Lesnictví, manažeři a někteří „zelení“
Miroslav Sloup
Před mnoha lety mně jeden profesor vysvětloval náročnost lesnických věd na příkladu potřeby obrovského rozsahu vědomostí – od ekonomiky přes technické disciplíny až po ekologii.
To se mi vybavilo při letošních státních závěrečných zkouškách na lesnické a dřevařské fakultě v Praze. Zkouška u bakalářského studia obsahovala předměty jako technologie a ekonomika v lesním hospodářství, ekologie a lesnická typologie a hospodářská úprava lesů. Předpokládá se, že uchazeč je dostatečně znalý technických, ekonomických i ekologických disciplín tak, aby je mohl uplatňovat v praktickém životě.
Lesnictví – znalosti a dlouhodobost
To studenti denního i dálkového studia s potřebnou odbornou praxí většinou zvládali. Poněkud horší byla situace u „dálkařů“, kteří měli praxi v jiných oborech. Při diskuzi s nimi se ukázalo, že si často volili lesnické vzdělání proto, že pro funkce, které zastávají, je vyžadováno minimálně bakalářské vzdělání, bez ohledu na obor. A tak nejčastější odpovědi byly, že mají rádi přírodu, a tak studium na lesnické fakultě bude pro ně nejvýhodnější a nejsnazší.
Chyba lávky, postupně s úděsem zjišťují, že rozsah učební látky je velmi široký a tím i těžko zvládnutelný. Obvykle již ustupují od dalšího pokračování v magisterském studiu. Dokonce byla i odpověď, že magisterské vzdělání bude hledáno v jiném, ne tak širokém oboru.
Naprosto je chápu. Co však chápu těžko, je až skoro výhradně „manažerský“ výběr lidí do nejvyšších lesnických funkcí v ČR. Takový „manažer“ je jistě velice schopný v rychlém prosazování vysokých ekonomických výsledků, pochybuji, že lze stejně mluvit o schopnosti naplňovat všechny ostatní důležité funkce lesa. Za cílem dosažení maximálního zisku v co nejkratší době, což je jistě chvályhodné v řadě jiných oborů, zůstávají ostatní požadované funkce v pozadí, nebo se hodnotí výhradně v penězích – do té a té činnosti jsme vrazili tolik a tolik peněz.
Úzká specializace ochránců přírody
Obdobnou situaci můžeme sledovat u jednostranně zaměřených „ochránců přírody“, kteří často vnímají svět jen přes svoji úzkou specializaci. Příkladem může být
NP Šumava s předpokládanou schopností kůrovcem zničených kulturních ekosystémů (odborně zvaných „disturbance“) zajistit přirozenou obnovu lesních ekosystémů. I když přiznáme možnost v tzv. „velkém vývojovém cyklu“ schopnost v průběhu několika set let (možná někde už vůbec) v nastoupení klimaxového lesního ekosystému, nejsou brány na zřetel další okolnosti, vyplývající z dalších oborů. Těch je celá řada. Jako příklad lze uvést genetiku (na rozsáhlých holinách i s dočasnou přítomností stojících mrtvých stromů přežívají jedinci pionýrského charakteru a ustupují jedinci klimaxoví), na svažitých plochách dochází k introskeletové erozi (ztenčování a ztráta půdního profilu a následném vystupování kamenitých a balvanitých sutí – příkladem může být kdysi zalesněný vrchol Luzného, v poslední době pak Jezerní stěny s praktickým vyloučením jakékoliv obnovy lesa) a v neposlední řadě i vodoochranná a vodohospodářská funkce lesa (zvýšené ohrožení i faktické zátopy území pod svahy Šumavy – v poslední době na Klatovsku s významnými materiálovými škodami). Tak lze pokračovat i v dalších, zejména ekonomických dopadech na „nehospodaření“ v NPŠ. Podle posledních informací (LP 6/2012) je podle náměstka ministra životního prostředí T. Tesaře „jediným odpovědným činitelem za současný stav Šumavy vláda doktora Pitharta“, která nechala schválit NP v této výměře.
Vyváženost všech funkcí lesa, respektive požadované „dosažení trvale udržitelného hospodaření a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnosti a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti a budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní i národní úrovni“ považuji v těchto případech za již poněkud spornou.
Nová doba – nové činy
Nu což, nová doba chce nové činy. To heslo jsem již někdy v minulosti slyšel. Jen si přeji, aby si jej naše děti za 30–40 let nemusely znova opakovat a nemusely napravovat chyby současné.
Autor:
Ing. Miroslav Sloup