Oblastní (lesnicko-)typologické elaboráty – další krok v lesnické typologii

Michal Friedl

Oblastní typologické elaboráty (OTE), přesněji oblastní (lesnicko-)typologické elaboráty (vysvětlení viz LP 4/2012), byly od počátku koncipovány jako souhrnná díla lesnické typologie charakterizující lesní typy v rámci přírodních lesních oblastí (PLO). Obsahují také charakteristiku přírodních a růstových poměrů a jsou výsledkem zpracování obsáhlé databáze lesnické typologie Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Jejich dokončení v roce 2007 zúročilo tři desetiletí trvající úsilí mnoha lesnických typologů.

Historie

Sestavení oblastních (lesnicko-)typologických elaborátů začalo být aktuální v sedmdesátých letech 20. století, kdy byla ukončena první etapa lesnicko-typologického průzkumu v rámci druhého cyklu obnov lesních hospodářských plánů. Během lesnicko-typologických šetření se postupně začala vytvářet obsáhlá databáze lesnické typologie obsahující desítky tisíc typologických zápisníků s charakteristikami porostních a stanoviš-tních poměrů. Důsledkem ukončených lesnicko-typologických průzkumů bylo vytvoření jednotné lesnicko-typologické klasifikace lesů (Plíva, 1971) včetně charakteristik vegetačních stupňů, ekologických řad, edafických kategorií a souborů lesních typů. Logickým završením této etapy mělo být shrnutí výsledků, např. vyhodnocení trvalých stanovištních podmínek pro jednotlivé přírodní lesní oblasti.

Potřebu zpracovat (lesnicko-)typologické elaboráty definují již „Pracovní postupy hospodářské úpravy lesů“ z roku 1973. Přírodní lesní oblasti jsou zde považovány za nejvhodnější rámce pro podrobnější analýzy růstových podmínek a pro jejich praktické vyhodnocení, které mělo obsahovat sestavení zápisů podle přirozené skladby, porostních stadií a pře-chodných variant, vyhodnocení přirozené fytocenózy s určením charakteristických a diferenciálních druhů a také charakteristiky ekotopu. Tak mohly být podrobně charakterizovány lesní typy například podle zastoupení ekologických skupin druhů, růstových křivek dřevin, vztahu k reliéfu či půdních vlastností. Vedle stanovení cenotické příslušnosti, ekologického zhodnocení a z toho vyplývajícího lesnicko-typologického zařazení bylo snahou zachytit také proměnlivost některých znaků v různých stadiích (změny humusových forem, změny ve složení bylinného patra apod.). Smyslem tedy bylo vyjádření diferenciace mezi jednotkami v rámci jedné oblasti i zdůraznění znaků odlišujících stejné jednotky mezi různými lesními oblastmi (např. bonitnější varianty lesních typů z oblasti Beskyd). Významnou částí (lesnicko-)typologických elaborátů mělo být také hospodářské vyhodnocení obsahující zásady hospodaření v rámci lesního typu, a to diferencovaně dle jednotlivých porostních typů.

První, vzorový elaborát byl zpracován Eduardem Průšou v roce 1975 pro přírodní lesní oblast 10 – Středočeská pahorkatina. Celkem v něm bylo vyhodnoceno 1 320 lesnicko-typologických zápisů řazených do 72 lesních typů. Pro 22 z nich byly fytocenózy vyhodnoceny podle porostních stadií, a to pod listnatými (převážně bukovými), smrkovými a borovými porosty, někde byla vyhodnocena i degradační stadia. V rukopisné podobě byly oblastní (lesnicko-)typologické elaboráty zpracovány také pro většinu přírodních lesních oblastí v působnosti pobočky Frýdek-Místek Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Na dlouhou dobu to ale byly také elaboráty poslední, přestože se potřeba jejich zpracování zdůrazňovala i v následujících metodických postupech (Ekologie lesů. Metodiky, 1985).

Zpracování

V roce 2001 byly Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem zpracovány Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL) obsahující mimo jiné podrobný rozbor přírodních podmínek a také přehled a popis všech lesních typů, které se v příslušné přírodní lesní oblasti vyskytují. Charakteristiky lesních typů jsou zde odvozeny zejména z empirických zkušeností lesnických typologů. Snaha o jejich zpřesnění vedla v rámci přírodních lesních oblastí k oprášení konceptu oblastních (lesnicko-)typologických elaborátů, na nichž začali lesničtí typologové Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů intenzivně pracovat ihned po dokončení Oblastních plánů rozvoje lesů.

Samotnému zpracování elaborátů předcházelo vybudování tzv. databáze lesnické typologie, která k dnešnímu datu obsahuje 48 439 typologických snímků vyhotovených zejména v druhé polovině minulého století. Teprve funkční databáze typologie lesů umožnila zpracovat exaktní popisy lesnicko-typologických jednotek, a to proto, že obsahuje informace o fytocenóze, půdních vlastnostech, vazbě na reliéf, dendrometrických charakteristikách, nebo základních klimatických údajích vztažených k typologické jednotce.

Oblastní (lesnicko-)typologické elaboráty všech přírodních lesních oblastí byly dokončeny v roce 2007 a zájemcům jsou k dispozici na příslušných pobočkách Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů.

Obsah

Oblastní (lesnicko-)typologické elaboráty jsou vlastně komplexní charakteristikou přírodních podmínek všech našich přírodních lesních oblastí. Nepřekvapí proto, že v textové části obsahují popisy nejrozmanitějších abiotických (geomorfologie území, geologické, pedologické poměry, hydrografie, klimatická charakteristika) i biotických podmínek (floristické poměry, porostní poměry včetně vyhodnocení lokálních ekodémů dřevin (tedy místních populací dřevin přizpůsobených podmínkám konkrétního stanoviště), vyhodnocení porostních typů pro charakteristiku stadií v rámci lesních typů, celkové zhodnocení růstových poměrů). Kromě toho zahrnují také například rozbor historického ovlivnění lesů.

Nejvýznamnějším přínosem je ovšem soupis všech lesních typů vyskytujících se v dané přírodní lesní oblasti a zejména pak jejich podrobná charakteristika. Každý lesní typ obsahuje vyjádření vztahu k jednotkám dalších klasifikačních systémů používaných v České republice (geobiocenologický klasifikační systém, geobotanický klasifikační systém), uvedena je také jeho rozloha v rámci přírodní lesní oblasti (údaj pochází z lesnicko-typologické mapy). Matematicko-statistické vyhodnocení lesnicko-typologických zápisů uložených v databázi lesnické typologie umožnilo exaktní charakteristiku lesního typu, např. vyjádření jeho vazby na typ reliéfu, expozici, sklon, rozsah nadmořských výšek, zhodnocení významných geologických a půdních vlastností, jako je například geologické podloží, půdotvorný substrát, půdní typ, půdní subtyp, půdní druh, humusová forma, acidita půdního prostředí, podíl skeletu, hloubka půdy, vlhkost apod. U každého lesního typu je podrobněji popsán typický půdní profil.

Fytocenologické vyhodnocení je diferencováno podle významných porostních typů, které se vzájemně odlišují druhovou skladbou dřevin a tím také stupněm přirozenosti. Pro každý porostní typ je tak samostatně proveden rozbor synuzie podrostu podle tzv. ekologických skupin rostlin (Průša, 1967) a zmíněny jsou druhy dominantní a stálé. Průkaznost rozboru je vyjádřena počtem příslušných lesnicko-typologických zápisů, z nichž byla analýza provedena; ve formě fytocenologické tabulky jsou pak tyto zápisy prezentovány v závěrečné části charakteristiky daného lesního typu.

Produkční podmínky lesního typu vyjadřuje absolutní výšková bonita hlavních dřevin.

Využití

Zpracováním oblastních (lesnicko-)typologických elaborátů se ukončila několik desítek let trvající etapa lesnicko-typologického mapování a lesnicko-typologických šetření, která zahrnovala zakládání lesnicko-typologických ploch a na nich prováděné průzkumy.

Exaktní zhodnocení lesnicko-typologických zápisů uložených v databázi typologie lesů je mimořádně významným krokem, na jehož základě byly precizovány charakteristiky lesních typů pro všechny přírodní lesní oblasti České republiky. To je důležité pro zpřesnění celého lesnicko-typologického systému České republiky, např. proto, že lze revidovat některé lesní typy, které mohou být například jen světlostními nebo degradačními stádii. Oblastní (lesnicko-)typologické elaboráty jsou také klíčovým východiskem pro následné sjednocení názvosloví a kódování lesních typů napříč přírodními lesními oblastmi.

Využití potenciálu databáze lesnické typologie, potažmo oblastních (lesnicko-)typologických elaborátů, může být ovšem v budouc-nosti naplněno pouze za předpokladu trvalého systematického lesnicko-typologického monitoringu. I přes dlouhodobé studium biocyklocénu (cyklický proces vedoucí od vyspělého porostu k dalšímu vyspělému porostu, např. v přirozených lesích generační cykly) přírodních, či hospodářských lesů totiž lesnická typologie neobsáhla ani polovinu jeho délky.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Autor:

Ing. Michal Friedl

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Brno a Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Fakulta lesnická a dřevařská, Mendelova univerzita v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.