Káně lesní (Buteo buteo)

Rozšíření
Káně lesní má palearktický typ rozšíření. Hnízdí v širokém pásu lesů a lesostepí Eurasie od Azorských, Kapverdských a Kanárských ostrovů na východ až po Japonsko (Hudec a kol., 2005). Evropa představuje téměř polovinu jejího hnízdního areálu a hnízdní populace zde čítá nejméně 710 tis. párů (25–49 % populace celkové). V letech 1970–1990 stavy káně lesní v Evropě narůstaly a i přes mírný úbytek v některých zemích v letech 1990–2000 jsou stále její jádrové populace v Rusku, Německu a Francii stabilní, což platí potažmo i pro zbytek Evropy. Její populace je tedy hodnocena jako zabezpečená (BirdLife International 2004). V ČR byla hnízdní populace káně lesní odhadnuta v letech 2000–2003 na 11–14 tis. párů, což představuje mírný nárůst oproti předchozímu odhadu z let 1985–1989 (9,5–13 tis. párů) (Šťastný et al., 2006).

Prostředí a způsob života
Káně lesní se vyskytuje na celém území ČR a patří k našim nejhojnějším dravcům. Hnízdí v lesích všeho druhu od nížin (lužní lesy) do hor, kde vystupuje do nadmořské výšky od 800 m n. m. (Šumava) do 1 200 m n. m. (Krkonoše). Obecně se ale dá říci, že dává přednost mozaikovité krajině, ve které se střídají lesy a pole, louky a velké paseky. K zahnízdění jí stačí i menší hájky, větrolamy v polích nebo aleje stromů. Hnízdní hustota dosahuje v závislosti na nabídce hnízdních příležitostí, ale i na potravních možnostech, 15–30 párů na 100 km2. Početnost pak silně kolísá a bývá nejvyšší při přemnožení hraboše polního (Hudec a kol., 2005). V rámci svého evropského areálu je káně lesní tažný, přelétavý i stálý druh. Severoevropské populace jsou tažné, středoevropské jsou částečně tažné, což platí i pro naše ptáky, jejichž přibližně jedna polovina táhne převážně jihozápadním směrem do Švýcarska, Itálie a Francie (Šťastný et al., 2006).

Popis
Káně lesní je středně velký dravec. Samice je o málo větší než samec. Spodina těla je tmavohnědě skvrnitá v závislosti na barevné morfě – existují totiž jedinci velice světlí i velmi tmaví. Hřbet a kostřec bývají tmavohnědé. Světlý pruh na hrudi odděluje její tmavou horní část od břicha. Ocas je zespodu špinavě bílý a hustě šedě proužkovaný s širokým tmavým koncovým pruhem. Spodina křídel je také tmavě příčně pruhovaná s výraznou tmavou skvrnou v jejich ohbí a s tmavým zadním lemem. Káně lesní často krouží bez pohybu křídel, někdy i ve skupinách. Její let je pomalý. Sedává na vyvýšených místech, odkud vyhlíží kořist; dokáže se třepetat na místě a nejčastěji se ozývá mňoukavým klíe (Hudec a kol., 2005).

Hnízdění a péče o mláďata
Jednotliví ptáci nebo celé páry si udržují teritorium celoročně. Soudržnost párů může být víceletá, pravděpodobně se ale každoročně tvoří nové. Nejčastěji od konce února se páry nad hnízdním okrskem začínají projevovat svatebními lety. Znamená to dlouhé kroužení ve výškách, občasné přelety a lety střemhlav doprovázené voláním. Hnízdo si káně staví nejčastěji na stromech uvnitř porostu nedaleko od jeho okraje, ale jsou známy případy zahnízdění na keřích, na stohu, nebo výjimečně i na zemi. Hnízdo se nalézá průměrně ve výšce 20 m, může být postaveno na ulomeném vrcholu stromu (borovice), v přeslenu větví (smrk) nebo v rozsoše větví (dub) a bývá používáno a dostavováno po několik let. Nové hnízdo staví oba ptáci z páru asi 4 týdny. Od konce března se v něm objevuje snůška tvořená 1–4 vejci. Na vejcích, která jsou snášena ve 2–3denních intervalech sedí střídavě oba ptáci 33–35 dní. Mláďata se líhnou postupně a samice je prvních 14 dnů krmí a zahřívá. Potravu jí přináší samec, který se později také účastní krmení. Doba hnízdní péče je průměrně 47 dní a rodiče přikrmují vyvedená mláďata ještě dalších 40–55 dní. Vyvedena jsou nejčastěji dvě mláďata. Káně lesní hnízdí jednou ročně, při zničení násady má zřídka náhradní snůšku (Hudec a kol., 2005).

Potrava
Podstatnou složku potravy káně lesní u nás činí hraboš polní (32–71 %). V závislosti na jeho množství a dostupnosti se v její potravě objevují další složky – ptáci (zvláště mláďata pěvců), další drobní hlodavci (myšice rodu Apodermus a norník rudý), hmyz a plazi. Nejpestřejší potrava je zjištěna v létě, s dorůstající vegetací klesá podíl hrabošů a roste podíl hmyzu, na podzim převládají hraboši a v zimě se s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, mrazy a nedostupností hrabošů zvyšuje podíl ptáků. Z lovné zvěře byli v potravě zjištěni mladí zajíci, v zanedbatelném množství případů bažanti a koroptve, případně domácí drůbež. Pokud byla rozborem žaludků kání zjištěna větší potrava (pes, srnec, dospělý zajíc), pak pocházela z mršin (Hudec a kol., 2005).

Význam a ochrana
Označení káně lesní pernatou zvěří je v myslivecké mluvě správné, ale rozšíření tohoto označení na „škodnou“ pernatou zvěř lze považovat za přehnané a mělo by být vnímáno spíše symbolicky s odkazem k její obecné roli predátora. V potravě káně lesní převažuje hraboš polní (Microtus arvalis) a lovná zvěř je v ní zastoupena minimálně. Přesto byl tento druh dříve nemilosrdně pronásledován. Jen v roce 1950 bylo na území tehdejší ČSSR uloveno 14 500 kání (Toufar, 1954). Nyní je káně lesní řazena podle zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ke zvěři, kterou lovit nelze.
Z hlediska ochrany má káně lesní nezastupitelnou roli v přirozené ochraně proti drobným hlodavcům v době jejich gradací. Uvědomili si to například zemědělci, kteří káním budují na plochách se zvýšenými hustotami hlodavců tzv. „berličky“ (posedy tvaru T), kterými je sem lákají. Díky zvýšenému predačnímu tlaku dokáží káně snížit konečné hustoty hrabošů ve vrcholech gradací až o 70 %, přičemž nejvyšší predační tlak je vyvíjen v zimním období (Dusík, 2010). O loveckých schopnostech káně lesní, které nestačí na větší druhy zvěře, vypovídá také její využití v sokolnictví, které je prakticky nulové.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora. Další fotografie je možné zhlédnout na internetových stránkách autora fotek: www.birdphoto.cz.

Autor:
Ing. Robert Doležal
www.birdwatcher.cz
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.