Lesnická typologie v praxi odborného lesního hospodáře

Na problematiku narazí většinou až v okamžiku, kdy plánuje provést zalesnění. V drobných lesích musíme mnohdy při hospodaření vlastníků slevit ze standardních představ a zaběhlých postupů. V majetcích do tří hektarů, kde nemá vlastník stanoveno zákonné procento melioračních a zpevňujících dřevin, se musíme mnohdy spokojit s faktem, že zalesnění vůbec provedl. Ve většině případů se tak stane smrkem, bez příměsi dalších dřevin. Na Vysočině, kde působím, je však smrk na většině půd hlavní dřevinou, takže by nemělo dojít do budoucna k zásadním problémům. V souvislosti se zalesňováním zajímá vlastníka možnost získání finanční podpory z veřejných rozpočtů. A právě v tuto chvíli se poprvé setkává s pojmem půdní typ.

Dotace a půdní typ

Dotace na zalesnění hlavními dřevinami (smrkem a borovicí) jsou stanoveny jenom pro určité chudší typy půd. Pro jednoduchost určování jsou v pravidlech pro poskytování dotací vyjmenovány konkrétní půdní typy s určením výše příspěvku. Typy neuvedené v pravidlech nejsou při výsadbě hlavních dřevin podpořeny dotací. Na nich jsou podpořeny pouze dřeviny meliorační a zpevňující, jejichž použití musí odpovídat nařízení vyhlášky č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.

Objasnění právě této problematiky je významným úkolem odborného lesního hospodáře vůči vlastníkovi. Při komunikaci s vlastníky nebo při tvorbě projektů zalesnění je musí informovat o potřebě řídit se doporučeními pro jednotlivé půdní typy uvedené v osnovách. Do projektů jim musí doporučovat dřeviny vhodné a odpovídající vyhlášce, jinak by jej mohl vlastník i hnát k zodpovědnosti za nesprávné doporučení, které má za následek porušení vyhlášky a nemožnost získat na výsadbu dotaci. Dotace navázané na lesnickou typologii nám pomáhají směrovat vlastníky k zakládání porostů druhově vhodnějších pro konkrétní lesní stanoviště. Dále vyšší podpora melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) než základních dřevin a na některých půdních typech podpora pouze MZD zvyšují zájem o jejich výsadbu a pomáhají tak zlepšovat stav lesů.

Zalesnění zemědělských půd a půdní typy

Dalším případem setkání vlastníka s půdními typy a hospodářskými soubory je zalesnění zemědělských půd. Při náročném a složitém procesu převodu zemědělské půdy do lesa je jedním z hlavních bodů vypracování projektu zalesnění. Pro správné určení složení dřevin budoucího lesa je důležité stanovení půdního typu a hospodářského souboru. Tuto službu zajišťuje vlastníkům ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), kdy místně příslušná pobočka provede na základě žádosti vlastníka nebo odborného lesního hospodáře stanovení půdního typu a určení cílového hospodářského souboru (CHS). Na základě těchto informací pak odborný lesní hospodář vypracuje projekt zalesnění s použitím dřevin určených vyhláškou pro daný hospodářský soubor.

Tento navenek složitý a někdy v časovém shonu přípravy zalesnění zdržující akt napomůže k tomu, že založený lesní porost má předpoklady k dobrému vývoji a přinese jednou i hospodářský efekt. V mém okolí máme několik porostů na zemědělských půdách, kde jsou kvůli nesprávně určenému hospodářskému souboru vysazené listnáče na půdách, které jim nevyhovují (jedná se hlavně o javor klen, jasan, třešeň) a porosty neodrůstají, prodlužuje se jejich doba zajištění, zvyšují se náklady na údržbu a i jejich budoucnost je nejistá. Tyto případy jsou ještě z doby, kdy nebylo povinné určení cílových hospodářských souborů ústavem pro hospodářskou úpravu lesů.

Praxe ukazuje, že zásadní nedodržení doporučení pro hospodářské soubory přináší kromě problémů s čerpáním dotací a schvalování projektů zalesnění i problémy při praktickém pěstování lesa. Porost na nevhodném stanovišti nám bude po celou dobu své existence přinášet starosti, zvyšovat náklady a konečný hospodářský výsledek také nebude optimální.

