Jedle kavkazská

Popis druhu
Jehličnatý neopadavý strom z čeledi Pinaceae. Dosahuje výšky 45(60) m. Litera-tura uvádí i výšku 78 m a průměr kmene
350 cm, dokonce v hodnocení kavkazské státní biosférické rezervace jako památky UNESCO je napsáno, že strom vysoký 85 m je pravděpodobně nejvyšší dřevinou v Evropě. Dožívá se přes 600 let. Velmi dobré podmínky má např. na Britských ostrovech nebo v Irsku, kde nejvyšší stromy dosahují výšky až 50 m a obvodu kmene 460 cm, nebo v Belgii, kde můžeme vidět stromy podobných rozměrů. V ČR k nejkrásnějším exemplářům patří solitérně rostoucí stromy v zámeckých parcích a zahra-dách, např. Konopiště, Buchlovice nebo Arboretum Křtiny, výška stromů se zde pohybuje okolo 30 m s průměrem kmene asi 1 m.
Koruna mladých stromů je pyramidální s velmi pravidelným větvením a u starších exemplářů na vrcholu mírně zaoblená. Kmen je průběžný, plnodřevný, výmladnost na kmeni velmi dobrá. I při poškození terminálního pupene je druh schopen vytvořit bez problému náhradní vrchol. Jehlice má tmavě zelené, svrchu lesklé, asi 3 cm dlouhé, 2–2,5 mm široké, na konci zaokrouhlené nebo vykrojené, z rubu s výraznými bílými pruhy průduchů. Jehlice kryjí svrchu větvičku. Letorosty jsou žlutozelené nebo světle hnědé, krátce tmavě chlupaté. Pupeny vejčité, zašpičatělé, hnědé, kryté slabě kýlnatými šupinami, jsou bez pryskyřice podobně jako u naší jedle. Kůra je světle šedá, ve vyšším věku drobně šupinovitě odlupčivá.
V mládí roste pomalu, celkově však rychleji než jedle bělokorá. Výškový přírůst vrcholí ve 20/40 letech, kdy odrůstá celkem rychle, často více než 1 m za rok. Kořenový systém je bohatě rozvinutý, u semenáčku se vytváří kůlový kořínek. Později vyroste množství bočních kořenů, systém je pak srdčitě svazčitý. K vývratům téměř nedochází. Druh bývá často poškozován zvěří, zejména srnčí. Po okusu snadno vytváří nové letorosty.
Jedle kavkazská je dřevina s jednopohlav-ními šišticemi, opylování probíhá za pomoci větru. Samčí šištice jsou ve spodní části koruny, samičí pak v horní části, obvykle až na vrcholu nebo na konci větví. Kvete v dubnu až květnu. Šišky má rozpadavé, až 20 cm dlouhé s vyčnívajícími podpůrnými šupinami, 3–5 cm široké, válcovité, nezralé zelené, zralé hnědé, silně pryskyřičnaté. Dozrávají v říjnu. Semenných šupin je 150–200 ks. Semena jsou relativně velká, až 12 mm, lesklá s trojúhelníkovým nafialovělým křídlem. Klíčivost cca 40 %, při dobrém skladování vydrží až 5 let. Druh plodí od 30 let celkem pravidelně, semenné roky má ve 3–4letých intervalech.

Rozšíření
Druh je rozšířen v horách západního Kavkazu: Rusko, Gruzie v nadmořských výškách 600–2 200 m a v Pontickém pohoří v severovýchodním Turecku v 1 200–2 000 m n m. Roste velmi často na severních svazích hor nebo v údolích. Tvoří buďto čisté porosty, nebo směsi se smrkem východním Picea orientalis a bukem východním Fagus orientalis, v nejvyšších polohách pak s Sorbus caucasigena, Rhododendron ponticum aj.
Někdy bývá z taxonomického hlediska druh zařazován jako A. nordmanniana subsp. nordmanniana, rostoucí ve východní části celkového areálu druhu, tj. na Kavkaze (Abcházie, Gruzie) a severovýchodní Anatolii na rozdíl od A. bornmuelleriana. Tento druhý taxon se vyskytuje pouze v severozápadní Anatolii od pohoří Ulu-Dagh (Mt. Olympus) po údolí řeky Kizil Irmak. Třetí taxon A. nordmanniana ssp. equi-trojani je také rostoucí v západním Turecku, v pohoří Kaz-Daghi (Mt. Ida). Většinou však bývají tyto taxony označovány jako samostatné druhy.

