Úvodník
V minulém měsíci proběhla již 22. Valná hromada České lesnické společnosti, o jejímž průběhu se více dočtete uvnitř tohoto čísla časopisu Lesnická práce. Nedílnou součástí valných hromad bývají úvodní referáty zástupců význačných institucí, které se zabývají nebo mají přímo v gesci starost a péči o přírodní prostředí zvané les. Nejinak tomu bylo v letošním roce, kdy mezi pozvanými zúčastněnými hosty byl náměstek Ministra životního prostředí Ing. Tomáš Tesař. Vzhledem k tomu, že ČLS, zastoupená Základní pobočkou Křivoklát a Republikovým výborem, byla jedním ze zakládajících členů Lesnického parku Křivoklátsko, tak bychom se s Vámi rádi podělili o některé jeho názory a myšlenky, které nás zaujaly. To množné číslo není chybou tisku či chybou gramatickou, ale je použito záměrně. ČLS je členěna na pobočky, které zastřešuje Republikový výbor, a tak je tento úvodník napsán předsedou republikového výboru společně s předsedou základní pobočky. Snad nám tuto troufalost zástupci sedmé velmoci zvané tisk odpustí, ale vždy je něco poprvé. Pan náměstek Tesař po svém úvodním slovu dostal od pozorných účastníků jednání otázku, kdo nese zodpovědnost a bude postižen za katastrofální stav lesních porostů na Šumavě. Na to jednoznačně odpověděl, že na území Národního parku nevznikla žádná škoda, a nelze proto hledat konkrétního viníka. Jediným odpovědným činitelem za současný stav Šumavy je podle něj vláda pana premiéra Pitharta, protože vyhlásila národní park a neuvědomila si, že tím vyjímá celý krajinný celek z lidské činnosti, produkce a výnosovosti, a převádí ho do režimu ochrany přírody, kde tyto hodnoty neplatí. Přitom si vláda neuvědomila, že tato krajina už nikdy nebude taková jako dosud, že může být po několika letech dokonce „hnusná“, že už tam lidi nikdy nebudou moci dělat to, co dělali před tím. Že se tedy nikdo nemůže divit, když na těchto územích ničí les vichřice, požáry, anebo kůrovec, protože to je přirozená součást přírodních procesů. Za vinu tehdejší vládě klade, že to občanům dostatečně předem nevysvětlila a zároveň je na to nepřipravila.
Všem zastáncům bezzásahového režimu stále uniká, že kůrovcová kalamita na Šumavě a vše, co ji provází, není přirozený přírodní proces, ale že vznikla špatným hospodařením v lesích NPŠ a zejména fatálním selháním v oblasti ochrany lesa. Ani za to není nikdo zodpovědný. Myslíme si, že kdyby vláda pana premiéra Pitharta tušila, jak bude Šumava po dvaceti letech „péče“ MŽP vypadat, nikdy by žádný národní park nevyhlašovala. Přes střízlivý názor pana náměstka Tesaře, že nemá význam vyhlašovat národní park Jeseníky a zakládat uměle na území kulturních lesů pralesy, podporuje vyhlášení nového národního parku Křivoklátsko, přestože i tam má být hlavním motivem ochrany „ochrana přírodních procesů“, národní park má být v cílovém stavu velkoplošně bezzásahový a má tak dát základ budoucím pralesům. Jako důvod uvádí, že stojí za to vyjmout tuto krajinu z činnosti člověka a sledovat, jak se tam bude příroda chovat bez jeho vlivu. Myslíme si, že jeden obludný experiment tohoto typu už máme za sebou (možná ještě ne zcela), a že naše zem je příliš malá a příliš chudá na to, aby si mohla dovolit další podobný experiment. Současná vláda i parlament by měly velice pečlivě zvažovat, jestli vůbec bude v ČR ještě někdy vyhlašovat další národní park. Musí si uvědomit, že tímto aktem trvale vyjímá rozlehlý krajinný celek z hospodářské činnosti člověka a ze sféry působení lesního zákona se všemi důsledky, které z toho vyplývají, jelikož tato krajina už nikdy nebude taková jako před tím, a že za tuto krajinu už nikdy nikdo neponese přímou zodpovědnost. Tato skutečnost je v ostrém rozporu s tvrzením propagátorů připravovaného národního parku Křivoklátsko, že se jeho vyhlášením nic nezmění, že se na území bude nadále hospodařit a že kromě myslivců nebudou dotčeny žádné zájmy místních občanů, návštěvníků, ani jiných lidských aktivit, které se na současném využívání území podílejí. Měli by si to uvědomit zejména starostové a občané obcí přilehlých k navrženému národnímu parku, protože i když se intravilánům těchto obcí návrh národního parku důsledně vyhýbá, mají ho tak říkajíc „za humny“ a obětují mu celé své zázemí.
Lesnický park Křivoklátsko pro nás zůstává stále plnohodnotnou alternativou péče o křivoklátský krajinný celek. Je to přijatelný kompromis pro majitele a správce lesů, pro místní občany i návštěvníky a pro všechny lidské aktivity, které toto území využívají a na jeho správě se podílejí. Lesnický park je v současné finanční krizi alternativou i pro politiky, protože garantuje péči o území a jeho rozvoj za vlastní peníze majitelů a správců lesů bez nároků na mandatorní výdaje ze státního rozpočtu a bez zbytečných zásahů státu. Garantuje přitom péči o lesní ekosystémy osvědčenými lesnickými postupy, péči s plnou zodpovědností za stav lesa před zákonem a před občany této země, péči bez rizika velkoplošné destrukce lesních porostů, doložené právě dlouhodobou zachovalostí přírodních ekosystémů dané oblasti. Zájmy ochrany přírody jsou souběžně s fungováním lesnického parku dostatečně zajištěny stávající legislativou, to znamená statutem chráněné krajinné oblasti, množstvím přírodních a národních přírodních rezervací, biosférickou rezervací UNESCO, soustavou území NATURA 2000, ale hlavně dlouhodobou péčí generací lesníků a lesnicky vzdělaných odborníků. Česká lesnická společnost se soustavně věnuje všem závažným otázkám, které se dotýkají českého lesnictví, a děkujeme, že dění v naší stavovské organizaci má na stránkách tohoto časopisu své trvalé místo.