Inventarizace břehových porostů

Inventarizace břehových porostů, i když pochází z let 1971–76, nám podává za celou republiku jediné ucelené údaje, týkající se produkčních možností dřeva v břehových porostech. To v současné době, kdy se využívá biomasa jako obnovitelný zdroj pro výrobu energie, nabývá na významu.

Princip inventarizace břehových porostů

Práce spojené s vyhotovováním speciálních hospodářských plánů (SHP) pro břehové, ochranné a půdoochranné porosty a lesní pásy byly Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) zahájeny na všech jeho pobočkách roku 1971 na základě „Prozatímní instrukce“, vydané Ministerstvem lesního a vodního hospodářství (MLVH). Na území ČSR (kromě území Vojenských lesů a statků, kde se šetření neprovádělo) bylo celkem vytvořeno 490 oblastí o celkové výměře 77 080 km2 s předběžnou délkou toků 70 757 km. Za základ tohoto rozdělení byly použity hranice jednotlivých povodí.

V první etapě zpracování se uskutečnila inventarizace vodních toků a skupin stromů rostoucích mimo les, včetně mapování, zjištění stavu dřevních zásob a technických zařízení a plánování potřebných biologických a tech-nických úprav. Výsledkem této první etapy jsou jednoduché elaboráty pro každou oblast SHP, které obsahují grafický a číselný přehled uvedených údajů podle úseků vodotečí a podle druhů správ. Všechny tyto údaje byly získány přímým venkovním šetřením v letech 1972–75 a postupně kancelářsky zpracovány.

Přehled údajů o výsledcích inventarizace břehových porostů je zachycen v tabulkách.

V tabulce 1 jsou uvedeny sumární informace pro celou ČSR v členění podle povodí jednotlivých hlavních toků (Labe, Vltava, Ohře, Morava, Váh, Dunaj, Odra). Tabulka udává, že celková délka šetřených toků je 97 527 km, z povodí jednotlivých hlavních toků má největší délku toků povodí Vltavy – 29 239 km, které zaujímá prakticky celé jižní a západní Čechy.  Toto povodí má rovněž největší dřevní zásobu z celkových 2,096 milionu m3 hr. s k., a to 0,559 milionu m3 hroubí s kůrou, zatímco největší potřebnou těžbu z celkových 353 tisíc m3 hr.s k. má povodí Moravy, a to 144 tisíc m3 hr.sk. Z krajů je největší délka toků a potřebná těžba na jižní Moravě, zatímco největší zásoba je na severní Moravě.

Tabulka 2 podává přehled zalesnění z těžby – zalesnění řadové 899 km, plošné 172 ha, poškození břehů 1 169 km, dna 617 km a objektů 1 448 kusů a navržených úprav biologických 59, technických 1 061 a kombinova-ných 666 km.

Tabulka 3 podává přehled v členění podle charakteru toků. Šetření o jednotlivých druzích vodních toků je tedy informací, která ukazuje na stav existující v době provádění venkovních šetření. Vodotečí bylo inventarizováno celkem 93 117 km, z toho 84 299 km přirozených a 8 818 km umělých. Průtočná délka toků procházejících rybníky je 3 688 km a toků procházejících nádržemi 722 km. Zároveň je uvedena podle těchto kategorií i zásoba, těžba, poškození, navržené úpravy a zalesnění.

Charakteristika vodotečí

Hlavní toky byly vesměs konsolidované a většinou regulované, s břehy převážně zpevněnými kamennou dlažbou nebo betonovými deskami, ojediněle opěrným zdivem. Drobnější vodoteče v zemědělských pozemcích byly rovněž často meliorované, ale břehové porosty z nich mizely. Vodní toky protékající lesnatým územím byly převážně neupravené a v horských oblastech měly střední až prudký spád. Maximální vyskytující se sklony byly 40–50 % na délku 600 m (např. na úbočí Smrku v Beskydech). Pokud byly na lesních vodotečích provedeny meliorační úpravy, byly převážně staršího data. Klasické hrazení bystřin a strží se provádělo zejména v Beskydech, v Jeseníkách, v Krkonoších (Bílé Labe) a na Rakovnicku. V intravilánech obcí byla často provedena úprava koryta, některé menší vodoteče byly dokonce zatrubněny. Uměle založené meliorační příkopy byly místy zpevněné dlažbou nebo vyštěrkované, většinou byly však pouze zpevněné travním porostem.

Stav porostů a dřeviny

Stav břehových porostů, kromě stromového doprovodu větších řek, byl většinou neuspokojivý jak z hlediska funkční způsobilosti, tak zejména po stránce produkčních možností. Byly většinou nepěstěné, často z výmladků, jednotlivé stromy byly netvárné, někdy přestárlé, buď v příliš těsném, nebo naopak v příliš řídkém rozestupu, někdy i nevhodně vrostlé do průtočného profilu vodoteče a bránící plynulému odtoku.

Tyto porosty vznikly velmi často nahodile. Výmladkové porosty vznikly zpravidla z pařezů po stromech neorganizovaně vykácených a vytvářely souvislé křovité porosty zejména vrb produkčně bezcenných a protierozně neúčinných. Věkově a tudíž i výškově bývaly značně diferencované, často měly charakter sdružených porostů, kde spodní etáž tvořily keře a netvárné výmladky. Zejména u drobných toků bývaly někdy břehy úplně holé, zatravněné nebo porostlé buření, která zarůstala do koryta.

Porosty založené uměle se nacházely většinou na větších tocích, a někde i v intravilánech obcí. Byly to jednak jednořadové porosty staršího topolu, olše, jasanu, dubu (např. hráze jihočeských rybníků), javoru a jiných dřevin, pěstebně většinou zanedbané, přesto však ve srovnání s nahodile vzniklými porosty produkčně daleko cennější a z hlediska jejich vlivu na stabilizaci břehů uspokojivé.

V některých případech byla věnována dobrá pěstební péče mladým topolovým porostům (např. dolní tok Vrchlice u intravilánu Kutné Hory).

Druhová skladba břehových porostů byla dosti jednotvárná. Neuvažujeme-li řadové výsadby topolů, založené podél toků 10–20 let před inventarizací, byla nejčastější dřevinou olše (lepkavá, v menší míře šedá). Stanovištní poměry podél toků jí skýtaly většinou optimální podmínky. Další značně rozšířenou dřevinou byla vrba (bílá, křehká, košíkářská), která tvořila většinou křovité porosty. Stromové vrby se vyskytovaly jednotlivě nebo v malých skupinách. Byly většinou netvárné, větevnaté, nízkého vzrůstu, nedávající možnost výtěže užitkového dříví. Další dřevinou starších břehových porostů byl topol černý. Šlo většinou o mýtné až přestárlé stromy značných dimenzí, jejichž zdravotní stav nebyl často uspokojivý, a proto byly navrhovány k likvidaci a obnově. Kvalitní břehové porosty se vyskytovaly např. podél Labe a některých jeho přítoků. Další dřevinou břehových porostů byl jasan, většinou dobrého vzrůstu. Ostatní dřeviny se vyskytovaly v menší míře, někde byly zaznamenány i jehličnany (nejvíce v jihočeském kraji – 24 000 m3 zásoby hroubí s kůrou).

Břehové porosty v lesích nebyly samostatně inventarizovány, neboť údaje byly obsaženy v lesních hospodářských plánech příslušných lesních hospodářských celků. Byla v nich zjišťována pouze délka vodotečí a jejich poškození.

Produkční schopnost břehových porostů

Relativně nejvýznamnější výtěž poskytovala olše jak co do množství, tak i z hlediska kvality vytěžené hmoty. Další výtěž poskytla vrba a topol. Výtěž ostatních dřevin byla nepatrná. Olše mohla podle odhadu poskytnout asi 30 % užitkové hmoty, ostatní pak palivo; u vrby bylo získáno jen palivové dříví. U mýtně zralých topolů bylo třeba vzít v úvahu i kmeny přestárlé, poškozené, jejichž užitkovost stěží přesáhla 50 % z celkové hmoty. Ostatní listnaté dřeviny poskytly asi jednu třetinu užitkových sortimentů a dvě třetiny paliva. Značné potíže byly jistě i s odbytem tohoto materiálu.

Vážným problémem byla však přístupnost břehových porostů tam, kde zpravidla téměř neexistovala vhodná dopravní síť. Pokud se vůbec hmota soustřeďovala, provádělo se to ve většině případů přes zemědělské pozemky, často na značné vzdálenosti. Tento způsob se pravděpodobně ani výhledově nezmění. Doprava dřeva si proto vyžádá značných nákladů, které zřejmě často přesáhnou hodnotu dřeva, zvláště prořezávkového a probír-kového materiálu. Tento problém byl ještě dále komplikován minimální koncentrací vytěžené hmoty.

Úseky bez dřevinného vegetačního doprovodu

V zemědělských pozemcích byly toky technicky upravovány při zavádění zemědělských melioračních prací. Břehové porosty těchto toků byly vesměs likvidovány, ale jejich obnova se téměř neprováděla, takže se zvyšovala délka toků bez dřevinného vegetačního doprovodu. Značnou část vodotečí bez vegetačního doprovodu tvořily umělé odvodňovací nebo zavodňovací kanály. Odhad celkové délky vodotečí bez vegetačního doprovodu je uveden v tabulce 4.

Další skupiny stromů rostoucích mimo les

Kromě břehových porostů na vodotečích, rybnících a nádržích byly inventarizovány i ochranné lesní pásy, porosty k ochraně prostředí a lesní porosty malé rozlohy (do 0,30 ha) bez hospodářského významu, které nebyly zahrnuty do lesních hospodářských plánů.

Břehové porosty – šance pro produkci biomasy

Od šetření inventarizace v roce 1971 nás dělí 40 let. Na vodních tocích se mnoho věcí změnilo. Změnili se majitelé i správci toků, změnily se způsoby pěstování anebo nepěstování břehových porostů, jejich druhová skladba, věkové poměry, dimenze, změnily se toky.

Výhody břehových porostů jsou značné: zpevnění břehů, protierozní činnost, čištění vody, vytváření biokoridorů vhodných pro migraci živočichů i rostlin, slouží jako větrolamy atd. a v neposlední řadě jako významný estetický prvek v krajině.

Přehled ze začátku 70. let však ukazuje možnosti pěstování dřevin na březích vodních ploch. Zásoba 2,097 milionů m3 dřeva na 81 % břehů s vegetačním doprovodem s celkovou těžbou přes 350 000 m3 už je podstatné číslo. Případné doplnění vegetačního doprovodu na holých březích nabízí dalších 500 000 m3 dřeva. Při intenzivním hospodaření by bylo možno tuto zásobu ještě dále navýšit.

Břehové porosty jsou tak velmi výhodné pro pěstování rychle rostoucích dřevin například pro energetické využití. Dendromasa se dnes stává nedostatkovým produktem a poptávka po ní se bude i nadále zvyšovat.

Autor:

Ing. Jaromír Nikl

ÚHÚL Brandýs nad Labem

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.