice zkoušíme násečné hospodářství, kde se využívá i přirozené obnovy. Převládá umělá výsadba borovice, která činí asi 60 %, sázíme také poměrně hodně listnáčů, zejména na Strašnovsku, kde se dává dub, protože je tam první vegetační stupeň. Na Kokořínsku sázíme buk s jedlí, smrku se dává max. 5–6 %. Přirozenou obnovu využíváme především v údolním smrku a v bukových porostech. Borovice se zmlazovat moc nedaří.

- Sadební materiál nakupujete?

Ano, sadební materiál nakupujeme od tří dodavatelů. Chtěli jsme si původně založit svou školku, ale sazenic je na trhu dost. Lesní typy určují cenu půdy, u lesního typu kyselý bor je cena okolo 1 Kč/m2, čili dosáhneme na plné dotace. Kupujeme sazenice podle vyhlášky 139 o přenosu sazenic.

- Jakým způsobem dříví obchodujete? Kdo patří mezi vaše odběratele?

Na pily prodáváme asi 3 500 m3. Dodáváme regionálním odběratelům i nadnárodním institucím, především borovici. Okolo 2 000 m3 jde do papírny ve Štětí – komodita vlákninového dříví. Protože Kokořínsko je rekreační oblast, je tu poměrně velký zájem o palivo, které prodáváme na odvozním místě. Zejména od loňského roku se dřevo prodává dobře, byly doby, kdy byla situace v odbytu horší.

- Využíváte dotace do lesnictví?

Samozřejmě. Běžná dotace do lesnictví je na pěstební činnost. Teď využíváme především dotace z krajů. Když ještě byly dotace z MZe, využili jsem dotační titul na zlepšování cest a opravili tři cesty a odbahnili dva rybníky.

Spolupráce s CHKO, certifikace PEFC

- Většina vašeho majetku leží v CHKO, jak probíhá spolupráce?

S CHKO spolupracujeme opravdu hodně, naučili jsme se spolu žít. V CHKO máme 1 539 ha, skoro tři čtvrtiny majetku. Na území CHKO byla vyhlášena Natura 2000 Ptačí oblast. V roce 2000 odprodal pan majitel CHKO 8 hektarů mokřadů, v roce 2005 se začal řešit Beškovský „prales“. Udělali jsme asi 25 tůněk pro obojživelníky. Majitelé umožnili umístění stálé expozice CHKO na hradě Houska. Od CHKO dostáváme podporu na výsadbu jedle bělokoré a lesnicky nevýznamných listnáčů včetně ochrany kultur. Ve spolupráci s CHKO jsme vysadili 7 000 jedlí a asi 3 000 nevýznamných druhů listnáčů – javor, lípa, třešeň, 11 ha se oplotilo. V letošním roce jsme dostali 78 tis. Kč, oplotili jsme 80 arů a vysázeli 2 000 listnáčů a jedlí. Jedná se o vylepšování, většinou bukových kotlíků. Když vyznačujeme těžbu, necháváme výstavky, jako doupné stromy pro hnízdění ptactva, většinou na krajích sečí, aby moc nestínily.

- Pane Šimonku, po dohodě se Správou CHKO Kokořínsko jste v roce 2005 ponechal do roku 2050 7 ha lesa samovolnému vývoji. Zároveň jste se zavázal, že nebudete požadovat náhrady za omezení hospodaření. Co bylo impulsem k tomuto kroku?

Mohl bych říci, že to byla touha mít něco, kam by se lidé podívali, ale to můžeme nabídnout i tak, protože máme dva zámky a hrad. Důvod byl ten, že les je v nepřístupné lokalitě, kde jsme měli neshody se sousedy – při těžbě dřeva, odstranění kůrovcových stromů nebo zpracování polomu byl problém, že jezdíme přes jejich pozemek. Uvažovali jsme, jak situaci vyřešit. Přišel návrh od mého ředitele LS, abychom les nechali samovolnému vývoji. Lokalita se k tomu hodí, byly zde jen některé nepůvodní dřeviny, které se musely odstranit, na což CHKO získalo grant. Na jaře letošního roku se zde otevřela pro veřejnost naučná stezka Beškovský les.

- Vaše lesy jsou certifikovány PEFC certifikátem. Co vás vedlo k rozhodnutí lesy certifikovat?

Když se v České republice začalo certifikovat podle PEFC, tvořilo se Národní certifikační středisko a byl jsem osloven, zda bych ve středisku nepracoval. To byla práce asi na tři roky. Bylo by hloupé, kdybych tři roky pracoval na nějakém modelu certifikace a pak sám majetek nenechal certifikovat. Logiku to mělo i v tom, že se očekávalo, že budou lepší podmínky pro certifikované dřevo. Podmínky lepší nejsou, ale jsou místa, kam necertifikované dřevo neprodáte, třeba na výrobu papíru. A některé nadnárodní koncerny necertifikované dřevo ani nemohou koupit.

Děkuji za rozhovor (7. 11. 2011)

Petra Kulhanová

Foto: autorka