Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Popis druhu
Jedná se o prutovitý, pomalu rostoucí keř, 1–4 m vysoký. Kořenová soustava je široce rozvětvená a vytváří časté odnože, dobře kořenují i poléhavé větve. Letorosty jsou vzpřímené a mírně chloupkaté, bez podélných hran nebo čar s ojedinělými hnědými lenticelami. Od řešetláku se liší tím, že jsou beztrnné. Pupeny jsou vejčitě kuželovité, zašpičatělé, s hnědými šupinami, terminální pupen je větší. Listy jsou kopinaté 3–6 cm dlouhé a 1–2 cm široké, celokrajné, slabě kožovité. Rub je o něco více světle zelený než líc listu, na rubu je výrazně patrné středové žebro. Uspořádány jsou vstřícně či po třech v přeslenu a jsou krátce řapíkaté. V mírných zimách zůstávají jednotlivé listy i přes zimu a opadávají až na jaře při rašení nových listů. Bílé nebo žlutobílé květy vytváří latovitá květenství, 6–8 cm dlouhá, nepříjemně vonná. Květní koruna má v průměru asi 6 mm, korunní trubka o stejné délce jako korunní lem, cípy jsou na špičkách zelené. Tyčinky nevyčnívají z květu, jsou přirostlé ke koruně, prašníky jsou malé. Semeník je svrchní, čnělka tenká s dvoulaločnou bliznou. Opylovačem je hmyz, kvete v červnu. Květy dozrávají v říjnu v černé bobule velké asi 7 mm, lesklé s fialově barvící dužninou a 1–4 (nejčastěji dvěma) fialově hnědými semeny. Hmotnost tisíce semen je 18,3 g, životnost semen je 90% a čistota kolem 50 %. Plody jsou nejedlé, považované za jedovaté pro lidi a koně, nikoli však pro kozy.

Rozšíření
Těžiště jeho výskytu se nachází v jižní, západní a střední Evropě. Východní hranice rozšíření je střední Ukrajina, na severu zasahuje do jihovýchodního Norska a jihozápadního Švédska. Jiné údaje uvádí jako severní hranici Baltské moře, jinde je to jižní Anglie. Malou arelu najdeme v severozápadní Africe. Najdeme ho v nadmořských výškách do
1 500 m n. m.
V České republice roste hojně v termofytiku a v nižším mezofytiku ve středních, SZ a SV Čechách a J a SV Moravě. Vystupuje maximálně do výšky 550 m n. m. – lom u Chýnova.

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů
Je to naše domácí dřevina, nejčastěji využívaná na živé ploty. Jeho odolnost vůči znečištěnému ovzduší a schopnost snášet jak sestříhávání, tak okus, ho pro toto využití přímo předurčují. Využívají se i některé kultivary – „Atrovirens“ – sytě zelené, kovově lesklé, dlouho vytrvávající listy, „Italicum“ – světle zelené listy, v zimě dlouho vytrvávající olivově hnědé, plody zelenavě žluté, „Lodense“ – nízký, hustý, do 0,5 m výšky. Vysazuje se také do volných skupin nebo jako podrost pod vyšší dřeviny.
Tento keř obsahuje ve všech částech dosud málo probádaný glykosid ligustrin. Plody, černé bobule, by mohly být nebezpečné zejména pro děti, ale otravy nebyly dosud zaznamenány. Jejich požití může způsobovat nevolnost, zvracení a průjmy. Plody jsou významné jako potrava pro ptactvo, které je údajně 2000krát odolnější vůči ligustrinu než člověk. O neprobádanosti ligustrinu svědčí literární zmínky, které ptačí zob obecný označují za jedovatý nebo mírně jedovatý, nebo i nejedovatý. V dřívějších dobách se šťáva z plodů využívala k přibarvování vín a tkanin.
V lidovém léčitelství se proti bolestem hlavy využívaly obklady zhotovené z květů namočených v octě. Z kůry se získávalo žluté barvivo.
Ptačí zob je medonosnou dřevinou a jeho pevné, těžké a tvrdé dřevo se dříve využívalo v řezbářství. Květy byly využívány pro výrobu toaletní vody a oleje, který pomáhal při regeneraci pokožky po spálení.

Pěstební nároky
Tento keř roste v podrostu lesů na vlhčích lokalitách, ale i na suchých stráních. Je polostinný a zcela mrazuvzdorný. Kořenový systém dobře zpevňuje půdu. Nejčastěji roste na živných vápenatých půdách.
Roste od lužních lesů až do pásma bučin. Hojnější je v teplejších oblastech. Nejčastěji je součástí společenstva teplomilných doubrav, lesních plášťů, křovinatých strání a mezí, pobřežních houštin a okrajích lužních lesů. Roste společně s dubem, dřínem, řešetlákem, hlohy, mahalebkou, růžemi atd. Nejčastěji ho najdeme jako podrost smíšených lesů s převahou dubu zimního. Je považován za polostinnou dřevinu – pokud je zastíněn více, nekvete, ale rozmnožuje se kořenovými výmladky a zakořeněním ležících větví. Vyhýbá se půdám suchým a kyselým – na vápencích je ale schopen snést i výsušné stanoviště.
Rozmnožuje se hlavně vegetativně, především bylinnými (červenec až srpen) a dřevi-tými řízky (v říjnu). Semena se vysévají buď na podzim přímo síjí za zelena (dokud se v semenech nezačnou tvořit růstové inhibitory, výsev plně dozrálých semen je méně efektivní než síje za zelena), nebo se přes zimu skladují při 0–5 °C ve vlhkém substrátu a vysévají se na jaře.

Škůdci
Ptačí zob může být hostitelskou dřevinou pro dutilku jasanovou (Prociphilus bumeliae) z čeledi mšicovití (Aphididae). Jejími hlavními hostitelskými dřevinami jsou jasan a jedle, avšak příležitostně se může objevit právě na ptačím zobu nebo šeříku. Dospělé samičky dorůstají velikosti 3,8–5,5 mm. Jsou zbarveny světle hnědě až žlutavě načervenale. Vzhledem k produkci voskových výpotků je však jejich tělo místy kryto šedavým popraškem a nápadnou bělavou vatou. Nymfy, které dosahují délky 1,3 mm, jsou bílým voskem pokryté celé. První mšice se objevují zjara na čerstvě vyrašených listech či kůře mladých výhonů. Sáním na rašících listech způsobují jejich podvinování, zkadeření a tvorbu
tzv. listových hnízd. Při silném napadení jsou tato hnízda patrna již z dálky. Dalšími typickými znaky přítomnosti tohoto druhu jsou, díky silné produkci medovice, listy potřísněné cukernatými šťávami. Listy ptačího zobu mohou být napadány také housenkami lišaje šeříkového (Sphinx ligustri) z řádu motýlů (Lepidoptera). Housenky mají světle zelenou barvu, jsou velké asi 12 centimetrů a na těle mají sedm příčných proužků bílé a fialové barvy a dlouhý černý roh. Žijí na keřích
od srpna do září. Na podzim zaleze housenka do země a zakuklí se. Rozpětím křídel 90–120 milimetrů se tento motýl řadí mezi jedny z největších lišajů vůbec. Brzy na jaře se na listech mohou objevit i jiné housenky motýlů, a to hnědáska osikového (Euphydryas maturna), modráska krušinového (Celastrina argiolus) nebo vzpřímenky šeříkové (Gracillaria syringella). Z brouků pak mohou listy ožírat i zástupci lalokonosců.
Z houbových chorob se na ptačím zobu může vyskytnout skvrnatička (Cercospora spp.), větevnatka (Ramularia ligustrina), která způsobuje na listech hnědé okrouhlé skvrny se světlejším středem, případně Ascochyta sp., Septoria ligustri, Puccinia isiacea a Rosellinia necatrix.

Současný stav a opatření k podpoře
Ptačí zob obecný není ohrožen, je jen součástí některých vzácnějších teplomilných společenstev. Velmi často je u nás vysazován druhotně jako živý plot, jak bylo v článku zmíněno, stejně tak jako japonský Ligustrum ovafolium – ptačí zob vejčitolistý, který je ale vhodný do teplejších poloh a může omrzat.

Autoři:
Ing. Vladimír Janeček, Ph.D.
Ing. Jana Ešnerová, Ph.D.
KDŠLD FLD ČZU,
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Václav Bažant