Archiv časopisu Lesnická práce

Robert Doležal

V naší přírodě se můžeme setkat se čtyřmi zástupci rodu Motacilla (konipas). Tři z nich u nás pravidelně hnízdí (konipas bílý, luční a horský) a jeden se tu objevuje zřídka na průtahu (konipas citrónový), i když jeho ojedinělé zahnízdění není také vyloučeno. Jsou to poměrně malí, štíhlí pěvci s velice dlouhým ocasem a špičatým zobákem, kteří tráví většinu času na zemi. Právě díky dlouhému ocasu, kterým komíhají bez ustání nahoru a dolů, jsou lidově označování jako třasořitky.

Zatímco konipas bílý vyhledává otevřenou obhospodařovanou krajinu blízko lidských sídel a konipas luční podmáčené pastviny a zaplavované louky, lesní biotopy obývá převážně konipas horský. „Spatřujeme jej často na místech, kde voda hučí nejsilněji, u vodopádů, jezů, mlýnů, splavů aj., kde sedává si rád na kameny a koly, které jsou uprostřed pěnivého víru“ (Záborský 1895).

Vladimír Janeček, Jana Ešnerová

Borovice kleč (Pinus mugo) je jedním ze čtyř druhů borovic rostoucích v keřové formě. Je součástí agregátu (komplexu či velkého druhu) Pinus mugo spolu se stromovitými druhy - borovicí blatkou a borovicí pyrenejskou. Naše autochtonní populace kleče se vyskytují pouze v Čechách, chybí na Moravě i v naší části Slezska.

Lada Matoušková Prylová

Lesníkův učeň je jedinou lesnickou on-line hrou v ČR vytvořenou za účelem lesnické osvěty. Hra získala ocenění časopisu Lesnická práce v soutěži Grand Prix, která se konala v rámci Mezinárodního lesnického a mysliveckého veletrhu Silva Regina 2012.

Pavlína Vašičková

Představitelé nejvýznamnějších subjektů v lesnictví se svým podpisem přihlásili k podpoře lesní pedagogiky v České republice. V rámci prvního dne veletrhu Silva Regina v Brně podepsali materiál nazvaný „Akční plán k Jednotnému postupu pro realizaci lesní pedagogiky u lesnických subjektů v ČR“.

Jaromír Vašíček, Michal Synek

„Upřednostnění biodiverzity“ je scénář, ve kterém se předpokládá, že v rámci hospodářské politiky evropských států bude zvýšen důraz na ochranu biologické různorodosti.

Výsledkem scénáře je kvantifikace možných dopadů tohoto hospodářsko-politického cíle v porovnání s ostatními prioritami, především se zvýšením uložení uhlíku v biomase nebo v podpoře zpracování dřeva a obchodu. Výstupy scénáře mohou sloužit jako seriózní podklad pro tvorbu nových strategií, které by měly vést nejen ke zvýšení ochrany biodiverzity, ale měly by také trvale zachovat ekonomické a sociální přínosy lesů pro společnost.

Václav Skuhravý

V letech 1951–1955 jsem byl asistentem profesora Julia Komárka, který od roku 1919 do roku 1955 přednášel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy zoologii a současně byl v letech 1921–1945 ředitelem Ústavu ochrany lesů Výzkumných ústavů lesnických. Byl vynikajícím znalcem Šumavy, rodák ze Železné Rudy, syn tamního lesmistra. Po druhé světové válce v roce 1946 po odchodu německého obyvatelstva z pohraničních území podal návrh na zřízení Národního parku na Šumavě v pramenné oblasti Vydry a Křemelné v širším okolí Javoří pily a Poledníku. Tuto část přírody chtěl ponechat svému vývoji bez lidských zásahů. Bohužel tehdy neuspěl. Myslím, že dnes by byl zděšen, kdyby viděl, že „Zelená střecha Evropy“ – tedy nejlesnatější část Šumavy včetně přiléhajícího Bavorského lesa, se stala rozsáhlými mrtvými lesy a holinami, které zaujímají okolo 10 000 ha. Jak k tomu došlo?

Vilém Podrázský

V současných mediálních kauzách spojených s lesnictvím, především v oblasti Šumavy a jejího národního parku (ale i jinde), se zájemce shledá s nenápadnou, před společností skrytou, ale o to zarputilejší bitvou mezi několika skupinami. Lesnické obory jsou obviňovány z konzervativnosti, zastaralého lesnického paradigmatu i z neschopnosti plnit požadavky moderní společnosti a začlenit do svého konceptu poznatky „moderní vědy“.

Stan Cejchan

Poloostrov Kamčatka na samém východním okraji Ruské federace, objevený ruskými kozáky před více než 300 lety, byl na základě své strategické polohy až do roku 1990 pro cizince zakázaným územím. Sami Rusové směli do té doby navštívit Kamčatku jen po prověření a se zvláštní propustkou. Dnes pracují geologové, botanici, ekologové a mezi nimi i lesníci z různých států světa v rámci mezinárodních programů spolu s ruskými odborníky na výzkumných projektech v této fascinující přírodě mezi Pacifickým oceánem a Ochotským mořem.

Jana Möllerová

V říjnu roku 1830 poslal David Douglas ze Severní Ameriky W. J. Hookerovi, botanikovi a prvnímu řediteli Královské botanické zahrady v Kew, zásilku se vzorky šesti druhů jehličnatých dřevin. S největší pravděpodobností byla v balíku i semena. Jedním z poslaných druhů byla dřevina, která je dnes běžná v našich lesích a parcích a známe ji jako douglasku.

Vladimír Zatloukal, Šárka Holá, Martin Kačmar

Tis červený, Taxus baccata L., je vyhláškou 395/1992 Sb. prohlášen za druh silně ohrožený. V podmínkách ČR patří tis k dřevinám nejvíce postiženým způsoby obhospodařování lesů a škodami působenými zvěří. Pro rok 2012 je tis červený vyhlášen dřevinou roku.