Historie a současnost České lesnické společnosti

V 18. století jsou i v českých zemích zakládány hospodářské společnosti a 8. 8. 1948 vzniká v Praze Böhmischer Forstverein. Od roku 1882 se tento původně německý spolek stal Českou lesnickou jednotou, která existovala až do roku 1921. Na Moravě v rámci hospodářské společnosti vzniká lesnická sekce 18. 12. 1849 a lesníci zde sdružení se podíleli i na vzniku lesnického školství. Oba spolky vydávaly odborné časopisy a přispěly k šíření lesnické vzdělanosti a osvěty. V polovině srpna 1906 sjezd lesníků rozhodl o založení „Jednoty českých lesníků Koruny české“, jejíž ustavující schůze se konala 6. 1. 1907.

Spolkový život od Československé republiky po 50. léta

Roku 1919 se zapojením slovenských lesníků byla jednota přeorganizována s názvem „Ústřední jednota čsl. lesnictva“, která začala vydávat časopis Československý les. Z pochopitelných důvodů od roku 1940 pracuje jako Spolek českého lesnictva. Jeho činnost se opět začala rozvíjet po válce, kdy také vydává nově pojmenovaný časopis Les – ten si však v poválečném období dovolil kritizovat lesnickou politiku ministerstva zemědělství. Po únoru 1948 (výnosem MV z 28. 5. 1945 o národní správě) byl nejdříve spolek sloučen s Maticí lesnickou v Lesnické kulturní ústředí při Československé akademii zemědělských věd (ČSAZV), resortní organizaci podléhající přímo ministru zemědělství, a pak společně byly oba subjekty v roce 1950 násilně zrušeny (Matice lesnická pak byla v roce 1990 obnovena rozhodnutím Ministerstva kultury ČR a nadále pokračuje ve své nakladatelské činnosti).

V této době došlo k hromadnému zestátnění lesů a zároveň se začal rozvíjet průmysl, který potřeboval další pracovní síly. Průmysl zaručoval výhodnější podmínky než práce v lese (závodní jídelna, doprava, práce pod střechou apod.) a tyto lepší pracovní možnosti odlákaly mnoho lidí z lesů, lesní hospodářství (LH) bylo zbaveno i sezónních zdrojů tažné síly (potahů). Úbytek pracovních sil bylo třeba nahradit lepšími pracovními postupy, a tak vzniká „zlepšovatelské hnutí“ jehož výsledky prezentovaly tzv. „závodní školy práce“ (ZŠP). ZŠP se zpočátku konaly v rámci jednoho závodu, přizvaní byli obvykle jen zaměstnanci okolních lesních závodů. S organizací těchto akcí pro více zájemců nebyl dostatek zkušeností a ani možnost se jim věnovat nad rámec pracovních povinností (tehdy hlavně plnění plánu a dodávek, dosažení finančních i materiálových úspor). I tato okolnost snad byla jedním z vysvětlujících důvodů uskutečnění myšlenky utvořit Českou lesnickou společnost. Lesnické kulturní ústředí bylo bez diskuse a oznámení převedeno pod Ústřední radu odborů… A následně byla i činnost lesníků kontrolována státem, tj. komunistickou stranou, a odborné aktivity se nadále mohly konat jen v rámci Československé vědeckotechnické společnosti (ČSVTS). V této první poválečné etapě se vyskytly mnohé nedostatky a chyby vyplývající mj. z orientace na SSSR i v lesním hospodářství. Byly zřízeny jednoroční kurzy pro dělnické kádry, ze kterých se stávali ředitelé závodů se zadáním „politického zpevnění a pozvednutí úrovně lesnictví dosud ovlivňovaného buržoazní vědou“. Byly propagovány lysenkovské teorie, lesní provoz byl rozdělen na těžební a pěstební větev, docházelo ke sporům, až se konečně začalo pochybovat, zda byl sovětský vzor u nás správně aplikován. Odborně vedená společnost orientovaná na vzdělávání mohla pomoci.

Vznik lesnické společnosti

Československá vědecká společnost lesnická (ČSVSL) byla založena 21. 5. 1956, jejím prvním předsedou se stal Karel Matyáš („společnost byla utvořena v zájmu účinné účasti na úsilí čs. pracujícího lidu o socialistickou výstavbu“). Předsedy jednotlivých poboček sestavovaných následně v krajích však nebyli pouze pracovníci výzkumu a vysokých škol – je významné, že to byli i zaměstnanci organizací lesního provozu.

Lesnická práce uvítala založení ČSVSL následovně: „Den 25. leden 1956 bude významným dnem v dějinách našeho lesnictví. Toho dne byla totiž založena Československá vědecká společnost lesnická. Uskutečňuje se tak přání mnohých lesníků…“ Současně byla v Lesnické práci vytvořena zvláštní rubrika, kde Společnost uveřejňovala zprávy o své činnosti.

Při zmíněném odlivu lesního personálu do jiných pracovních odvětví začali odborně vyškolený personál nahrazovat lidé bez požadované kvalifikace. Odborné akce lesnické společností tak mj. pomáhaly zvyšovat odbornou způsobilost zaměstnanců v lesním provozu. Postupně si Společnost dala za cíl podněcovat odbornou a vědeckou práci v oboru, rozšiřovat a upevňovat spolupráci vědy s praxí, přenášet nové poznatky do lesního hospodářství – vznikly odborné pracovní skupiny. Společnost se zaměřením organizovat akce naučného charakteru pro větší počet osob při větším počtu přednášejících i venkovních ukázek se osvědčila (účast na jednotlivých tematických akcích dosahovala v průměru 50 až 100 osob), některé akce byly i dvoudenní a jejich počet za rok postupně narůstal. V průběhu roku 1957 byly zakládány pobočky ČSVSL v krajích a v 60. letech vznikají i tzv. kluby ČSZLS.

V roce 1968 byl diskutován vznik samostatné Čs. zemědělské společnosti a pokračovatelkou lesnické sekce se měla stát v roce 1969 opětovně ustavená Jednota čs. lesnictva. Její I. sjezd se konal v září 1970, ale již v lednu 1971 byl všem oblastním výborům JČL rozeslán normalizační dopis navrhující opětovné začlenění do ČSVTS a Národní fronty, neboť „je žádoucí soustředění veškerého lesnictva do jedné organizace, ve které by byl zaručen spolkový život a ve které by byla materiálně zabezpečena další spolková práce.“ V roce 1971 pak probíhalo nucené slučování JČL s Vědecko technickou společností k termínu 30. 6., jednalo se o názvu „ČSVTS – česká společnost lesnická“.

Rok 1972 je možné připomenout v souvislosti se XIV. sjezdem ČSVTS (a KSČ), který podle usnesení vlády adresoval výzvu k ustavování lesnických poboček při podnicích státních lesů. ČSVTS byla považována za společensky významnou a prospěšnou a ministrům bylo uloženo zapojovat pobočky do práce svých orgánů a vytvářet optimální podmínky pro jejich činnost.

V dalším období se lesníci zaměřují především na skutečně lesnické problémy, jakými byly průmyslové imise, škody zvěří, obaleč modřínový apod. V roce 1974 vzniká tradice Setkání lesníků tří generací, v rámci kterých se zainteresovaní snažili projednávat a usměrňovat názory na aktuální otázky LH a péče o přírodní prostředí – mnohé z nich zajišťovala především odborná skupina (OS) ochrany přírody. V posledních letech se ČLS podílí na organizaci tzv. Lesnických sněmů.

V průběhu let se jak společnost, tak ČLS a hospodaření v lesích měnilo, nicméně Společnost si uchovala své poslání sdružovat lesníky, vlastníky a přátele lesa s cílem jeho lepšího a trvalejšího využívání hospodářského s co možná největším využitím přírodních procesů při jeho obhospodařování a při zachování nepřetržitosti plnění všech jeho funkcí.

Současnost ČLS

V současné podobě byla ČLS ustavena valnou hromadou 23. 2. 1990 a ve své činnosti navazuje na ČSVSL založenou roku 1956 i více než 150letou tradici lesnických organizací na území dnešní ČR, kde také v současnosti působí. Ústředí ČLS je na Novotného lávce v Praze, na místě někdejších mlýnů upravených podle potřeb „Domu techniky ČSVTS“. ČLS je opět součástí ČSVTS – dříve Československá vědeckotechnická společnost, nyní Český svaz vědeckotechnických společností. V říjnu 1991 byla mezi MZe a ČLS uzavřena smlouva o spolupráci a pomoci při určování cílů LH a při jejich realizaci, kterou podepsali Miroslav Pulicar a náměstek ministra pro lesní hospodářství Pavel Rybníček. V následujícím roce byla podepsána smlouva o spolupráci se slovenskou lesnickou společností.

Česká lesnická společnost je dobrovolná, nepolitická, společenská stavovská organizace, sdružující fyzické i právnické osoby, jejichž profesní činnost souvisí nebo souvisela s lesem nebo jsou majiteli lesa. Cílem a posláním ČLS je i nadále přispívat k růstu odborné úrovně lesnictví a podporovat jeho společenský význam. V souvislosti s tím se ČLS snaží o prosazování ochrany přírodního prostředí, o zlepšení péče o les, o ochranu lesů a přispění k systematickému rozvoji hospodaření. Chce vytvářet prostor pro odbornou diskusi k aktuálním otázkám lesnictví i podmínky pro růst odborné úrovně svých členů a přispívat k usměrňování lesnické politiky v duchu potřeb lesa, spolupracovat se stavovskými organizacemi v ČR i v zahraničí, s ústředními lesnickými orgány, výzkumnými ústavy a školami, seznamovat širokou veřejnost s důležitostí a významem lesa, se záměry hospodaření v lese a popularizovat výsledky lesnického výzkumu a praxe. Kromě zlepšování profesních znalosti svých členů chce ČLS napomáhat vzdělávání nelesnické veřejnosti, zejména dětí a mládeže. Společnost se snaží vytvářet prostor pro otevřenou odbornou diskusi ke všem aktuálním otázkám lesnictví, seznamování veřejnosti s důležitostí a významem lesa, se záměry hospodaření v lese, popularizování výsledků lesnického výzkumu a praxe a pořádání odborných akcí včetně lektorské činnosti, kurzů, přednášek i odborně zaměřených jazykových kurzů (lesnická terminologie). Od roku 2009 je i akreditovanou vzdělávací institucí a zapojuje se do řešení významných úkolů v lesním hospodářství.

Lesnická společnost řízená Republikovým výborem (15 členů), v čele s předsedou a dvěma místopředsedy (jedinou placenou funkcí je tajemník ČLS), má nyní 41 základních poboček, které sdružují přes 2 000 členů. Členství v České lesnické společnosti může být individuální členství, kolektivní či čestné. Organizační strukturu ČLS tvoří základní pobočky, oblastní výbory a republikový výbor, nejvyšším orgánem je valná hromada.

Činnost OS vykazuje různé stupně aktivity, kromě toho pak existují odborné skupiny (OS): ochrana přírodního prostředí, ochrana lesa, lesnické stavby, meliorace a hrazení bystřin, školkařství a semenářství, lesnická politika a ekonomika, hospodářská úprava lesů, biologie a pěstování lesa, myslivost, lesní pedagogika.

Velmi aktivní je např. OS Pro Silva Bohemica (sdružení lesníků a přátel lesa, kteří praktikují a prosazují co možná největší využití přírodních procesů v lesním hospodaření), která je součástí ČLS od roku 1995. Je nutné připomenout iniciativu ZP ČLS Křivoklát, která dala podnět k zakládání „lesnických parků“, které mají být ukázkou odpovědného hospodaření v lesích, nástrojem k představení potřeby hospodařit v kulturní krajině, resp. nástrojem ke vzdělávání odborné i laické veřejnosti, s mottem: „území pro přírodu i lidi“. V průběhu jednoho roku vznikly tři lesnické parky (Křivoklátsko /2010/, Bezděz, Masarykův les – ŠLP Křtiny), jejichž vyhlašování mj. představuje snahu o zachování a podporu dochovaných přírodních, krajinných a kulturních hodnot v krajině.

