Rakouská inventarizace lesů - Österreichische Waldinventur 2007/2009

Nárůst plochy lesů v Rakousku

Zatímco v celosvětovém měřítku dochází k úbytku rozlohy lesů, především z důvodu velkoplošných zásahů v tropických lesích, ve střední Evropě a zejména v alpských oblastech plocha lesů narůstá. V Rakousku je zaznamenán kontinuální nárůst plochy lesů. Od prvního šetření v roce 1961 vzrostla plocha lesa celkem o 300 000 ha (60 % v nižších a středních nadmořských výškách, 40 % ve vyšších polohách), což odpovídá pětině rozlohy spolkové země Štýrsko. Rakousko je jednou z nejles-natějších zemí střední Evropy, na jednoho obyvatele připadá 0,5 ha lesa.

Les je v Rakousku významným elementem, který utváří ráz krajiny. Podle aktuálních údajů dosahuje plocha lesa 3,991 milionů ha. Lesnatost se zvýšila na 47,6 % (rok 1961 44,0 %), což je téměř polovina rakouského území. Podle záznamů předcházejících inventarizací došlo v období 1992/96 k ročnímu nárůstu plochy o 7 700 ha, v období 2000/02 o 5 100 ha. Ve srovnání s tím se nárůst plochy za poslední sledované období 2007/09 výrazně zpomalil na 4 300 ha ročně. Vedle činnosti člověka v podobě umělé obnovy lesa se lesní plocha rozšiřuje také vlivem přirozené obnovy. Přibližně 60 % celkového nárůstu lesní plochy připadá na zalesnění původních dnes již neobhospodařovaných zemědělských ploch, převážně luk a pastvin. Asi 30 % plochy nových lesních porostů tvoří extrémní stanoviště na prudkých svazích, bažinatá území, štěrkovité a skalnaté oblasti. Zbývajících 10 % připadá na ostatní plochy.

Nárůst plochy lesů vykazuje výrazné rozdíly z hlediska jednotlivých vlastnictví lesů. Největší podíl na celkovém rozšíření lesní plochy mají privátní malolesy (77 %), podstatně menší podíl mají lesy velkých závodů (17 %) a nejméně lesy státní – ÖBf AG (6 %).

Vlastnictví lesa

Více než 4/5 rakouského lesa je v privátním vlastnictví. Přibližně dvě třetiny tvoří 170 000 malých podniků o rozloze menší než 200 ha. Většina majitelů obhospodařuje vedle malolesa ještě zemědělské plochy a jejich zaměstnanci jsou hlavně členové rodiny. V Rakousku došlo v poslední době k podstatným změnám struktury zemědělství, v důsledku toho zůstává stále více původní zemědělské plochy, pastvin a luk ležet ladem.

Vzrůst plochy v jednotlivých výškových stupních

V jednotlivých výškových stupních vykazují změny lesní plochy velmi diferencovaný trend. Největší dynamika změn byla zaznamenána v nadmořské výšce 300–600 m, a také v nadmořské výšce 1 500–1 800 m a nad 1 800 m. V nižších polohách do 300 m dosáhl roční nárůst plochy 3 700 ha, zatímco ve výšce nad 1 800 m to bylo až 10 000 ha. Zajímavé je srovnání procenta zalesnění mezi jednotlivými výškovými stupni. Ve výškových stupních, které vykazovaly nejnižší procento zalesnění, došlo k nejmasívnějšímu nárůstu lesní plochy.

Silný úbytek smrku

Poslední inventarizace zaznamenala ve srovnání s předcházející periodou úbytek plochy jehličnatých porostů o 116 000 ha.

S výjimkou jedle, jejíž plocha mírně vzrostla (ze 78 na 81 tis. hektarů), vykazují ostatní jehličnany snížení plochy. Nejvýrazněji je tento trend pozorován u smrku, jehož plocha se snížila o 100 000 ha. Z velké části se na tom podílely větrné kalamity z let 2007-2008. Jehličnaté porosty zaznamenaly doposud celkově největší úbytek plochy. Ve srovnání se periodou 1986/90 se jejich plocha snížila o 200 000 ha. Naproti tomu byl zaznamenán vzrůst plochy listnatých porostů o 134 000 ha. Větrné kalamity ovlivnily také výskyt holin a mezer, výsledky poslední inventarizace zaznamenaly jejich výrazný nárůst, zatímco předcházející perioda vykazovala sestupný trend jejich podílu v porostech.

Poprvé více listnatých a smíšených porostů než smrkových monokultur

Trend vývoje ploch smíšených porostů s převládajícím podílem listnatých dřevin a současný úbytek smrkových monokultur je velmi zřetelný a odráží se i ve výsledcích inventarizace, která ukazuje zajímavá čísla: plocha čistých jehličnatých porostů v hospo-dářském lese se snížila o 133 000 ha, u samotných smrkových monokultur celkově o 126 000 ha. Plocha listnatých a smíšených porostů vzrostla o 38 000 ha. Poprvé od počátku šetření v roce 1961 byl tedy zaznamenán větší podíl listnatých a smíšených porostů v rakouském hospodářském lese nad smrkovými monokulturami.

Zásoba – těžba – přírůst

Již na přelomu století překročila celková zásoba dříví v rakouském lese miliardovou hranici. O desetiletí později se tato zásoba zvýšila na 1 135 milionů m3. Zásoba na hektar vzrostla o 13 m3, což je významně méně než v 90. letech, kdy vzrostla o 30 m3/ha). Důvodem je masívní zvýšení těžeb a naproti tomu snížení celkového přírůstu zásoby dříví. Situace se liší v jednotlivých spolkových zemích, nejvyšší přírůst byl zjištěn v Koru-tanech, Salcbursku a Vorarlbersku.

Zásoba dříví v hospodářském lese se nezvyšuje ve všech růstových třídách

ÖWI sleduje tři klíčové údaje a poměr mezi nimi – zásobu, přírůst a těžbu, přesněji vývoj zásoby, trend přírůstu, těžbu včetně mortality a trvalou udržitelnost. V předcházejících inventarizacích byl zanamenán mírný nárůst zásoby v tyčovině a v kmenovině 1 (20–35 cm výčetní tloušťky), výrazný nárůst nastal v kmenovině 2 (36–50 cm výčetní tloušťky) a také v silném dříví (od 50 cm výčetní tloušťky). V posledních deseti letech se zásoba v kmenovině 1 výrazně snížila, naproti tomu se zvýšila zásoba kmenoviny 2 a silného dříví.

Podíl zásoby stojícího dříví v malolesích je 60 % celkové zásoby (54 % z celkové lesní plochy), což je 354 m3/ha. Lesní plocha velkých podniků vykazuje dřevní zásobu 313 m3/ha, u spolkových lesů je to 316 m3/ha.

Celkový průměrný roční přírůst udává překvapivé číslo, mezi obdobími 2000–2002 a 2007–2009 vykazuje pokles téměř o 1 milion m3 ve srovnání s obdobím 1992–2002. Příčinou sníženého přírůstu jsou kalamity posledních let, ale především vysoký podíl těžeb, které dosáhly rekordního objemu 26 milionů m3/rok (7,7 m3/ha). Zvýšení těžby o 2,1 m3/ha/rok zapříčinily mimo jiné atraktivní ceny dříví v posledních letech a také mobilizace výroby energie v teplárnách na biomasu. Z ročních hlášení o těžbě vyplývá, že masívní nárůst těžeb nastal od roku 2003, tento údaj potvrzují i výsledky šetření. V období 2000–2009 došlo k nárůstu plošných těžeb od výměry 500 m2 o 3,3 miliony m3/rok, což je o 6 % větší podíl na celkových těžbách než v období 1992/2002. Maloplošné těžby vzrostly o 0,5 mil. m3 na 4 mil. m3, u probírek a obnovních sečí došlo k poklesu o cca 0,5 mil. Nahodilé těžby způsobené zejména kalamitami se ve srovnání s periodou 1992/2002 ztrojnásobily. U malolesů byl zjištěn podobný stav, s výjimkou maloplošných sečí vykazují ostatní druhy těžeb vzrůstající tendenci. Rakouské státní lesy zaznamenaly pokles objemu probírek, maloplošných i obnovních sečí, naproti tomu se dramaticky zvýšil rozsah velkoplošných těžeb nad 500 m2.

Mortalita

Vývoj zásoby dříví ovlivňuje vedle těžby také přirozený úhyn. Údaj o přirozeném úhynu zahrnuje stromy, které už na počátku pozorovacího období byly odumřelé, a ty, které odumřely během tohoto období. V rakouském lese je celkem 6,1 mil. m3 stojícího odumřelého dříví. Vysokou mortalitu je možné vysvětlit vysokou hustotou porostů, měřítkem se stal SDI (stand density index), pomocí kterého byla posuzována mortalita jednotlivých sledovaných časových období. Vysoký přirozený úhyn je zjevný v porostech spolkových lesů, ale i některých podniků, jejichž lesy se nachází na příkrých svazích se sklonem až 50 %, kde se z důvodu nepříznivých podmínek provádí méně probírek a předmýtních těžeb. Průměrné hodnoty vyrovnávají poměrně výrazné regionální rozdíly.

Je ještě zajištěna trvalá udržitelnost? Spolkové lesy a velké lesní podniky poprvé vytěžily více, než je přírůst.

Tento trend se výrazně projevil v posledním sledovaném období. Velké podniky přesáhly těžbou přírůst zatím jen na plochách do sklonu 30 %, spolkové lesy na svazích všech kategorií. Celkově je ještě zachována trvalá udržitelnost, neboť sumárně zatím zvýšení těžby přírůst nepřekročilo. Vedle toho není možné přehlédnout, že v některých oblastech o trvalé udržitelnosti už nelze hovořit, protože objem těžeb podniků, ale i spolkových lesů přesahuje přírůst.

Zůstává otevřenou otázkou, zda budou malolesy více motivovány k těžbě, a zda naopak spolkové lesy a některé podniky nezmění svou strategii. K tomu se mohou přidružit větrné kalamity, což by znamenalo, že trvalá udržitelnost hospodaření může být ohrožena. Podle zprávy ze studie o množství biomasy však zatím ještě tento problém nenastal.

Obnova rakouského lesa: deficit v ochranném lese

Šetření ÖWI 07/09 zjišťovalo stav obnovy lesa na 11 750 zkusných plochách (100 %). Od roku 1992 se šetření zaměřuje nejen na stav obnovy na otevřených plochách, ale i pod clonou. Stávající obnovu vykazuje plocha 555 000 ha, což je 16 % (1 813 zkusných ploch). Je to o 2 % více než v předcházejícím pozorovaném období. Vysokou potřebu obnovy vykazují porosty v poslední pětině své obmýtní doby, holiny, otevřené mlaziny do 1,30 m výšky rostlin. Plocha vyžadující obnovu se zvýšila ve srovnání s předcházející periodou o 39 % na 1 364 000 ha (4 461 zkusných ploch).

Průměr celého státu srovnává poměrně výrazné odchylky u jednotlivých zemí. Zvláště v ochranném lese nevýnosovém se kontinuálně zvyšuje plocha, která vyžaduje obnovu lesa, její podíl na celkové ploše je téměř dvojnásobně větší než v hospodářském lese. Příčinami chybějící obnovy jsou okus, pastva, deficit světla, konkurenční vegetace, eroze apod.

Škody na kmenech

Inventarizace zjistila alarmující počet poškozených stromů. Ze 3,425 miliard stromů ve vysokokmenném lese vykazuje 40 % biotické nebo abiotické škody. Téměř polovina poškozených kmenů vykazuje škody loupáním (cca 643 milionů kmenů), těžbou (cca 246 milionů kmenů) nebo sesuvem hornin (95 milionů kmenů).  Poškozené kmeny tvoří pětinu stojící zásoby dříví. Škody na kmenech mají pro kvalitu zásadní význam, pokud je poškození v dolní, nejhodnotnější části kmene. Zatímco mezi periodami 1986/90–1992/96 měl výskyt škod klesající tendenci, od periody 1992/96 se jejich výskyt kontinuálně zvyšuje. Kromě zmíněných škod se zvýšil také počet škod mrazem, kroupami, bleskem, spálením, získáváním pryskyřice nebo zlomem vršků. Mezi periodami 1992/96 a 2000/02 bylo poškozeno 16 milionů kmenů loupáním, těžbou nebo pádem kamenů, od 2000/2002 k nim přibylo 59 milionů kmenů. Škody loupáním se omezují na oblasti s výskytem jelení zvěře, škody těžbou se vyskytují celkově v obhospodařovaných porostech, škody sesuvem hornin ve skalnatých, příkrých svazích zejména vápencových Alp. Škody těžbou se vyskytují většinou ve starších porostech, v kmenovině a silném dříví. Škody loupáním jsou zaznamenány v mladších porostech, nejčastěji na smrku, 55 % z nich jsou kmeny mladší 60 let. Nejvíce škod bylo zjištěno v porostech lesních závodů s plochou lesa větší než 200 ha. Nejnižší výskyt škod loupáním je v malolesích, o něco více ve státních lesích.  Škody sesuvem hornin se vyskytují ve všech věkových skupinách všech dřevin. Poslední inventarizace poukázala na zvýšený výskyt škod těžbou. Největší výskyt těchto škod je v malolesích (8,1 % poškozených jedinců), porosty lesních závodů a státní lesy vykazují menší výskyt škod těžbou (7,4 % poškozených jedinců).

Biodiverzita v rakouském lese

V minulých letech byla centrem veřejného zájmu opatření na snížení CO2 a plnění závěrů Kjótského protokolu, od roku biodiverzity 2010 se věnuje zvýšená pozornost biologické rozmanitosti rakouského lesa. Pracovníci Institutu genetiky společně s Výzkumným centrem pro les zpracovali tzv. index biodiverzity pro rakouský les (Austrian forest biodiversity index – AFBI), který slouží k tomu, aby vyhodnocení biodiverzity bylo kvantifikovatelné a její vývoj srovnatelný. (Geburek & spol., 2010, Ecological Indicators 10, str. 753–761). Zahrnuje 13 vyvážených indikátorů, 6 z nich zkoumá genetickou problematiku (obnovu autochtonním osivem, fragmentaci lesa, přírodní lesní rezervace, počet semenných stromů a plantáží), 7 indikátorů vychází z výsledků šetření (přírodě blízká skladba dřevin, vliv škod zvěří, výskyt vtroušených dřevin, množství odumřelého dříví, počet stojících přesílených kmenů, údaje dendrometrických měření).

Šetření v rámci inventarizace zjišťovalo změny počtu kmenů deseti nejvíce zastoupených dřevin. Ve srovnání s předcházející periodou byl zaznamenán jejich úbytek v hospodář-ském lese o 0,5 %. Výrazný úbytek zaznamenaly smrk a borovice, zejména u slabých kmenů do 10,5 cm výčetní tloušťky. Ve srovnání s periodou 1992/96 je pozorován úbytek dubu a olše, o něco méně u jedle. Naopak došlo ke zvýšení počtu kmenů jasanu a buku, lehký nárůst vykazují také habr, javor a modřín. Hlavní pozornost byla věnována šetření výskytu smrku, zde bylo zjištěno, že smrk jako cílová dřevina nechybí v smrčino-jedlových ani smrčino-jedlo-bukových lesích. Naproti tomu jedle jako cílový strom vykazuje nedostatečné zastoupení na třech čtvrtinách zkusných ploch. Jedním z důvodů je její pomalý růst ve srovnání se smrkem a bukem. Výskyt jedle v rakouských lesích stagnuje, ale zatím není ohrožen.

Jedle se stává ekologicky vzácným druhem, její ekologická hodnota je v první řadě ve schopnosti stabilizace porostu. Smíšené porosty smrku a jedle jsou méně ohroženy kůrovcem nebo hnilobou a podle šetření vykazují lepší schopnost zacelování ran na kmenech a celkové regenerace při různých poškozeních. Je nutné věnovat této dřevině mimořádnou péči ve všech vývojových stadiích růstu a podporovat její výskyt ve všech lesních patrech.

Odumřelé dříví

Inventarizace zjišťuje už od  období 1992/96 objem a počet kusů stojícího a ležícího odumřelého dříví. Za stojící odumřelé dříví se počítají odumřelé kmeny od průměru 5 cm výčetní tloušťky, ležící odumřelé dříví jsou kmeny nebo kusy dříví, které jsou více nebo méně ztrouchnivělé a zůstávají v lese, jejich minimální průměr je 10 cm. (Do šetření 2000/02 se započítávalo odumřelé dříví od minimálního průměru 20 cm, od inventarizace 2007/09 se s ohledem na mezinárodní srovnatelnost výpočtů počítá dříví od 10 cm.)

