Dřevěná kniha versus dřevěné průměrky?

Jak zjišťovat porostní zásoby

Vzhledem k tomu, že se průměrkami opravdu léta zabývám, je evidentní, že já sám považuji měření dříví za důležitou součást ekonomiky lesních majetků. A za jedinou možnou cestu vpřed považuji tu digitální. Jak v případě stojícího, tak i ležícího dříví. Otázku, jak zjišťovat porostní zásoby, bych ale posunul. Chceme-li průměrkovat, je třeba nejprve definovat: „co“ a „kdy“, a pak teprve hledat nejlepší způsob „jak“. Začnu-li od konce, pak na otázku „jak?“ bych nejspíš odpověděl: Efektivně! Tedy rychle, přesně a co nejlevněji. Sáhl bych tudíž po elektronice, jakkoliv nejsou její pořizovací náklady zanedbatelné. Ale jsem si vědom, že záleží na mnoha okolnostech a pro někoho to nejefektivnějším řešením být nemusí.

Digitální efektivnost

Nicméně digitální technologie pojem efektivnost trochu posunuly. Vedle umožnění práce samostatnému měřiči, vyšší přesnosti, pohodlí a rychlosti při následných výpočtech, přinesly totiž především změnu v nabídce struktury pořizovaných dat. Do datových souborů se kromě dřeviny a tloušťky obvykle vkládají i změřené výšky, kvalitativní parametry jednotlivých kmenů nebo další relevantní informace, např. odhadované podíly důležitých sortimentů či vad. Ty totiž mnohdy ovlivňují hodnotu měřeného porostu více než celkový objem. Registrační průměrky dále umožnily rozvoj statistických reprezentativních metod, okamžité zpracování a kontroly spolehlivosti pořizovaných dat. To vše digitální data posunuje na zcela jinou úroveň než při průměrkování „tradičním“. Čas strávený v lese to zásadním způsobem nezvyšuje, při využití metody reprezentativních ploch spíše naopak, ale informační potenciál pořízených dat je mnohem vyšší. A výsledky jsou obvykle měřičům k dispozici hned po doměření daného porostu, (vy)těženého dříví na lokalitě P i po „vzorkování“ skládky na OM.

Vyšší nároky na provozní personál

Relativně vyšší nároky ovšem tento přístup klade na provozní personál a jeho organizaci. Pro dosažení odpovídající přesnosti výsledků je totiž nezbytné postupovat metodicky správně a nepodceňovat ani přesná měření dostatečného počtu vzorníků pro výpočet vyrovnaných porostních výšek, následných objemů či podílu jednotlivých sortimentů. Investice do vybavení by měly být komplexní a jejich nedílnou součástí by tudíž mělo být i řádné proškolení a (hlavně) zajištění odpovídající motivace personálu. A ovšem funkční systém pro zpracování a využívání takto přesně pořízených dat. Od úrovně toho, kdo je pořídil, až po příslušné specialisty či vyšší management.

U větších společností, kde se jedná o měření značného rozsahu a většího počtu nasazených měřičů, je pak obvyklé, že se pořízená data shromažďují a sdílejí prostřednictvím moderních databázových serverů. To umožňuje centralizovanou evidenci i zpracovávání dat, obchodní či finanční analýzy změřených porostů ještě před jejich mýcením i evidenci a kontrolu parametrů dříví v průběhu těžby či obchodních transakcí.

Autor předchozího článku porovnával náklady na 1 ha konkrétního, digitálně průměrkovaného porostu a porovnával je s průměrkováním tradičním, analogovým. Jeho postup i závěry respektuji, k číslům uvedeným u mého jména jen podotknu, že byla zřejmě míněna v trochu jiných souvislostech či kontextu. Účelnějším se mi ale jeví pohlížet na průměrkování spíše jako na službu, jejíž cenu určuje nabídka a poptávka. Tedy třeba jako na výlohy spojené s pořízením informací, jejichž hodnotu dokážeme kvantifikovat. Tedy jako cenu, kterou za ně někomu zaplatíme nebo jako na náklady, vynaložené na jejich pořízení vlastními zaměstnanci, nějak k tomu vybavenými. Tak trochu provokativní název tohoto příspěvku mne napadl poté, co jsem si vybavil přílohu Dřevěné knihy, nazvanou Mechanismus kontroly měření a příjmu dříví u LČR. Ne vše tam uvedené si umím představit, jak bude  fungovat v praxi, ale řadu věcí ano. Co si ovšem představit nedokážu, je způsob, jak všechna uvedená opatření provozně realizovat bez využití digitálních technologií a elektroniky. Přinejmenším bez fatálního dopadu na produktivitu práce.

Co, kdy a jak měřit a za kolik

Bez ohledu na vlastnictví lesa nebo způsoby prodeje jsou zásady „co“ a „kdy“ měřit už léta obdobné, modernizují se jen nástroje. Přetrvává tudíž trend měřit tehdy, když potřebuji relevantní informace. Naplno (přesně a pracně) měřit ty porosty nebo dříví, kde jde o konkrétní tržby, když se jedná o zisk nebo ztrátu, při rozhodování o tom, zda těžit či netěžit, zda koupit či prodat... a za kolik. Průměrkování (naplno) většího rozsahu porostů pro potřeby zpracování LHP, tedy tam, kde plánujeme těžit (někdy) v průběhu budoucího decennia, lze v tomto smyslu považovat za spíše neefektivní. I když data pořídíme celkem levně. Naproti tomu rychlé a přesné změření části porostu určeného k aktuální těžbě, tedy přesné podklady pro vysoce kvalifikovaný odhad jeho hodnoty, provedený před tím, než do něj pustím harvestor nebo partu dřevařů s traktorem, může být velmi efektivní i za vysoký „expresní“ příplatek. V prvním případě (LHP) bych tudíž raději využil předností statistických reprezentativních metod a pomocí kruhových zkusných ploch nebo ještě rychlejších transektů se dopracoval přiměřeně přesných informací. Takto získaná exaktní data budou dostatečně přesně vypovídat o celkových zásobách porostů o i jejich strukturálních parametrech, např. potenciální sortimentní skladbě. A pořídíme je za cenu výrazně nižší, než při svěrkování naplno. Problémem je spíše to, že naše současné LHP takovouto datovou eventualitu zatím neumějí využívat.

Kam směřuje vývoj

Modernizace elektronických průměrek spočívá v posledních letech především v dalším zvyšování komfortu obsluhy, funkčním propojování více přístrojů a ve stále důslednějším zapojování exaktně zjištěných dat do systémů pro řízení společnosti. Moderní průměrky jsou vlastně spíše odolným kapesním terminálem s možností připojení řady adaptérů, z nichž stupnice – analogová, nebo nově i laserová – je jen jednou z alternativ. Obsluha může tudíž po skončení měření stojících stromů či provedené těžby pomocí téhož přístroje několik dalších porostů relaskopovat (s využitím adaptéru a interního SW pro příslušné výpočty a přepočty), evidovat čárové kódy na skládce cenných sortimentů nebo pomocí GPS adaptéru zaměřit hranice sečí či souřadnice zkusných ploch. Bezdrátový přenos měřených výšek do datového souboru, stejně jako vyznačovací adaptér s barvou, už nejsou žádnou novinkou, spíše samozřejmostí.

Možná ještě větší využití než při měření stojícího nebo ležícího dříví mají, zejména v severských zemích, průměrky u harvestorů. Jejich operátorům slouží k rychlým a přesným přenosům tvarových parametrů kmenů do palubních počítačů. Výrazně se tím zefektivňuje povinná kalibrační procedura, která zamezuje chybám nebo nežádoucím manipulacím. Pro rychlé pořizování „kalibračních“ souborů jsou dnes nejmodernější průměrky stále častěji vybavovány i připojenými elektronickými pásmy, které celou operaci ještě zefektivňují.

Elektronické průměrky u nás stále chápány jako něco, k čemu naše lesnictví zatím nedozrálo, nebo jako drahá hračka, kterou si nemohou dovolit. Pravda je v tom, že se bez nich skutečně obejít lze. Jinak tomu možná bude u nastupující generace. Ta využívá běžné komunikační nástroje dnešní „digitální“ doby s takovou samozřejmostí, až nás to někdy přivádí do rozpaků. Vzájemně se informuje o všem možném prostřednictvím e-mailů, SMS a dalších technických vymožeností, o nichž se nejen našim rodičům, ale ani nám samotným ještě před několika lety nesnilo. Vysvětlovat jim proto principy „klasického“ průměrkování mi dnes připadá daleko složitější, než prezentovat jim jeho digitální alternativy. A ztrácet před nimi respekt tvrzením, že takhle se to přece dělalo vždycky, mi přijde stejně pošetilé, jako hájit sekery a břichatky proti harvestorům. Je jim totiž zřejmé, že pokud dnes do lesa vjíždějí špičkové technologie, které dokážou v řádu hodin vytěžit a odvézt dříví za statisíce korun, počítat a evidovat jeho množství na papírových manuálech se stovkami či tisíci přeškrtaných čárek nejspíš nemá moc velkou šanci na úspěch.

Autor: Ing. Vilém Urbánek

KHÚL FLD ČZU v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor