Problematika černých skládek na pozemcích určených k plnění funkcí lesa

Skládky nejenže v lesích vznikají, ale v některých oblastech se dokonce i neustále obnovují. Lesy ve vlastnictví Lesů ČR jsou ideálním místem pro případné odkládání odpadů. Poskytují anonymitu a příležitost vlivem své velké rozlehlosti a prakticky nulovému zabezpečení. Původci si často neuvědomují, jaká rizika s sebou nedovolené ukládání odpadů v lesích přináší. Bohužel, ani řešení všech dopadů na životní prostředí není jednoduché a náklady na odstranění černé skládky jsou velmi často vynakládány jinými subjekty, než jsou původci. Legislativní rámec v tomto případě danou problematiku řeší jen do určité míry a i zde vyvstává otázka potřeby změny.

Odpovědnost za černou skládku

Vznik černé skládky mohou způsobit právnické osoby, fyzické osoby oprávněné k podnikání nebo fyzické osoby. V případě právnické osoby či fyzické osoby oprávněné k podnikání se jedná o správní delikt a u fyzické osoby (občan) hovoříme o přestupku. Ovšem zjištění původce odpadu, a tudíž zakladatele černé skládky, je v mnohých případech velmi těžké. Současný zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů nezakládá odpovědnost vlastníka pozemku za odpad, který je na něm uložen, pokud tento vlastník není původcem nebo vlastníkem nashromážděného odpadu.

Z platného zákona o odpadech připadá odpovědnost za nakládání s odpady pouze původci odpadů nebo osobě oprávněné k nakládání s odpady. Původcem odpadu je právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů.

Ekologicko-právní odpovědnost

Ekologicko-právní odpovědnost zahrnuje odpovědnost deliktní, která obsahuje subkategorie odpovědnost trestněprávní a odpověd-nost administrativní (správní delikty) a dále odpovědnost za ztráty na životním prostředí. Odpovědnost za ztráty na životním prostředí se dále člení na odpovědnost za škodu a odpovědnost za ekologickou újmu, což je řešeno v novém zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů.

Obecné znění odpovědnosti za škody v soukromoprávním systému je upraveno v zákoně č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 415 občanského zákoníku je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, na přírodě a životním prostředí. Rozsah náhrady škody je dle občanského zákoníku velmi omezený a hradí se pouze skutečná škoda na životním prostředí a to, co poškozenému ušlo. Určitý typ škod na životním prostředí, odpovídající zejména mimoprodukčním funkcím, ovšem nelze prokazovat jako poškození věci a jejich náhradu občanský zákoník nepřiznává.

Definice ekologické újmy je obsažena v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí v § 10, a ta zní: „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“. Tato definice mnohem komplexněji pojímá ztrátu na životním prostředí. Ekologická újma tak vzniká z legální i nelegální lidské činnosti na všech složkách životního prostředí. V lesním ekosystému může ekologická újma ohrozit různé funkce lesního prostředí, ať už se jedná o funkce produkční nebo mimoprodukční. To znamená, že ekologická újma se může projevit na složkách životního prostředí či funkcích lesního ekosystému, které přímo nejsou předmětem vlastnického práva. Ekologická újma se v České republice uplatňuje spíše v imateriální rovině a vzniká na složkách životního prostředí, které nejsou či nemohou být věcmi a nejsou předmětem vlastnictví.

Ekologická újma je velmi těžce vyčíslitelná a finanční kompenzace velmi problematická. I napravitelnost ekologické újmy je svým způsobem obtížná. V případě ekologické újmy, jakou bezesporu černá skládka v lesním ekosystému je, je nejúčelnějším prostředkem uvedení do původního stavu neboli naturální restituce. Jedná se tedy o reparační funkci odpovědnosti za ekologickou újmu, kdy dochází k nápravě ekologické újmy způsobené protiprávním jednáním, obnovením původních funkcí lesního ekosystému nebo jeho části. Funkce kompenzační je v tomto případě značně limitující. Pokud bychom měli vyčíslit v penězích ekologickou újmu, pak určitým způsobem by mohlo být vyčíslení nákladů na uvedení do původního stavu.