Celkově byl zjištěn na 23 % zkusných ploch vysoký výskyt odumřelého dříví, na 40 % jen slabé zastoupení a na 20 % téměř žádné. Hlavním důvodem nerovnoměrného rozdělení jsou podmínky pro přibližování dříví, na dostupných svazích se vyskytuje o polovinu méně odumřelého dříví než na příkrých svazích hor.

Odumřelá hmota poskytuje životní prostředí pro mnoho specifických živočichů. V Evropě je známo například 1 350 druhů brouků a 1 500 druhů hub, které obývají a rozkládají odumřelé dříví. Ekologický význam mrtvého dříví je významný a jeho ponechání v lese je v Ra-kousku podporováno řadou ekologických organizací. Odumřelé dříví jako indikátor biodiverzity je lehce vyčíslitelné a srovnatelné. Mezinárodně se za ekologicky požadovanou hodnotu považuje 20–40 m3/ha. V optimálním případě by měl podíl stojícího a ležícího odumřelého dříví dosahovat 10 % celkové stojící zásoby dříví. Podle ÖWI je objem stojícího a ležícího odumřelého dříví ve výnosovém lese 20 m3/ha, z toho objem stojícího odumřelého dříví činí 8,4 m3/ha. Optimální množství by mělo podle indexu pro rakouský les dosahovat 33 m3/ha, což je zmíněných 10 % zásoby dříví. Výskyt odumřelého dříví je nerovnoměrný, velké množství zejména ležícího dříví bylo zaznamenáno v alpských horských oblastech. Jedním z indikátorů biodiverzity je i dílčí indikátor pro „veteran trees“, což jsou stromy s přesílenými dimenzemi. Jeho maximální hodnota dosáhne 100, pokud počet přesílených kmenů tvoří 1 % celkového počtu kmenů na zkusné ploše. Tyto kmeny jsou ponechávány v lese, hlavní podíl na zastoupení silných kmenů mají jedle, kaštan jedlý a buk.

Genetická inventura smrku v Rakousku

Smrk je nejdůležitější dřevinou v Rakousku, pokrývá 53,3 % rakouského lesa. Jeho podíl na zásobě dříví dosahuje 61,2 %. Na většině území Rakouska si přes intenzívní obhospodařování smrk zachoval genetickou identitu a mnohotvárnost druhu. Poprvé byla vytvořena geograficko-genetická mapa rakouské populace smrku, která vznikla v kooperaci Institutu pro genetiku a inventuru lesa. V rámci výzkumu bylo prováděno v průběhu ÖWI zkoumání jehlic smrku na všech zkusných plochách, na kterých se tato dřevina vyskytuje. Od periody 2000/02 byl shromažďován genetický materiál, který byl podroben molekulárně-genetické analýze. Podle dlouhodobých výzkumů se smrk rozšířil ze tří oblastí, z východního předhůří Alp, ze Šumavy a ze severního Balkánu. Rakouské výzkumy byly doplněny o výsledky analýz genetického materiálu z Bosny a Hercegoviny a Srbska. Šetření prokázalo rozdíl mezi východními a západními oblastmi Rakouska. Ve východních oblastech jsou jednotlivé genetické varianty smrku víceméně rovnoměrně zastoupeny, navzdory intenzívnímu obhospodařování a dlouhodobému nadnárodnímu transferu osiva si genetický vzorec zachoval téměř přirozenou identitu. Naproti tomu vykazuje východ Rakouska výrazné rozdíly v zastou-pení jednotlivých variant.

Od roku 1977 se průběžně provádí analýzy kmene a letokruhů pomocí vývrtů, a také měření obvodu kmenů pomocí elektronického dendrometru. V rámci ÖWI 07/09 bylo zkoumáno 1 740 smrků a 508 ostatních dřevin, analýzy jsou podkladem pro stanovení přírůstu a reakcí na extrémní povětrnostní vlivy a udávají plošně reprezentativní data. Výzkumem se již dlouhodobě zabývá Institut pro vývoj a pěstování lesa ve spolupráci s Institutem ekologie lesa a půdy. Šest stanic, které se tímto specializovaným výzkumem zabývají, je finančně podporováno v rámci programu EU. Hlavní náplní je dlouhodobý výzkum souvislostí mezi povětrnostními vlivy, vlastnostmi půdy a tloušťkovým přírůstkem kmenů.

Rakouský ochranný les

Rakousko je zemí, ve které se rozprostírají téměř dvě třetiny masívu Východních Alp. Z tohoto hlediska připadá lesu, především ochrannému, zvlášť důležitý význam. Příkré svahy Alp znamenají pro rakouský ochranný les řadu ohrožujících faktorů. Rovněž stoupající nároky turismu v horských oblastech staví funkčnost ochranného lesa před velkou zkoušku. V současnosti probíhá pilotní projekt Výzkum-ného centra pro les (BWF), který si klade za cíl prověřit funkčnost ochranného lesa pod názvem „Iniciativa – ochrana lesem“.

Podle novely lesního zákona z roku 2002 je definována nová kategorie – ochranný les jako objekt (Objektschutzwald). Dosud rozlišoval lesní zákon výhradně jen ochranný les „stanovištní“ (Standortschutzwald) a les zvláštního určení (Bannwald). Rakouská inventarizace vymezuje ochranný les jako stanovištní, jehož zakmenění chrání vlastní stanoviště před škodami způsobenými vodou, erozí, větrem a sesuvem hornin. Inventarizace lesa dále rozlišuje mezi ochranným lesem „výnosovým“ (Schutzwald im Ertrag) a „nevýnosovým“ (Schutzwald außer Ertrag). Ochranný les zaujímá 21 % z celkové lesní plochy Rakouska. Přibližně dvě třetiny z toho tvoří ochranný les nevýnosový, 60 % z toho tvoří schůdný porost. Ochranný les nevýnosový se nachází převážně v nadmořské výšce 1 600–2 000 m. Hospodářský les se vyskytuje převážně v nižších nadmořských výškách kolem 400–1 000 m. Podstatnými kritérii pro vymezení ochranného lesa je jeho nadmořská výška a sklon svahu. Dvě třetiny ochranných lesů se nachází na svazích se sklonem nad 60 %. Ochranný les se podílí také na vzrůstu celkové lesní plochy, největší část nově zalesněných ploch připadá na dřívější horské pastviny.

Dominantní výskyt má subalpinský smrkový les. Dále je zastoupen les smrko–jedlo–bukový, 46 % tvoří smrkové monokultury čisté nebo s lehkým zastoupením modřínu a buku. Skladba dřevin v ochranném lese vykazuje úbytek smrku a borovice ve prospěch listnatých dřevin, především buku a ostatních tvrdých dřevin. (aktuální zastoupení dřevin – 52 % smrk, 17 % modřín, 13 % buk, 7 % borovice limba, 6 % ostatní jehličnany, 6 % ostatní listnáče).

ÖWI 2007/09 podala alarmující údaje k aktuálnímu stavu ochranných lesů, kterým bude nutné se intenzívně zabývat. Podle výsledků šetření jsou tyto lesy výrazně přestárlé. Věkové třídy vyšší než 140 let zaujímají více než 24 %. Inventarizace lesa zkoumá stabilitu ochranného lesa, která je taxativně vyjádřena sumou údajů podle předem stanovených kritérií. Jedním z nejdůležitějších kritérií je mechanická stabilita proti abiotickým silám. Z tohoto hlediska bylo diagnostikováno jen přibližně 50 % ochranných lesů jako stabilní. Zvýšil se výskyt holin, tři čtvrtiny z nich mají plochu větší než 1 000 m2. Příčinou tohoto negativního jevu jsou větrné polomy a lavinózní vlivy, menší podíl holin připadá na vytěžené plochy v ochranném lese výnosovém.

Šetřením byl zjištěn zvýšený výskyt stojícího odumřelého dříví v ochranném lese. V lese výnosovém vykazuje objem 11,7 m3/ha, což jsou 4 % zásoby na hektar. V ochranném lese převažuje zastoupení silného dříví, porosty vykazují tendenci k jednopatrovosti a nedosta-tečnému stupni zápoje korun. Na 77 % plochy byla zjištěna nedostatečná obnova lesa.

Podle: BWF Praxis Information (24/2011) Waldinventur 2007/09, www.waldinventur.at, BFW-Praxistag 2011: Österreichische Waldinventur 2007/09 - die Vorträge

Autor: Hana Nováková