Sdružování vlastníků lesa

Problematika sdružování vlastníků lesů

Problematikou sdružování vlastníků lesů se u nás nejvíce zabýval Jiří Matějíček a Jiří Skoblík v publikaci „Sdružování vlastníků lesů – Proč a jak“, vydané MZe v roce 1997. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně v roce 2002 zpracovala „Model funkčního sdružení vlastníků lesa za účelem společného obhospodařování lesů“. Situací ve sdružování na Slovensku se zabývala a popsala V. Petrášková z Lesnického výzkumného ústavu Zvolen. Rozbor problematiky sdružování z pohledu daní a účetnictví provedl Milan Janásek v Lesnické práci 9/1997. Autorem posledního materiálu, který řeší problematiku sdružování, je Martin Flora a jedná se o pracovní metodiku pro privátní poradce v lesnictví s názvem Sdružování vlastníků lesů.

Sdružování vlastníků drobných lesů, až na několik výjimek, u nás prakticky nefunguje. Obecně panuje nedůvěra ke sdružování převládající z doby kolektivizace. Další úskalí představuje v podmínkách České republiky neexistence vhodné právní formy, která by umožňovala sdružovat různé právnické a fyzické osoby, které jsou vlastníky lesa. Problematické je i sdružování plátců a neplátců DPH. Významnou roli hraje v současnosti i skuteč-nost, že neexistuje žádná účinná finanční motivace, která by sdružování podporovala, ani zvýhodnění sdružených vlastníků jinou formou. Aby vlastníci lesa přistoupili na sdružování, bylo by potřeba je přesvědčit o jeho prospěšnosti a výhodnosti.

Dle informací z MZe bylo ještě před 3 roky sdruženo celkem 6 042 ha, na které se poskytoval příspěvek v celkové výši 1 343 000 Kč. V současné době, pokud je mi známo, se již příspěvek na sdružování nikde neposkytuje. To vedlo, alespoň v regionu Českomoravské vrchoviny, ke zrušení několika sdružení.

V rámci právního prostředí České repu-bliky je dnes možné vytvořit sdružení v 10 základních právních formách. Ovšem ani jedna zcela nevyhovuje sdružení vlastníků lesů s cílem společného hospodaření v lesích. Vhodným iniciátorem pro vznik sdružení by mohl být OLH, pokud bude existovat finanční motivace, která pokryje náklady na vznik sdružení a přispěje na jeho provoz a výkon činnosti OLH. Součástí naplnění cíle by mělo být i vypracování metodiky, jak postupovat krok za krokem při zakládání takového sdružení, která by obsahovala i vzory jednotlivých dokumentů vyhovujících právnímu prostředí ČR.

Aby v rámci řešeného opatření v NLP II bylo možno navrhnout nějaká doporučení, provedli jsme v roce 2010 průzkum mezi vlastníky lesa. V průzkumu jsme navázali na obdobný, prováděný v roce 1998 ČZU Praha mezi 305 fyzickými vlastníky lesů ve 14 vybraných okresech a průzkum prováděný pracovníky státní správy Okresního úřadu v Jihlavě v roce 1999. Výsledky těchto průzkumů jsou uvedeny níže a je zajímavé je porovnat s výsledky po více než 10 letech. Průzkum byl zaměřen na tyto okruhy: zda vlastníci lesa vůbec o nějaké sdružování mají zájem, zda znají možnosti a formy sdružování, jeho výhody a nevýhody.

Výsledky průzkumu z roku 1998 a 1999

Průzkum mezi vlastníky lesa, který byl prováděn v roce 1999 pracovníky státní správy Okresního úřadu v Jihlavě, byl zaměřen na:

- problematiku odborného lesního hospodáře,

- znalost právních předpisů týkajících se lesního hospodářství,

- vzdělávání vlastníků lesa.

Dodatečně byl průzkum rozšířen na:

- výhody či nevýhody sdružování lesa.

Na otázky sdružování tehdy odpovědělo 115 dotázaných, z toho bylo 81 fyzických osob a 34 obcí převážně z regionu Českomoravské vrchoviny. Výsledky jsou shrnuty v následu-jícím textu a tabulkách 1–4 a porovnány s odpověďmi na stejné otázky z průzkumu, který prováděla ČZU Praha v roce 1998 mezi 305 fyzickými vlastníky lesů ve 14 vybraných okresech.

U otázky: „Myslíte, že by sdružování mělo pro vlastníky lesů nějaké výhody?“ (tab. 2) je zajímavý rozdíl ve výsledcích průzkumu OÚ v Jihlavě a průzkumu ČZU Praha, který byl prováděn pouze mezi fyzickými vlastníky. V průzkumu prováděném OÚ Jihlava kladně odpovědělo pouze 21 % oslovených fyzických vlastníků lesa, což je méně než polovina podle výsledků ČZU Praha.

