Šumava - Zelená střecha Evropy po 20 letech v národním parku

1. Jak hodnotíte 20 let dosavadní existence Národního parku Šumava?

2. Jak by měl vypadat Národní park Šumava za dalších 20 let?

Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc., Katedra pěstování lesa, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze

- Minulých 20 let je možno hodnotit jako zbytečné vynakládání velkých prostředků a obrovského intelektuálního kapitálu odborníků nejrůznějšího zaměření. V 90. letech si vzpomínám na nejrůznější „ekologické“ omyly typu:

- Kůrovec nepůjde nad 1 000 m n. m.

- Kůrovec nemá šanci v původních smrčinách.

- Do několika let odezní.

- Nešíří se na více než stovky metrů.

Historie parku je tak historií ekologických omylů a ignorování profesionálně, tj. lesnicky triviálních poznatků. Na to nebylo třeba impaktované vědy. Selhala především státní správa, která podlehla zeleným politickým a jiným aktivistickým tlakům. Profesi, teď nemluvím o lesnictví, ale o ochraně přírody a státní správě, nahradila ideologií. Tento přístup převažoval po většinu doby existence parku a hrozí návratem. Chybí koncepce, diskuze a respektování kvalifikovaných rozhodnutí, v tom si Správa NP Šumava zaslouží podporu ze strany ministerstva. To ostatně zřejmě dříve nebo později chápala v minulosti i většina ředitelů Správy NP Šumava, a proto byli nahrazováni novými a novými tvářemi, protože přestali vyhovovat ideologii části (dnes již možná i minoritní) „vědců a odborníků“, přestávali se chovat jako aktivisté a začali řídit svěřenou instituci.

- Tak, jak by měl, vypadat určitě nebude, reálná ideální představa je ale jádrová zóna do 30 % plochy NP Šumava, v okolních lesích zastavena gradace kůrovců, vytěžené plochy obnoveny dílem klimaxovými dřevinami v závislosti na stanovišti, dílem dřevinami přípravnými, které se dnes vůbec z nejrůznějších důvodů neuplatňují. Inspiraci pro zásahové zóny je možno již dnes vidět u VLS, Horní Planá. Principy přírodě blízkého lesnictví se pak učí i na středních školách. Tento stav závisí na koncepčním přístupu MŽP a Správy NP Šumava, ze kterých nikdo odpovědnost nesejme.

Prof. Ing. Jaroslav Kobliha, CSc., Katedra dendrologie a šlechtění lesních dřevin Fakulty lesnická a dřevařská ČZU v Praze

- Bohužel dosavadní existenci, nebo lépe řečeno to, co ji v průběhu 20 let provázelo, hodnotím negativně vzhledem k tomu, že nikdo nebyl dosud schopen dostatečně čelit extrémnímu křídlu ochrany přírody, které zde napáchalo neúnosné množství škod v mnoha směrech pod praporem ideologie naprosté priority bezzásahovosti. Když pominu škody ekonomické, tak je to na úrovni fatálního poškození lesních ekosystémů s dopady na krajinu a životní prostředí lidí. Řadím zde i škody na úrovni populačně genetické ve formě likvidace zbytků pravděpodobně autochtonních populací smrku ztepilého a v narušení genetické struktury a genetické diverzity další generace nejen zbytku autochtonních lokálních populací, ale i další generace adaptovaných alochtonních populací, nemluvě o nárůstu příbuzenského křížení s rizikem inbrídingové deprese doprovázené v dalších generacích poklesem vitality a reprodukční schopnosti. Do budoucna záleží na tom, jaká tendence v managementu NP převáží. Pokud však bude pokračovat vývoj podobný uplynulým 20 letům, tak vidím vývoj z hlediska mé profese vědecko-pedagogického pracovníka v oboru lesnické genetiky dříve uvedeným způsobem.

- Není důležitá představa, jak by měl NP vypadat za 20 let. Nyní se rozhoduje o tom, zda se něco zachrání, nebo zda se budou lesní ekosystémy rozpadat dále se všemi důsledky.

Prof. RNDr. Stanislav Vacek, DrSc., Katedra pěstování lesa, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze

- Dosavadní existence NP Šumava byla značně problematická, a to zejména z důvodu chybějícího dlouhodobého strategického cíle a existence pěti značně odlišných typů managementu, prosazovaných často se střídajícím vedením Správy NP Šumava. Velmi odlišné typy pojetí managementu byly v letech 1991–1994, 1994–2003, 2004–2007, 2007–2010 a od 2010 do současnosti. Mnohé z aplikovaných typů managementu v uvedených obdobích byly směřovány diametrálně odlišně, což se nejvýrazněji negativně projevilo na stavu a vývoji lesních ekosystémů.

- NP Šumava potřebuje především nalézt a prosadit dlouhodobý strategický cíl a tohoto cíle se držet. K tomu by měl napomoci v současné době připravovaný zákon o NP Šumava a též připravovaný plán péče o NP Šumava. Pokud tyto dva stěžejní dokumenty nebudou vycházet z exaktních vědeckých poznatků, ale z populistických idejí, tak NP Šumava nečeká nic dobrého. V NP je nezbytné zamezit od orkánu Kyrill v roce 2007 progresivní disturbanci lesních ekosystémů a dospět k optimalizaci vyváženosti jednotlivých funkcí NP, a to zejména ekologických, sociokulturních i ekonomických. Z tohoto pohledu by NP Šumava za 20 let mohl být relativně stabilizovaný z hlediska plnění všech základních funkcí, a to podobně, jako tomu je v ostatních NP v ČR.

Ing. Josef Vovesný, lesník, poradce v lesním hospodářství a životním prostředí

- Z mého pohledu je pozitivní, že se NP stal místem pro aktivní pohyb a rekreaci návštěvníků. Návštěvnost a přístupnost je jistě oprávněné regulovat, přílišná regulace, a tady mám na mysli především pěší turistiku včetně nezbytného zázemí, však zpochybňuje další poslání NP, a sice poznávání a poučení z přírody. V tomto směru je sousedící NP Bavorský les (dále NPBL) k návštěvníkům mnohem vstřícnější. Celým obdobím se táhne krize ve vztazích mezi místními obyvateli a jejich reprezentanty na jedné straně a Správou parku na druhé straně. Za velmi podnětné v úvahách o rozvoji oblasti považuji zapojení předpolí parku (měst a obcí), která navazují na NP, obdobným přístupem jako u NPBL.

Za nejzávažnější faktor z hlediska dosavadní existence NP však považuji selhání v péči o lesní ekosystémy. Poslání NPŠ citované v zakládajícím dokumentu (vládní nařízení č. 163/91 Sb.) bylo praktickými kroky zvláště v období počátku 90. let a po roce 2004 zásadně zpochybněno. Došlo k rychlému a velkoplošnému rozpadu ekosystémů, a to včetně těch nejcennějších pralesovitých zbytků. Prvotní příčinou tohoto vývoje je odmítnutí zavedených metod preventivní ochrany lesa proti škůdcům, přechod k tzv. bezzásahovosti s následkem suchých porostů po napadení kůrovcem a navazujících vytěžených holin po jeho šíření z těchto zdrojů. Taková souvislá území především na hranicích obou parků bez vyspělých živých porostů tvoří téměř 20 tisíc ha (z toho cca 6 tis. ha v NPBL). Lesní právo má z hlediska zásahů proti škůdcům obecnou platnost, platí tedy i v NP s tím, že Státní správa MŽP a NP má možnost rozsah a metody upravit. Zde je třeba zdůraznit, že tím je také zcela zodpovědná za důsledky svých rozhodnutí, včetně narušení nebo ohrožení přirozených funkcí lesních ekosystémů (změny mezoklimatu, vodního režimu, ohrožení erozí atd.). Za současný stav je nepřímo zodpovědná i skupina úzce spolupracujících vědců, nyní soustředěných ve „stínové radě NP“, podporovaná Hnutím Duha. Hnutí Duha se aktuálně proměnilo v propagandistickou agenturu k účelovému ovlivňování veřejného mínění (viz zápis z jednání 16. 3. 2011, který pronikl na veřejnost).

