Trnka obecná (Prunus spinosa)

Popis druhu

Jedná se o keř nebo zřídka malý stromek dožívající se kolem 60 let, nejčastěji 1–3 m vysoký s křivolakými větvemi, na kterých je mnoho kolcovitých trnů. Letorosty jsou červenohnědé, lesklé, jemně chlupaté, olysávající. Starší větve mají tmavou borku až do černa, potrhanou v úzkých pruzích. Listové i květní pupeny jsou často hustě nahloučené. Listy jsou velmi proměnlivé, jednoduché, střídavé, nejčastěji obvejčitě kopinaté až eliptické, 2–4 cm dlouhé, na bázi klínovitě zúžené. Listy jsou chlupaté, později olysávající, na okraji 1–2x pilovité; svrchu tmavě zelené, na rubu světlejší. Řapík je krátký, bez žlázek. Květy jsou bílé, pětičetné, vonící po mandlích, jednotlivě nebo maximálně po pěti na krátkých postranních větévkách nebo kolcích, mají až 2 cm v průměru. Trnka kvete před olistěním od března. Plodem jsou kulovité peckovice, asi 1 cm velké, modročerně zbarvené s ojíněním a nazelenalou dužninou. Mají vrásčitou pecku, která se od dužniny těžko odděluje. Dozrávají v září až říjnu, jsou trpké chuti, ale po přemrznutí jsou chutné. Pecka je asi 0,7–1 cm velká, vejčitá, z boku mírně zploštělá, na vrcholu zašpičatělá, vrásčitá, světle hnědá.

Rozšíření

Do Evropy se tento druh rozšířil nejpozději v mladší době kamenné (kolem 3000 př. n. l.), soudě podle archeologických nálezů pecek v neolitických stavbách.

Trnku najdeme po celé Evropě s výjimkou chladného severu, zasahuje i do severo-západní Afriky, roste v Malé Asii, na Kavkaze a v severním Iránu. V jižní části areálu vystupuje až do subalpínského pásma (1 500 m n. m.)

U nás ji najdeme na celém území roztroušeně až hojně, zejména v nadmořských výškách do 500 m n. m. Výše je vzácnější, nejvýše ji najdeme v Javorníkách – 930 m n. m.

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů

Trnce se připisují čarodějné schopnosti. Trnková větvička trhaná koncem dubna a pověšená na krku nebo v domě prý působí proti negativní energii. Z trnkového dřeva se vyráběly také čarodějné hůlky. Čarodějnice je považovaly za velmi mocné, dokonce tak, že se čarodějná moc mohla obrátit proti samotnému majiteli.

Literatura uvádí, že ve Francii a v Čechách (v Radotínském údolí u Prahy) byly nalezeny trnky se sladkými plody. České naleziště však bylo zničeno rozšířením lomu, nejsou ale vyloučeny jiné nálezy na dalších lokalitách.

Plody, zejména dříve, byly využívány v domácnostech k výrobě různých pochutin. Obsahují obvykle minimálně 3 % organických kyselin, vysoký podíl pektinu a tříslovin, které způsobují jejich trpkou chuť. Třísloviny mají vysoký dietetický význam. Plody obsahují také hodně vitamínu C. Používaly se při léčení chorob močových cest nebo žaludečních potížích. Mají také schopnost zastavovat krvácení a působí léčivě při chorobách srdce a krevního oběhu. Plody se zpravidla sbíraly až v přezrálém stavu, tj. až po přemrznutí. Pokud se skladují tak, aby se nezapařily, vydrží velmi dlouho. Používaly se k výrobě kompotů, sirupů, vín, nebo se sušily – nejlépe v tenkých vrstvách na stinných a vzdušných místech, při teplotě do 40 °C.  Plody na sušení se trhají bez stopek a zpravidla v době dozrání nebo těsně před ní. Dobře usušené plody jsou tvrdé, mají nakyslou, trpkou a svíravou chuť. Trnkové víno má sytě červenou barvu a při použití správných kvasinek má chuť podobnou portskému. Toto víno bylo připravováno například pro oslavu keltského nového roku.

Léčivé účinky jsou přisuzovány i květům. Květy obsahují hlavně flavonové glykosidy, sacharidy a minerální látky. Květová droga má výrazný močopudný účinek, a tak bývá často obsažena v ledvinových čajových směsích. Dále pomáhá organismu zbavovat se nadbytečného sodíku a tím šetří ledviny a snižuje krevní tlak. Také má lehké projímavé účinky a celkově zlepšuje látkovou výměnu. Bílé květy objevující se brzy zjara před olistěním jsou velmi dekorativní – pro estetický dojem se používá zejména plnokvětý kultivar „Plena“ s 2–3 srostlými plody, dále jsou známy kultivary „Variegata“ s bělavě žilkovanými listy a nažloutlými plody a „Purpurea“ s načervenalými listy. Velmi dobře snáší ořezávání. Využití tohoto druhu v sadovnictví je ale pro jeho velmi silnou kořenovou výmladnost omezené, využívá se zejména při ozeleňování kamenitých podkladů. Jinak je významným prvkem rozptýlené zeleně v krajině nebo ve velkých parcích.

V některých částech Čech, kde se chodilo na Nový rok koledovat, byla větvička z trnky součástí tradiční koledy – hospodáři si ji kupovali od koledníků a vysazovali na okraj pole, aby pole v novém roce dobře plodilo. Díky výmladnosti se trnky snadno rozšířily a na kamenitých neobdělávaných okrajích polí tvořily odedávna přirozenou hranici pozemku.

Trnka může být také omezeně použita jako podnož pro pomaleji rostoucí peckoviny.

Dřevo trnky je velmi tvrdé a dříve se využívalo v truhlářství. Z větví se vyráběly vycházkové hole, pažby. Listy se údajně využívaly v době nedostatku čaje jako jeho náhražka.

Pěstební nároky

Jedná se o světlomilný druh, který snese nedostatek vláhy. Najdeme ji v teplomilných šípákových doubravách i v doubravách lužních. Roste dobře na vápencových podkladech, ale najdeme ji i na různých kyselých podkladech. Vyskytuje se na výslunných stráních, kamenitých svazích, sutích, mezích, lesních pláštích, a to i druhotně. Najdeme ji ve směsi s hlohy, růžemi, jalovcem, dříšťálem, svídou (u Baltského moře ale najdeme společenstva i s vrbami). Je klimaticky odolná, zcela mrazuvzdorná a snese i městské klima. Tvoří neproniknutelné trnité houštiny. Na nová stanoviště je šířena většinou ptáky. Špatně kořenuje z řízků, špatně se roubuje.

Škůdci

Ze škůdců na trnce můžeme najít zejména zástupce z řádu motýlů. Jde například o běžně se vyskytujícího polyfágního štětconoše trnkového (Orgyia antiqua). Housenky zprvu ožírají pučící pupeny, později skeletují celé listy. Při silnějším výskytu mohou způsobit lokální holožíry. Obávaným listožravým škůdcem, který způsobuje lokální až úplné holožíry, je opět polyfágní bekyně zlatořitná (Euproctis chrysorrhoea). První housenky se líhnou na přelomu července a srpna. Zprvu se zdržují na svrchní straně listů, které jednostranně skeletují (spodní pokožka a žilnatina zůstává zpravidla nedotčena). Později housenky listy spřádají šedavými vlákny a vytváří housenčí hnízda. Za normálních podmínek je hnízdo velké asi jako lidská pěst. Housenky se v těchto hnízdech nejprve zdržují jen během svlékání a za špatného počasí. Od konce září či října pak v hnízdech hromadně přezimují. Hnízda housenky opouštějí obvykle v dubnu příštího roku. Mladé housenky nejprve ožírají rašící pupeny a listy, později i květy či případně nezralé plody. Za špatného počasí či na svlékání se housenky ještě vracejí do starých hnízd. Dorostlé housenky již žijí samostatně v korunách stromů, kde skeletují listy. Obvykle v průběhu června zhotovují mezi listy, případně na kmeni, kokon, ve kterém se kuklí. Svým opakovaným žírem mohou housenky hostitelskou dřevinu vážně ohrozit. Při příležitostném přemnožení může způsobit holožíry také bourovec prsténčivý (Mala-cosoma neustria), jehož housenky se živí pupeny a čerstvě vyrašenými listy. Trnka může být hostitelskou dřevinou také méně běžného druhu, bourovce březového (Eriogaster lanestris), jehož housenky žijí v pavučinovitém hnízdě umístěném na koncích větví.

Současný stav a opatření k podpoře

Tento druh ohrožený není a není ani potřeba ho nějak podporovat. Několikrát zmiňovaná silná kořenová výmladnost může být naopak nežádoucí – v rezervacích tento druh může narušovat teplomilná bylinná společenstva, a proto se o trnce mluví hlavně v souvislosti se snahou o zamezení šíření do těchto vzácných společenstev. Její ekologický význam je zejména v tom, že slouží jako úkryt pro zvěř a hnízdní prostor pro ptactvo; včelám poskytuje na jaře jednu z prvních potrav.

Autoři:

Ing. Vladimír Janeček, Ph.D.

Ing. Jana Ešnerová, Ph.D.

KDŠLD FLD ČZU,

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Václav Bažant