Po kom se jmenuje douglaska

Kdo to byl David Douglas a jaký byl jeho osud?

David Douglas se narodil 25. 6. 1799 ve Scone v hrabství Pertshire ve Skotsku do rodiny kameníka. Do školy chodil pouze do 11 let a poté se začal učit zahradníkem u Perthu, v zahradách hraběte z Mansfieldu u Scone Palace. Tam pracoval sedm let a zahradnictví ho natolik bavilo a zajímalo, že hledal možnosti se v oboru vzdělávat, jako samouk prostudovat zahradnickou a botanickou literaturu. Na jaře roku 1820 se dostal do botanické zahrady Glasgowské univerzity, kde kromě zaměstnání měl možnost navštěvovat botanické přednášky. Tak se seznámil také s ředitelem zahrady a profesorem botaniky Williamem Jacksonem Hookerem (1785–1865). Hooker poznal Douglasův talent pro rozlišování rostlin a podporoval ho, už v roce 1821 ho na Skotské vysočině učil sbírat rostliny a zpracovávat je na herbářové položky. Spolupracovali dva roky a poté Hooker doporučil Douglase jako asistenta do Horticultural Society of London, kde hledali šikovného člověka, který by byl nejen zahradník, ale i schopný sběratel rostlin. Chtěli ho vyslat na americký severozápad, až k Tichému oceánu.

Příprava na expedice

Douglas si prostudoval tehdejší nejdůležitější literaturu o rostlinách Severní Ameriky (např. Pursh: Flora Americae Septentrionalis, Nuttall: The Genera of North American Plants, Michaux: The North American Sylva) a při tom se seznámil s dalšími botaniky, např. profesorem botaniky na londýnské univerzitě Johnem Lindleyem (1799–1865) a s Archibal-dem Menziesem (1754–1842). Ačkoliv neměl akademické vzdělání, jeho zájem a schopnosti mu umožnily uznání a spolupráci s nejlepšími odborníky. V červnu roku 1823 odplul Douglas z Liverpoolu do New Yorku. V Americe se seznámil s dalšími přírodovědci – Johnem Torreyem (1796–1873) a Thomasem Nuttallem (1786–1859). Měl také možnost si prohlédnout sbírky ostatních cestovatelů a sběratelů – např. Aymlera Bourka Lamberta (1761–1842) a také sbírky ze slavné výpravy Meriwethera Lewise a Williama Clarka napříč Severní Amerikou až ke břehům Tichého oceánu, která se uskutečnila v letech 1804-1806. Některé rostliny z těchto výprav se už pěstovaly v zahradách, dokonce i v Británii.

Výzkumné cesty po Severní Americe

Douglas navštívil Severní Ameriku několikrát v letech 1823 až 1834. Procestoval Oregon, Britskou Kolumbii, Hudsonův záliv na severovýchodě Kanady, později Kalifornii a oblast kolem řeky Frazer v Britské Kolumbii, některá místa navštívil opakovaně. Podle výsledků byly velmi důležité cesty na pacifické pobřeží v letech 1824–27 a 1829–34.

Pro Společnost Hudsonova zálivu (Hudson's Bay Company) zahájil Douglas v dubnu roku 1825 botanický průzkum u ústí řeky Columbia a dva roky prozkoumával území na západní straně Skalistých hor. Columbia je dnes hraniční řekou mezi Oregonem a státem Washington, protéká Britskou Kolumbií a na tichomořském pobřeží je to největší řeka Severní Ameriky. Pramení v kanadské části Skalistých hor, kterými protéká a tvoří často peřeje, teče soutěskami, protéká skrz Kaskádové pohoří. Její ústí do Tichého oceánu je nálevkovité, asi 50 km dlouhé a kolem 5 km široké. V ústí se projevuje příliv a odliv a do vnitrozemí proniká slaná voda. V roce 1825 na břehu Columbie založila Společnost Hudsonova zálivu přístav Vancouver, který využívali především obchodníci a lovci kožešin. Kolonizace Oregonu byla zahájena až kolem roku 1840, tehdy už existovala železniční trať.

Tímto územím už prošla výprava Lewise a Clarka, botanizoval zde také Menzies při cestě s kapitánem Vancouverem (výprava lodi Discovery), přesto byly Douglasovy objevy z hlediska botaniky velmi důležité, protože nasbíral mnoho neznámých rostlin z této oblasti. Na rozdíl od předchozích expedic nebyl jeho cílem průzkum pobřeží nebo nalezení cesty napříč kontinentem, mapování přírodních zdrojů (např. kožešinových zvířat) nebo hledání průchodu přes Skalisté hory, věnoval se speciálně rostlinám. V roce 1826 se pohyboval ve vnitrozemí, prošel Kaskádové pohoří mezi Britskou Kolumbií a Kalifornií. Pracoval velmi systematicky, sbíral rostliny za květu i plodu, vracel se na stejná místa znovu pro zralá semena. Na začátku roku 1827 jeho expedici zastavil sníh a déšť, proto se v březnu rozhodl vrátit přes Hudsonův záliv domů do Británie. To znamenalo přejít řeku Columbii, překročit Skalisté hory a pokračovat k jihozápadnímu pobřeží zálivu, cesta tehdy trvala asi pět měsíců.

Do Anglie se Douglas dostal v říjnu 1827, prožil tam dva roky, během kterých pořádal své sbírky a popsal některé rostliny, např. Pinus lambertiana na počest A. B. Lamberta. Mnoho nových druhů rostlin z jeho sběrů však postupně popsali další autoři. Koncem října 1829 to už Douglas v Británii nemohl vydržet a odjel opět směr Britská Kolumbie, kam dorazil asi o osm měsíců později. Opět sbíral rostliny v oblasti řeky Columbia a na severozápadním pobřeží Tichého oceánu. Také krátce navštívil Havaj a Kalifornii. Následně se opět vrátil na sever, až do Kanady. V roce 1834 procestoval komplex vodních ploch zvaných Pugetův záliv (stát Washington) a oblast řeky Fraser. Pugetův záliv je složitý systém průlivů a zátok, který tehdy spravovala Společnost Hudsonova zálivu. Díky míšení mořské a sladké vody je zde velmi bohatá fauna od měkkýšů přes ryby po ploutvonožce a kytovce. Fraser je nejdelší řeka v Britské Kolumbii, teče Skalistými horami k severozápadu, stáčí se k jihu, později k západu. U Tichého oceánu tvoří rozsáhlou deltu, je také známá tahem lososů. Jmenuje se po obchodníku kožešinami Simonu Fraserovi (1776–1862), který ji prozkoumal roku 1808 a zjistil, že není spojena s řekou Columbia.

Douglas nasbíraný botanický materiál posílal Hookerovi do Královské botanické zahrady v Kew.

Smrtelná nehoda

Z tichomořského pobřeží se plánoval vrátit do Británie, ale po předchozí krátké návštěvě chtěl navštívit ještě Havaj. V roce 1834 tam odjel a jak bývá u botaniků běžné, chodil po horách sám. Zemřel 12. 7. 1834 za podivných okolností při výstupu na horu Mauna Kea. Pravděpodobně spadl do jámy vykopané jako past na dobytek a byl zabit býkem, který spadl do téže pasti. Zemřel sám, beze svědků, a byl pohřben v Honolulu. Jeho pád do pasti souvisí určitě s postupným zhoršováním jeho zraku, ale během svých cest zažil poměrně velké množství nehod.

Samozřejmě se pohyboval v přírodě, kde bylo mnoho divokých zvířat – medvědi, vlci a také všudypřítomný hmyz. Jedinou cestou často byla řeka. V Kanadě při nehodě v ledovcové řece utopil svůj deník, pušku, nasbírané rostliny a další vybavení. Jindy byl při studiu jmelí tak zaujat svým objektem studia, že si nevšiml, že ho jeho průvodce okrádá. Přišel tehdy o peníze, zápisník, odbornou literaturu i část oblečení. K jeho nehodám patří i to, že si hřebíkem probodl nohu, nebo při sestřelování šišek z borovice přilákal střelbou Indiány. Patřil zřejmě k lidem, kteří díky zaujetí zkoumáním problému ztrácejí pud sebezáchovy. Zjevně dával životu v takových obtížných podmínkách přednost před pobytem ve městě. Zápisky z jeho cesty vyšly až posmrtně v roce 1914 (Journal kept by David Douglas during his travels in North America 1823–1827: together with a particular description of thirty-three species of American oaks and eighteen species of Pinus, with appendices containing a list of plants introduced by Douglas and an account of his death in 1834).

Důležité výsledky cest

Douglasovo jméno spojujeme především s uvedením douglasky (Douglas fir) do kultury, vědecké jméno stromu Pseudotsuga menziesii bylo však zvoleno na počest jiného botanika, A. Menziese.

Douglasovou zásluhou se začalo pěstovat v Evropě mnoho dřevin vhodných pro dřevařský průmysl. Nasbíral a uvedl do pěstování mnoho rostlin, především jehličnatých dřevin – např. borovici Lambertovu Pinus lambertiana, douglasku tisolistou Pseudotsuga menziesii, jedli obrovskou Abies grandis, cypřiš velkoplodý Cupressus macrocarpa, borovici montereyskou Pinus radiata, borovici pokroucenou Pinus contorta, smrk sitka Picea sitchensis. Do Evropy dovezl také mnoho rostlin okrasných, uvádí se asi 240 druhů. Z nich jsou dobře známé např. meruzalka krvavá Ribes sanguineum či lupina mnoholistá Lupinus polyphyllus.

Autor:

RNDr. Jana Möllerová, CSc.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.