Jaký je osud semenných porostů?

Účel zakládání semenných porostů

Protože termín semenné (udržovací) porosty současná lesnická legislativa vůbec nezná, bude nutné se vrátit trochu zpět v čase.

Semenné porosty představují potomstva stromů z porostů fenotypové kategorie A (dnes třídy A) – porostů geneticky a hospodářsky vysoce hodnotných. Důvodem k jejich zakládání je udržení genofondu nejcennějších populací lesních dřevin a po dosažení dospělosti produkce semen. Semenné porosty byly zakládány pro všechny hlavní druhy lesních dřevin zejména v 80. a 90. letech minulého století. Přes některé připomínky k účelu semenných porostů (K. Kaňák: Genetické aspekty zakládání semenných porostů) to jsou postupy, které se používají k záchraně geneticky cenných a ohrožených populací lesních dřevin umělou cestou a při šlechtění lesních dřevin.

V informacích uvedených ve Zprávě lesnického výzkumu č. 1/2002 uvádí Jaroslav Rambousek z VÚLHM Uherské Hradiště výměru založených semenných porostů k 30. 11. 2001 3 553,46 ha. Z této plochy bylo sadbou založeno 2 560,55 ha, tj. 72,1 %, přirozenou obnovou 987,78 ha, tj. 27,8 %, a vegetativním způsobem 5,13 ha, tj. 0,1 %.

Z celkové výměry semenných porostů 3 553,46 ha bylo založeno 3 086,04 ha porostů jehličnatých dřevin (86,9 %) a 467,42 ha listnatých dřevin (13,1 %).

Výhodou založených semenných porostů měly být zejména spolehlivé informace o původu založeného semenného porostu. Semenné porosty měly svoje specifická evidenční čísla a označení, např. SP/A/BK/208/10/3/PI, rok založení a výměru. V době založení semenných porostů byla identifikace mateřského porostu velmi jednoduchá z protokolu o založení semenného porostu.

Proces zakládání semenných porostů byl ukončen restitucemi a transformací státních lesů. Řada vlastníků neobdržela v době předání majetku od povinných osob patřičné informace o založených semenných porostech – nebyly předány protokoly o založení semenných porostů ani výpisy ze všeobecné části LHP s evidenčními čísly semenných porostů.

S odstupem času se projevuje zcela zřetelný pokles výměry uznaných porostů třídy A a B (dříve kategorie A a B) jako geneticky a hospodářsky vysoce hodnotných porostů určených k reprodukci, a naopak nárůst tzv. identifikovaných zdrojů jako nejnižšího stupně uznaných porostů určených k získávání reprodukčního materiálu. Uvedený nepříznivý stav dokumentuje tabulka.

Zkušenosti z praxe

Vraťme se zpět k dříve založeným semenným porostům. K 30. 11. 2001 bylo založeno 3 553,46 ha semenných porostů, to představuje 33,2 % současných uznaných zdrojů třídy A (stav k 31. 12. 2008). Tento genetický potenciál leží do dnešní doby zcela nevyužitý a neevidovaný (neexistuje centrální evidence). Vlastník tudíž neví, že se jedná o semenné porosty, a po dosažení požadovaného věku při uznávacím řízení uvádí původ neznámý – neznámá oblast provenience. Pokud by vlastník získal potřebné informace o semenném porostu, je původ známý (autochtonní) – tyto informace zvyšují genetickou hodnotu semenného porostu.

Na mém bývalém pracovišti Lesní správa Orlík nad Vltavou jsme ve starém LHP (platnost 1991–2000) našli evidenční čísla založených semenných porostů, z toho dva semenné porosty douglasky tisolisté vzniklé přirozenou obnovou „in situ“ (na místě) a dva semenné porosty buku lesního založené umělou obnovou v roce 1988 o celkové výměře 1,79 ha. Právě pátrání po původu mateřského porostu těchto dvou semenných porostů buku lesního jsou podnětem k napsání tohoto článku. Naší základní myšlenkou byla identifikace mateřského lesního porostu, ze kterého bylo získáno osivo k vypěstování sazenic pro založení semenného porostu a ověření a potvrzení tohoto původu pomocí izoenzymových analýz. Podle výsledků ověření původu jsme chtěli rozhodnout, zda tyto semenné porosty buku lesního dále evidovat jako zdroje reprodukčního materiálu v budoucnosti, nebo tyto porosty z evidence vyřadit.

Právě při identifikaci původního mateřského porostu jsme se setkali s velmi vážným evidenčním problémem. Podle sdělení ÚHÚL Brandýs nad Labem, organizační složky státu a organizací pověřenou ústřední evidencí uznaných zdrojů, nebyly v ústřední evidenci ERMA nalezeny uznané jednotky, ze kterých byly tyto semenné porosty buku lesního založeny. Bylo nám doporučeno kontaktovat VÚLHM, výzkumnou stanici Kunovice nebo nástupnický orgán veřejné správy bývalého okresu Písek, kde by mělo být uloženo rozhodnutí o uznání zdroje s tehdejší identifikací mateřského porostu. Dotazem na vzniklé obce s rozšířenou působností jsme také neuspěli.

Výsledky dotazů ukázaly důsledky legislativních a organizačních změn na možnosti identifikace původu semenných porostů.

Stát, v tomto případě prezentovaný ústředním orgánem veřejné správy Ministerstvem zemědělství ČR, na jedné straně ukládá velmi přísné povinnosti a požadavky vlastníkům lesa z hlediska genetické kvality a používání reprodukčního materiálu lesních dřevin a na druhé straně odmítne 3 553,46 ha založených semenných porostů z geneticky a hospodářsky vysoce hodnotných porostů. Tuto nepříznivou situaci ještě zhoršuje faktor času, neboť řada pracovníků VÚLHM, lesního provozu a veřejné správy, kteří se podíleli na zakládání semenných porostů, nemusí být již k dispozici a s postupem času nemusí být již k dispozici ani mateřské porosty, ze kterých se získával reprodukční materiál, a tím se ztratí možnost ověření původu semenného porostu pomocí izoenzymových analýz. U semenných porostů vzniklých z přirozené obnovy je podle mého názoru situace ještě nepříznivější, neboť postup obnovy a odstranění mateřského porostu spolu s uvolněním následného přirozeného zmlazení je rychlejší.

Návrhy řešení

V předcházející části článku jsem popsal současný stav založených semenných porostů, jejich genetickou hodnotu a problémy s evidencí. Článek by nebyl zcela úplný bez možnosti řešení vzniklé situace. Zcela prioritní a zřetelný musí být postoj Ministerstva zemědělství ČR k založeným semenným porostům z porostů geneticky a hospodářsky vysoce hodnotných kategorie A (třídy A) o výměře 3 553,46 ha. Součástí tohoto postoje a rozhodnutí MZe ČR je nutná evidence semenných porostů v oblastních plánech rozvoje lesů jako základního podkladu pro vyhotovení LHP a LHO. Velmi těžko si představuji zcela odmítavý postoj MZe ČR s tím, že je to záležitost vlastníků lesa a legislativních problémů spojených se vstupem do EU.

Právě tento postoj ústředního orgánu veřejné správy považuji za rozhodující a klíčový. Dalším krokem by bylo zadání pro ÚHÚL Brandýs nad Labem a jeho jednotlivé pobočky zajistit původní evidenci semenných porostů, identifikovat původní jednotky prostorového rozdělení lesa mateřských porostů, tyto jednotky aktualizovat na současné jednotky prostorového rozdělení lesa a identifikovat současné vlastníky těchto porostů s předáním všech potřebných podkladů o původu. Práce pro ÚHÚL jako stvořená a smysluplná. Pro současné vlastníky semenných porostů to znamená rozšíření a zvýšení genetické hodnoty lesních porostů.

Je tedy nutné využít lesnické a odborné instituce, zejména možností SVOL při jednání s MZe ČR k vyřešení této nepříznivé situace.

Autor:

Ing. Karel Kovář

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Autor článku pracoval jako zástupce ředitele a vedoucí lesního provozu Lesní správy Orlík nad Vltavou, v současnosti je v důchodu. Působí jako externí učitel Pěstování lesů na VOŠL v Písku.