Dřevěná kniha názorový řez

Redakce Lesnické práce oslovila představitele subjektů a institucí, jichž se Dřevěná kniha přímo či nepřímo dotýká, s otázkou:

Jaké dopady bude mít podle vašeho názoru Dřevěná kniha:

- na lesnicko-dřevařský sektor,

- na hospodaření ve státních lesích,

- na státní podnik Lesy ČR,

- v sociální oblasti?

Zbyněk Boublík, Lesy České republiky

- Uplatnění Dřevěné knihy bude mít na celý lesnicko-dřevařský sektor jednoznačně pozitivní vliv. Po letech vynucených krátkodobých náhradních řešení je k dispozici vládní koncepční materiál, který umožní firmám dlouhodoběji plánovat a tím zajistit svůj rozvoj. Zadání lesnických zakázek dle Dřevěné knihy přinese potřebnou kvalitu a stabilitu nejen do státních lesů, ale do celého lesnicko-dřevařského sektoru.

- Státní lesy budou i nadále obhospodařovány na vysoké odborné úrovni a jejich hospodaření bude i nadále kontrolováno řadou orgánů státní správy lesů i ochrany přírody. Dřevěná kniha nemění nic na základním principu hospodaření v lesích ve správě LČR, kdy Lesy České republiky veškeré práce v lesích plánují, zadávají a následně přebírají. Smluvní partner má roli dodavatele prací objednaných a náročně kontrolovaných státním podnikem. Sjednocení a propojení kontroly LHP v rámci LHC s kontrolou smluvního vztahu, za současného posílení kontrolní činnosti LČR, zcela jistě přinese další zlepšení stavu lesa.

- Realizace lesnických zakázek podle Dřevěné knihy umožní Lesům ČR střednědobé nastavení smluvních vztahů, zvýšení efektivity práce a kontrol i vyšší výnos z takto nastavených smluvních vztahů, tj. vyšší přínos i pro stát.

- Dřevěná kniha zajistí existenční stabilitu firmám v lesnicko-dřevařském sektoru, jejich zaměstnancům i smluvním partnerům. Střednědobé smluvní vztahy umožní firmám více se zaměřit na budování kvalitních smluvních vztahů v místě realizace zakázky a přinesou tak potřebnou stabilitu místním lidem a živnostníkům, kteří jsou vázáni svojí profesí na lesní hospodářství a dřevozpracující činnosti.

Jaromír Vašíček, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

Současná středo-pravicová vláda vzala na vědomí tzv. Dřevěnou knihu, která je koncepčním rámcem státu k hospodářské politice LČR, s.p. Vláda vzala na vědomí hospodářskou politiku LČR s. p., která vychází z teze, že stát by (prostřednictvím státního podniku) podnikat sám neměl, ale naopak by měl vytvářet takové podmínky, které by umožňovaly podnikat soukromoprávním subjektům. Subjekt, který odpovídá za péči o lesy ve vlastnictví státu, by se naopak měl zabývat jejich spravováním, tedy ve vztahu k podnikatelským subjektům, především kontrolou kvality provedených prací.

Rozloučil jsem se s myšlenkou, že by bylo možné naformulovat dlouhodobě platné principy hospodářské politiky LČR, s.p., tak, aby vyhovovaly všem politickým směrům napříč politickým spektrem. Zavedení „senátního systému“ s provázáním na platnost LHP považuji za dobrý krok, především proto, že v případě změny politické orientace příští vlády bude možné, bez zásadních turbulencí v dodávkách dříví a jejich cen, postupně měnit obchodní model podle vůle nové politické reprezentace. Zároveň se uplatněním tohoto systému vytvoří příležitosti k uzavírání dlouhodobějších smluvních vztahů s vítězi jednotlivých tendrů a pro neúspěšné uchazeče se otevřou možnosti zúčastnit se nových soutěží příští rok.

LČR, s.p., bohužel ztratily v očích veřejnosti dost ze svého kreditu. V budoucnosti je proto čeká obnovení důvěry v to, že jsou vedle ekonomické úspěšnosti schopny i řádně pečovat o svěřený majetek. ÚHÚL Brandýs nad Labem je na základě úkolu zřizovatele připraven svými odbornými kapacitami objektivně posoudit kvalitu této péče.

V současnosti činí podíl mechanizované těžby v ČR cca 25 %. Z dlouhodobého pohledu lze očekávat, že se v zájmu udržení konkurenceschopnosti celého sektoru tento podíl bude pravděpodobně i nadále zvyšovat až na úroveň potenciálu mechanizované těžby, který je dnes odhadován v našich podmínkách mezi 50–60 % celkové těžby dříví. Z tohoto konstatování je zřejmé, že počet zaměstnanců v těžební činnosti bude i nadále postupně klesat, což bude mít dopad i do sociální oblasti života obyvatel venkova.

Tomáš Pařík, Wood & Paper, a.s.

- Dřevěná kniha ve stávající podobě rozhodně není detailním návodem na řešení všech problémů v sektoru. Na druhé straně je bezpochyby dobrým rámcem, na kterém je vhodné dále pracovat v detailech, které teprve rozhodnou, jestli tato strategie bude úspěšná. Jedná se především o dlouhodobé stanovování cen dřeva, o obranné mechanismy výběrového procesu i vlastního provádění zakázky tak, aby byly minimalizovány otázky dumpingu, kupčení se zakázkou a jiné nekalé praktiky. Tuzemský dřevařský sektor musí tak jako tak obecně radikálně zvýšit tvorbu přidané hodnoty a přemýšlet nad inovativními řešeními zpracování dřeva. Je třeba si uvědomit, že žijeme v oblasti, kde je cena dřeva nejvyšší na světě a klasické primární zpracování neumožní konkurovat výrobkům z nákladově výrazně výhodnějších oblastí. Jedním z předpokladů funkčního sektoru je i funkční trh surového dřeva, který reaguje na situaci na trhu a umožňuje transparentní nákup suroviny.

- Kvalitu hospodaření ve státních lesích zajišťuje především správce státního lesního majetku, tedy LČR, s.p. Jsem přesvědčen, že jeho zaměstnanci jsou schopni v rámci platné legislativy, při důsledném vymáhání vyváženě stanovených podmínek vztahu se soukromým subjektem provádějícím činnosti v lese a při koordinovaném řízení státního podniku na základě dlouhodobě dodržované strategie, udržovat a dále zvelebovat státní lesní majetek. Zásadně odmítám tvrzení, že systém správy lesního majetku popsaný v Dřevěné knize povede snad až k tunelování lesního bohatství tak, jak to prezentují některé subjekty. Takovéto tvrzení dle mého názoru dehonestuje nejen práci lesníků na všech úrovních, kriminalizuje soukromé subjekty působící na zakázce, ale popírá i existenci právního státu a příslušné legislativy. Navíc bagatelizuje funkčnost několikastupňové kontroly ochrany životního prostředí ze strany státních orgánů, agentur i laické veřejnosti.

- Pro Lesy ČR a potažmo i pro stát je zvolená varianta rozhodně efektivnějším způsobem využívání státního lesního majetku. Způsob obhospodařování lesa ve střední Evropě je natolik ekonomicky náročný a dlouhodobý, že bude třeba neustále hledat způsoby jeho zefektivnění. Česká společnost si dlouhodobě bohužel odvykla využívat dřevo ve větší míře ve svých domácnostech, a proto finanční prostředky plynoucí k vlastníkům lesa jsou z velké části získávány z prodeje dřevařských výrobků na zahraničních trzích. Tam se ovšem tyto výrobky setkávají s produkty vyráběnými za nesrovnatelně jiných podmínek. Dřevěnou knihu podkládám v tomto smyslu za dobrý základ k tomu, abychom v blízké budoucnosti nemuseli otevírat novou kapitolu státního rozpočtu na masivní dotace pro lesnictví tak, jako se to stalo v zemědělství.

- Sociální oblast je velmi citlivou otázkou zvláště v rurálních regionech, kde práce v lese je jednou z mála možných uplatnění v místě. Jsem ovšem přesvědčen, že k větší stabilitě v sociální oblasti lesnicko-dřevařského sektoru může významně pomoci dlouhodobost smluvních vztahů. Transparentní a vyvážené nastavení smluvních vztahů, ale i práce na propagaci dřeva a výrobků z něho jako obnovitelné suroviny, které vyprodukované, řemeslně zpracované a prodané v místě přinese v konečném efektu prosperitu regionu. To je ovšem běh na dlouhou trať. Když dnes i na hájenkách najdete plastová okna a v obchodech o české dřevařské výrobky zavadíte málokdy, pak je třeba se zamyslet nad hlubšími příčinami v mnoha oblastech tristního stavu v sociální oblasti našeho sektoru.

Miloš Balák, SPLH při AK ČR

Koncepce Ministerstva zemědělství k hospodářské politice státního podniku Lesy České republiky od roku 2012 – Dřevěná kniha je v zásadě pro podnikatelské subjekty jak v lesním hospodářství, tak i v dřevozpra-cujícím průmyslu přijatelná. Vychází ze závěru, že současné postavení LČR, s.p., vychází z transformace lesního hospodářství, která proběhla na začátku 90. let a která oddělila správu státního lesního majetku od vlastního výkonu těžebních a pěstebních prací v lesích ve vlastnictví státu. Respektuje smluvní povinnosti prodeje objemu cca 20 % vytěženého dříví přes veřejné trhy (komoditní burza, elektronické aukce). Tato povinnost však surovinu pro malé a střední regionální zpracovatele nezajistí. Praxe posledních let ukázala, že ceny na veřejných trzích nejsou tržními cenami, ale cenami spotovými. V době převisu poptávky nad nabídkou tak budou veřejné trhy generovat ceny, které budou pro malé a střední zpracovatele nedostupné a dřevo zůstane globálním hráčům. Optimálním nástrojem se jeví „zajišťovací objem dříví“, jehož forma a obsah by měl být řízen LČR, s.p., v těsné spolupráci s profesními komorami. Lesnické asociace již od roku 2007 opakovaně upozorňovaly ministry zemědělství, že výběrové řízení, kdy se jediným hodnotícím kriteriem stala cena služby, respektive salda u pně, je nešťastné. Všechny tendry od roku 2007 postavené pouze na ceně provázely výrazné problémy. Toto kriterium navíc nikdy nebylo omezeno stanovením hladiny dumpingu, což vede k tomu, že vítězí virtuální ceny. Proto se doporučuje rozšířit kritéria pro 2. kolo užšího řízení o další kritéria s rozhodující váhou ceny.

Dřevěná kniha je velmi důležitým, ale přesto prvním krůčkem realizace Koncepce zprávy státního lesního majetku zpracovaným státním podnikem Lesy České republiky. Dalšími přímo navazujícími kroky realizace Dřevěné knihy jsou příprava zadávací dokumentace výběrového řízení na komplexní lesnickou zakázku a restrukturalizace LČR, s.p., s výrazným posílením kontrolní funkce při správě státního lesního majetku. Zárukou zdárně provedené a připravené zadávací dokumentace VŘ je vzájemná informovanost a spolupráce při její tvorbě s lesnickými svazy, která eliminuje útoky na koncepci. Výše uvedené je základní podmínkou zamezení negativních dopadů dalšího vývoje a rozvoje Dřevěné knihy pro celý lesnicko-dřevařský komplex.

František Vomočil, Stora Enso Wood Products

Vzhledem k tomu, že některé pasáže Dřevěné knihy jsou velmi obecné, nebudeme vyhodnocovat konkrétní dopady Dřevěné knihy. Jako pozitivní vnímáme jasnou podporu zakázky typu „P“ a pozici LČR, s.p, jako správce majetku.

Dále velmi pozitivně vnímáme např. střednědobé období 1–5 let a každoroční soutěžení 20% objemu celkové zakázky, což rozhodně může vést ke stabilizaci v lesnicko-dřevařském sektoru.

Zdeněk Valný, Asociace českých a moravských dřevozpracovatelů

- Dopady na lesnicko-dřevařský sektor bude mít Dřevěná kniha stejné, jako by měl loni zrušený desetiletý tendr, jehož filosofii DK kopíruje. Tedy fatálně negativní. Tržní prostředí v oblasti lesnických služeb i obchodu se dřívím bude zdeformováno do oblastních monopolů. Zakázky LČR si přes šibalský dvoukolový tendr přerozdělí 5 až 8 firem. Z toho 3 až 5 firem ovládne Čechy a 2 až 3 firmy Moravu. Zbylé lesnické firmy a dřevozpracovatelé si podnikání v diktátu několika překupníků služeb a dříví mohou vyzkoušet už letos. Loni započatý scénář likvidace těch z nich, kteří s vítězi tendrů nejsou svázáni, bude realizací DK dotažen do konce. Vítězové tendru se díky nabyté síle pokusí ovládnout i obecní a soukromé lesní majetky a tím i na ně navázané dřevozpracovatele. Zpočátku přes nabídky krátkodobých zisků za jejich pronájem. Postupně i jejich koupí. Zakoupí i část cíleně likvidované konkurence. Lesnicko-dřevařský komplex tak bude transformován do monopolizovaného prostředí kopírující onu 20% hranici pro zakázky Lesů ČR, již autoři DK představují jako „brzdu“ monopolu. Na situaci mnoho nezmění ani případné církevní restituce.

- LČR se ocitnou v područí i závislosti na kartelovém okruhu 5 až 8 firem, jejichž skrytá provázanost tento stav dále umocní. Netržní systém úpravy cen dříví při pni bude ovládnut přes portfolio respondentů a úpravu metodiky ČSÚ. Personálie LČR, MZe i ÚHÚL budou nadále pod vlivem privátních zájmů. Vyšší zisky LČR se nedostaví. Napasování SÚJ na LHC podpoří monopolizaci regionů a firmám umožní systematičtěji ovládat senátní tendry i hospodaření správ přes data LHP. Zájem o LHP se ve snaze o jeho zneužití ke kontrolám objemové produkce dříví ještě zvýší. Těžební firmy se skrytě spojí s taxačními. Počet revírů a lesních správ bude dále redukován. Minimální kontrola kvality a objemu dříví prodávaného při pni způsobí značné ekonomické újmy státu. Stromový inventář bude tunelován ve prospěch snahy o maximalizaci zisku firem. Pěstební činnost bude s výjimkou imisních oblastí, kde je nedostatek těžeb, redukována na minimum. Dojde k novele NLP i lesního zákona, tj. prodloužení zalesňovací lhůty a lhůty pro zajištění kultury a k umožně-ní pronájmu státních lesů. Kvalita hospodaření se dál zhorší ve prospěch maximalizace zisků vítězů tendrů.

- O práci bude připravena během pěti let asi třetina stávajících zaměstnanců v LDK s českým občanstvím. Stav a důvody však budou pomocí PR aktivit úmyslně desinterpretovány. Skutečné záměry DK budou širší veřejností pochopeny příliš pozdě a přinesou regionální sociální tragédie.

Tomáš Zmeškal, LESS&FOREST s.r.o.

Dřevěná kniha je pro svoji popisnou i analytickou část důležitým dokumentem sloužícím jako exkurz do porevolučního vývoje v obhospodařování lesů v majetku státu ve správě LČR. Dle mého názoru by měla sloužit všem budoucím „reformátorům“ k uvědomění si historických souvislostí ve vývoji státní zakázky a současně jako poučení z ne příliš povedených experimentů.

Přínos Dřevěné knihy vidím především v její analytické části, která jednoduše a objektivně hodnotí modely hospodaření ve státních lesích.

Návrh koncepce hospodářské politiky Lesů ČR od roku 2012 včetně navrhovaných opatření však ne vždy koresponduje se závěry provedené analýzy a je výsledkem politického kompromisu, který významně znehodnocuje obsah Dřevěné knihy. Mám na mysli především navrhovanou dobu smluvních vztahů, povinnost obchodovat 20 % dříví prostřednictvím veřejných trhů, prodej 10 % dříví na jednotlivých SÚJ tzv. „nastojato“ a v neposlední řadě opětovné vyčlenění prodeje těžebních zbytků z komplexní zakázky bez jakékoliv argumentace. Výše zmíněná opatření budou v konečném důsledku realizaci jednotlivých zakázek pouze zatěžovat opakovanými náklady bez dosažení očekávaného efektu. Průměrná doba trvání zakázek v prvním cyklu pouze 2,5 roku rovněž nepřispěje ke stabilizaci podmínek na trhu, neboť po mnoha zkušenostech nemáme jistotu, že se model smluvních vztahů v průběhu trvání prvního cyklu smluv zásadně nezmění.

Je třeba si také uvědomit, že samotná koncepce nic nezmůže, byť by byla sebelepší a nebyla postižena žádnými politickými kompromisy a úlitbami na oltář existujících nekoncepčně a nestandardně uzavřených smluvních vztahů. Každá koncepce se musí neustále vyvíjet, musí ji někdo uvést v život a vtisknout ji svoji tvář. Toho lze dle mého názoru dosáhnout pouze neustálou diskusí a kultivací vztahů především na úrovni ministerstva, státního podniku, odborné veřejnosti a smluvních partnerů. Bohužel z vlastní zkušenosti vím, že se nic takového neděje a ani nemám povědomost o tom, že by se připravovalo.

Proto vám dnes neumím odpovědět na otázku „Jaké dopady bude mít podle vašeho názoru Dřevěná kniha:

- na lesnicko-dřevařský sektor,

- na hospodaření ve státních lesích,

- na státní podnik Lesy ČR,

- v sociální oblasti?“

A nic na tom nezmění ani placená celostránková inzerce Lesů ČR, s.p., v celostátních denících uvedená až příliš povědomě socialisticky znějícím titulkem „Lesy ČR zahájily realizaci závěrů Dřevěné knihy“. Nebo možná právě proto.

Jaroslav Rygl, Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a.s.

Dřevěná kniha neřeší detaily a z tohoto pohledu je nevyzpytatelná a povrchní. Typickým příkladem je pojetí indexace, kde Dřevěná kniha přejímá původní model, který byl vážně zpochybněn a měl by být nahrazen. Ačkoli jsou základní východiska DK správná, detaily provedení ji mohou zpochybnit.

Petr Šubert, Sdružení živnostníků v lesním hospodářství

Sdružení živnostníků v lesním hospodářství (SŽLH) poukazuje na fakt, že se kvůli  Dřevěné knize může velice pokřivit trh práce.

Naše stanovisko ke koncepci zpracované formou Dřevěné knihy jsme vyjádřili v tiskové zprávě ze dne 26. 1. 2011. K již zveřejněným připomínkám si dovoluji doplnit následující.

Jako velký problém vidíme dostupnost práce pro živnostníky v oboru. Zde je třeba upozornit na nulovou garanci dostupnosti práce formou subdodávky pro hlavního partnera LČR. Proč by daná firma měla slušně platit české živnostníky, když je schopna zajistit práce pomocí lidí ze zemí jako je Ukrajina, Bělorusko popř. i Mongolsko? Toto je vážné riziko jak pro české živnostníky, tak pro bezpečnost práce při těchto činnostech a v konečném důsledku také pro úroveň kvality prováděných prací, tedy pro LČR (stát) jako zadavatele. Na tuto problematiku jsme již poukazovali, ale nikdo z kompetentních úředníků naše obavy nebere na vědomí.

Nemůžeme nechat bez povšimnutí ani velikost SÚJ, která brání menším podnikatelům přihlásit se do připravovaného tendru. Z toho plyne omezený počet úspěšných firem, jejichž počet z pohledu celorepublikového může pan ministr Fuksa hodnotit jako bezproblémový a hájit svůj názor, že se nejedná o oligopol. Na regionální úrovni je to však o něčem úplně jiném. Zde bude mít hlavní slovo jedna velká firma, zajišťující práce pro LČR v daném regionu, a ta bude diktovat podmínky živnostníkům.

Ostře se ohrazujeme proti slovům pana ministra Fuksy, že pro živnostníky se nic nemění, zase budou těmi subdodavateli jako dosud. Ale my nechceme, aby tomu bylo jako doposud, protože tento způsob neumožňuje zdravé podnikání, spíše se vytváří podmínky pro novodobou otročinu!

V závěru příspěvku poukazujeme na frázi, která mnohé z nás zvedá ze židlí, a to: „vždyť je to pouze 50 % lesů v zemi“. Na tento argument se dá odpovědět asi takto. Není možné, aby většina živnostníků oslovovala stovky jiných vlastníků lesů ohledně prácí v nich. Tento způsob získávání práce může dělat ten, kdo vykonává tuto činnost jako vedlejší pracovní poměr, a ne jako hlavní předmět podnikání.

Největší prioritou SŽLH je nastavení podmínek pro zadávání veřejných zakázek ve státních lesích tak, aby zakázka byla dostupná i pro malé podnikatelské subjekty, nebo alespoň zajistila větší počet přímých smluvních partnerů LČR v jednotlivých regionech a tím bylo dosaženo lepších podmínek pro živnostníky, kteří nebudou závislí na jedné firmě.

Petr Jelínek, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR

- Výrazné snížení počtu SÚJ tím, že na velké jednotky „nedosáhnou“ zejména malé firmy, bezpochyby sníží konkurenci ve výběrových řízeních a ovlivní tvorbu cen dříví a prací. Snížení počtu SÚJ je obhajováno nutností přizpůsobit počet SÚJ počtu LHC. Přitom dosavadní počet SÚJ vznikl „vývojem“, stejně tak jako současný způsob správy státního lesního majetku, který je naopak obhajován jako nezbytný. Proč se resort v jednom případě drží toho, co vzniklo vývojem, a v druhém případě to odmítá? Jen proto, že to více vyhovuje zájmům velkých firem! Malé firmy, které by při vyšším počtu SÚJ „dosáhly“ na výběrová řízení, takto místo účasti v otevřeném konkurenčním řízení budou moci „svobodně“ poskytovat subdodávky za diktovaných podmínek. Kam vede omezení volné konkurence a preferování velkých firem nám zcela jasně ukazuje nákladnost a dlouhá doba výstavby každého kilometru českých dálnic.

- SVOL nadále podle zkušeností svých členů považuje oddělení služeb od prodeje dříví za nutné. Stejné zkušenosti vedou k oddělování prodeje dříví a poskytování služeb i ve všech okolních zemích. Je opravdu nutné v naší republice jít vždy specifickou českou cestou? Proč mezi našimi politiky a vedoucími pracovníky panuje přesvědčení, že pouhé využití osvědčených zkušeností by bylo málo, a je nutno vždy vymýšlet něco jiného? Je to jen v tom, že „my to přece umíme lépe“, nebo jsou za tímto řešením jiné důvody? V každém případě situaci, kdy si kupující sám vyhotovuje základní dokument o evidenci dřeva a vlastník stihne nanejvýš překontrolovat ve chvatu množství, je nutno považovat za nepřijatelnou. Zaváděním nejrůznějších nových „kontrolních“ metod podnik LČR a ministerstvo jen potvrzuje, že svým zaměstnancům nevěří a že způsob organizace LČR je od samého počátku z let 1991–92 chybný.

- LČR měly být podle vyjádření podniku v době svého vzniku výběrovou organizací na špičkové úrovni, jak personálně, tak vybavením. Jaká je skutečnost po téměř dvaceti letech? Podnik se pohybuje od jednoho problému ke druhému, personál žije v nejistotě a často v obavách i o zajištění bydlení pro rodinu, protože hájenky jsou prodávány revírníkům nad hlavou pro dosažení maximálního zisku. Nemělo by být úkolem koncepce Dřevěné knihy zajistit i budoucnost státních lesů a jejich zaměstnanců a nejenom maximalizaci okamžitého zisku? Lesy, a ty ve státním majetku obzvláště, mají nepochybně i jiné cíle, než být jen továrnou na peníze pro zúčastněné strany.

- Uplatnění nové „koncepce“ lesního hospodářství v praxi povede nepochybně k dalšímu zhoršení postavení drobných podnikatelů, dřevozpracovatelů i obyvatel venkova, kteří jsou v mnoha oblastech na práci pro lesní hospodářství závislí.

Roman Dudík, Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky, LDF Mendelu v Brně

Dřevěná kniha se stala pojmem, který je v posledních týdnech skloňován odbornou lesnickou a dřevařskou veřejností velmi často. Mám-li vyjádřit svůj osobní názor na tento dokument (stav dokumentu k 2. 2. 2011), musím vycházet z formulovaných politických východisek, která vytváří základní věcný rámec Dřevěné knihy. S těmito politickými východisky v zásadě souhlasím, přestože se domnívám, že pro málokterý podnik je strategicky výhodné, aby téměř celý objem jeho výkonů (tzn. mimo výkonů přímo řízených lesních závodů) byl realizován v rámci outsourcingu. Tato situace může v našem případě Lesy ČR, s.p., dostat do nevýhodné pozice při organizaci a zajištění prací v lese. Nemluvě o možných problémech navazujícího dřevozpracujícího průmyslu. Nakonec, toho všeho jsme v posledních letech svědky. Na druhou stranu, nacházíme se v konkrétních podmínkách České republiky, které jsou mj. dány výsledkem transformace lesního hospodářství, ale především politickým, sociálním, kulturním a ekonomickým prostředím, ve kterém se nacházíme. Za této situace mohu se základními tezemi návrhu koncepce hospodářské politiky LČR od roku 2012 souhlasit.

Dřevěná kniha představuje koncepci, která zcela jistě obsahuje „slabá místa“. Ovšem která koncepce je nemá? Každý dokument zabývající se budoucím vývojem pracuje s riziky, která lze všechna dopředu jen velmi stěží přesně identifikovat a kvantifikovat. Můžeme vést polemiky o tom, který obchodní model realizace dříví bude nejvýhodnější. Ale například potenciálnímu riziku vzniku nepsaných kartelových dohod velkých dodavatelů prací dopředu zcela zabráníme jen stěží. V tomto směru vidím jako velmi pozitivní, že oblasti kontroly je v koncepci věnována náležitá pozornost, včetně možnosti zapojení třetích stran.

Předloženou koncepci tedy vnímám jako velmi dobře zpracovaný materiál, který bude základem pro další upřesnění navržených opatření. Myslím, že formulované rámce jsou za současné situace dobrým výchozím bodem, který za předpokladu konstruktivní komunikace zúčastněných stran povede k uklidnění situace v celém lesnicko-dřevařském sektoru. Osobně se tedy snažím v koncepci hledat především to dobré a na tom stavět. Přičemž například snahu o zavedení průběžného hodnocení smluvních vztahů a promítnutí vzniklých závěrů do úprav podmínek budoucích zadávacích řízení veřejné zakázky shledávám jako krok správným směrem. Z celkového pohledu tedy vnímám další rozpracování a realizaci opatření uvedených v Dřevěné knize jako nástroj, který může vnést tolik potřebný klid a stabilitu jak do celého sektoru, tak do státního podniku Lesy ČR. Potom lze předpokládat pozitivní dopady této stability i na úroveň vlastního hospodaření ve státních lesích.

Děkuji za odpovědi (22. 2. 2011),

Jan Příhoda

O vyjádření názoru na Dřevěnou knihu jsme požádali také ministra životního prostředí Tomáše Chalupu. Ten se dle vyjádření MŽP s Dřevěnou knihou zatím seznamuje a vyjádření poskytne později. Obdobně se vyjádřila také Transparency International, s jejíž účastí počítá MZe při tvorbě zadávací dokumentace.

Dřevěnou knihu si můžete stáhnout na www.silvarium.cz v sekci Informace o lese.