Náš zákazník není náš pán

Lesnictví je řízeno trhem?

Vznik lesnictví byl reakcí na stav, kdy přírodní lesy nebyly schopné pokrýt poptávku po dříví, rozsah těžeb předstihl schopnost jejich samovolné obnovy a lesům hrozil zánik, což by pro společnost na tehdejším stupni vývoje, téměř zcela závislou na dříví, znamenalo kolaps. Cílem lesnictví bylo pokrýt poptávku po dříví co do množství, dřevin i sortimentů, a tak naši předkové přijali výzvu, kterou před nimi nikdo neřešil: vytvořit umělé lesní ekosystémy – hospodářské lesy, které jsou ve své podstatě nestabilní, a jejichž nestabilita roste s věkem. Proto museli vypracovat i systémy pěstování lesů a metody jejich ochrany. Díky našim předchůdcům hospodářské lesy stále uspokojují požadavky společnosti na dříví, ale slábnoucí orientace na trh může vést k tomu, že tomu tak dlouho nebude.

Jsou monokultury smrku nezbytné?

Odlišnost dřevinné skladby hospodářských lesů od přírodních neznamená automaticky nezbytnost smrkových monokultur, a z násle-dujícího grafu je zřejmé, že v ČR je převládání smrkových monokultur jen mýtem, ale zato silně zakořeněným v laické veřejnosti, které po mediální masáži smrkové porosty vadí, ale nevadí jí porosty borové, a už vůbec ne porosty buku, přestože i jeho čisté porosty jsou poměrně četné.

V 50. letech minulého století byla druhová skladba hospodářských lesů označena za příčinu vysokého podílu nahodilých těžeb, a od té doby je měněna ve prospěch listnatých dřevin. Zatímco v roce 1950 bylo zastoupení jehličnanů 85,8 % a do roku 2009 kleslo na 74,12 % (o 11,68 %), podíl listnáčů se za stejné období zvýšil z 12,5 % na 24,83 % (o 12,33 %). Přestože se zastoupení listnáčů zdvojnásobilo (!), nahodilé těžby se následkem ani tak zásadní změny druhové skladby nesnížily, ale naopak vzrostly téměř dvojnásobně, což signalizuje, že je vliv druhové skladby na objem nahodilých těžeb přeceňován, a naopak je podceňován vliv jiných faktorů. Proto bylo asi jako důvod pro pokračování ve změnách druhové skladby doplněno zlepšování biodiverzity.

Můžeme se vrátit k původní dřevinné skladbě lesů?

Počátkem novověku obývalo Zemi 0,5 mld. lidí, dnes 6 mld., do roku 2100 se očekává přes 10 mld., a i kdyby spotřeba dříví na obyvatele planety a den stagnovala (nyní je cca 1 kg), znamená to dvacetinásobné zvýšení poptávky po dříví. Přitom již v 10. století bylo zjevné, že přírodní lesy nejsou schopné krýt ani tehdejší poptávku. Návrat k původní dřevinné skladbě a neobhospodařování lesů by znamenal potřebu 20 zeměkoulí! K dispozici máme jedinou, a proto musí lesníci nadále řešit problémy umělých ekosystémů – hospodářských lesů, produktivnějších než přírodní, kompromisně ekologicky stabilních, složených jen z určitých dřevin, a s prostorovou a časovou úpravou zajišťující trvalost a vyrovnanost produkce.

Když se změna druhové skladby neprojevila poklesem nahodilých těžeb, projevila se někde?

Obmýtní doba u některých listnatých dřevin značně přesahuje 100 let, a protože výrazné změny druhové skladby probíhají „teprve“ 60 let, vstupují zatím do produkce jen předmýtní porosty, což se projevuje jen pozvolným nárůstem listnatých těžeb. Protože je nárůst objemu jehličnatých těžeb výrazně rychlejší, zůstává trend nárůstu listnatých těžeb skryt. Nedoceněn je ale vliv změn druhové skladby na budoucí odbyt dříví. Chybná je úvaha, že když v blízké budoucnosti nabídne české lesní hospodářství listnáče místo jehličnanů, že se s tím zpracovatelé dříví „budou muset vyrovnat“. To by snad mohlo fungovat v řízené ekonomice, při uzavřeném trhu, systému bilančních gescí a merkantilismu, ale na globálním trhu platí diktát odběratele.

