Navrhovaná opatření k záchraně a reprodukci genofondu lesních dřevin

Genofond lesních dřevin je soubor všech genů včetně cytoplazmatických faktorů dědičnosti lesních dřevin. Jedná se o genetické informace populací jednotlivých druhů, anebo populací všech druhů lesních dřevin v určitém ekosystému nebo územním celku. Ochrana a reprodukce genofondu lesních dřevin s cílem zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost v lesích probíhá buď v podmínkách in situ (tj. v místě původního výskytu genetických zdrojů lesních dřevin), nebo podmínkách ex situ (tj. mimo místo původního výskytu genetických zdrojů lesních dřevin). V praxi se jedná např. o genové základny, uznané porosty fenotypových tříd A a B, semenné sady, klonové archivy, ale také genové banky (banka osiva lesních dřevin, banka explantátů lesních dřevin).

Ochrana a reprodukce genofondu lesních dřevin, zejména ochrana a reprodukce ex situ, nabývá na stále větším významu též vzhledem k předpokládaným dopadům klimatických změn a antropogenní činnosti na lesní ekosystémy.

Mezinárodní závazky ČR

Povinnost chránit a reprodukovat genofond lesních dřevin vyplývá mimo jiné z mezinárodních závazků ČR, konkrétně z Úmluvy o biologické rozmanitosti v souladu se Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., o přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti dne 5. června 1992 v Rio de Janeiru (dále jen „Úmluva o biologické rozmanitosti“) a z rezolucí Ministerských konferencí o ochraně lesů v Evropě (Štrasburk 1990, Helsinky 1993, Lisabon 1998, Vídeň 2003 a Varšava 2007).

Úmluva o biologické rozmanitosti nám mimo jiné ukládá:

- v souladu se svými specifickými podmínkami a možnostmi vytvářet národní strategie, plány či programy pro ochranu a trvale udržitelné využívání biodiverzity,

- podporovat ochranu ekosystémů a přírod-ních stanovišť a udržovat životaschopné populace druhů v jejich přirozeném prostředí,

- vytvořit a udržovat zařízení na ochranu a výzkum rostlin, zvířat a mikroorganismů ex situ, především v zemi původu genetických zdrojů,

- přijmout opatření pro obnovu a záchranu ohrožených druhů a pro jejich opětovné vysazování na jejich přirozená stanoviště za příhodných podmínek.

Sekretariát Úmluvy o biologické rozmanitosti zveřejnil 10. května 2010 publikaci o globálním vyhodnocení stavu biodiverzity – 3. vydání globálního biodiverzitního výhledu (Global Biodiversity Outlook 3), kde je uvedeno, že společný globální cíl představitelů vlád a států ze Světového summitu o udržitelném rozvoji v Rio de Janeiru v roce 2002, kterého mělo být dosaženo v roce 2010, nebyl naplněn. Naopak, alarmující trendy v úbytku biologické rozmanitosti pokračují na všech úrovních – genové, druhové i ekosystémové.

V říjnu 2010 byla na konferenci Úmluvy o biologické rozmanitosti v Nagoji přijata nová mezinárodní smlouva – Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti (dále jen „Protokol ABS“), kterou hodlá ČR podepsat společně s ostatními členskými státy EU v první polovině roku 2011, stejně jako Evropská unie, která je samostatnou smluvní stranou Úmluvy o biologické rozmanitosti. Protokol ABS bude následně zapracován do evropské legislativy a poté se promítne i do legislativy národní.

Má ochrana a reprodukce genofondu lesních dřevin oporu v české legislativě?

Účelem zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), je dle § 1 tohoto zákona stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Dle § 29 lesního zákona se k umělé obnově lesa a k zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa používá semen nebo sazenic lesních dřevin ze stejné nebo odpovídající přírodní lesní oblasti a z odpovídající nadmořské výšky. V případě smrku ztepilého, borovice lesní a modřínu opadavého (dále jen „vybrané lesní dřeviny“) lze k umělé obnově lesa a zalesňování použít pouze reprodukční materiál pocházející ze zdrojů selektovaného, kvalifikovaného nebo testovaného reprodukčního materiálu.

Podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa stanovuje vyhláška č. 139/2004 Sb. Podle § 1 odst. 2 této vyhlášky, nelze-li krýt potřebu reprodukčního materiálu v rámci dané přírodní lesní oblasti (dále jen „PLO“), lze provádět jeho přenos způsobem stanoveným pro jednotlivé dřeviny v přílohách č. 1 až 5 s přípustným vertikálním posunem podle odst. 1. Stav „nelze-li krýt potřebu“, tedy nedostatek reprodukčního materiálu, může být zapříčiněn různými důvody. Pokud je důvodem nízká úroda semenného materiálu v dané PLO v předchozích letech, je důvod pochopitelný, avšak tuto situaci lze též řešit formou využití zásob semenného materiálu u těch dřevin, kde je možné osivo dlouhodobě skladovat. Dochází však i k tomu, že úroda je dobrá, ale není motivace osivo sbírat, nebo není dostatek uznaných zdrojů pro sběr reprodukčního materiálu, potažmo opět motivace tyto zdroje uznávat. V neposlední řadě je zde i lidský faktor, tedy volba odběratele sadebního materiálu, zda využít např. ekonomicky výhodnější nabídku (vzdálenost dodavatele, dostupnost a „univerzálnost použití“ reprodukčního materiálu), nebo z hlediska ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin vhodnější, ale mnohdy z různých příčin nedostupnější sadební materiál. K tomu, aby naši producenti sadebního materiálu (lesní školkaři) mohli uspokojit v dostatečné míře požadavky z řad odběratelů, je mimo jiné velmi důležité mít dostatek uznaných zdrojů kvalitního reprodukčního materiálu a tyto využívat pro sběr osiva.

Problematikou reprodukčního materiálu lesních dřevin se zabývá v české legislativě zejména zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňová-ní, a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 149/2003 Sb.“) a jeho prováděcí vyhláška č. 29/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Oba tyto předpisy se zabývají zejména podmínkami, za kterých lze uvádět reprodukční materiál lesních dřevin do oběhu, dále stanovují podmínky pro uznávání zdrojů reprodukčního materiálu, požadavky na kvalitu reprodukčního materiálu, podmínky pro vyhlašování a hospodaření v genových základnách, podmínky pro udělování licencí k uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin a působnost orgánů veřejné správy v oblasti nakládání s reprodukčním materiálem. Problematice ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin se však jak lesní zákon, tak i zákon č. 149/2003 Sb. dostatečně, lépe řečeno téměř vůbec, nevěnují. Absence řešení této problematiky je patrná i v Národním lesnickém programu II pro období do roku 2013.

Inspirace v zemědělství

Velmi inspirativní pro nás je forma, jakou je problematika ochrany a využívání genetických zdrojů řešena v zemědělství prostřednictvím Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, který předkládá ministerstvo zemědělství vždy na dobu 5 let. Tento program stanovuje ministerstvo mimo jiné zákonem č. 148/2003 Sb., o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, v jehož úvodních ustanoveních je uvedeno, že se tento zákon nevztahuje na genetické zdroje rostlin, které tvoří reprodukční materiál lesních dřevin, s odkazem na zákon č. 149/2003 Sb. Jak již bylo řečeno, zákon č. 149/2003 Sb. ovšem tuto problematiku, s výjimkou zmínky o genových základnách (§ 19), neřeší. Uvedený národní program je podporován ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly ministerstva zemědělství.

Zaslouží si snad genetické zdroje lesních dřevin méně pozornosti než genetické zdroje významné pro zemědělství?

Návrh řešení dané problematiky

K tomu, aby byly zachovány genetické zdroje lesních dřevin jako národní bohatství pro budoucí generace, je třeba jasně stanovit podmínky a postupy ochrany a reprodukce genetických zdrojů lesních dřevin v podmínkách ex situ a in situ formou předložení Národního programu ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin (dále jen „Národní program“). Rozsah a podmínky zařazení genetických zdrojů do Národního programu je nezbytné stanovit zákonem.

Odbor hospodářské úpravy a ochrany lesů ministerstva zemědělství předloží v souladu s plánem legislativních prací vlády v druhém pololetí tohoto roku návrh zákona o ochraně a reprodukci genofondu lesních dřevin a o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin, který by měl nahradit stávající zákon č. 149/2003 Sb. Jedna z částí zákona bude věnována řešení problematiky ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin. Zákon by měl vytvořit rámec pro formulování mimo jiné i Národního programu a podmínky pro zařazení do Národního programu. V dalších částech zákona budou řešeny dílčí náměty a připomínky vyplývající ze zkušeností praxe s dosavadní aplikací zákona č. 149/2003 Sb., z poznatků orgánů státní správy lesů na všech úrovních, orgánů vrchního státního dozoru, České inspekce životního prostředí, vědeckých a výzkumných institucí, zájmových sdružení a v neposlední řadě též ze zkušeností lesnického a školkařského provozu s cílem zlepšit efektivnost stávající právní úpravy, přispět k harmonizaci národní legislativy s předpisy EU a dále snížit administrativní zátěž dodavatelů a orgánů státní správy (ORP, kraje).

