Úvodník 12/2012
Vážení čtenáři,
věda, občas spojovaná i s lesnictvím, má ve společnosti jistě velmi důležité místo. Je zdrojem nových myšlenek, nápadů, vynálezů, technologií a jejich inovací, je zdrojem naplnění pro vcelku značný počet lidí, kteří se jí z nejrůznějších důvodů věnují. Je velebena jako všelék na všechny neduhy současné doby i zatracována jako zdroj, nikoli řešení problémů našeho života. Dovolte mi ale zmínit dva aspekty místa a uplatnění vědy ve společnosti, které se příliš nezmiňují.
Ten první souvisí s jevem, běžným v naší, české společnosti, kdy se jednotlivé obory mají tendenci zapouzdřit samy do sebe a existovat víceméně nezávisle na ostatních. Do jisté míry je to dědictví minulosti, ovšem s tendencí zesilování v posledních letech. Speciálně u nás je věda dělána díky různým bodovacím systémům jako „věda pro vědu“, zejména v oblasti přírodních a environmentálních věd, bez ohledu na využití svých výsledků v praxi a skutečnou hodnotu poznatků. Rozhoduje nikoli to, „co se zjistí“, ale „kde je to publikováno“, přičemž domácí informační zdroje jsou a priori méněcenné. Domácí scéna vědecké poznatky jakoby nepotřebuje, k čemuž se ostatně občas i hrdě hlásí. Co na to říci, možná není na místě si odpustit bonmot, na co jsou i v lesnictví zapotřebí poznatky, technologie (kromě exploatačních) a koncepty 21. století, když na velké, podstatné, části lesního majetku nejsme schopni a díky přístupu „státu“ ani ochotni zajistit péči o lesy s úrovní běžnou již ve století devatenáctém. Ve vědě pak jsou obecně glorifikováni „impaktoví borci“, hodnocení podle toho, kde publikují, a ne lidé, mající co říci praxi nebo v širší vědecké komunitě, oproštěné od tohoto „olympijského principu“.
Druhý aspekt je ještě zajímavější a podnětnější. Souvisí s tendencí „moderní“ společnosti, jejíž vzorce uvažování se ale v hlavních rysech nijak podstatně neliší od doby neolitu či faraonů, považovat vědu za objektivní a progresivní. Když odhlédneme, jak vypadala věda v nacistickém Německu, s jejími kontrasty technických a „humanitárních“ odvětví, pro někoho i v době nedávno minulé (i když to byl podle mnoha pamětníků vzor racionality oproti tomu, co předvádí kapitáni vědy dnes), podívejme se na dobu výrazného vědeckého a technického pokroku konce 19. a počátku
20. století. Byla to doba nebývalého rozpuku vynálezů a vědeckých škol, kdy již dozrávala teorie relativity a další poklady vědeckého bádání, dodnes většině lidstva myšlenkově nepřístupné. Byla to ale i doba „vědeckých“ poznatků o biologické a intelektuální nerovnosti lidských ras, pohlaví, společenských skupin či tříd a národů. Nejlepší biologické mozky lidstva to dokazovaly ve všech příslušných zdrojích a my si z jejich myšlenek a odkazu pamatujeme jen tu dnes „korektní“ část. Ale bylo to tak, věda „sloužila“ tehdejší společnosti a poskytovala jí potřebné podklady pro rozhodování. Viděno spektrem lesnictví, jak se to podobá dnešní tendenci „ekologického, free style, natural disturbance“ a jiného lesnictví? Snad by bylo dobré si uvědomit, že kromě „hoch“ vědy a převratných konceptů a paradigmat existuje něco jako zdravý rozum, starý také jako lidstvo samo. Že věda by měla skutečně podle většiny z nás, kteří se jí „aktivně“ věnujeme, být objektivní, zásadová, ale i potřebná
a „k něčemu“. A to by bylo asi dobré si popřát i koncem roku 2012, který měl být podle některých „vědeckých“ názorů i rokem finálním. Snad bude finálním alespoň pro malou část lidské zabedněnosti, prohnanosti a netolerance.
Druhý aspekt je ještě zajímavější a podnětnější. Souvisí s tendencí „moderní“ společnosti, jejíž vzorce uvažování se ale v hlavních rysech nijak podstatně neliší od doby neolitu či faraonů, považovat vědu za objektivní a progresivní. Když odhlédneme, jak vypadala věda v nacistickém Německu, s jejími kontrasty technických a „humanitárních“ odvětví, pro někoho i v době nedávno minulé (i když to byl podle mnoha pamětníků vzor racionality oproti tomu, co předvádí kapitáni vědy dnes), podívejme se na dobu výrazného vědeckého a technického pokroku konce 19. a počátku
20. století. Byla to doba nebývalého rozpuku vynálezů a vědeckých škol, kdy již dozrávala teorie relativity a další poklady vědeckého bádání, dodnes většině lidstva myšlenkově nepřístupné. Byla to ale i doba „vědeckých“ poznatků o biologické a intelektuální nerovnosti lidských ras, pohlaví, společenských skupin či tříd a národů. Nejlepší biologické mozky lidstva to dokazovaly ve všech příslušných zdrojích a my si z jejich myšlenek a odkazu pamatujeme jen tu dnes „korektní“ část. Ale bylo to tak, věda „sloužila“ tehdejší společnosti a poskytovala jí potřebné podklady pro rozhodování. Viděno spektrem lesnictví, jak se to podobá dnešní tendenci „ekologického, free style, natural disturbance“ a jiného lesnictví? Snad by bylo dobré si uvědomit, že kromě „hoch“ vědy a převratných konceptů a paradigmat existuje něco jako zdravý rozum, starý také jako lidstvo samo. Že věda by měla skutečně podle většiny z nás, kteří se jí „aktivně“ věnujeme, být objektivní, zásadová, ale i potřebná
a „k něčemu“. A to by bylo asi dobré si popřát i koncem roku 2012, který měl být podle některých „vědeckých“ názorů i rokem finálním. Snad bude finálním alespoň pro malou část lidské zabedněnosti, prohnanosti a netolerance.