- Rozhodnutí v minulosti, krátce popsaná v odpovědi 1, vytvořily současný stav, vývoj v příštích 20 letech závisí na současných rozhodnutí.

Jaký je současný stav?

- trvající gradace lýkožrouta smrkového v západočeské části NP,

- v jihočeské oblasti jsou zdroje šíření kůrovců z bezzásahových území již téměř vyčerpány,

- trvající ohrožení sousedů kůrovci z bezzásahových území,

- trvající ohrožení kůrovci z bezzásahových enkláv uvnitř NP.

Prvním krokem proto musí být utlumení historické kůrovcové kalamity (od roku 2007 odumřelo 2,5 milionu m3 stojících stromů kůrovcem).

Koncepce na příští období 20–30let (a tedy i obraz za 20 let položený v otázce) nabízí jen dvě alternativy. Buď pokračování ve stávající destrukci lesních ekosystémů s rozšiřováním bezzásahových území, s nevratnými důsledky pro poškození jejich přirozených funkcí, životního prostředí místních obyvatel i širokého okolí krajiny nebo ponechání již rozpadlých souvislých území převážně samovolnému vývoji (cca 20 % lesních pozemků) a na ostatním území provádět dlouhodobě aktivní péči k stabilizaci lesních ekosystémů v podstatě narušených na většině území, včetně prevence proti škodám kůrovci.

Bohužel návrhy zonace při tvorbě nového zákona o NPŠ z dílny MŽP konzervují dosavadní principy, a jsou proto nepřijatelné. Jsou zásadně ovlivněny přístupy stínové rady NP.

doc. PaedDr. Jan Farkač, CSc., Katedra ochrany lesa a myslivosti, Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze

- Založení NPŠ znamenalo velmi zodpovědný krok, jehož cílem bylo ochránit přírodní hodnoty největšího středoevropského lesního komplexu navazující na bavorské území. Prozíraví zakladatelé jistě neměli na mysli pouze ochranu lesa, ale šumavské přírody jako celku. Vyhlášení národního parku sloučilo pralesní porosty, lesy přírodě velmi blízké, hospodářské lesy, primární i sekundární bezlesí, rašeliniště, skalní výchozy, sutě i říční toky. Z hlediska péče vyvstal obrovský úkol. Najít cestu, která zajistí smysl vyhlášení NPŠ, a přitom umožní odpovídající využití jeho území. Dlouhodobé odkládání řešení smysluplné zonace, absence vůle dodržovat deklarovaný management podle pravidel pro národní parky a v neposlední řadě i neschopnost některých chápat přírodní procesy jako nezměnitelný princip nás dostal do situace, kdy je nezbytné se zamyslet, co dál.

- Při hledání cesty je třeba pochopit, že NPŠ není jen dnešní, až směšně medializovaný, problém smrku a kůrovce, ale především zkouška naší úcty k přírodním hodnotám, které dokážeme rychle zničit, ale nikdy je nedokážeme stejné vytvořit. Šumavské ekosystémy mají nesmírnou hodnotu, ač není snadné vyčíslit ji v penězích. A není to jen produkce dřevní hmoty, ale mozaika různých ekosystémů. Jsou to desítky druhů dřevin, stovky druhů cévnatých rostlin, hub, lišejníků, mechorostů, stovky druhů obratlovců, na 10 tisíc druhů bezobratlých a také tisíce druhů mikroorganismů spoluvytvářejících půdu. Patří sem také jejich vztahy a vazby s neživou přírodou, umocněné dlouhodobým vývojem horstev střední Evropy, klimatickými a svéráznými terénními podmínkami. Výjimečnost šumavské přírody a biodiverzity organizmů dokládají stovky vědeckých publikací. V těchto publikacích bychom měli hledat poučení. Základem zdravého NPŠ, na který bychom mohli být hrdi, musí být významné území ponechané přírodním procesům. Jeho plocha by se neměla zmenšovat, odpovědně připravený zákon by měl naopak stanovit pravidla jejího postupného rozšiřování. Jestliže jsme hrdě vyhlásili Šumavu národním parkem, učinili jsme tak proto, abychom ji uchránili především sami před sebou. Jestliže vztah člověka k přírodě je znakem jeho kulturní vyspělosti, měli bychom se tak i chovat. Představa, že „příroda je nepřítelem a musíme s ní bojovat“, je výraz arogantního myšlení minulosti. Učme se s pokorou z přírodních dějů, jistě se nám to vyplatí. Pošetilostí by bylo předpokládat, že to bude naopak. Věřím, že to všichni pochopíme. Aby se naši potomci nemuseli za své rodiče stydět.

Mgr. Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje

- S vyhlášením Národního parku Šumava samozřejmě souhlasím, protože si uvědomuji, že je potřeba chránit přírodu. Nemohu ale souhlasit s tím, co se v Národním parku Šumava za 20 let jeho existence dělo. Především dosud nevznikl zákon o NP Šumava, žádná z koncepcí ochrany a hospodaření v lesích NP Šumava nebyla dlouhodobá, pravidla se měnila v průběhu času tak, jak se právě hodilo. Tento krásný kus přírody se stal pokusným králíkem v rukách některých tzv. ekologických aktivistů, kteří hospodářský monokulturní les „chránili“ jako unikátní původní prales. A kam to vedlo? Kůrovec, orkán Kyrill, pro kůrovce příznivé klima a rozhodnutí proti škůdci nezasahovat, proměnila zelený kout naší republiky v suchý a dál usychající pás mrtvého lesa.

- Park by měl mít především stabilizované vedení, které bude respektované ministerstvem životního prostředí a vedením obou krajů, na jejichž území NP Šumava leží. V současné době to vypadá, že v tomto ohledu už je NP Šumava na správné cestě. Dále bych si přál, aby vznikl zákon o NP Šumava, ve kterém bude jasně stanovena zonace parku a způsob ochrany přírody a hospodaření v pečlivě a rozumně určených zónách. A samozřejmě ze všeho nejvíc bych si přál, aby Šumava za dvacet let byla živá a abychom na náš národní park mohli být hrdí.

Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc., Ústav ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně

- Ohlédnutí zpět pro mne představuje zklamání z nenaplnění jedinečného projektu rekonstrukce přirozeného lesa na velkém území NP a v širším rámci kulturní krajiny jižních Čech. Tak totiž znělo zadání při ustavení parku a v tom smyslu byl koncipován první a doposud jediný opravdu vědecky podložený plán péče a navazující podklady, stavící na setrvalosti vývoje geobiocenóz.

Oproti tomu stála globálně prosazovaná ochrana zachovalých přírodních území, avšak v panevropském pojetí. U nás jde o ideologii Duhy, která tvrdí: „Pokud se původní přirozená rostlinná či živočišná společenstva nedochovala, pak ať si je příroda sama vytvoří.“ Stačí jen „nezasahovat“, území ponechat bez lidské intervence zpustnout a díky „přirozeným procesům“ (bez specifikace zjevný nesmysl) dosáhnout divočiny. Každá ideologie staví na jednoduchých, podbízivých a emotivních heslech, dogmatech, propagandisticky šířených a splňujících určité očekávání, alespoň části společnosti. Také tato ideologie slavila úspěch a politicky se prosadila pomocí „zelených“ ministrů a jimi dosazených ředitelů. S rozvíjející se gradací kůrovce, „architekta přirozeného lesa“, začala stoupat aktivita vědců – ekologistů, kteří měli dokázat, že hynutí lesa a všechny následné efekty jsou „normální“. Život je však smetl, gradace sama nezanikla, odolné smrky neexistují, entomofágní houby se neosvědčily, víceméně původní ekosystémy zůstaly rozvrácené, biotopy živočichů zanikly atd. Zůstaly pouze trapné spekulace, nevěrohodné, diskusní a účelové výsledky, dosažené za stovky milionů korun, a pachuť po klientelismu a korupci. Závěrem lze říci, že diskuse, zvláště „vědecká“ (rozuměj ve službě Duhy), o směřování NPŠ byla trapnou fraškou a nemohla nikdy vést ke konsensu. NPŠ se stal vlajkovou lodí Duhy a prosazovaných dogmat a jak známo, o těch se nediskutuje.

- Doposud nelze ani předvídat, na jakých hranicích se podaří kůrovcovou gradaci zastavit. Jisté je, že kůrovce lze efektivně hubit pouze tam, kde se množí, bez ohledu na to, zda jde o okraj nebo střed území NPŠ. Až dojde k útlumu, objeví se plochy uhynulého lesa, plochy mladých porostů a pasek. Do tohoto území, včetně arondovaných částí, lze situovat 1. zónu nebo její dílčí segmenty. O výběru konkrétních lokalit by měli rozhodnout specialisté na lesní ekosystémy, jmenovitě např. Jeník, Zatloukal, Vacek, Buček aj. Navrhnout by se měla celková rozloha 1. zóny a jeho konečné schválení by mělo být politickým konsensem. Další management by měl v prvém období stavět na co největším využití přirozené obnovy, zvláště pionýrských či melioračních dřevin, a pouze v nutných případech dosazovat chybějící druhy. Zásadním předpokladem pro úspěšnou obnovu je trvalá a celoplošná regulace zvěře na početnost, která takovou obnovu nenaruší.

doc. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D., Katedra pěstování lesů, Fakulty lesnické a dřevařské, ČZU v Praze

- Na vývoji situace v NP Šumavě se dají dobře ilustrovat změny v pohledu na význam a funkci národních parků ve střední Evropě. Pozitivně hodnotím vyhlášení bezzásahových území, ve kterých se jasně ukazuje schopnost lesa při obnově po rozsáhlých disturbancích. Negativně hodnotím neustálé změny v přístupu k zonaci a managementu lesa.

- Národní park Šumava potřebuje jasně definovanou, dlouhodobě stabilní strategii na základě všeobecného konsensu. Podle mého názoru by se mělo jednat o národní park II. kategorie IUCN s jasně deklarovaným bezzásahovým územím o rozloze 25–30 % (předmět konsensu) současné rozlohy parku. Manage-ment lesa mimo bezzásahové území by měl být opět jasně vymezený na delší časové období na základě všeobecného konsensu.

Ing. Jiří Novák, člen republikového výboru České lesnické společnosti, bývalý ředitel KRNAP

Vznik našeho největšího NP s nejrozsáhlej-ším bezzásahovým územím „divočinou“ ve střední Evropě, jak je s hrdostí prezentován, lze z dnešního pohledu hodnotit jako nezodpovědný experiment, při jehož uplatňování nebylo připuštěno konsenzuálního řešení včetně respektování názorů lesnických odborníků.

Posláním národního parku je uchování a ochrana nejcennějších lokalit s původními vysokohorskými smrčinami, dalšími cennými přírodními nebo tomuto stavu blízkými lokalitami včetně zachování typického vzhledu místní krajiny. Toto poslání není v žádném případě naplňováno a neúčinnou obranou proti přemnoženému kůrovci byly zničeny nejcennější lokality vysokohorských smrčin s původním genofondem šumavského smrku (Prameny Vltavy, Modravské slatě, Trojmezná atd.). Kůrovec zlikvidoval smrky staré často 300 let, o jejichž původnosti nemohl nikdo pochybovat a jejichž genetická hodnota byla primárním a základním prvkem vyhlášení NP. Na území NP Šumava vznikly tisíce ha holin, které vyžadují a budou vyžadovat lidskou intervenci. Takovýto režim rozhodně nenaplňuje ani předpisy Natury 2000.

Vynecháním místního obyvatelstva ze všech rozhodovacích procesů byl zcela potlačen požadavek na zachování ojedinělého vzhledu šumavské krajiny, který je spoluvytvářen právě místními lidmi a samosprávami.

Z lesnického a přírodovědného hlediska mne tato situace mrzí, ale stále zde existuje prostor pro přijetí nové legislativy, která by na několik desítek let stabilizovala ekosystémy v NP Šumava.

- Věřím, že za předpokladu vytvoření patřičné legislativy včetně zodpovědného vymezení nových zón NP a v případě, že vedení NP dostane možnost volby aktivního (moderního) přístupu k ochraně a péči o lesní ekosystémy v NP a na ostatním území mimo bezzásahovou zónu, bude NP v současných hranicích naplňovat všechny předpoklady definované v zákoně při plném uspokojování potřeb společnosti a regionu. Je nutné ovšem otevřeně přiznat, že stejně jako v letošním roce budou nadále pro stabilizaci tohoto území nezbytné intervenční vstupy člověka do přírodních procesů, do obnovy lesa (úpravy druhové skladby), ochrany lesa – zejména obrana proti gradaci kůrovcovitých a jejich šíření do vnitrozemí, či zajištění ostatních funkcí lesa, zejména vodohospodářských. Pouze v takovémto případě se lesní ekosystémy na území NP opět vrátí ke svému historickému vlastivědnému názvu „Zelená střecha Evropy“ v horizontech desetiletí.

Jsem mírným optimistou a věřím, že se najde vhodná forma, která umožní ochranu a péči o lesní ekosystémy Šumavy v takové podobě, že obyvatelé Šumavy, lesníci a přírodovědci, budou s novou podobou NP spokojeni.

Ing. Vladimír Krečmer, CSc., Vědecký pracovník (vztahy lesa a prostředí, lesa a krajiny, analýzy otázek lesní a environmentální politiky)

- Dvacetiletou existencí NPŠ vznikl výstražný příklad nakládání s krajinou velkého měřítka bez odpovídající přípravy podkladů, a proto od začátku trvají neřešené setrvalé střety mezi:

- souborem principů (paradigmatem) na bázi standardních vědeckých podkladů a s vědomím národního parku založeného:

za 1. v převažujících kulturních lesních ekosystémech,

za 2. v odedávna kulturní krajině.

Tento soubor odpovídá i duchu právní zakládací normy 163/1991 s předpokladem mnohaleté postupné přeměny charakteru kulturních lesních ekosystémů;

- souborem principů (paradigmatem), postavených na ideologické bázi, v jejímž rámci se teprve uplatňuje věda, a to bez jakéhokoli jiného hlediska než bádání dílčích přírodních věd pro ně samotné. Jde o destrukční výzkum šokovou velkoplošnou a mnohaletou disturbancí bez úvahy forem dalšího samovolného vývoje lesů a možných environmentálních i sociálních důsledků nerespektováním faktů ad 1 a 2 i mimo hranic parku; též bez ohledu na smysl vládního nařízení 163/1991. Dokládám přesnými citacemi z Jihočeské univerzity: „Kulturní krajina – to je přece právě to, co nás vůbec nezajímá“; „Řekněte, kdo a proč vlastně potřebuje les na horách?“

- Na tuto otázku nejsem schopen odpovědět. Tohle si měli objasnit, stanovit a veřejně předložit ti činitelé MŽP ČR, kteří byli zodpovědní, a to nejpozději na zlomu tisíciletí, když přecházeli mimo znění zakládací právní normy v daných podmínkách na absolutní bezzásahovost velkých měřítek. Místo toho byl ideologií a politikou vytvořen typický „fait accompli“ útočných politik. Vím přesně jednu věc: odpovědnost odpovědných by měla být vyžadována! A obávám se, že ještě vnuci jejich pravnuků budou mít s tím mnoho problémů, nevrátí-li se politika z oblasti postmoderně módní vládnoucí ideologie včas na bázi vědy, která respektuje celistvé chápání množiny prvků, jakou je krajina naší země.

Ing. Antonín Schubert, Starosta obce Modrava

- Šumava byla před 20 lety nejzachovalejším hraničním pohořím Československa. Pro svoji zachovalost se nazývala Zelenou střechou Evropy. Pro svoji zachovalost byla vyhlášena národním parkem. Ani za 20 let nebyla nalezena shoda, jak o tento národní park pečovat. Výsledkem je, že po 20 letech se ze Šumavy stává neatraktivní oblast s rozsáhlými oblastmi zničeného stromového patra působením zejména kůrovců, na které navazují stejně rozsáhlé holiny po těžbách proti kůrovcovým kalamitám. Po dvaceti letech je pohled na Šumavu neutěšený a zoufalý.

- Jestli takový národní park, tak ať raději za 20 let žádný není a o Šumavu ať pečují lesníci způsobem, který vedl k vyhlášení národního parku.

Děkuji za odpovědi (21. 11. 2011),

Jan Příhoda