Národní program ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin

Národní program je soubor organizačních a věcných opatření k uchování a setrvalému využívání genetických zdrojů lesních dřevin. Navrhovaný Národní program obecně nezakládá žádné nové povinnosti vlastníkům lesa. Účast v Národním programu je dobrovolná, založená na základě žádosti vlastníka genetického zdroje. Jedním z cílů Národního programu je do budoucna zvýšit podíl geneticky hodnotného reprodukčního materiálu (a následně sazenic lesních dřevin), používaných pro obnovu lesů v ČR. Ochrana a zachování (konzervace) cenných ekotypů lesních dřevin má význam i při řešení nepředvídatelných situací, např. živelních pohrom a kalamit.

Pro účely realizace specifických opatření v rámci Národního programu pověří ministerstvo konkrétní instituce, které budou zajišťovat ochranu a reprodukci genetických zdrojů lesních dřevin v podmínkách ex situ v Národní bance osiva lesních dřevin a v Národní bance explantátů lesních dřevin. Součástí Národního programu budou i schválené metodiky, ve kterých budou uvedeny hlavní principy realizace Národního programu.

Koordinací Národního programu bude dle předpokladů pověřen Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. Mimo jiné proto, že využitím existujících databází o reprodukčním materiálu lesních dřevin (ERMA) lze minimalizovat administrativní náročnost nutných procesů jak na straně žadatele, tak na straně administrátorů.

Finanční prostředky na podporu Národního programu by měly být poskytovány, podobně jako v případě genetických zdrojů významných pro výživu a zemědělství, ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly minister-stva zemědělství. Podmínky pro poskytování a čerpání finančních podpor na ochranu a reprodukci genetických zdrojů lesních dřevin budou pro jednotlivé účastníky Národního programu a pověřené instituce stanoveny v zásadách, které každoročně pro tento účel vydá ministerstvo zemědělství. Návrh Národ-ního programu, který bude předložen společně s návrhem nové legislativy k diskusi široké odborné lesnické veřejnosti, bude vypracován v rámci pracovní skupiny sestavené z řady odborníků zabývajících se danou problematikou.

V rámci Národního programu jsou navrženy tyto oblasti podpory:

- Podpora obhospodařování genových základen;

- podpora uznaných zdrojů selektovaného reprodukčního materiálu, porostů fenotypové třídy A;

- podpora uznaných zdrojů selektovaného reprodukčního materiálu, porostů fenotypové třídy B;

- podpora uznaných zdrojů kvalifikovaného reprodukčního materiálu, semenných sadů a směsí klonů (podpora zakládání, podpora obhospodařování);

- podpora klonových archivů (podpora zakládání, podpora obhospodařování);

- Národní banka osiva lesních dřevin;

- Národní banka explantátů lesních dřevin.

Závěrem

O tom, že je potřeba řádně pečovat o genofond lesních dřevin, jistě nikdo z odborné lesnické veřejnosti nepochybuje. Pojmy typu „národní bohatství“ a „zachování pro budoucí generace“ možná někomu zní příliš virtuálně. Je na každém z nás, aby dle vlastních možností, v rámci platné legislativy, ale také dle vlastního svědomí a lesnické cti přiložil ruku k dílu, ať už při tvorbě zalesňovacích projektů, tak při přípravě podkladů pro vypracování návrhů lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov a v rámci těchto činností vytipování cenných ekotypů lesních dřevin, tak v oblasti uznávání zdrojů reprodukčního materiálu, výzkumu a vzdělá-vání, a v neposlední řadě též v oblasti produkce sadebního materiálu pro naše budoucí lesy. Doba, kdy každý hajný měl na svém lesním úseku vlastní školku, kde pěstoval sadební materiál z vlastních zdrojů a sazenice šly tzv. „ze země do země“ je dávno minulá.

Navrhované legislativní úpravy nejdou cestou navyšování povinností vlastníkům lesa „ze zákona“. Navrhované řešení je obecně dobrovolné, podpořené motivační složkou. Věřím, že návrhy změn v legislativě týkající se reprodukčního materiálu lesních dřevin a předlo-žení Národního programu významnou měrou k zachování a reprodukci genofondu lesních dřevin přispějí.

Autor:

Ing. Krnáčová Lada

Ministerstvo zemědělství

Odbor hospodářské úpravy a ochrany lesů

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.