Nárůst listnatých těžeb je tak pomalý, že při výrazně rychlejším růstu těžeb jehličnatých se absolutní zvýšení dodávek listnatého dříví na trhu vstřebává, a procentický podíl listnatého dříví na celkových dodávkách dokonce klesá. V roce 1946 byl objem listnatých těžeb 760 tis. m3, koncem 60. let kolem 1 mil. m3, a až po roku 2000 se zvýšil na 1,5 mil. m3. Relativní podíl listnatého dříví na dodávkách celkem se pohyboval v rozpětí 6,5 až 12,5 % s tím, že průměrná hodnota nedosahuje ani 10 %, s trendem snížení na 9,5 %.

Nezájem o listnaté dříví se projevuje i jeho přesunem do sortimentů nižší kvality a ceny. Zatímco v roce 1956 byl podíl listnaté kulatiny na dodávkách listnatého dříví 45,6 %, a v roce 1967 dokonce 50,6 %, pak v roce 2008 jen 32,4 % a v roce 2009 se následkem snížení jehličnatých těžeb zvýšil na 35,7 %. U vlákninového dříví a dříví pro průmyslové zpracování byl v roce 1995 podíl 52,6 %, v roce 2008 30,2 % a v roce 2009 jen 24,8 %. Enormně roste podíl listnatého paliva, který byl v roce 1986 16,6 %, v roce 2008 36,2 % a v roce 2009 39,5 %. Tím se podíl palivového dříví na dodávkách celkem zvýšil od roku 1981 do roku 2009 z 6 na 8 %, při stagnujícím podílu jehličnatého paliva na dodávkách na úrovni cca 6 %.

Protože princip samofinancování lesního hospodářství zůstane nepochybně zachován, znamená růst listnatých těžeb při snižování zpeněžení listnatých sortimentů, že snižování zastoupení jehličnatých dřevin v porostech není ve svých důsledcích nejlepším marketingovým činem. Rostoucí podíl listnatých dřevin nesnižuje jen tržby za dříví (objem produkce i zpeněžení dříví zůstávají za jehličnany) a nekomplikuje jen perspektivu odbytu dříví, ale protože je pěstování listnáčů pracnější a nákladnější než jehličnanů, vytváří to do budoucna i předpoklad velmi obtížně řešitelných ekonomických problémů celého resortu.

Nemohou zpracovatelé dříví zaměnit jehličnaté dříví listnatým?

Tato úvaha není příliš nadějná, protože obrazně řečeno, z bukové kulatiny nelze nařezat smrková prkna. Jinak řečeno, vysoký zájem o jehličnaté dříví je logický vzhledem k univerzálnosti jeho použití a technologic-kým důvodům zpracovatelů dřeva. Pro informaci je vhodné uvést, že největší pilařské provozy v ČR řežou jen smrk (a to jen některých dimenzí) a že v ČR se dlouhodobě spotřebovává listnaté kulatiny (včetně importu exotických dřevin) 8 % spotřeby jehličnaté kulatiny (v roce 2009 jen 6 %); listnatého řeziva (včetně řeziva z exotických dřevin) 12 % spotřeby jehličnatého řeziva; a listnaté vlákniny 12 % (v roce 2009 jen 8 %) spotřeby jehličnaté vlákniny. Podíly relativně slušně placených sortimentů rychle klesají (tendence je u listnaté kulatiny pod 7 %, a u listnaté vlákniny pod 10 %), a čím dál vyšší podíl listnatého dříví se prodává k energetickému využití (s nižší prodejní cenou). Ekonomická efektivita pěstování listnáčů tak neustále klesá.

Rostoucí poptávka po jehličnatém dříví odráží reálné rozložení poptávky na trhu, a pokud požadované sortimenty jehličnatého dříví nenabídne vlastník českého lesa, udělá to vlastník lesa odjinud. Co se stane, když český lesník neprodá produkci dříví a lesnictví ztratí schopnost samofinancování? Protože se zatím v obchodu dřívím změny druhové skladby výrazně neprojevily, zdá se být otázka nepatřičná. Tato nepatřičnost ale skončí, až zvýšený plošný podíl listnáčů dosáhne mýtního věku.

Je ve světě situace podobná?

Českým lesníkům může posloužit k zamyšlení informace z inventarizace lesů USA z roku 2010, že „se zastoupení listnáčů za posledních 50 let více než zdvojnásobilo, zatímco jejich těžby zůstávají hluboko pod přírůstem. Přestárlé listnaté porosty proto nejsou obnovovány a jejich zdravotní stav a stabilita se následkem toho zhoršují, což ve svých důsledcích ohrožuje udržitelnost lesního hospodářství.“ Cestu z tohoto začarovaného kruhu hodlají američtí lesníci řešit, ale zatím neví jak.

Nesporně zajímavé je, že přestože měl pokles spotřeby listnatého řeziva v jednotlivých regionech UNECE odlišnou dynamiku, nakonec ve všech třech regionech klesla za poslední čtyři roky spotřeba téměř shodně o cca 25 % oproti předkrizovému roku 2005.

V působnosti Evropské hospodářské komise (UNECE) klesla v roce 2009 produkce listnatého řeziva na 39,2 mil. m3 (o 5,9 %), ale při poklesu spotřeby na 38,5 mil. m3 (o 7,2 %), což znamenalo dalším rokem nárůst neprodaných zásob. Evropská produkce listnatého řeziva klesla v roce 2009 o 5,7 %, protože růst výroby v Rumunsku nepokryl propad ve Francii, Německu a na Slovensku.

Podle regionů byl v roce 2009 poměr spotřeby listnatého řeziva vůči spotřebě jehličnatého řeziva nejnižší v Evropě (16,2 %), následovaný SNS (19,6 %), zatímco za UNECE byl 23,5 %, a to díky vysokému podílu 33,5 % v Severní Americe. (Pro srovnání: v ČR byl 6,24 % a v SR byl podíl dodávek listnaté kulatiny vůči dodávkám jehličnaté kulatiny 36,1 % – což však není totéž jako spotřeba řeziva).

V UNECE vzhlížejí lesníci při nedotěžování etátu listnatých dřevin s nadějí k Číně jako největšímu importéru listnaté kulatiny a řeziva. Ale čínský dovoz listnaté kulatiny od roku 2007 také klesá, a v roce 2009 činil necelých 8 mil. m3. Z toho bylo 6 mil. m3 tropického dříví, 1 mil. m3 z Ruska a jen 1 mil. m3 z ostatních zemí. Dovoz listnatého řeziva se už více let pohybuje mezi 3–3,5 mil. m3 ročně, ale z toho opět většinu činí tropické dříví, 600 tis. m3 řeziva je dovoz z USA, a jen 350 tis. m3 z ostatních zemí. Naděje prodat středoevropský buk do Číny tak sice existuje, ale ne pro všechny vlastníky lesů.

Něco by se s tím snad mělo dělat?

Pokud dlouhodobě a celosvětově klesá spotřeba listnatého užitkového dříví při současném zvyšování plošného zastoupení listnatých dřevin na úkor dřevin jehličnatých, bylo by určitě vhodné přehodnotit, zda jsou realizované změny druhové skladby v hospodářských lesích skutečně nezbytné. Pokud ano, pak je třeba nějakým způsobem zvýšit poptávku po užitkových sortimentech listnatého dříví. Na iniciativu průmyslu zpracování dřeva spoléhat nelze, protože ten nemá důvod měnit zvládnutou technologii výroby a zaběhnuté obchodní vztahy, ale naopak, proces globalizace a koncentrace výroby vede k ještě užší segmentaci vstupních materiálů. Pilařskému gigantu, který řeže 1 mil. m3 kulatiny ročně, v podstatě nezbývá nic jiného než řezat pouze smrk, protože už jen společný pořez smrku a jedle by neúnosně komplikoval a zdražoval třídění výřezů a hotového řeziva, jeho umělé sušení a logistiku dodávek. Průmyslová velkovýroba prostě dřevinnou pestrost nemiluje, a snaha lesníků o větší biodiverzitu lesních porostů tak nemá ekonomickou koncovku. Je sice známo, že mikropodniky a malé podniky dokážou efektivně zpracovávat i málo zastoupené dřeviny, ale proces koncentrace průmyslu malé firmy drtí, přestože pro velké výrobce nepředstavují reálnou konkurenci.

Není proto jiné cesty než aktivní lesnický marketing. Pokud některé dřeviny odběratelé dlouhodobě nežádají, a české (evropské, světové) lesnictví je přesto z jakýchkoliv důvodů hodlá pěstovat, pak je jedinou možností přesvědčit zpracovatele dříví, že jim lesnictví nabízí přesně tu dřevinu, kterou oni potřebují, jen o tom zatím nevědí! (Každý zákazník je přitom dosti specifický, a proto na něj nemusí platit obecná interpretace skupinových potřeb, získaná rámcovým průzkumem trhu).

Příklady aktivního lesnického marketingu existují, ale není jich mnoho. Jeden ze starších je z USA, kde bylo ve své době neprodejné dříví liliovníku tulipánokvětého. Vlastníci lesů proto vytvořili fond, ze kterého zaplatili výzkum zaměřený na hledání unikátních vlastností jeho dřeva, při kterém se zjistilo, že snáze než jiné dřeviny přijímá pojiva. Tím se stalo dřevo liliovníku atraktivní pro lepený program a problém vlastníků lesů byl (krátkodobě) vyřešen.

Příkladem, který nemá ještě jednoznačné pozitivní výsledky, je aktivita Rotkern (nepravé jádro), iniciovaná v roce 2002 v Německu na podporu používání bukového dříví s nepravým jádrem. Dříví s nepravým jádrem (vzhledovou, nikoliv technickou vadou) je totiž podle obchodních uzancí nezařaditelné do vyšších jakostních skupin kulatin, a končí s nesrovnatelně nižší prodejní cenou v rovna-ném dříví a palivu. Cílem aktivity Rotkern je přesvědčit zákazníky, že kresba nepravého jádra je neopakovatelná („každý kus je originál“), a že tedy to, co je dosud považováno za vadu, je naopak unikátní předností. Průlomu bylo dosaženo u podlahovin, kde se originalita vzhledu povrchu podlah obchodně ujala, ale u nábytku takový zvrat ještě nenastal. Za zmínku stojí, že LČR, s.p., mívaly ve svém stánku na veletrzích nábytek z buku s nepravým jádrem jako příspěvek k propagaci této aktivity, a že určitá návštěvnická odezva na tento nábytek byla zaznamenána, byť byl laiky často považován za nábytek z tropických dřevin.

Ze současnosti je příklad majitele firmy KlimArchitektur, který se rozhodl vytvořit nosnou konstrukci budovy Woodstock z bukového dřeva, a podnětem k tomu mu bylo, že zastoupení buku ve švýcarských lesích je 18 %, ale většina vytěženého bukového dříví se vyváží, a ze zbytku, který ve Švýcarsku zůstane, se 97 % spálí jako palivové dříví! To jej iritovalo natolik, že hledal příznivé vlastnosti dřeva buku pro použití ve dřevostavbách.

Významnou roli při uvádění netradiční dřeviny na trh hraje i uživatelská setrvačnost, která je zejména u nábytku ovlivněná nabídkou významných výrobců a prodejců. V Evropě je typickým příkladem IKEA, která svým stroze účelovým nábytkem, přijatelnou kvalitou i cenou, ekologickou certifikací, logistikou a snadnou laickou montáží nábytku oslovuje široký okruh zákazníků. Ale ze dřeva nabízí většinou jehličnany a gumovník (u nábytku z Asie), a proto zákazník, názorově ovlivněný IKEA, pak nábytek z listnáčů ani nehledá.

Slovo na závěr

České lesnictví mění 60 let druhovou skladbu hospodářských lesů, aniž se zabývá myšlenkou, co to udělá s ekonomikou odvětví. Nerespektování trhu a principu samofinancování dospělo do stádia, které lze označit jako sebevražedné, a vyžadující okamžitá opatření. Na rozdíl od prvních lesníků, kteří na výzvu adresovanou své generaci dokázali reagovat při uvědomění si nepříznivých vlastností hospodářských lesů, není současná generace lesníků schopna tvůrčí reakce ve smyslu hledání cest, jak omezit na úrovni současného vědění dosud poznané negativní vlastnosti hospodářských lesů, utápí se v konzervatismu a svoji intelektuální stagnaci zdůvodňuje nutností návratu k „všemocným přírodním sílám“. V případě trvání této stagnace české lesnictví historicky selže, a pěstování lesů přestane být produkční disciplínou a stane se naukou, jak přetvořit hospodářské lesy na umělé pralesy.

Zpracováno s použitím: Bureš a kol. (1976): Lesní hospodářství ČSSR v číslech; Poleno, Z. (1983): Prognóza vývoje lesů v ČR; Bluďovský, Z. (1985): 40 let socialistického lesního hospodářství ČSR; MLVH ČSR: Zpráva o výsledcích hospodaření organizací státních lesů ČSR (roky 1986 a 1987); MLVH ČR (1990): Charakteristika stavu a vývoje lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu řízeného ministerstvem lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu České republiky;  MZe: Zpráva o stavu lesního hospodářství České republiky (roky 1995–2009); ÚHÚL, (2007): Národní inventarizace lesů v České republice 2001–2004; Forest Products Annual Market Review 2006–2007, 2007–2008, 2008–2009; Výročná správa 2009 – Lesy Slovenskej republiky, š.p., Banská Bystrica.

Autor:

prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.