Vývoj lesnické typologie u VLS ČR, s. p.

Něco z historie vojenských lesů

Již na počátku roku 1928 existovala nebo se nově zakládala v resortu ministerstva národní obrany Československé republiky trvalá, víceúčelová cvičiště – výcvikové prostory Milo-vice, Záhorie (Malacky), Brdy (Jince) a Dědice (Plumlov) – zahrnující rozsáhlé lesní komplexy. Byl přijat obecný názor, že vznik Vojenských lesů a statků (VLS) je věcně podložen a právně konstituován vládním nařízením č. 76/1928 ze dne 24. května 1928, kterým byly založeny Vojenské lesní podniky - VLP, a k tomuto datu je proto správné navázat tradici Vojenských lesů a statků. Před tímto datem byly pro vojenské účely již založeny vojenské cvičiště Milovice (1905) a vojenské pily Velké Leváre a vojenské cvičiště Záhorie-Malacky.

V těchto prostorech začalo rozsáhlé odlesňování pro vojenské účely, což znamenalo překročení stanovených decenálních předpisů a následné změny mnoha dalších skutečností. Z toho vyplynula potřeba nového lesního zařízení. Pro tuto úlohu byly ustanoveny v letech 1928–1940 taxační referáty vrchních správ VLP doplňované podle potřeby samostatnými taxátory u dalších organizačních složek. V letech 1945–1952 působily taxační sekce v Obecnici, Plumlově a Malackách.

Po roce 1945 jsou využívány vojenské prostory a s tím současně i vojenské újezdy s hospodářskou působností VLS, viz rámeček.

Typologický systém VLS

Lesní hospodářství bylo vždy podřízeno platným zákonům, zákony o lesích nevyjímaje. V průběhu let docházelo k různým, zvláště organizačním změnám, na které reagovala i hospodářská úprava lesů. V roce 1953 byla založena v rámci VLS první samostatná organizace, která mimo stavební činnosti zajišťovala i obnovy lesních hospodářských plánů. Měla název Stavotax. Organizační jednotky, které měly ve své náplni taxaci a projektovou činnost, měly v průběhu vývoje tyto názvy: Stavotax (1953), Ústav pro hospodářské zařízení VLS (1954–1957), Ústav pro hospodářskou úpravu VLS (1957–1995), Projektový ústav, (1995–2002). K 31. 12. 2002 byla samostatná organizace zrušena, projektová činnost výrazně omezena a oddělení hospodářské úpravy, zajišťující obnovy LHP pro VLS, bylo převedeno pod ředitelství státního podniku. V roce 2005 byla taxace jako činnost u VLS ukončena a přešla na soukromé subjekty. Od roku 2005 jsou obnovy LHP u VLS ČR, s. p., zadávány soukromým taxačním kancelářím cestou výběrových řízení. Na konci roku 2009 bylo zrušeno i oddělení hospodářské úpravy lesů.

Typologie jako jedna z disciplín hospodářské úpravy lesů kopírovala vývoj v civilním sektoru s časovým zpožděním a musela reagovat na odlišnosti dané tím, že VLS hospodařily na celém území ČSR. Do roku 1960 nebyla HÚL centrálně řízena, takže se typologické podklady většinou tvořily při venkovním šetření k obnovám LHP. Různě byl uplatňován systém dvou škol označovaných jako pražská (Mezera-Mráz-Samek (MMS)) a brněnská (Zlatník).

V roce 1960 byla Ústavem pro hospodářskou úpravu vojenských lesů a statků ve Velké Bystřici u Olomouce vydána závazná metodika provádění typologického výzkumu a průzkumu lesů, autorem byl Jaromír Vorel. Jaromír Vorel v  metodice uvádí že: typologický průzkum prováděný Ústavem pro hospodářskou úpravu vojenských lesů a statků (ÚHÚ VLS) používá metodiky profesora Aloise Zlatníka přizpůsobené poměrům u vojenských lesů. Dle metodiky profesora Zlatníka pracuje i typologické oddělení Lesprojekty ve Zvoleni, jemuž pracovně podléhá Slovensko, a některá pracoviště Lesprojektu v českých zemích, převážně na Moravě. Mimo to podle směrnice Lesprojektu pro české země bylo nařízeno typologické jednotky, které tvoří jednotliví pracovníci, zařazovat vedle klasifikace lesů podle Mezery-Mráze-Samka také do klasifikace Zlatníkovy. Typologické práce u ÚHÚL VLS se začaly provádět v r. 1960, tedy v době, kdy na Slovensku byl už proveden generelní typologický průzkum a byly zmapovány mnohé lesní oblasti detailně. Na Moravě už byly v té době také podrobným typologickým průzkumem v mapových jednotkách profesora Zlatníka zmapovány některé lesní oblasti. Při typologickém mapování bylo používáno jednotek vytvořených profesorem Zlatníkem. Pedologická část se opírala převážně o materiál publikovaný profesorem Pelíškem. Od profesora Doležala byly převzaty některé aspekty tzv. obhospodařovacích typů, stanovení provozních cílů a jejich ekonomické zhodnocení. Na základě této metodiky byly vyhotoveny v období 1960 až 1971 generální typologické průzkumy. Vzhledem ke značnému rozsahu vyhodnocování půdních vzorků byla ve Velké Bystřici u Olomouce zřízena vlastní laboratoř.

