Lesy a lesní hospodářství Kamčatky

Lesy a lesní společnosti

Na jihu a ve střední části Kamčatky převládají lesy typu tajgy, na severu poloostrova jsou rozšířeny vegetační typy tundry a lesotundry.

Porostní půda Kamčatky zahrnuje více než 44 mil. ha, na kterých roste skoro 20 mil. ha lesů (tab. 1). V oficiálních statistikách uváděná lesnatost ve výši 42,7 % (lesy porostlá půda) se vztahuje na všechny lesní plochy, tzn. také na lesy, které se nacházejí „mimo obhospodařování“.

Na základě ruského členění lesů podle jejich funkcí a systému obhospodařování je veškerá těžba v lesích I. skupiny, tzn. v ochranných lesích všech druhů, zakázána. II. skupina zahrnuje částečně chráněné lesy s omezenou těžbou (např. v hustě obydlených oblastech s nízkým stupněm lesnatosti), III. skupina jsou lesy plně exploatační.

Nejrozšířenější jsou smíšené lesy s břízou kamennou a modřínem (Lariceta fruticoso-herbosa). Rostou převážně na půdách bohatých na živiny, hlavně v údolích řeky Kamčatky a jejích přítoků. Průměrná výška stromů v těchto porostech dosahuje 16 až 20 m při průměrné tloušťce kmene 50 cm. Po holoseči dominuje v novém porostu bříza kamenná.

Další rozšířené lesní společnosti se skládají z modřínu a jalovce (spolu se smrkem ajanským) a různých druhů bříz, vždy s převahou břízy kamenné. Jako doprovodné dřeviny vystupují především bříza bělokorá, modříny Cajandera a daurský, smrk ajanský aj.

Smrkové lesy (Piceeta hylocomiosa) jsou jen málo zastoupeny. V horní etáži dominuje smrk ajanský se silnou příměsí břízy kamenné a modřínu Cajandera.

V údolích řek, především v údolí řeky Kamčatky, rostou topolové, vrbové a olšové lesy s častou příměsí korejanky listenové. Tyto porosty tvoří přirozenou ochranu proti půdní erozi.

Rozsáhlé, nízké borovicové porosty se nacházejí např. po obou stranách řeky Suchaja a v okolí jezera Tolmačeva.

Zatímco lesní závody ještě kolem roku 1998 zakládaly asi 35 000 ha lesních kultur ročně, zůstala z tohoto výkonu v posledních letech pouhá desetina. Přímou sadbou a síjí se zakládá jen asi 350 ha lesa ročně. V roce 2010 bylo celkem 42 000 ha lesních kultur převedeno do kategorie „lesem porostlá plocha“. Lesní hospodářství je založeno převážně na přirozené obnově, která je ale vzhledem k půdním a klimatickým podmínkám často problematická.

Lesy Kamčatky se nacházejí pod správou sedmi státních lesních podniků s 20 polesími. Rozlohou největší je lesní správa Penžina na severu poloostrova s 3,8 mil. ha lesa. Federální ministerstvo obrany a státní bezpečnosti spravuje a částečně i obhospodařuje 97 700 ha lesů. Podle oficiálních údajů celkový počet zaměstnanců v lesní správě nepřesahuje 500 (2011).

Druhy dřevin a zásoby dřeva

Nejrozšířenější a také v hospodářském smyslu nejvýznamnější dřevinou Kamčatky je bříza kamenná (Betula ermanii), pojmenovaná podle německého botanika a cestovatele Adolfa Ermana. Rozsáhlé březové lesy o celkové ploše více než 6 mil. ha se táhnou od mořského pobřeží až k horní hranici lesa v nadmořské výšce okolo 900 m. Jejich celková zásoba dřeva přesahuje půl miliardy m3 (tab. 2).

Dřevo břízy kamenné je velmi tvrdé a vykazuje vynikající fyzikální a mechanické vlastnosti. Tlusté dříví se používá převážně ke stavbě domů a lodí a také k výrobě nábytku, tenké dříví je dobré palivo. Porosty tohoto druhu břízy jsou ale, nehledě na lokální výjimky, většinou křivokmenné s častými vadami dřeva.

K dalším důležitým na poloostrově rozšířeným dřevinám patří břízy mandžuská, Middendorffova a bělokorá (Betula platyphylla var. japonica, B. Middendorffii, B. pendula), modříny daurský a Cajandera (Larix gmelinii var. gmelinii, L. cajanderi), smrk ajanský (Picea jezoensis), olše drsná a kamčatská (Alnus hirsuta, A. kamtschatica). Určitý význam má i borovice limba (Pinus cembra). Na jihovýchodě Kronocké přírodní rezervace tvoří endemický druh jedle mandžuské (Abies nephrolepis, synon. A. gracilis) menší nesouvislé porosty, v různých částech Kamčatky rostou v menších seskupeních nebo jednotlivě ještě topoly osika a Maximovičův (Populus tremula, P. maximowiczii), korejanka listenová (Chosenia arbutifolia), vrba sachalinská (Salix udensis) a několik dalších druhů.

Podrost lesů („stlanik“) se skládá z mnoha zvlášť v horských oblastech Kamčatky charakteristických druhů dřevin a keřů. Zastoupeny jsou především borovice zakrslá (Pinus pumila), jalovec obecný nízký a sibiřský (Juniperus communis subsp. alpina, J. communis subsp. sibirica), olše kamčatská (Alnus sinuata pro syn. A. kamtschatica), vrby špičatolistá, jíva, šípová, horská, pětimužná, síťnatá, sachalinská aj. (Salix acutifolia, S. caprea, S. hastata, S. myrsinites, S. pentandra, S. reticulata, S. udensis), a mnoho dalších druhů.

Celková zásoba dřeva, z toho z velké části břízy kamenné, dosahuje 1,2 mld. m3. Zásoba dřeva listnatých lesů převyšuje 600 mil. m3 (tab. 3).

Užívání lesa

Těžba dříví, na které se z velké části podílí palivové dříví, se před dvaceti lety pohybovala kolem 1 mil. m3 ročně. Po vykácení všech cennějších lesních ploch v minulosti těží v současnosti (2011) celkem 23 nájemců mýtních lesů z různých hospodářských odvětví v ročním průměru maximálně 220 000 m3, a to při těžebních, na trvalý výnos zaměřených možnostech 1,8 mil. m3 (Státní agentura lesního a mysliveckého hospodářství oblasti Kam-čatka, 2009). Těží se hlavně kmenové dříví o průměru nad 16 cm. Počínaje přibližně rokem 1970 probíhá těžba převážně motomanuálně, harvestory jsou absolutní výjimkou.

Od konce ledna 2012 platí na Kamčatce nová, přísnější pravidla těžby dříví, která se týkají především organizace vedení sečí, čištění pasek a protipožární ochrany.

K největším dodavatelům stavebního a palivového dřeva patří akciové společnosti „Kamčatkalesprom“ a „Kamčatlestopprom“. „Kamčatkalesprom“ těží v Autonomní oblasti Korjaků na čtyřech vykázaných mýtních plochách aktuálně cca 30 000 m3 ročně, „Kamčatlestopprom“ ve všech částech Kam-čatky přibližně 40 000 m3. Podniky dřevozpracujícího a důlního průmyslu, zemědělského hospodářství a jiné průmyslové závody vytěží ročně celkem kolem 150 000 m3 převážně palivového dříví.

Přibližování dříví probíhá většinou přibližovacími traktory ruské a japonské provenience, v rámci menších sečí ještě i koňskými potahy. V severní části Kamčatky se přibližování uskutečňuje také pomocí sobů.

Zásoby nekvalitního dříví a dříví v přestárlých porostech kontinuálně narůstají. Největší poptávka je po palivovém dříví, některé sortimenty se používají také k výrobě jednoduchého nábytku (4 podniky). Podle zákona z roku 2007 je soukromým osobám povoleno těžit ve státních lesích jednou za 25 let až 300 m3 stavebního a jednou za rok 10 m3 palivového dříví – za poplatek aktuálně 22 rublů/m3 (14 Kč).

Kvalitativně cennější dříví pro konstrukční účely a jehličnaté řezivo pro menší a střední stavební účely vyváží Kamčatka hlavně do oblastí Chabarovsk a Magadan a do Republiky Sacha (Jakutsko). Stoupající zájem o kamčat-ské dříví všech druhů projevují celulózky a papírny v nedalekém Japonsku.

Dříví se dopravuje převážně nákladními automobily po velmi řídké síti cest, dále nákladními čluny po řece Kamčatce a částečně také ve formě vorů. V těchto případech často dochází k tomu, že se část plaveného dříví potopí a zatarasí říční toky. Ze dřeva vymytý lignin poškozuje a redukuje spolu s dalšími průmyslovými odpady stavy ryb.

Pravidelné, kromě jiných příčin také vulkanickými erupcemi způsobené lesní požáry decimují citelně lesní plochy a zásoby dřeva. Velmi často hoří nízké borovicové porosty. V létě 2010 shořelo na Kamčatce při 44 požárech 5 000 ha lesa – o 1 500 ha víc než 2009. Požáry zasažená lesní plocha se tím zvýšila na celkem 240 000 ha. V současnosti existuje sedm poměrně dobře vybavených lesních protipožárních stanic.

Ochrana lesa a přírody

K hlavním úkolům ochrany lesa na Kamčatce patří ochrana proti lesním požárům. Terestrická protipožární opatření zahrnují 6 mil. ha lesních ploch, 9,2 mil. ha lesů je pod dozorem hlídkových letadel a helikoptér. Celková délka v lesích založených protipožárních pruhů (výseků) dosahuje téměř 1 900 km a zvolna narůstá.

Nehledě na platné zákony ochrany přírody registrují lesní úřady ve všech zalesněných částech Kamčatky prakticky neustávající ilegální těžbu dřeva. Jedním z mnoha případů jsou velké holoseče v chráněném přírodním parku Bystrinský, kde např. společnost „Kamčatles“ vytěžila v roce 2010 bez platných licencí více než 17 000 m3 dřeva, které prodala do Číny. I v jiných, často i chráněných lesních oblastech probíhá většinou rozsáhlá ilegální těžba. Zmírnění stávající napjaté situace si lesní orgány slibují od projektu Rozvojového programu UNDP (United Nations Develop-ment Programme), který zahrnuje i lesní plochy v okolí sídlišť a důležitých přírodních objektů. V rámci tohoto od UNDP financovaného programu kontrolují lesní orgány Kamčatky pomocí leteckých a satelitních snímků dodržování plánované, tzn. legální těžby dřeva. Kontrola se aktuálně soustřeďuje na lesy v oblasti Jelizovo a v přírodním parku Bystrinský. Lesní orgány přitom spolupracují s lokálními jednotkami policie a se zahraničními, často americkými poradci.

K největším a nejvýznamnějším přírodním oblastem Kamčatky patří rezervace Bystrinská a Kronocká s celkovou rozlohou více než 2,5 mil. ha. Velké plochy zabírají také státní chráněná přírodní rezervace Jižní Kamčatka (860 000 ha) a přírodní chráněné rezervace Ključi (376 000 ha) a Jihovýchodní tundra (123 000 ha).

Od roku 1994 se na Kamčatce s úspěchem angažuje Světový fond na ochranu přírody (WWF). Na základě jeho iniciativy bylo přes 3 mil. ha chráněných oblastí uznáno jako přírodní dědictví UNESCO. Od samého začátku působí na Kamčatce i německá sekce WWF. Hlavními tématy její působnosti je zřizování a zachování chráněných oblastí, zabezpečení trvalých výnosů z lesního hospodářství, financování stráží ochrany zvěře, tvorba a ochrana životního prostředí.

Fauna a myslivecké hospodářství

Kamčatka je považována za nejbohatší oblast světa z hlediska množství medvědů: podle nových údajů 17 900 kusů. Zde žijící Kamčatský hnědý medvěd (Ursus arctos beringianus), největší poddruh medvěda v Rusku, dosahuje výšky 2,5 m a až 600 kg váhy. Ruský Státní úřad loveckého hospodářství v Moskvě povoluje pro Kamčatku ročně 500 licencí na odstřel, přibližně stejný počet medvědů padne ročně za oběť pytlákům. Největší nebezpečí hrozí medvědům kromě pytláků z ilegálně organizovaného lovu, na kterém se podílejí nejen lovci ze Západní Evropy a z USA, ale i stále více dobře situovaných Rusů. Množí se případy zakázaných štvanic na medvědy pomocí vrtulníků nebo sněhových skútrů. Účinnou ochranu medvědů na Kamčatce požadují sice všechny příslušné státní organizace i drtivá většina obyvatelstva, ruská sekce Celosvětového fondu pro přírodu (WWF) ale pochybuje o úspěchu stávajících opatření a kritizuje kromě zkorumpovaných úřadů také současná platná ustanovení, která – s jednou výjimkou – ve všech chráněných oblastech lov medvědů povolují. Dále se na Kamčatce ve větším množství vyskytují liška, vlk, norek, sobol, zajíc, bobr, vydra aj. Denně je možno v pobřežních oblastech zahlédnout orla mořského či orla bělohlavého, kterých zde žije podle odhadu 4 500.

Bohatství Kamčatky na různé druhy ryb, především lososy (11 druhů), je příslovečné. Hospodářsky významní a velmi četní jsou především lososi gorbuša, keta, nerka a kisuč. Známý a žádaný je krab kamčatský (Paralithodes camtschaticus), dosahující v průměru až 1 m.

V pozdních měsících léta stoupá v řekách k trdlištím nesčíslné množství lososů – vítaný a výživný zdroj potravy nejen medvědů, ale i obyvatelstva. Rybářský průmysl je jedním z důležitých hospodářských odvětví Kamčatky.

Závěrem

Kamčatka je na jednu stranu hospodářsky málo rozvinutá, na druhou stranu však bohatá na jedinečné a nedotčené ekosystémy. Do budoucna je nutné, aby nádherná příroda Kamčatky zůstala nedotčena jak narůstajícím „ekologickým“ a loveckým turistickým ru-chem, tak i explorační činností ropného a báňského průmyslu. Nepatrné výnosy lesních závodů způsobené devastačním těžením lesů v minulosti, chybějící infrastrukturou v lesních oblastech, nevelkou rozlohou souvislých porostů a nízkými zásobami kvalitativně podřadnějšího dřeva představují hlavní příčiny malého zájmu Ruské federace o rozvoj lesního hospodářství na Kamčatce.

Seznam použité a doporučené literatury je k dispozici u autora.

Děkuji Janu Rumlarovi za jazykovou úpravu.

Autor:

Stan Cejchan

Ex Institut für Weltforstwirtschaft

des Johann Heinrich von Thünen-Bundesforschungsinstituts für Ländliche Räume, Wald und Fischerei (vormals Bundesforschungsanstalt für Forst- und Holzwirtschaft), Hamburg

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor