Lesnická typologie – základní pojmy, účel a díla

Cíl lesnické typologie

Cílem lesnické typologie je odvození růstových podmínek na základě poznaných kauzálních vztahů vegetace k hlavním fyzikálně-geografickým, geologicko-pedologickým a kli-matickým prvkům. Výstupy lesnické typologie slouží jako podklad pro stanovení hospodářských opatření a provozních a produkčních cílů (Lesní hospodářské plány, Lesní hospodářské osnovy). Význam lesnické typologie byl navíc posílen využitím výstupů pro hodnocení funkcí lesních ekosystémů, oceňování lesů nebo pro tvorbu plánů péče u zvláště chráněných území.

Nástrojem pro klasifikaci ekologických podmínek je Lesnicko-typologický klasifikační systém, který popisuje ekosystémy s ohledem na potenciální vegetaci.

Hlavními rámci, tj. nadstavbovými jednotkami diferenciace ekologických podmínek jsou:

- vegetační stupně (vyjadřující změny vegetace v závislosti na gradientu teploty a srážek ve vertikálním směru);

- edafické kategorie (odrážející gradient trofie (trofnosti) a hydricity stanoviště), podobné edafické kategorie se sdružují do ekologických řad;

Základními jednotkami jsou:

- aplikační jednotka soubor lesních typů, která je dána kombinací vegetačního stupně a edafické kategorie (SLT, někdy též SoLT);

- elementární jednotkou systému je lesní typ.

Teorém vegetačních stupňů

Pod pojmem stupňovitost přirozené vegetace se rozumí jev změn druhové skladby přírodních fytocenóz včetně jejich edifikátorů se změnou mezoklimatu ve vertikálním směru v určitém geografickém celku. Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle orografie terénu v tzv. geografických stupních. Pokud se bere v úvahu souvislost sledu rozdílů vegetace se sledem rozdílů výškového a expozičního klimatu, jedná se o vegetační stupeň (Zlatník 1975, 1976).

Vegetační stupeň představuje plošně převažující klimaxovou geobiocenózu, resp. biocenologickou (geobiocenologickou) stavební jednotku, která odráží vliv klimatu na složení chtonofytické synuzie biocenóz (geobiocenóz) a která je tímto složením determinovaná. (Pozn.: chtonofyt – víceleté kořenující rostliny). Vegetační stupně jsou určeny diferenciačními druhy, což jsou na prvním místě stromovité, popř. křovité determinanty synuzie hlavní úrovně původních lesních a křovitých biocenóz, které reagují rozhodným způsobem na délku vegetační doby a na negativní jevy klimatu (upraveno podle Zlatníka 1976, Králíčka & Povolného (1978) a Randušky & kol. (1986)). Pro vegetační stupně je nejvýznamnější hodnocení ekologického projevu diferenciální druhové kombinace segmentů „vůdčích“ řad, kde rozdílnost vlivu klimatu na složení dřevinné a podrostové synuzie je nejméně rušena lokálním nedostatkem vody, anebo naopak, jinou než atmosférickou lokální vodou.

Edafická kategorie představuje jednotku vymezenou fyzikálními a chemickými vlastnostmi půd lesních stanovišť, zejména se jedná o trofnost a hydricitu, popř. jiné specifické vlastnosti stanoviště, např. skeletnatost či význačný půdní proces.

Soubor lesních typů (SLT, též SoLT) představuje základní aplikační jednotku, která spojuje lesní typy podle ekologické příbuznosti, podle jejich fytocenologické podobnosti podrostu. Soubory lesních typů vznikají kombinací vegetačního stupně a edafické kategorie. Z hlediska přirozené druhové skladby dřevin jsou soubory lesních typů mapovacími jednotkami rekonstrukčních přehledných map.

Lesní typ je soubor přirozených a změně-ných biocenóz a jejich vývojových stádií včetně prostředí (tj. teorie typu geobiocénu), tedy geobiocenóz vývojově k sobě patřících. Je to jednotka s definovaným ekologickým rozpětím

pro růst dřevin, jejich produkci a obnovu, a v důsledku toho i pro žádoucí druhovou a prostorovou skladbu lesů a podobnost hospodářských opatření. Lesní typ je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy (tzv. diferenciální kombinace druhů s diferenciálními druhy), půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin.

Účel

Lesnická typologie se zabývá vylišením jednotek ve všech lesních krajinných segmentech. Jednotky popisují potenciální vegetaci. Účelem je zařazení přírodních podmínek z hlediska vertikální zonálnosti, trofnosti a hydricity do jednotek lesnicko-typologického klasifikačního systému. Výsledkem je lesnicko-typologická mapa, kde jsou zanesena všechna území lesů a ve které jsou zobrazeny jednotky systému. Ke všem jednotkám jsou zpracovány charakteristiky jednotek s poznat-ky o proměnlivosti fytocenózy ve vývojovém cyklu porostu a ve stádiích, poznatky o růstových zákonitostech vyjádřené růstovými křivkami jednotlivých hospodářských dřevin a i některé praktické závěry vzhledem k provozním cílům.

Na základě lesnicko-typologické mapy je odvozena mapa kategorií lesa, jelikož některé jednotky přímo stanovují kategorii lesů. Sloučením podobných jednotek jsou stanoveny základní jednotky lesního hospodaření – hospodářské soubory.

Lesnicko-typologická šetření (tj. sběr dat, která jsou vkládána do databáze lesnické typologie) se provádějí na reprezentativních lesnicko-typologických plochách, na nichž se popisuje dřevinná složka, přízemní vegetace, humus a půdní poměry. Doplňkem tohoto základního šetření jsou laboratorní půdní analýzy pro vybrané plochy, dendrometrická měření v porostech blízkých cílové skladbě a šetření zaměřená na praktickou aplikaci lesnicko-typologických podkladů (pěstění lesů, genetika, meliorace či nauka o produkci). Vyhodnocená data jsou pak využita při lesnicko-typologickém mapování, které je aplikováno na celém území lesů, tj. pozemků určených k plnění funkcí lesa.

Garant lesnické typologie

Aplikaci Lesnicko-typologického klasifikačního systému (někdy též znám pod starým pracovním názvem „Typologický systém ÚHÚL“ cf. Plíva 1971) provádějí pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. V terénu provádějí zařazení pozemků určených k plnění funkcí lesa do jednotek klasifikačního systému, dále v terénu vykonávají monitoring lesního prostředí na trvalých lesnicko-typologických plochách. V terénu sbírají data pomocí fytocenologických snímků a odběru půdních vzorků.

V současnosti se aplikací a vývojem lesnicko-typologického klasifikačního systému v rámci náplně práce Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem zabývá intenzivně odborná skupina lesnické typologie. Hlavním zájmem je využít databázi lesnické typologie s ostatními dostupnými datovými zdroji a s využitím praktických zkušeností lesnických typologů podrobit analýze Lesnicko-typologický klasifikační systém a odstranit některé jeho nedostatky. Zejména se jedná o zpřesnění charakteristik lesnicko-typologických jednotek na všech úrovních, sjednocení spektra lesních typů, detailní vyhodnocení databáze lesnické typologie a upřesnění celého systému tak, aby co nejvíce vyhovoval potřebám jeho uživatelů.

Díla lesnické typologie

Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL)

OPRL představují komplexní díla, která přinášejí co nejobsáhlejší informace pro lesnické hospodaření. OPRL jsou vyhotoveny na základě vyhodnocení trvalých ekologických podmínek při zohlednění polyfunkcionality lesních společenstev. Jejich zpracování je dáno vyhláškou č. 83/1996 Sb. OPRL obsahují charakteristiku přírodních podmínek se zpracováním stručných charakteristik lesních typů a zařazení do hospodářských souborů včetně zpracování rámcových směrnic hospodaření. Nedílnou části OPRL jsou mapové výstupy – především Lesnicko-typologická mapa (v současné době je k dispozici vrstva v digitální podobě – tzv. Typologická mapa, pozn. autora: chybné označení, správně má být Lesnicko-typologická mapa). V rámci mapových výstupů Lesnické typologie je taktéž významná Mapa lesních vegetačních stupňů, s hranicemi (lesních) vegetačních stupňů včetně azonálních a extrazonálních částí.

Oblastní (lesnicko-)typologické elaboráty (OTE)

Druhým a v současnosti podrobnějším výstupem Lesnické typologie jsou Oblastní (lesnicko-)typologické elaboráty. OTE jsou souhrnná díla, ve kterých jsou shromážděny všechny informace z oblasti lesnické typologie pro jednotlivé přírodní lesní oblasti (PLO). Obsahují textovou část, která popisuje detailně přírodní a růstové poměry regionu tj. PLO, a část s podrobnými charakteristikami lesních typů vyskytujících se v dané PLO. Tyto podrobné charakteristiky lesních typů jsou zpracovány na základě vyhodnocení údajů obsažených v databázi lesnické typologie.

Autoři:

doc. Ing. Otakar Holuša, Ph.D.

Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

Brandýs nad Labem, pobočka Brno

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Václav Zouhar

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

Brandýs nad Labem, pobočka Brno

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.