Ekologie
Jedle kavkazská snese hluboký zástin, podobně jako naše jedle. Velmi dobře však roste i na osluněných plochách. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, snáší i vysýchavé půdy v letním období. Letním přísuškem nebývá poškozována. Nejlépe se jí daří na vlhčích, hlubších, hlinitých půdách. Dobře roste i na půdách vzniklých z různých typů hornin, ať už kyselých nebo vápenců. Roste dobře i v těžkých jílovitých půdách. Je dřevinou spíše oceánického klimatu, vhodné jsou pro ni srážky jako v domovině (900–3 000 mm ročně), silné mrazy ji mohou poškozovat. Poškozována také bývá často korovnicí kavkazskou, která u nás parazituje i na jedli bělokoré. Významné poškození bývá způsobeno také vytloukáním i loupáním zvěří.

Význam a využití
V oblasti přirozeného výskytu je důležitou hospodářskou dřevinou. Dřevo má stejnou barvu, není rozlišeno na jádro a běl. Je středně těžké, spíše měkké, ne příliš trvanlivé. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá v rozmezí 400–600  kg.m-3. Její dřevo je kvalitou obdobné jako u ostatních jedlí, využívá se od konstrukcí přes obalový materiál až po výrobu papíru. Druh patří k nejčastěji vysazovaným okrasným jehličnanům, má velmi dekorativní habitus a poskytuje kvalitní okrasný klest. Je velmi oblíben jako vánoční stromek – dnes známý jako „Dánská jedle“ – pod tímto názvem tuto jedli importují a prodávají supermarkety.

Možnosti pěstování v ČR
V Evropě je jedle kavkazská známa od r. 1836, kdy byla objevena na Kavkaze, ve 40. letech pak byla semena dovezena do západní Evropy, kde byla využívána jako významná dekorativní dřevina. Koncem 19. stol. byla dovezena do Severní Ameriky, kde je také vysazována zejména jako parková dřevina. První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody roku 1845 na Sychrově. Další záznamy o pěstování jsou z Nových Hradů (1859), Červeného Hrádku (1863), Hluboké (1865), Průhonic (1927) aj. V dnešní době se jedle kavkazská vyskytuje častěji ve výsadbách ve větších městech, dobře odrůstá a plodí. Množit ji můžeme generativně z naturalizovaných exemplářů. Šišky trháme v koruně koncem září, necháme vyschnout a semena odebíráme po jejich rozpadu. Hmotnost 1 000 semen se pohybuje v rozme-zí 45–50 g. Osivo obvykle stratifikujeme a vyséváme na jaře na záhony. Klíčivost v našich podmínkách je běžně nad 30 %, při našich pokusech dosahovala hodnot mezi 40–50 %. Vzhledem k dobré produkci dřeva a podobné ekologii s naší domácí jedlí se o ní uvažovalo jako o druhu, který by ustupující jedli bělokorou mohl úspěšně nahradit. K zamýšleným rozsáhlejším výsadbám však nikdy nedošlo. Zcela výjimečně se jedle kavkazská u nás vysazuje do lesních porostů. Jedna z mála zkusných ploch byla založena v 80. letech na území ŠLP ML Křtiny, ale tato výsadba byla kompletně zničena zvěří. Přesto se zde na okrasných paloucích a okrajích lesních porostů nachází více než 50 vzrostlých a plodících exemplářů. K nejmohutnějším patří jedinec v Hackerově školce o výšce 31 m a obvodu kmene 208 cm. Druh se v našich podmínkách volně v krajině nešíří, ale je zde reálná možnost hybridizace s jedlí bělokorou. Proto by neměla být vysazována v blízkosti genových základen jedle či ve zvláště chráněných územích. Je zajímavé, že žádný zástupce tohoto druhu není zapsán jako památný strom v ústředním seznamu ochrany přírody. Významné využití druhu však bude dále v sadovnické dendrologii, tedy v solitérních i skupinových výsadbách, kdy esteticky působí kuželovitým tvarem koruny. Nelze však opomenout také jeho využití pro produkci kvalitních vánočních stromků, plantáže jsou zakládány stále častěji i na území ČR. Méně často se u nás pěstují kultivary tohoto druhu, jako např. zlatě zbarvený `Aurea´ nebo převislý `Pendula´, případně také kříženec A. nordmaniana a A. pinsapo (jedle španělská), známý pod názvem A. ×insignis, jedle výtečná.

Autor:
doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
E-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor