Hospodářská úprava lesa v tropech jihovýchodní Asie

Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze se v letech 2007 až 2011 podílela na dvou projektech v jihovýchodní Asii, jejichž součástí byla tvorba lesních hospodářských plánů, zalesňovacích projektů a agrolesnických plánů. Jeden projekt se týkal nastavení trvale udržitelného hospodaření v lesích komunity Phong My ve středním Vietnamu a druhý obnovy území v okolí jezera Tondano v Indonésii, na severovýchodě ostrova Sulawesi (dříve Celebes). Oba projekty zahrnovaly velké množství výstupů, ale v tomto příspěvku se budeme věnovat některým problémům v plánování lesů na příkladu vietnamského projektu.

Lesy komunity Phong My

Základním problémem je naprosto odlišná socioekonomická situace. Plánování lesů jsou v podstatě dlouhodobé vize na základě nynější úrovně poznání. Farmáři v oblastech projektů však žijí „teď“ a o dlouhodobé vize nejeví přílišný zájem. Ve Vietnamu bylo naším úkolem vytvořit systém trvale udržitelného lesnictví, ale v celé oblasti nastalo hromadné převádění sukcesních nárostů na plantáže rychle rostoucích dřevin, konkrétně akácie (Acacia mangium, Acacia auriculiformis a jejich hybridi) s obmýtím 5 let. Průměrná výtěž je 80 m3 na ha v pěti letech a dříví je použito jako surovina pro výrobu dřevotřískových materiálů a papíru.

Rozsáhlé přeměny v řádu stovek hektarů se dějí na území bývalých lesů, které v minulosti byly devastovány jednak válkou a po válce odlesňováním.  Tato území v domácí terminologii nazvaná lada, i když pokryta novými nárosty keřů a stromů, které by se vyvinuly v normální lesy, jsou mýcena, vypalována a nahrazována rozsáhlými monokulturami akácie. Po pěti letech je akácie vytěžena, plocha vypálena a znovu akácií osázena. Roste degradace půdy, eroze, a úroveň biodiverzity je minimální. Ovšem noví majitelé lesů, drobní farmáři, kterým vláda tato lada přiděluje, nic jiného neznají a monokultury akácie požadují, protože jim v krátkodobém horizontu zajišťují sice malý, ale pravidelný příjem. Na druhé straně toto hospodaření nemá nic společného s trvale udržitelným lesnictvím, neboť půdy jsou chudé a mělké a jejich degradací se krajina postupně mění v sice srážkami skrápěnou, ale jinak kamenitou poušť.

Můžeme sice navrhnout vytvoření velmi pestrých lesů tvořených původními dřevinami, které v delším horizontu (obmýtí 40-50 let) přinesou daleko vyšší příjem, ale právě dlouhá produkční doba je skoro nepřekročitelným handicapem pro prosazení takových systémů. Navíc ani v lesích, které vznikly ze sukcesních nárostů, se nehospodaří, jejich vývoj není lesnicky ovlivňován a místní farmáři pohlížejí na takové lesy jen jako na zdroj paliva či nedřevních produktů.

Po vyhodnocení situace jsme dospěli k názoru, že je nezbytné z velké části akáciové porosty ponechat, ale je nutné přesvědčit farmáře o nutnosti zamezit vypalování po těžbě.

Návrh hospodaření

Vzhledem k tomu, že lada jsou různé úrovně a v oblasti je vybudována přehrada, která trpí usazováním sedimentů ze zvýšené eroze v okolních svazích, navrhli jsme diferencovaný systém hospodaření na jednotlivých lesních typech. Lesní typ nemá nic společného s naším lesním vegetačním typem, je to typ současného porostu, tedy od lad po strukturálně chudé lesy. Jelikož akácie zůstává hlavní dřevinou, navrhli jsme doplnění nových výsadeb pásy cenných domácích dřevin (Hopea odorata, Erythrophloeum fordii, Tarrietia javanica, Sindora tonkinensis, Dalbergia tonkinensis, Chukrasia tabularis, Dipterocarpus alatus a další) které se v oblasti dříve vyskytovaly a to nikoliv jako monokultury, ale smíšené porosty. Tímto systémem je možné omezit vypalování, protože tyto pásy oddělující segmenty akáciových plantáží mají obmýtí 40 let a při vypalování by si je vlastníci zničili.

