Lesnická typologie v praxi soukromého lesního majetku

Význam typologického systému ÚHÚL

V lesnické praxi soukromého lesního majetku je lesnická typologie využívána v širokém spektru lesnických činností, obdobně jako u všech ostatních vlastníků lesa. Je základním a rozhodujícím východiskem diferenciace hospodářských opatření.

Typologický systém ÚHÚL pro lesnictví a lesnickou praxi přináší značnou část výhod, především je gnoseologickým východiskem pro realizaci základních hospodářských doporučení pro porostní typy hospodářských souborů. Jako základ ekologického systému, spojující stanoviště, vegetaci a klima, umožňuje lesnímu hospodáři velice citlivě realizovat konkrétní hospodářská opatření v jednotlivých porostech.

Kromě nesporných přínosů z dlouhodoběj-šího pohledu v ČR se lesnická typologie, respektive Typologický systém ÚHÚL, však stává i nepřímým nástrojem omezování vlastnických práv soukromých vlastníků lesa (minimální procentuální podíl MZD při obnově porostu, základní hospodářská doporučení pro HS, plány péče v ZCHÚ…).

Další stupeň omezení lze předpokládat paradoxně právě s rozvojem lesnické typologie ve ZCHÚ, NP či lokalitách Natury. Dosavadní základní jednotky, lesní typy a jejich soubory, mají být nahrazeny trvalými jednotkami TVL (typy vývoje lesa) s hodnocením přirozenosti lesních porostů. Konečným cílem je pak rekonstrukční charakter změny současných porostů a jejich druhové skladby na skladbu přirozenou, což je nejen biologicky, ale zejména ekonomicky zcela nereálné.

Využití lesnické typologie na LHC Opočno

Správa lesů KCM Opočno, LHC Colloredo Opočno se vyznačuje rozmanitostí přírodních a stanovištních podmínek, což dokumentuje vylišení 95 SLT a 35 HS ve všech lesních vegetačních stupních (kromě 8 VLS) v PLO Polabí, Předhoří Orlických hor a Orlické hory (nejvíce zastoupený 6K 18,5 %, 1M 9,6 %, 7K 9,1 %). Specifickým problémem je výjimečnost vrcholového fenoménu Orlických hor, kde růstové i klimatické podmínky (průměrná roční teplota 2,6 °C, 90 vegetačních dnů) odpovídají 8 VLS v sousedních pohořích.

Využití lesnické typologie má na majetku rodiny Colloredo-Mansfeldů na Opočně vpravdě historické kořeny. Právě zde byly založeny již před 60 lety profesorem Aloisem Zlatníkem výzkumné typologické plochy, popisy a typologické mapování (34 ploch jen v oblasti Orlických hor). V současné době je snaha připravit projekt na tvorbu nového pojetí přírodě blízkého managementu lesních ekosystémů, právě na základě dlouhodobého sledování trvalých výzkumných typologických ploch, v úzké vazbě na nové poznatky biodiverzity, dynamiky a vývoje stanoviště, vegetace a změn klimatického systému. Do projektu by měl být zapojen i Český hydrometeorologický ústav v Hradci Králové a ÚHÚL.

Na základě hodnocení výzkumných ploch Obora Opočno a Sigmondova porostu, s původní typologickou charakteristikou profesora Zlatníka a profesora Pelíška (viz LP 8/2012), lze vyvodit závěry, jak významně ovlivňují přírodní potenciál stanoviště realizované přeměny, převody a přestavby. Při porovnání dnešního stavu se popis stanoviště přeměňovaného smrkového porostu 47 A13 za dobu 50–60 let prakticky nezměnil. Je otázkou, zda je to odraz vývoje stanovištních poměrů, nebo jen změnou metodiky jeho hodnocení. Závažnou otázkou zůstává, kolik generací smrkového lesa zde může způsobit nezvratnou změnu přírodního potencionálu stanoviště až do jeho degradačních stadií.

Při zahájení přeměny smrkové monokultury výzkumné plochy Obora Opočno LT 3H1 v roce 1961 bylo stanoviště popsáno: Fagetum guercino – abietinum (Zlatník), typ: Carex pilulifera, Vaccinium myrtillus. Půda: hlinito-kamenitý podzol na opuce, slehlý, středně hluboký se značnými vlhkostními výkyvy, ve vrchních vrstvách silně kyselý, přičemž nedostatek vody vyvolává zvýšenou akumulaci surového humusu. Zásoby živin jsou slabé (Pelíšek 1962). Zjištěný stav humusových a půdních poměrů v roce 2009, kromě indikátorů fytocenózy, zůstal ve zbytku mateřského porostu v podstatě nezměněn, jednoznačně v důsledku vlivu stávajícího smrkového porostu na stanoviště.