Dochované zprávy o generálním typologickém průzkumu z období 1960–1971 prováděné na území České republiky jsou podepsány těmito jmény typologů: Jaromír Vorel, Lubomír Kučírek, Jan Pěnčík, Přemysl Bělohlav, Jan Čuka, Jan Lacina, Antonín Buček.

V roce 1979 v reakci na nový zákon o lesích č. 61/1977 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky (č. 13/1978 Sb. v ČSR, a 14/1978 Sb. v SSR) publikoval Ústav pro hospodářskou úpravu vojenských lesů a statků Praha materiál s názvem „Převod typologických systematik do systému hospodářských souborů v trastu VLS“ autorů Jaromíra Málka a Jiřího Lazebníčka. V úvodu do problematiky se konstatuje, že v rámci trastu Vojenské lesy a statky, působícího na území celé ČSSR, je nezbytné z důvodů usměrňování prací, sumarizací, inventarizací atd. zachovat jednotné pracovní postupy, metodiky a systematiky. Přitom je třeba ještě podchytit a respektovat rozdílnosti existující u státních lesů ČSR a SSR. Proto z federální působnosti ÚHÚ VLS vyplývaly pro typologický průzkum ve vojenských lesích speciální požadavky.

Na to pak navazuje ucelený systém „Typologický systém vojenských lesů pro ČSSR s nástinem biogeocenologie lesa, Praha 1983“ (zpracovatel Jaromír Málek; jako spoluautor některých kapitol je uveden Jiří Lazebníček). Autor v úvodní stati v kapitole „Problematika a podklady typologického systému ÚHÚL VLS“ uvádí, že dosavadní typologický systém a metodika provádění průzkumu (Vorel 1960) již neodpovídá současným poznatkům a požadavkům a proto je nutno systém novelizovat a doplnit tak, aby umožňoval:

- vytváření hospodářských souborů podle nového lesního zákona,

- srovnání, ztotožnění a sumarizaci s typologickými jednotkami Státních lesů ČSR a SSR,

- sumarizaci podkladů v rámci Vojenských lesů v ČSSR.

V rámci trustu Vojenské lesy a statky bylo nezbytné, z důvodů usměrňování prací, sumarizací a inventarizací, zachovat jednotné pracovní postupy, metodiky a systematiky. Bylo třeba podchytit a respektovat rozdílnosti Státních lesů ČSR a SSR a přitom zajistit srovnatelnost s typologickými jednotkami Lesprojektu Brandýs nad Labem a Lesprojektu Zvolen.

Zároveň nebylo žádoucí zavádět zcela nový, odlišný systém, neboť Zlatníkova soustava skupin typů se používal u VLS již 20 let a vstoupila do podvědomí pracovníků hospodářské úpravy i lesního provozu. Šlo tedy o to zachovat biogeocenologický systém v pojetí Zlatníkově (používaný v SSR), avšak rozšířený a doplněný novými poznatky z ČSR tak, aby odpovídal všem požadovaným kritériím. Hlavní důraz se kladl na nejvyšší jednotky systému – ekologické řady a vegetační stupně, jichž byl poměrně malý počet (8 řad a 9 stupňů) a podle nichž se liší zásadní biologické jevy v přírodě. Znalost těchto jednotek dostačovala pro orientaci při pracích v hospodářské úpravě, pěstění lesů aj. Na řady a stupně byl též vázán systém hospodářských souborů.

Na zpracování typologických podkladů pro obnovy LHP dle výše popsané metodiky se podíleli v osmdesátých letech typologové Jaromír Málek a Jiří Lazebníček, na začátku devadesátých let J. Lazebníček, ve druhé polovině devadesátých let Miroslav Polepil.

Významná změna nastala v roce 1993 a pak v roce 1995, kdy vojenské lesy již nebyly federální organizací, a zákon č. 289/1995 Sb. (lesní zákon) a zejména prováděcí vyhláška č. 83/1996 ukončila období typologického mapování u vojenských lesů. Poslední v řadě typologů u vojenských lesů (Miroslav Polepil) pak spolupracoval s ÚHÚL Brandýs n. L. na přemapování tak, aby oblastní plány rozvoje lesů zahrnovaly jednotné typologické mapy celého území republiky včetně vojenských lesů.

Současnost

Pro obnovy LHP u vojenských lesů jsou využívány podklady typologického mapování z OPRL v plném rozsahu. V informačním systému VLS ČR, s. p., který mimo jiné umožňuje prohlížení digitálních dat LHP a digitální vedení LHE, jsou jako doplňkové informační vrstvy pro provozní využití mimo jiné i grafické zákresy lesních typů a grafické zákresy souborů lesních typů.

Autor: Ing. Miroslav Hůlka

Vojenské lesy a statky ČR, s. p.

E-mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.