Změny ve smrkových porostech v NPR Černé a Čertovo jezero

A právě v některých zvláštních případech to z různých důvodů, například pro omezení vyplývající z preference jiných funkcí či extrémních terénních podmínek, není možné. V těchto případech je pak nutné hledat jiná, v běžném hospodaření nestandardní řešení.

Toto řešení může být jednak v konečném důsledku dražší (avšak levnější než zalesňování rozsáhlých kalamitních holin, které by takto vznikly), a především vždy zvyšuje pravděpodobnost gradace kůrovců.

Zda k ní skutečně dojde, je pak dáno především klimatickými podmínkami. Ve vlhkých a chladných letech ke gradaci kůrovců dojít nemusí. Naopak po větrné kalamitě či suchých a teplotně nadprůměrných letech riziko gradace výrazně stoupá. A to je bohužel případ posledních patnácti let, které, s výjimkou letošního roku, byly celé teplotně výrazně nadprůměrné. Argument „dělali jsme to tak vždycky a nic se nestalo“ tak více než kdy jindy přestává platit. Zcela zásadně s fenomé-nem kůrovce musíme počítat v dospělých smrkových lesních porostech, které jsou narušeny větrem, a poskytují tak kůrovcům možnost gradace.

Záleží potom na velikosti území se změněným režimem, extremitě jeho klimatických podmínek, míře disturbance, míře odchylky od standardních obranných opatření, resp. možnosti jejich kompenzace a zdrojích kůrovců uvnitř i vně území. Zkušenosti získané z takových území jsou proto jistě přínosné, na druhou stranu je nutné každý případ považovat za svým způsobem originál, aniž by šlo jej nekriticky převzít a zevšeobecnit. Míra korekcí pak vždy záleží na míře znalosti problematiky a ledaskdy i na pověstném „štěstí, které přeje připravenému“.

O zkušenostech z jednoho takto vymezeného území – NPR Černé a Čertovo jezero se zmiňuje tento článek.

Posledních 15 let

V roce 1995 tvořil porost NPR Černé a Čertovo jezero téměř čistý smrk (nadmořské výšky 1009–1343 m), v lesních hospodářských mapách ve stáří 135–205 let, pozdějším dendrochronologickým průzkumem bylo zjištěno dominantní věkové rozpětí 80 až 210 let s průměrným věkem 138 let. Nejstarší stromy dosáhly věku 330 let. Do počátku 90. let minulého století ležela NPR „za dráty“, tj. v území intenzivně hlídaného hraničního pásma. Kůrovcem napadené stromy tu bylo těžké najít včas a ještě těžší je včas zpracovat či odvézt. Přesto zde žádné větší škody kůrovcem nevznikly (objevilo se jen několik skupin kůrovcových souší, které se dále nerozšiřovaly). Do roku 1995 tu bylo pokáceno jen několik smrků, některé nechány v porostu po odkornění, jiné odvezeny. V roce 1995 se objevilo poprvé větší množství aktivních kůrovcových stromů. Nejdříve šlo o cca 200–300 m3 aktivní hmoty (tj. 1 až 2 ks/ha). Ačkoli na straně Správy CHKO byla jistá zdrženlivost k zásahům, bylo nakonec dohodnuto, že včasné zpracování těchto aktivních stromů pokácením a odkorněním na místě by mělo být opatřením, které sníží populaci lýkožrouta smrkového a zpomalí trend rozpadu lesa.

V roce 1996 už množství napadených stromů překročilo hodnotu 1 000 m3. Jejich těžbou vznikly světliny o průměru od 1 do 5 výšek stromu umístěné zejména na západním svahu hory. První polovina roku 1997 proto přinesla nutné intenzívnější opatření proti kůrovcům. Lesní správa tehdy pokácela a odkornila cca 680 m3 smrkové hmoty. Téměř polovina z tohoto množství byly lapáky. Okraje sečí se tedy poněkud rozestoupily a les se místy stal mezernatým s odhalenými porostními stěnami. Deštivé léto 1997 ve spojení s opatřeními pomohlo potlačit výskyt kůrovců, takže na počátku roku 1998 se zdálo, že se kulminaci kůrovců podařilo zlomit na delší dobu. Říjen 1998 však přinesl vichřici, která zasáhla zejména západní svahy Jezerní hory a zčásti náhorní planinu. Více než 80 % vyvrácených smrků leželo za nově těžbou obnaženými porostními stěnami. Rozpad porostu se tedy zrychlil.

Tento efekt nakonec vyústil v nové řešení přístupu k zásahům proti lýkožroutu smrkovému. Rozhodnutím Správy CHKO bylo vyloučeno kácení stojících aktivních smrků a obranná opatření se soustředila zejména na odkorňování napadených vývratů, jejichž počet se očekával každoročně dostatečně vysoký díky labilitě porostních okrajů. V té době bylo také zcela vyloučeno zasahování proti kůrovci ve stěně Černého jezera (cca 50 ha).

Na konci 90. let skutečně množství kůrovcem napadených smrků výrazně pokleslo a na počátku tisíciletí se zdálo, že množství každoročně napadených stromů bude v zásadě vyrovnané, bez větší gradace. Na území NPR se každoročně objevovalo méně než 100 lýkožroutem opuštěných stromů, dle klimatických podmínek někdy více, jindy méně (do 0,7 ks/ha).

Bohužel vichřice v roce 2002 a zejména orkán Kyrill v lednu 2007 vyvrátily většinu porostů na západním svahu a na náhorní plošině Jezerní hory. Rozsah poškozené plochy dosáhl cca 50 ha. Plocha byla z velké části zasanována odkorněním, z menší části chemickým postřikem vývratů ve větvích. Jen malé množství vývratů v nepřístupné části karu Černého jezera zůstalo bez asanace. Tento zásah proti lýkožroutu vedl k tomu, že zbylá žebra a porostní okraje zůstaly z velké části zelené. Od roku 2008 je však postupně selektují jednotlivé žíry, které jsou odkorňovány nebo chemicky ošetřovány nastojato. V tomto období se také vytvořilo větší ohnisko lýkožrouta smrkového ve stěně Černého jezera, v roce 2011 mu padlo za oběť cca 300 stromů.

Poučení srovnáním s okolím

O nebezpečí nekritického zevšeobecňování výsledků svědčí i fakt, že zvláštní režim v NPR vedl k odlišnému vývoji porostu než v jiných částech (a režimech ochrany přírody) Šumavy. Například v místě, kde byly činěny všechny kroky k likvidaci lýkožrouta smrkového, a které bylo exponované větrem – na sousedním Svarohu – zanikl původní smrkový porost vlivem orkánu zcela. V podobné poloze v Národním parku Šumava, například na Plesné nebo na Trojmezné, jsou patrné podobné nebo spíše menší škody větrem, dospělý porost smrku však v důsledku žíru kůrovců převážně odumřel. Staré smrky se zachovaly jen výjimečně vtroušeny mezi soušemi, nebo v extrémních místech ledovcových karů. Z tohoto pohledu se v oblasti Jezerní hory udržel starý živý smrkový les nejdéle.

Jak rozdílný může být dopad použití zvláštních managementů malých segmentů území a na rozsáhlých územích pak mohou dokumentovat rozdíly mezi územím NP Šumava a okolními porosty ve správě Lesů ČR – lesní závod Boubín a lesní správa Železná Ruda.

Kyrill v NP Šumava poškodil přibližně 890 tisíc m3 (vzhledem k tomu, že vše nebylo zpracováno, jedná se o odhad) a na LZ Boubín a LS Železná Ruda dohromady 592 tisíc m3.

Na uvedených OJ LČR následně za období 2007–2010 kůrovec zahubil necelých 123 tisíc m3, vesměs v malých skupinkách, a v letošním roce pak už jen (do konce října) 17 600 m3 – vesměs v malých ohniscích (kromě karu Černého jezera), tj. převážně bez holin. Na urychlení škod Kyrillem se tak kůrovec podílel v zásahových lesích (avšak včetně okolí jezer se zvláštním režimem) za necelých 5 let pouze 23,7 %. Ve skutečnosti se na většině míst jednalo o malá ohniska, tj. fakticky se nejedná o rozpad lesa, ale maximálně o vytváření východisek přirozené obnovy, která se z okolních stromů snadno dostaví. Přepočteno přes limit těžby, jedná se o polovinu limitu jednoroční těžby těchto OJ.