Oprávněným subjektem k uplatnění nápravy ekologické újmy je stát prostřednictvím svých orgánů veřejné správy, nikoliv vlastník. Stát je vázán, mimo jiné, Ústavou České republiky, která jej zavazuje k ochraně životního prostředí. Plnou odpovědnost za stav životního prostředí a jeho ochranu může převzít pouze stát, neboť on jediný má nástroje k zajištění právní ochrany životního prostředí.

Předpoklady vzniku odpovědnosti za ekologickou újmu jsou uvedeny v zákoně o životním prostředí. Prvním předpokladem je jednání ve formě poškozování životního prostředí nebo jiné protiprávní jednání. Na to navazuje způsobení vzniku ekologické újmy jako následek jednání a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a způsobením ekologické újmy jako škodlivého následku je třetím předpokladem pro uplatnění právní odpovědnosti za ztráty na životním prostředí.

Sanace černé skládky v lesích

Lesní ekosystém plní řadu důležitých funkcí, které jsou antropogenní činností narušovány. Vznik nelegálních skládek v lesích s sebou nese řadu negativních faktorů ohrožujících hlavně životní prostředí, faunu a flóru. Sanační proces sestává z několika fází: fáze průzkumná, fáze definování potencionálního nebezpečí, fáze rozhodovací, fáze realizace sanačních opatření, fáze post-realizační.

Sanační proces vychází z druhu odpadu, který je na skládce uložen, zda se jedná o nebezpečný odpad nebo o ostatní odpad. V tělu skládky probíhají fyzikální, chemické i biologické procesy, které mohou měnit charakter odpadů při dlouhodobějším uložení. Hlavním fyzikálním činitelem je voda, která promývá odpad a jako výluh se dostává do lesní půdy. Chemické procesy obsahují kyslík, organické kyseliny a oxid uhličitý. Biologické procesy probíhají nejprve aerobním rozkladem tuhého odpadu s oxidem uhličitým, vodou a dusitany. Následuje anaerobní rozklad mikroorganismy, které produkují těkavé organické látky a oxid uhličitý. To má za příčinu nízkou hodnotu pH (4–5), vysokou produkci těkavých kyselin, vysoký chemický požadavek na kyslík, vysokou vodivost a nízkou produkci metanu. V poslední fázi chemického rozkladu produkují bakterie metan a oxid uhličitý. I z těchto důvodů je nepovolená skládka v lesním prostředí ohrožením pro přímé okolí.

Po objevení černé skládky v lese je nutné si daný prostor zmapovat a podrobně prozkoumat. Je třeba hlavně zjistit, o jaký druh odpadu se jedná, v jaké lokalitě se nachází (zvláště chráněná území, ochranná pásma vodních zdrojů apod.) a jaká je přístupnost terénu. Po vyhodnocení všech faktorů ovlivňujících okolní prostředí a stanovení si kritéria hodnocení možných rizik je možné přejít k samotné realizaci odstranění černé skládky. V praxi se realizace sanačního procesu provádí odvozem nashromážděného odpadu a předáním odpadu oprávněné osobě, která je oprávněná k nakládání s odpady. V ideálním případě by odpad z černé skládky měl být přetříděn tak, aby byl oddělen nebezpečný odpad od odpadu ostatního. Při odklízení odpadu je nutné dbát na správnou techniku, aby se co nejvíce eliminovalo poškození lesního ekosystému. Následuje rekultivace a monitoring místa po odstranění odpadu.

Evidence černých skládek – statistické zpracování

Statistické šetření vychází z podkladu Evidence černých skládek v letech 2007, 2008 a 2009 poskytnutých Lesy ČR, s.p. Pracuje se s údaji krajských ředitelství Frýdek-Místek, Šumperk, Zlín, Brno, Jihlava, Choceň, Brandýs nad Labem, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Teplice, Liberec, Hradec Králové, dále s údaji lesních závodů Židlochovice, Boubín, Konopiště, Kladská, Dobříš a správa toků – oblast povodí Ohře.