I hodnocení bonity ve smyslu produkční schopnosti zůstalo podle údajů LHP nezměněno od roku 1940 až do roku 2004, tj. za 65 let (smrk 4, dub 4 v r. 1940, smrk 4, dub 3 v roce 2004).

Naopak po provedené přeměně smrkové monokultury se však ve smíšených skupinách ve věku 40–50 let výrazně změnila nejen struktura humusového horizontu, ale zcela kvalitativně humusová forma i celkově půdní poměry, s barevně odlišeným A horizontem a u B horizontu s čerstvou, vlhkou, okrově hnědou vrstvou mělké kambizemě.

Význam uchování stanovištních poměrů vedl zakladatele převodu smíšeného lesa na les skupinovitě výběrný v příkladu Sigmondova porostu na LT 3D1. Typologické zařazení v roce 1962: Fagetum typicum (Asperula, Oxalis, Mercurialis, Impatiens, Senecio F.) (Zlatník). Půda: střední podzol na sprašové hlíně s podložím zelených břidlic, hlinitého rázu, dosti kyprý, neslehlý, s dosti příznivým vodním režimem. Půda středně kyselá s malým množstvím humusu a celkem dobrými zásobami rostlinných živin (Pelíšek). Strukturovaný smíšený porost na závěr převodu zcela nenaplnil cíle jeho zakladatelů, tj. dosažení skupinovitě výběrného lesa, avšak stanovištní poměry byly nejen uchovány, a při hodnocení i mírně zlepšeny, i vlivem expozice, svahového deluvia. Do jisté míry překvapuje hodnocení půdy jako středního podzolu, při zahájení převodu, na stanovišti Fagetum typicum – obohacené dubové bučiny.

Realizované přeměny, převody, přestavby na Opočensku, vycházející z typologických základů, jednoznačně naplnily cíle jejich zakladatelů pro zachování a zlepšení stanovištních poměrů, a to pozitivními změnami humusového horizontu i půdních poměrů.

Rozvoj lesnické typologie ve ZCHÚ

Současný rozvoj lesnické typologie je charakterizován vytvořením trvalých jednotek TVL (typy vývoje lesa) a hodnocením přirozenosti lesních porostů ve ZCHÚ a NP. Konečné výstupy budou zakotveny do plánů péče, které jsou pro soukromého vlastníka lesa „nezávazně závazné“. Příkladem je Plán péče o NPR Bukačka s mapou stupňů přirozenosti lesních porostů. Srovnejme dosažení jeho cíle s bezprostředně návazným lesním komplexem, cílevědomě lesnicky obhospodařovaným, kde tvůrčí síly přírody zajišťují tyto cíle přirozeně a automaticky, bez vysokých finančních nákladů než v případě území NPR. V obou příkladech jde o přibližně stejná stanoviště, NPR Bukačka LT 7K0, nadm. v. 1000 m; porost 119 B15/2a LT 7K1, 7K5, nadm. v. 950 m.

Pro EVL soustavy Natura 2000 jsou vodítkem pro určování biotopů typy přírodních stanovišť. Biotopy s jejich druhovými kombinacemi rostlin a dřevin jsou vymezeny na základě platných fytocenologických publikací. Jestliže se na mapování biotopů podíleli především typologové ÚHÚL, je přinejmenším s podivem, proč nebylo přímo použito typologických jednotek (LT, SLT) právě z typologického systému ÚHÚL. Typy lesních přírodních stanovišť v EVL soustavy Natura, které obsahují modely přirozené druhové skladby, vycházejí stejně nakonec z dotčených souborů lesních typů a mají zásady hospodaření obdobné jako u hospodářských doporučení pro příslušné porostní typy HS.