Česká hospodářská úprava lesů je tedy modifikována v diferenciaci hospodaření, dále v prostorové a časové úpravě, kdy opakující se těžby akácií přinášejí stabilní příjem vlastníkům a po uplynutí 40 let se obnoví pásy cenných dřevin. Systémů smíšení jsme navrhli více v závislosti na sklonech svahů a postupném řazení přeměny lad. Dalším výhledovým cílem bylo nastartovat také procesy přirozené obnovy po uplynutí první obnovy cenných dřevin, neboť sazenice cenných dřevin jsou několikanásobně dražší než sazenice akácií.

Výběr cenných dřevin byl konzultován s místními lesníky a na základě ekologických nároků jednotlivých dřevin a jejich postavení v původních přirozených lesích (úroveň, nadúroveň, podúroveň) byly navrženy systémy především řadových výsadeb.

Poté nastal úkol nejtěžší: přesvědčit nové vlastníky lesa. Zájem vlastníka je nutné respektovat a nelze suverénně přijít s kompletně novým systémem lesnictví, které zcela mění dosavadní zvyklosti. Je možné na demonstračních plochách ukázat nové způsoby, nicméně pokud se s nimi místní farmáři a lesníci neztotožní, vrátí se po skončení projektu k dosavadnímu hospodaření.

Postup vycházel ze zkušeností s tvorbou lesních hospodářských plánů a osnov v České republice pro drobné vlastníky. I u nás jsou daleko lepší výsledky s návrhy hospodaření, pokud tyto návrhy jsou s vlastníky, případně s jejich hospodáři, diskutovány. Základem bylo nejen ujištění, že jim akáciové plantáže nebereme, ale i praktické ukázky výsadeb na demonstračních plochách o celkové rozloze 43 ha. Na těchto plochách byly projekty zalesnění rozděleny podle jednotlivých vlastníků (celkem 39 rodin) a každý vlastník uplatnil své připomínky a zájmy, které byly respektovány. Na základě diskusí jsme zjistili nejen zájmy vlastníků ohledně hospodaření s lesy, ale jejich celkovou sociální situaci. A zde bylo možné využít jejich zájmu o budoucí příjmy pro jejich děti a vnuky. Diskuse se staršími občany odhalily jejich vzpomínky na staré lesy tvořené mohutnými stromy, které byly buď válkou zničeny, nebo po válce odtěženy. Pro ukázky využití cenného dříví jsme poukázali na historii využití dřeva v regionu, neboť místní lidé jsou hrdí na historii země a jak císařský palác v Hue, tak historické budovy ve městech Da Nang a Hoi An jsou postaveny ze dřeva. Navíc interiéry skoro všech restaurací jsou tvořeny krásně opracovaným dřevem, které pochází z cenných dřevin. Každá informace a příklady využití cenného dříví byly použity v prezentacích či diskusích pro podporu tvorby skupinově smíšených lesů.

Každý vlastník dostal svůj plán s výhledem těžby a zásahů nejen na jedno desetiletí, ale i dlouhodobým managementem do obmýtí pásů cenných dřevin, v podstatě naše lesní hospodářské osnovy. Důkazem úspěšnosti byly nejen výsadby na demonstračních plochách pro vybrané nejchudší rodiny v komunitě, ale zájem jejich sousedů, kdy si farmáři nezapojení do projektu začali sami kupovat drahé sazenice cenných dřevin a vysazovat je v pásech mezi svými akáciovými porosty.

Pro lesy, které se již přirozeně vytvořily ze sukcesních nárostů a které jsou v dané terminologii označeny jako lesní typy obnovený les a chudý les, byly navrženy systémy výchovy pro podporu dřevin, které jsou schopny dát v porovnání s ostatními dřevinami větší výnos. Tato výchova přináší také možnost výtěže palivového dříví, které je buď v místě spotřebováno, nebo je prodáváno ve větších městech. Opět i zde se hodila znalost situace, protože u větších aglomerací se v okolních lesích těží i větve ze stojících stromů, aby následně byly prodány jako palivové dříví.

Shrnutí

Tvorba lesních hospodářských plánů v tropech není tedy jen technickou modifikací systémů rutinně používaných v České republice, ale jejich úspěšné přijetí místními komunitami vyžaduje více. Nutná je znalost historie, historického i nynějšího využití dříví, proniknutí do způsobů života místních lidí, využití jejich emocionálních, rodinných, komunitních či klanových vazeb, využití a ocenění jejich dosavadních způsobů využívání lesů a teprve poté nastartování postupných změn v hospodaření. Výsledkem by mělo být, že přání vlastníků koresponduje s cíli projektu.

Autoři:

Ing. Lubomír Šálek

Katedra hospodářské úpravy lesů

Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Oldřich Výlupek, Ph.D.

děkanát

Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze