Dřišťál obecný (Berberis vulgaris)

Popis druhu
Jedná se o opadavý hustý keř vysoký do 3 m. Letorosty jsou šedožluté, rýhované, s trny listového původu, na koncích větví jednoduché, v dolní části obvykle trojdílné (ale mohou být až sedmidílné). Borka je zpočátku podélně brázditá a světle hnědá, později šedavá. Pupeny malé, vstřícné, nahé, tupě vejcovité, lysé, umístěné v paždí trnů. Listy jsou obvejčitě eliptické až kopisťovité, dlouhé 2–6 cm, osténkatě pilovité s krátkým řapíkem. Kvete žlutě, hroznovitá trojčetná květenství jsou hojná, velká 4–7 cm. Kvete v dubnu až květnu. Plody jsou elipsoidní bobule, karmínově červené, velké kolem 1 cm. Semena lesklá, světle hnědá, kapkovitá, po 2–5 v bobuli. Plody dozrávají v říjnu a zůstávají na větévkách dlouho do zimy.

Rozšíření
Dřišťál se vyskytuje zejména ve střední a jižní Evropě, na východě zasahuje až na Krym, Kavkaz, na jihovýchodě zasahuje až do Iránu.
V ČR roste roztroušeně, těžiště jeho výskytu je v nížinách až pahorkatinách, jednotlivě se vyskytuje ještě v podhor-ských polohách, zasahuje maximálně do 905 m n. m. Častý je v Českém krasu, dolním Povltaví, Středočeské tabuli, Džbánu, Znojemsko-brněnské pahorkatině a na Hané.

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů
Dřišťál je často vysazován do živých plotů, oblíbený je zejména kultivar ´Atropurpurea´ s tmavočervenými listy, sivě ojíněnými na rubu. Trny tohoto keře zamezují snadné prostupnosti.
Dřišťál obecný je v lidovém léčitelství pro své účinky používán jako léčivá rostlina. Téměř všechny jeho části, kromě mladých výhonů a zralých plodů, obsahují mnoho alkaloidů (např. berberin, berbamin, berberubin, axianthin, jatrorrhizin, palmatin, kolumbanin). Nejvíce jich pak obsahuje kůra kořenů. Dřišťál je nutné užívat velmi opatrně (v žádném případě by jej neměly užívat děti a těhotné a kojící ženy), protože obsažené alkaloidy ve větším množství dráždí nervový systém a mohou způsobit ochrnutí dýchacích center, a tedy i smrt. U člověka však takové fatální otravy nebyly pozorovány. Byly zaznamenány jen lehčí otravy doprovázené omámením, zvracením a průjmem. Kromě alkaloidů obsahuje dřišťál třísloviny, pryskyřice, silice, cukr, škrob, pektosu, flavonové sloučeniny a v plodech dále četné kyseliny (nejvíce kyselina jablečná, citronová a vinná) a významné množství vitamínů C a K.
Z dřišťálu se sbírají zralé plody, kůra (zejména z kořenů) nebo list. Plody se sbírají v plné zralosti, kůra brzy na jaře nebo na podzim a list před rozkvětem rostliny, tj. v dubnu až květnu.
Listy se po vyrašení dají konzumovat. Tinktura z listů nebo odvar z listů či kůry se užívá při žlučníkových zánětech, jaterních poruchách, k utlumení děložního krvácení, ke snížení krevního tlaku nebo jako žlučopudný a močopudný prostředek. Alkaloid berberin, který je obsažen zejména v dřišťálové kůře, vykazuje silné protizánětlivé účinky, a to na celou řadu mikroorganismů, jako jsou např. stafylokoky, streptokoky, původce průjmových onemocnění (např. salmonela), úplavice, cholery, giardiózy (střevní onemocnění způsobené bičíkovcem lamblií), infekcí močových cest způsobené bakterií Escherichia coli nebo vaginální mykózy způsobené kvasinkou Candida albicans. Vedle toho berbirin zvyšuje imunitu (zvyšuje počet a aktivitu makrofágů), léčí oční záněty (obklady očí z odvaru dřišťálové kůry) a podle některých výzkumů tlumí i rozvoj lupénky. Odvar z čerstvých listů dřišťálu se používá i jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny.
Odvar se připravuje z 1/2 čajové lžičky drcené dřišťálové kůry na šálek vody, vaří se 15 až 30 minut a průběžně se pijí 1 až 2 šálky denně.
Ze zralých plodů dřišťálu (dřišťálky) se zejména v minulosti dělávaly džemy, marmelády nebo kompoty. Protože jsou velmi kyselé, lze jejich šťávu používat namísto citronu.
Velmi tvrdé, žlutě zbarvené dřišťálové dřevo se užívalo v řezbářství, truhlářství nebo při výrobě různých intarzií (dřevěných mozaik). Barviva z dřišťálového dřeva se využívalo k barvení vlny nebo kůží nažluto.

Pěstební nároky
Dřišťál najdeme na suchých výslunných svazích, na okrajích listnatých lesů, v xerotermních doubravách s dubem pýřitým. Má značné nároky na světlo. Nejčastěji ho najdeme na písčitých a písčitohlinitých půdách obsahujících vápník. Je odolný vůči suchu i mrazu.

Škůdci
Na dřišťálu se mohou objevit ektoparazitické houby, které se při optimálních podmínkách mohou rozvinout až do takové míry, že negativně ovlivní nejen estetickou hodnotu dřeviny, ale mají vliv i na růst a reprodukci dřevin, případně na jejich přezimování. Jedná se zejména o padlí Erysiphe berberidis, které tvoří silné moučnaté povlaky na listech Berberis vulgaris a Berberis thunbergii (včetně jejich červenolistých kultivarů) a na listech Mahonia aquifolium. Při silném napadení některých drobnolistých, zakrslých, červeně zbarvených kultivarů dřišťálů, jsou myceliem povlékány listy i s mladými letorosty, které jsou následně poškozovány mrazem. U stálezelené mahonie až taková míra poškození nehrozí. Padlí vytváří téměř každoročně bílý moučnatý povlak na listech, výhonech, květech i plodech v druhé polovině roku. Padlí přezimuje v pupenech v podobě mycelia nebo v podobě plodnic, tzv. kleistothécií, na opadaném listí. Na jaře v příznivých teplotních a vlhkostních podmínkách prorůstá mycelium z pupenů spolu s rašícími listy anebo dochází k praskání přezimujících kleistothécií a z nich se uvolňují askospóry, které na vhodném substrátu klíčí a prorůstají v primární mycelium. Šíření během vegetace je zajištěno bohatou tvorbou oidií, které jsou hlavním zdrojem sekundární infekce. V druhé polovině léta až počátkem podzimu se na povlaku na listech tvoří drobné, hnědé až černé kulovité útvary s typickými přívěsky (kleistothécia). Kleistothécia obsahují buď jedno, nebo více vřecek s askosporami, jejichž význam spočívá především v zabezpečení přezimování a populace v následujícím roce. Na lokalitách s pravidelným každoročním výskytem se doporučuje chemická ochrana.
Dříve byl dřišťál masově huben z toho důvodu, že je mezihostitelem rzi travní (Puccinia graminis), která napadá i obi-loviny. Uvádí se, že ve třicátých a čtyři-cátých letech minulého století bylo v ČR zlikvidováno na 50 000 keřů. Později se však zjistilo, že dřišťál není hlavní příčinou masového výskytu rzi na obilovinách, že se na něm „pšeničná forma“ rzi nevyskytuje tak často (na rozdíl od jiných forem).

Současný stav a opatření k podpoře
Berberis vulgaris je používán v živých plotech, ale častěji se setkáváme s dřišťálem Thunbergovým – Berberis thunbergii. Jak již bylo uvedeno, člověk výrazně snížil jeho zastoupení v našich podmínkách, takže je považován za vzácnější druh, nikoli však kriticky ohrožený – je zařazen v kategorii C4a – druh vyžadující pozornost.

Autoři:
Ing. Vladimír Janeček, Ph.D.
Ing. Jana Ešnerová, Ph.D.,
KDŠLD FLD ČZU
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Václav Bažant