U otázky týkající se výhod sdružování (tab. 3) viděly obce pozitivum především v lepším zpeněžení dřeva, které většinou prodávají. Fyzičtí vlastníci, kteří mají většinou menší výměry lesa a tím i nižší těžby, dřevo často používají pro vlastní spotřebu. Hlavní výhodu sdružování proto spatřují v pomoci mechanizačními prostředky, které jsou pro ně finančně nedostupné.

Podle průzkumu ČZU Praha považuje za výhodu 15,7 % dotázaných možnost sdružit prostředky a využití strojů, 11,5 % společný zájem, 11,1 % „více hlav víc ví“, 3 % ochranu majetku, 3 % snížení nákladů na práce, 1 % lepší péči o lesy a 54,7 % neodpovědělo.

Většina dotázaných se k nevýhodám sdružování nevyjádřila (tab. 4.). Proto nelze z uvedených výsledků dělat konkrétní závěry. Z fyzických osob sdružení jednoznačně odmítlo 8,6 %.

Podle průzkumu ČZU Praha považuje za nevýhodu sdružení 17,7 % špatnou domluvu, hádky a různé potřeby vlastníků, 3 % neznají žádné výhody, 2,6 % se domnívá, že dojde k vyšší finanční náročnosti, 2 % poukazují na problémy z různého stavu lesa a 74,8 % neodpovědělo.

Výsledky průzkumu z roku 2010

Při řešení KA 5 NLP II byly prostřednictvím dotazníků, šířených mezi vlastníky lesa přes odborné lesní hospodáře, internetové stránky České komory odborných lesních hospodářů a zaslání poštou osloveny jak obce, tak fyzické a právnické osoby s různou velikostí lesních majetků. Celkem na položené dotazy odpovědělo 369 vlastníků lesa, z toho 47 obcí, 320 fyzických vlastníků a 2 právnické osoby vlastnící les. Vzhledem k malému počtu odpovědí od právnických osob nebyly jejich odpovědi zařazeny do celkového vyhodnocení.

Zájem o sdružování a s tím související služby může souviset s velikostí majetku a vzdále-ností majetku od místa trvalého bydliště. Proto byli respondenti rozděleni do 4 kategorií podle velikosti lesního majetku (graf 1) a se vzdáleností bydliště od lesa (graf 2). Odpovědi byly vyhodnoceny podle druhu vlastnictví, protože rozložení bylo různé.

Překvapivé bylo zjištění, že velikost majetku a jeho vzdálenost neměly v odpovědích na sdružování zásadní vliv. Proto v dalším vyhodnocování byly výsledky sumarizovány pouze podle druhu vlastnictví, a to zvlášť pro obce a zvlášť pro fyzické osoby.

Informovanost o možnostech a formách sdružování a jejich výhody

Obce

Obce jsou o možnostech sdružování lépe informovány než fyzické osoby vlastnící les. Je to pochopitelné, protože se sdružují i pro zajištění jiných činností. Proto je zarážející, že tak vysoké procento obcí se nesetkalo s možností sdružování vlastníků lesů k společnému hospodaření (graf 3). To je v rozporu s odpovědí na další otázky o výhodách a potřebě sdružování, kde 55 % obcí sdružení považuje minimálně za vhodné (graf 5). Výhody sdružení spatřuje cca jedna třetina obcí v podstatě ve všech činnostech (tab. č. 5). Z hlediska formy sdružení upřednostňují jim známé způsoby, a to svazek obcí nebo družstvo. Více než 60 % obcí v tom však nemá jasno (graf 4).

Fyzické osoby

Pouze 10 % vlastníků lesa se setkalo se snahou o sdružování. Může se jednat z velké části o osoby, které jsou nebo byly v některém sdružení. Výhody ve sdružování spatřují především v ochraně lesa, zpeněžení dřeva, pomoci s mechanizačními prostředky, dále v celkovém zlepšení úrovně hospodaření a prosazování společných zájmů. O formách sdružení v podstatě nemají přehled, nebo pouze ti, kteří již ve sdružení jsou nebo byli.

Z výsledků průzkumu je tedy možné vysledovat, že znalost o sdružování je mezi vlastníky velmi nízká a z toho může pramenit i jejich nezájem.

Závěrem

O tom, zda sdružování vlastníků lesa nazná nějakých podstatných změn podle mého názoru rozhodne řada vlivů. Mezi nejdůležitější považuji: vytvoření nové formy sdružení vhodné pro všechny druhy vlastnictví lesa, zvýhodnění pro sdružené majetky, informovanost vlastníků lesa a vytvoření vzorových sdružení.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Autor:

Ing. Milan Slavinger

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.