„Tak tady máme krizi lesnictví!“ „A kterýho, paní Müllerová? Českýho, nebo evropskýho?"
Tak nějak by mohla začínat esej Jaroslava Haška, reagující na intelektuální krizi evropského lesnictví. A protože ani lesnictví už není, co bývalo, je třeba si nejprve ujasnit, co to je. Podle slovníkového hesla je lesnictví udržitelným způsobem prováděná hospodářská činnost, zaměřená na užitky hmotné i nehmotné. V počátcích lesnictví, kdy byl kritický nedostatek dříví, dominoval požadavek na rychlé zvýšení produkce, spolu se současným zajištěním její trvalosti, vyrovnanosti a jistoty. Lesnictví je tedy produkční disciplínou, ve které jsou její integrální součásti – ochrana lesa a přírody, rozvíjeny jako opatření k zajištění trvalosti produkce – alias k zachování ekologické stability porostů. Lesnictví je komplexní disciplínou, zabývající se od semenářství, přes školkařství, zakládání porostů, výchovu porostů, ochranu lesa, těžbu a dopravu dříví, až po zpřístupnění porostního nitra komunikacemi. Lesník musí vidět 100 let zpět, aby chápal, jaké záměry měl se „zděděnými“ porosty jeho předchůdce; ale i 100 let dopředu, aby vtisknul porostům, které bude předávat, rysy nepřehlédnutelné jeho nástupcem.