Nelze opomenout, že v průběhu roku 2007 se součástí ČLS stal i Národní lesnický komitét (NLK), výběrová organizace založená na konci roku 1993 v Brně, jejímž cílem bylo mj. spojit síly lesníků a ochránců přírody ve prospěch lesů, vzniku odpovídajícího lesního zákona a zlepšení přístupu k lesnímu hospodaření s ohledem na využití všech užitků, které les společnosti poskytuje. Jeho někdejší členové zpracovali i první návrh Národního lesnického programu (1993) a nyní působí v různých OS ČLS.

ČLS má své stanovy, kterými se řídí jak pobočky v krajích, tak Republikový výbor a Revizní komise. V průběhu posledního roku se však ukázala potřeba doplnit tento základní dokument ještě podrobnějšími „vnitřními pravidly“, která by mj. umožnila obratem reagovat na aktuální potřeby a rychle odpovídat na požadavky a dotazy tak, aby veřejnosti poskytovaná sdělení a informace byly podložené většinovým stanoviskem a skutečně svobodně vyjádřenou vůlí členské základny.

Aktivity ČLS a její význam

Ve spolupráci se sekcí lesního hospodářství MZe, případně dalšími subjekty, ČLS připravuje vzdělávací semináře, jejichž počet (dříve 15–20 odborných akcí za rok) se snižuje v souvislosti s úbytkem těch, kteří jsou ochotni tyto akce podporovat. Ještě na přelomu milénia se činnost Společnosti rozrůstala díky spoluprací se všemi subjekty hospodařícími v lese (LČR, s.p., VLS, s.p., SVOL, soukromými vlastníky lesů, Sdružením lesních školkařů a dalšími), s využitím bohatých poznatků z činnosti Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti i Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, nově vzniklých taxačních kanceláří, vysokých i středních škol. Díky jim bylo ročně organizováno mnoho odborných seminářů s různými tématy. Odborné akce, doplňované sborníkem vydávaným při prezenci, ať již v tištěné podobě nebo na CD-ROM, měly průměrnou návštěvnost až 90 osob. V této souvislosti je smutným faktem, že se účast na akcích ČLS snižuje mj. i proto, že byť se jedná o akce odborné, nejsou zaměstnanci pro tyto akce uvolňováni, natož aby jim byl uhrazen účastnický poplatek, a mnohdy si i místní spoluorganizátoři musí vzít na příslušný den semináře či konference dovolenou.

Dlouhou tradici mají i Lesnické klubové podvečery pro veřejnost a příznivce lesa uskutečňující se každý druhý čtvrtek v měsíci na Novotného lávce. V letošním roce se ČLS dočkala nových webových stránek, kde je možné zjistit informace o jejích minulých i plánovaných akcích (www.cesles.cz).

Do dalších let by bylo vhodné ČLS popřát více zájmu ze strany hlavních subjektů zodpovědných za lesy a organizací nakládajících s lesem a životním prostředím obecně. Je to důležité i proto, aby se lesní hospodářství a lesy se všemi svými funkcemi a službami více těšily zájmu veřejnosti a nebudily pouze, mnohdy vyprovokované, negativní ohlasy. Právě lesnická společnost by mohla být nástrojem ke zlepšení image LH i informovanosti, mj. i prostřednic-tvím působení na mládež. Je zde naléhavá potřeba aktivnějšího zapojení MZe a největších správců státních lesů do spolupráce se všemi druhy lesnických škol. Nejedná se pouze o „lesní pedagogiku“ zaměřenou na nejmenší. Novou možností je v letošním roce zahájená mezinárodní soutěž „Mladí lidé v evropských lesích“, při jejímž prvním kole ČLS pomáhala a která by v následujících letech měla být otevřena žákům 2. stupně základních škol a škol středních. ČLS navíc odpovídá typu neziskové organizace, která by ve svazku s obdobnými partnerskými organizacemi v zahraničí mohla dosáhnout na finanční prostředky poskytovanými EU na tyto účely. Skutečností zůstává, že obecně zlepšené „public relations“ se bude muset týkat především dospělých. A to i přesto, že je těžké se sjednotit na základních myšlenkách smyslu lesnictví a že je pak obtížné vystupovat při prezentací našeho odvětví jednotně před veřejností.

Autor: Ing. Karel Vančura st.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.