Na území NPŠ bylo za stejné období vytěženo více než 1 730 tisíc m3, ke kterým je potřeba připočíst stromy odumřelé v tzv. bezzásahovém území – zde se jedná o různorodé odhady, ale 1 milion je velmi pravděpodobný – celkem tedy kůrovec zahubil 2 730 tisíc m3. Ve vztahu ke škodám ke Kyrillu se jedná o 306 %, tj. kůrovec už v tuto chvíli má na svědomí více než trojnásobné škody než Kyrill. Při publikovaném ročním limitu těžeb 185 tisíc m3 jde na vrub kůrovce 14,7 násobek ročního limitu těžby NP za pouhých necelých 5 let. I přes snížení v letošním roce však kalamita stále není u konce, tj. tento nepoměr se ještě zvýší.

Historie – potvrzení velkých disturbancí

V zásahovém přístupu, hodnotíme-li efekty rozpadu na velkých plochách, tedy dochází ke zpomalení rozpadu smrčin. Samozřejmě platí, že ani včasná asanace kůrovcových stromů nemůže nikdy vyloučit vznik škod větrem. Ale rozsah škod silným větrem nelze kontrolovat žádnými zásahy nebo opatřeními.

Je nakonec zřejmé, že byla-li Šumava i v minulosti převážně smrková a neosídlená, do poloviny 19. století musela podléhat větrným kalamitám na velkých plochách. A protože zde neexistovala účinná obrana proti lýkožroutu smrkovému, musela s největší pravděpodobností podléhat i velkým kůrovcovým kalamitám. Dnes existenci velkých disturbancí, které pravděpodobně zasáhly celé území Šumavy, potvrzují změny šířky letokruhů starých stromů, nebo dokonce i odrazy periodicky se opakujícího vyššího výskytu pylových zrn trav v palynologických rozborech šumavských rašelinišť. Pokud v polohách horských smrčin přežily extrémně staré stromy (nad 250 let), šlo o stromy, které dlouhodobě rostly velmi pomalu a do pro kůrovce atraktivní tloušťky se dostaly až ve velmi pozdním věku (smrk od Plešného jezera měl ještě ve 300 letech průměr jen 18 cm). Trvalá existence lýkožroutů v těchto porostech mohla koneckonců vést k jakési „permanentní gradaci“, tedy k neustálé a spíše maloplošné selekci smrkových skupin. Historické popisy a záznamy však popisují častěji velkoplošné rozpady.

Jak dál?

V NPR Černé a Čertovo jezero dosud zůstaly zachovány původní smrkové porosty na cca polovině výměry NPR. V karu Černého jezera jsou ponechány bez zásahu. Jeho pokračujícímu rozpadu se v příštím roce pokusíme zabránit „vytažením“ lýkožrouta z území NPR na skupiny lapáků podél jeho jižní a západní hranice, je však otázkou, jak tato opatření budou efektivní. Ani veškerá tato snaha o potlačení lýkožrouta smrkového nemůže vyloučit rozpad dospělého porostu karu. Již nyní je zde ale intenzívní přirozené zmlazení, které zaručuje obnovu porostu bez vzniku holin. Na ostatním území NPR se i nadále využívají vývraty jako lapáky a stojící kůrovcem napadené stromy se asanují „nastojato“.

Opatření tak mohou především zabránit následné gradaci kůrovců a tím násobení těchto škod, zejména v okolních hospodářských lesích. Včasná asanace kůrovců umožňuje asanovat jednotlivé stromy či malé skupinky stromů a takto vzniklý prostor může být východiskem přirozené obnovy porostu z osiva okolních živých stromů. Tím dochází postupně k přirozenému zacelování vzniklých mezer. Čím včasnější a preciznější tato opatření jsou, tím dochází k menšímu rozvolnění těchto porostů a udržuje se tak jejich odolnost proti větru na maximální možné výši.

Závěrem pouze připomínáme, že žádný dospělý porost nemá 100% odolnost. Zcela extrémní větrné situace, jako byl orkán Kyrill, nelze nikdy vyloučit. I s těmito přírodními vlivy je proto potřeba vždy počítat stejně, jako nelze v přírodní rezervaci obejít přirozeně nastupující stadium rozpadu starého porostu, aniž bychom nezasáhli do jeho struktury ani do jeho budoucnosti.

Autoři:

Ing. Ladislav Půlpán

Lesy ČR, s.p.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mgr. Pavel Hubený

Správa NP a CHKO Šumava

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autoři