Opakuji, že zde je významný úkol odborného hospodáře instruovat a vést vlastníka správným směrem a trpělivě mu vysvětlovat, že okamžitý ekonomický přínos při zalesnění nevhodnými dřevinami mu v konečném efektu přinese jen samé starosti.

Oceňování lesa a půdní typy

Třetím případem, kdy se vlastník lesa setkává s půdními typy, je oceňování lesních majetků při převodech a dědictvích. V tomto případě jdou informace spíše kolem něho a jediným jeho úkolem je dodat soudnímu znalci potřebné údaje z hospodářského plánu. Typ půdy, a tedy jeho cena se projeví na hodnotě lesního majetku a ovlivňuje jeho prodejní cenu a převodní poplatky.

Možnost využití a problémy typologie

Jako odborný lesní hospodář smluvní i pověřený výkonem orgány státní správy se snažím informace lesnické typologie využívat pro potřeby vlastníka i pro plánování hospodaření v rozsahu, který dokážu prakticky uplatnit. Využívám hlavně informace v LHO a LHP, typologické mapy nám v rámci úspor při tvorbě LHO byly poskytnuty pouze v digitální formě.

Při tvorbě projektů zalesnění na zemědělských půdách se setkáváme ze strany orgánů státní správy lesů s mnohdy až přílišným trváním na doporučeních vyhlášky, kdy máme problém s plánováním dřevin, které by měly posloužit jako přípravná dřevina, ale pro hospodářský soubor nejsou stanoveny. Na zemědělských půdách se jedná hlavně o břízu, která by snadno vytvořila porosty, připravila půdu a ještě v krátké době vlastníkovi vyprodukovala užitkové dřevo. Zalesňování zemědělských půd je v současnosti významnou složkou lesního hospodářství soukromých vlastníků a ukazuje se, že je potřeba zaměřit lesnickou typologii i tímto směrem a zamyslet se nad možností upravit doporučení pro hospodářské soubory na zemědělských půdách, které mají jiná specifika i produkční možnosti než půdy dlouhodobě lesní.

Posledním problémem lesnické typologie, se kterým se spolu s vlastníky při zalesňování setkáváme, jsou případy, kdy v rámci zjednodušení tvorby hospodářského plánu byly některé části porostů s výrazně odlišnými půdními podmínkami zahrnuty do převažujícího půdního typu a hospodářského souboru porostu. V těchto případech poté vlastník narazí na problém, kdy zamokřené části porostu zalesní olší, ale při žádosti o dotaci je vyloučen pro nedodržení hospodářského souboru.

Řešením je samozřejmě možnost přetypování a úprava hospodářského plánu, nebo při jeho tvorbě detailní průzkum připravovaných podkladů a jejich úprava. Tyto drobnosti však při přípravě plánů nejsou vlastník, odborný lesní hospodář ani státní správa schopni zachytit. Tento problém je spíše problémem dotačních pravidel, kdy není možnost dát na prohlášení odborného lesního hospodáře, že použité dřeviny jsou v tomto případě opodstatněné. Z pohledu celkového hodnocení přínosů typologie pro vlastníky lesů je ovšem tento uvedený problém málo významný.

Z uvedeného může vyplývat pocit, že drobný vlastník lesa lesnickou typologii téměř vůbec nepotřebuje. Není to však pravda. Ve skutečnosti se s typologií setkává, a musíme přiznat, že hlavně díky současným existujícím dotacím v tom nejdůležitějším okamžiku v životě lesa, v okamžiku jeho zakládání. Později již typologii vlastně nepotřebuje, kromě uvedených majetkových vztahů nebo okamžiků, kdy se hlouběji zamýšlí nad svým lesem a hodnotí, co udělal správně a kde se spletl. Pro odborného hospodáře je lesnická typologie informací a pomůckou, kterou využívá stejně jako vlastníci lesů. Proto si myslím, že je i nadále nutno tento základní lesnický obor dále rozvíjet a umožnit využívat jeho výstupů a informací i drobným vlastníkům.

Autor:

Ing. Jiří Pohan,

Předseda České komory

odborných lesních hospodářů

Odborný lesní hospodář Vysočina – Pelhřimov

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.