LHC Colloredo Dobříš, extrémní stanoviště SLT 1Z

Na LHC Colloredo Dobříš při obnově LHP byl zájem vlastníka o revizi typologických jednotek a typologického mapování. Extrémní stanoviště SLT 1Z, na břidlicových výstupech se zakrslými acidofilními doubravami, představují poměrně značnou rozlohu, nikoliv jen původně vylišené fragmenty kolem dálnice Praha–Příbram. Vlastníkovi bylo sděleno, že typologické mapování a vylišení typologických jednotek z let padesátých (započaté Eduardem Průšou) je neměnné a vývoj stanovištních poměrů nemůže být v žádném případě zásadně ovlivněn ani zásahem do geologického podloží, půdních a vodohospodářských poměrů při stavbě dálnice.

Argumentace vlastníka pro revizi typologických jednotek byla de facto potvrzena vyjádřením AOPK, střediska pro Prahu a střední Čechy, kde je výslovně deklarováno: V lokalitě Králova Stolice se nacházejí rozsáhlé zakrslé acidofilní doubravy, které nemají v takovéto podobě ve středních Čechách obdoby. Je v nich zachován i velice zajímavý podrost s řadou vzácnějších druhů rostlin. Nízký vzrůst a snížená vitalita dubů je zde způsobena kombinací řady faktorů, především charakterem podloží a nedostatkem srážek. Tyto z hlediska přírodovědného velice zajímavé porosty je žádoucí uchránit před převody na borové monokultury. Určitou alternativou by zde mohlo být využití hospodářského tvaru lesa středního nebo nízkého, se zkrácenou dobou obmýtí a produkcí palivového dříví, případně je možné některé porosty zcela vyloučit z běžného hospodaření. V těchto přírodovědně hodnotných lesních porostech je potřebné běžné hospodaření sladit se zájmy ochrany přírody. To ostatně je i zájmem vlastníka.

Typologie, produkce, ekonomika

Uvedené aspekty využití lesnické typologie – Typologického systému ÚHÚL – zaujímají širokou problematiku spektra ekologického až environmentálního. Pro vlastníky lesů je však nejdůležitější otázka využití lesnické typologie pro celkový ekonomický efekt hospodaření. Jde o to, jak nacházejí svůj lesní majetek ve světle typologických jednotek a jejich vyústění, pro takovou skladbu dřevin, která zajistí co možná nejvyšší objemovou i hodnotovou produkci lesních porostů, ale i jejich ekologickou stabilitu do budoucna.

Stručně řečeno, je to hledání efektivního řešení vztahu základní typologické jednotky (LT, SLT) a produkce. Je podnětné, že tato problematika byla řešena již při zahájení přeměn na Opočensku v 50 letech. Zde právě jedním z nejdůležitějších hospodářských opatření bylo stanovení hospodářského cíle (porostní cílové druhové skladby) na základě stanovištního průzkumu. Slovy autorů, je tedy nutno určit nejvyšší, avšak hospodářsky zdůvodněný podíl ekonomických dřevin k dřevinám melioračním. Hospodářských dřevin má být v porostu nejvyšší množství, ještě však slučitelné se zásadou zachování produkční podstaty lesa (Konias). To ostatně potvrzuje i aktuální definice přestavby lesa (Tesař, Klimo 2004): „Přestavba lesa není návratem k přirozené dřevinné skladbě daného stanoviště, ale tvorbou smíšených, věkově a prostorově strukturovaných porostů (s takovým zastoupením smrku), aby nebyla nevratně ohrožena produktivita stanoviště.“

Typologický základ umožňuje lesnímu hospodáři i hledání optimální volby intenzity pěstební činnosti.

Jedním z nejaktuálnějších problémů současného lesního hospodaření je úkol zásadně snížit zastoupení smrku, zejména v nižších VLS. Jako jedna z cest se jeví dle závěrů výzkumných projektů právě nahradit smrk zvýšeným zastoupením douglasky, a to nejen z důvodu vysoké produkce, téměř bez rozdílu na všech stanovištích, ale i z důvodu trvalé ekologické stability. Jestliže douglaska dobře roste a produkuje i na extrémních stanovištích SLT 1Z, a dokonce se zde i přirozeně zmlazuje, má své opodstatnění i jako MZD v dalších HS, kde ve vyhláškovém výčtu MZD chybí (HS 21, 25, 45).

Příspěvek byl prezentován na konferenci Rozvoj lesnické typologie a její užití v lesnické praxi.

Autor:

Ing. Ladislav Šimerda, Ph.D.

Správa lesů Kristiny Colloredo – Mansfeldové, Zámecká 6, Opočno p. Orl. horami

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor