Rozhovor s ředitelem Správy NP a CHKO Šumava Janem Stráským
- Co vás vedlo k rozhodnutí přijmout post ředitele NP Šumava?
Předně můj celoživotní zájem o Šumavu, která byla pro mne jako Plzeňana prvním pohořím, které jsem v životě poznal a kam jsem se z mnoha světových pohoří před dvanácti lety trvale uchýlil s přáním, aby byla mým pohořím posledním. Po deseti letech působení v Radě NP Šumava jsem podlehl těm, kteří mne přesvědčovali o způsobilosti k rozhodnutí, na které se mne ptáte. Největší vliv na mne měli ti, které potkávám při toulkách Šumavou a s nimiž sdílím stísněné pocity z jejího současného stavu.
- Jaké jsou vaše priority a v čem vidíte hlavní překážky jejich naplňování?
Mou prioritou je Šumava pro všechny: sjednocená turistickými cestami na území všech tří států, že člověk nepozná, v které zemi právě je, nabízející zajímavá poučení na územích, která se pozvolna ponechávají svébytnému působení přírodních sil, územích, které člověk vyňal pro svá jiná potěšení strohé ekonomické kalkulaci (ani z tohoto důvodu by jejich rozsah neměl přehnat a určitě by je neměl před člověkem uzavírat), s citlivou péčí o převažující kulturní krajinu (tam patří i bezlesí, které by se bez zásahu člověka vytratilo) s pietně ochraňovanými stopami předchozího osídlení a s malebnými a prosperujícími šumavskými obcemi se zázemím, které člověk v 21. století spojuje s příjemným pobytem. Hned spěchám říci, že mezi takové zázemí zahrnuji třeba nouzová nocležiště, jejichž zřízení v uplynulých třech letech považuji za jednu z nejnápaditějších iniciativ Správy NP Šumava, poněvadž i v 21. století žijí lidé, kteří je ocení.
- Kde vidíte hlavní cíle ochrany přírody na území NP Šumava?
Hlavní cíle ochrany přírody na území NP Šumava hledáme pro návrh zákona o NP Šumava na kulatých stolech, organizovaných posledními třemi ministry životního prostředí ČR, a jde to ztuha. Jeden by dal přednost přírodním procesům, druhý předmětům ochrany, třetí druhové a čtvrtý územní ochraně. To vyžaduje hledaný a velmi odborný kompromis. Zvolená velikost NP Šumava, reálný stav její přírodní původnosti, dlouhodobé doznívání jejího nedávného většího osídlení a předchozího hospodářského využívání a příslib obživy turistickým ruchem daný jejím současným obyvatelům vyžaduje hledání ještě obtížnějšího kompromisu. Jeho realizace vyžaduje především trpělivost. Neměla by být provázena katastrofickými událostmi, vyvolanými špatným rozhodnutím člověka, pro které budeme hledat „přirozené“, nebo dokonce pozitivní vysvětlení. Řadím mezi ně velkoplošný rozpad stromového patra v rozsáhlých prostorách Šumavy.
- Národní park Šumava v letošním roce oslavil 20leté výročí, jak hodnotíte období existence parku?
Dvacetileté trvání NP Šumava bylo naplněno hledáním kompromisu v obou výše naznačených konfliktech. Spokojeni mohou být zastánci „bezzásahového“ režimu ochrany. Mají ho dnes na Šumavě na cca 15 000 ha. Nespokojeni jsou ti, kteří si nepředstavovali tak brutální cestu k jeho nastolení a diví se, že na známých cestách, na které se po létech vrátili, nenacházejí hluboké lesy, ale hnědé pláně, holiny a jakési nekonečné plantáže vánočních stromků. Bohužel, spokojeni nejsou ani zastánci „bezzásahovosti“, protože podle jejich názoru není stále ještě dost rozsáhlá. Spokojeni nejsou ani obyvatelé, poněvadž návštěvnost turistů přinejmenším neroste a nadto se přesouvá od pobytových k jednodenním návštěvám s večerem ve vlastní vaně a u vlastního televizoru. O tom všem se vedou nekonečné diskuse, workshopy a konference, odborné, politické i občanské půtky a kůrovec zatím stále pracuje a vyvolává nám konflikty s tuzemskými i zahraničními sousedy NP Šumava.
- Jako aktivní turista jste procestoval mnoho národních parků a dalších zajímavých lokalit. Jak by měl podle vašeho názoru vypadat Národní park Šumava za dalších 20 let a našel byste přirovnání vaší představy k nějaké v minulosti navštívené lokalitě?
To je nejtěžší otázka, kterou jste mi mohli položit. Považuji Šumavu za tak jedinečnou, že nemám odvahu jí hledat dvojníka v jiných zemích a lokalitách, které jsem navštívil, ale žádnou jsem vlastně tak dobře nepoznal. Především si nepřeji, aby Šumava vypadala tak, jako jakákoliv jiná končina. Všem propagátorům divočiny doporučuji, aby se na ni jeli podívat tam, kde je, a rád jim poradím. Opravdu neznám – a nejspíš to bude má chyba – území srovnatelné s NP Šumava, ležícím na území 22 obcí, kde ještě před sto lety žilo a uživilo se dvacetkrát víc lidí, kde nepozorovaně více než v pralese chodíme po hrobech svých předků, o němž by současníci vážně diskutovali jako o kýžené divočině.
Děkuji za rozhovor (22. 11. 2011),
Jan Příhoda