Z Evidence černých skládek jsou použity informace o celkovém množství odpadu v metrech krychlových, odstraněný odpad v metrech čtverečných z celkové plochy, kterou pokrývá černá skládka a související náklady Lesů ČR, s.p., na odstranění nepovolených skládek.

Ke statistickému šetření dané problematiky byla zvolena analýza časových řad.

Průměrné množství nashromážděného odpadu od roku 2007 do roku 2009 na nelegálních skládkách v lesích je 7 743,247 m3. V roce 2008 se množství odpadu (m3) výrazně snížilo oproti předchozímu roku, stejně tak v roce 2009 došlo oproti roku 2008 ke snížení objemu odpadu – průměrné meziroční snížení je 2 576,094 m3. V procentuálním vyjádření se v roce 2008 snížilo množství odpadu na nelegálních skládkách oproti předchozímu roku o 51,8 % a o další rok později se snížilo množství odpadu o 22,1 %. Průměrná relativní roční změna je 38,8 %.

Průměrná plocha odstraněných odpadů z celkové průměrné plochy 70 131,7 m2 všech nashromážděných odpadů na nelegálních skládkách v lesích činí 34 353,03 m2. Ze statistického zpracování dat je patrné, že od roku 2007 do roku 2009 se plošně odstraňování odpadu snižuje – meziročně průměrně o 5 842,4 m2. V procentuálním vyjádření se plošné odstranění odpadu meziročně snížilo v roce 2008 o 45,3 % oproti předchozímu roku a v roce 2009 to bylo o 44,4 %. Průměrná relativní roční změna je 44,8 %.

Průměrné náklady vynaložené na odstranění odpadů z nelegálních skládek v lesích činí 1 925 438,78 Kč. Vynaložené náklady se meziročně zvyšují – průměrný absolutní přírůstek je 170 259,03 Kč. V roce 2008 se oproti roku 2007 náklady zvýšily o 10,9 % a v roce 2009 to bylo o 28,6 %. Průměrný růst nákladů činí 19,4 %.

Vzhledem k existenci evidence černých skládek jen za poslední tři roky (tedy nedostatečnému počtu údajů) není možné z vypočíta-né druhé absolutní diference určit zrychlení či zpomalení změny nashromážděného množství odpadu v m3, plošného odstranění odpadu a nákladů na odstranění odpadu z nelegálních skládek v lesích.

Shrnutí

Nepovolené skládky na pozemcích určených k plnění funkcí lesa jsou nelichotivou vizitkou naší společnosti. Legislativní úprava problematiky nedovoleného nakládání s odpa-dy v lesích je do určité míry velmi limitující. Odpovědnost za legální nakládání s odpadem má původce. Pokud není původce znám a ani Policie ČR jej nevypátrá, pak odpovědnost v rámci obecné odpovědnosti a odpovědnosti za ekologickou újmu přechází na stát. V konkrétních případech černé skládky ve státních lesích  odstraňují Lesy ČR, s.p., na vlastní náklady s ojedinělou pomocí dotčených obcí. V lesích v soukromém vlastnictví nemá vlastník pozemku žádnou odpovědnost za uložené odpady na černých skládkách, pokud není vlastníkem nebo původcem tohoto odpadu. Při odstraňování nepovolené skládky se odpad odveze a předá oprávněné osobě k nakládání s odpady.

Statistické šetření ukázalo, že černých skládek v lesích je stále velmi mnoho a z celko-vého plošného nelegálního shromáždění odpadů v lesích je odstraněna zhruba polovina a od roku 2007 do roku 2009 se plošné odstraňování odpadu snižuje. Na druhou stranu se ale snižuje i celkové množství odpadu, které je v lesích v určitém roce nashromážděno na nelegálních skládkách. Avšak náklady na odstranění černé skládky se od roku 2007 do 2009 naopak zvyšují.

Autorka:

Ing. Mgr. Aneta Fechtnerová

Česká zemědělská univerzita v Praze

Fakulta lesnická a dřevařská

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.